V žádnou jinou skupinku nemám tak velkou důvěru jako tady. Většinou se všude setkávám s kritikou, ale tady s pochopením a nadhledem.

Jsem ve skupine nova a toto je prvni diskuze, kterou ctu a musim rict, ze se mne prave vratilo investovanych 5 tisic do Nevychovy. Tolik podpory!

Nočník story. Naší Elišce je 18m, nijak na to netlačím. Ráno jdu prostě na záchod, ona na mě kouká, nočník tam tak stojí opodál, tak ho používá jako sedátko. Když jsem se jí zeptala, jestli chce kakat, většinou řekla jo. Sundala jsem plínu, ona vsedě na nočníku zatlačila a… vstala. Rozběhla se a kompletně po*rala celou koupelnu kromě nočníku :-D

Teď v poslední době je na ní vidět, že už chápe, že bobek patří do nočníku. Tak jí říkám: „Eli, ty bys už do toho nočníku ráda nakakala, viď? Co by ti pomohlo?“ Vzala nočník, odnesla ho do sprcháče, ukázala na baterii a poručila si vodu do nočníku. (Důležitý okamžik – bez Nevýchovy bych si asi řekla, co si to na mě vymejšlí :D)

Napustila jsem jí do nočníku teplou vodu, ona zasedla a od té doby chodí pravidelně kakat do nočníku s vodou. Asi jí to nějak pomáhá nebo jí je to pohodlnější nebo nevim, ale každopádně přišla s bezva nápadem a navíc je to i docela praktický na likvidaci. Tím chci vlastně říct – nebojte se nechat maličké děti navrhovat řešení. Občas je to geniálně jednoduché :)

S ostatníma Nevýchovňákama jsme pak ve skupince přišli na to, že Eliška potřebuje vodu v nočníku nejspíš proto, že v záchodě je taky voda. To bylo pro mě obrovské AHA  a to je na skupince právě to skvělé. 

Moc děkuji,jít do Nevýchovy byl jeden z nejlepších kroků v mém životě,
první nejlepší byl jistě můj první batolecí,
druhej, když jsem vykročila jako holka v pubertě z těžkého onemocnění,
třetí když jsem jako žena odešla ze zoufalého vztahu,
ctvrtej a pro mě zásadní byl krok spolu do života s mým mužem, protože ten mi přinesl děti a rodinu
a patej vstup do Nevýchovy a skupiny, protože tam mi přinesl rovnou cestu do srdce,není to jednoduchý, protože je plný šrámů,ale díky tomu jsem se konečně dostala sama k sobě.

Díky vám všem a oslavujte, protože máte schopnost uzdravovat a já o tom být ne-mocna něco vím..takže opravdu z celýho srdce dík za tuhle vaší schopnost a moc.

Děti s manželem nemáme, ale oba se o děti zajímáme a jsou nám krásným zpestřením v životě. Vždycky se nějaká ta malá tvářička na vás zkoumavě podívá nebo se usměje. Rodičem se člověk stává tak nějak společensky, ale skutečným partnerem se stáváme pro kohokoli vlastním přičiněním a prací na sobě.

Když jsme s manželem někde „prezentovali“ své názory na partnerství s dětmi, tak jsme byli umlčeni vždy tím, že co my dva o tom můžeme vědět, když děti nemáme. Ale já říkám, že všichni jsme dětmi byli. A moc dobře si pamatujeme, co se nám líbilo nebo nelíbilo. Proto si myslím, že i lidé, kteří jsou bez dítek, se mohou o ně zajímat a být plnohodnotnými pomocníky ve světě dospělých a dětí.

Proto jsem tak nadšená z vaší práce a velmi hluboce ji oceňuji, protože být partnerem je neustálé učení se. Je vidět, že tohle poselství plníte srdcem, protože slyšet, že se na facebookové skupině (já facebook nemám) lidé neodsuzují, ale naopak se snaží o porozumnění a pomoc, je z mého pohledu jako hojivá mast na naše velké bolesti.

Já jsem v podstatě permanentně dojatá u každého videa, které od vás dostanu do mailu – že to jde! Že je to možné, aby k sobě byli lidé laskaví a pomáhali si. A taky je dobře, že si ten „svůj“ prostor chráníte a rodiče se mohou cítit bezpečně.

Moc vám fandím. Kde to jde, tak vás doporučuju – kantorům do škol i rodičům a jsem nadšená, že z této generace dětí vychovávanými v partnerství vyroste zdravé společenství. Jednoduše – světlo už není na konci tunelu, ale už nás ozařuje z našich dětí.

Po webináři jsem psala, jak jsme si s naším Čmeláčkem krásně porozuměli a jak mi „zacvaklo“ pár věcí a naše vzájemná důvěra nabrala na stabilitě…

Včera mi přišel (rok a pět měsíců starý) Čmelda poprvé říct, sám, že by si přál přebalit… Doposud to byl občas boj, občas to přetrpěl. Přišel za mnou do kuchyně, začal mi říkat jojojo a ukazovat na plínu…

Přebalení bylo rychlé, pohodové a dokonce mi Čmelda pomohl se svým oblékáním… Paráda… Od té doby chodí říkat pokaždé, když má po velké. Jsem nadšená.

Dnes sám vyhodil dudlík do koše, byl už děravý a nedobrý. Řekla jsem mu narovinu, že jiný dudlík už nebude, protože se tím ničí zoubky, jestli starý dudu fakt vyhodíme do koše… (Čmelda koš zná, vyhazuje všechny odpadky- slupku od banánu, jídlo, které mu spadne na zem, špinavé plíny, atd.)

Vyhodil ho… Počítala jsem s tím, že to večer bude náročné… Trochu náročnější to bylo, plakal, tulil se, ALE ANI JEDNOU ZA TEN ČAS NEŘEKL DUDU!!!  Před tím si o něj právě takto říkal pravidelně…

Děti jsou vážně hrozně chytré a všemu rozumí… Jsem z tohoto poznání úplně unešená… A taky si uvědomuji tu velikou důvěru, kterou ke mně můj syn má… Nic víc už prostě není… 

Opět díky za Nevýchovu, vás všechny ve fóru, že píšete a sdílíte a radíte!  Je to veliká inspirace… 

Chci touto cestou poděkovat všem, kteří mi radili na můj dotaz, ohledně častého nočního buzení a kojení. Díky Vám, milé maminky, se mi podařilo, po patnácti měsících, že moje dcerka, sama večer i odpoledne usíná.

Tím myslím bez prsa, hladím, zpívám, je tuhá za pár minut. A nebudete tomu věřit, ale ze včerejška na dnešek, spala 11 hodin. Skoro mám pocit, že potřebovala dospat ty dlouhé měsíce. Dokázali jsme to.

Plakala za ty čtyři dny jen 2×, a to první den, kdy jsem zavedla uspávání bez kojení. Vše jsem jí vysvětlila, poprosila jí, aby mi s tím pomohla, že už jsem opravdu moc unavená. Ale klaplo to až ve chvíli, kdy jsem byla pevně rozhodnutá, že to tak chci a že je to pro obě to nejlepší. Ještě jednou díky. Změnilo nám to noci a potažmo i dny.

Milá nevýchovo,

nedavno jsem narazila na jedno (nejmenovane) forum, kde psala zoufala maminka, ze uz si nevi rady se svym synem a jeho chovanim. Zacaly tam padat rady jedna pres druhou od policajtu pres ucitele az k nejakym, ktere ani nejde popsat. Mozna hulvati (a to se krotim).

Jakmile tam nekdo napsal nazor podobajici se nevychove tak byl malem ukamenovan. Tim chci rict, ze obrovske diky foru nevychovy, kde jsou opravdu vsichni na sebe mili, prijemni a snazi se opravdu podporit od srdce.

Take bych chtela podekovat maminkam z nevychovy, ktere tu jsou pro nas vzdy s nejakou radou, podporou nebo jen prijemnym slovem.

Mam pocit, ze pro vas to musi byt stejne jako pro nas s tema detma. Mit velkou trpelivost, neustale opakovat a podporovat nas nez se to vse naucime.

Ja osobne jsem dlouho vahala do kurzu jit. Uprimne prislo mi to hrozne moc penez. Ceka me jeste dokonceni tydne o rodicich a uz ted nelituju ani jedne koruny.

Opravdu jsem se v nevychove vzhledla a chci a budu na sobe pracovat dal, aby nam to doma klapalo.

Jeste jednou velke, velke diky. Kdybych mohla, vsechny vas obejmu za to, co delate. Doufam, ze tech antiNevychovnych rodicu bude ubyvat a Nevychovnych rodicu jen pribyvat.

Diky a mejte se famfarove❣❣

Právě jsem se dodívala na videa 3. týdne. Zatím se mi daří udělat si čas každý týden. Na začátku se nám ale s 5 letou dcerou moc nedařilo a moc jsem nechápala proč. Odmítala dělat dohody. Pokud jsem za ní přišla, že můžeme společně vymyslet, jak to udělat, abysme byli spokojení všichni, začala křičet, odmítat, říkat rezolutně „ne, nechci, ne ne ne“.

Až skupina na FB mi dost pomohla otevřít oči. Sdělila jsem tam můj problém a díky diskuzi, která se rozběhla jsem si uvědomila, že jsem už tak otrávená a nešťastná z toho, jak se k nám dcera chová, že i já se tak k ní začínám chovat. Kdykoliv po mě něco chtěla, neměla jsem energii na to plnit její neustálé požadavky. Někdy jsem se ani nesnažila zakrýt moje otrávení.

Také jsem zjistila, že dcera se po delší dobu učila, že ona rozhoduje, co chce, co ne a my s tím nic nenaděláme. Proto jí dohody nevyhovují, znamená to pro ni, že něco bude muset dělat začít. Takže se snažím přijít na motivace pro ni. Změnila jsem tedy své chování a hned první den se dostavil malý úspěch, uzavřely jsme první dohodu. Sama za mnou přišla.

Jdeme zatím po malých krůčcích, protože pokud tady dva roky byla na něco naučená, tak se to zkrátka nezmění ze dne na den. Jsem ráda, že aspoň ty malé krůčky děláme. 

Hrozne moc bych Vam chtela do Nevychovy podekovat. Jsem fakt rada ze jsem na Vas narazila a mohla projit kurzem. Jste fakt super 🙂

Diky vam jsem mohla aspon jednou nohou vyskocit z toho vychovnyho vlaku mych rodicu a vubec vsech vychovnych rodicu i nerodicu.

Lepe dokazu porozumět svemu diteti a ikdyz nejsem dokonale nevychovna a nekdy mi to ujede tak vim co delat a jak to priste udelat lip.

Patri Vam jedno obrovske dekuju. A i Vam rodicum kteri si tohle ctete a ucite se jako ja.

DEKUJU

Chci vám všem poděkovat, že tu na fóru jste a sdílíte své názory, strachy, vášně a nápady. Je to pro mě velká inspirace a zdroj neotřelých řešení.

Přistihla jsem se, že vymýšlení společných řešení, mě na tom mateřství začíná bavit asi nejvíc.

Zavedly jsem s 11M dcerou spoustu malých rituálů a vychytávek pro zpříjemnění dne – ranní „naháčova půlhodinka“, oblékání bundy a čepice až ve výtahu, koupání zásádně s tátou (který dělá blbiny vyššího kalibru), v aktivních chvílích tancování u oblíbené hudby (teď vede Šostakovič, Queen, tradiční jazz, Nohavica a Skoumal)…

Je to vlastně dost prča.

A začíná mi být jedno, že to dítě přes den takřka nespí (taky proč, když spí 12–14h v kuse v noci), že bez kojení neusne a že mi mnohdy i na záchodě sedí na klíně.

Protože ne přesto, ale i právě proto je úžasná.

Ahoj všem

Poslední dny tak nějak přemýšlím. Za rok jsem ušla úplně neuvěřitelnou cestu. Cestu k předěláváni sebe sama, napraveni se.. Vše pro své dítě (13m) především a pro sebe.

Já člověk z rodiny cholerickeho policajta a nervniho učitele. Já nervak okoukany a nauceny. Mám před sebou ještě kus, neříkám že ne.

Vím třeba, že ve chvíli kdy jsem úplně totálně vyčerpaná dává mi zabrat kontrola nad sebou, dohody.. Ale na tom zapracuji, naštěstí se to moc neděje.

Je úžasné jak spousta věcí jde řešit v klidu. Je úžasné jak jsem se naučila i v některých situacích zastavit a pak až reagovat.

A komunikace s ročním dítětem? Dřív by mě ani nenapadlo že to jde. A jde. Plus jedeme znaky a…

Jsem na sebe hrdá. Jsem hrdá na něj. Chtěla jsem se změnit, chtěla jsem být jiná, chtěla jsem kontaktní dítě, chtěla jsem mu rozumět… Vše jde… 

Děkuji Nevýchovo, díky i vám všem tady.. inspirace, pomoc, podpora, rady.. 

Zdravim mily tim nevychovy,

snazim sa tu sformulovať, co mam vlastne za problém a zakazdym, ked zacnem pisat, tak si zacnem aj sama odpovedať.

Tak som sa rozhodla, ze vam velmi pekne podakujem, za super kurz a za to, ze robite skvelu pracu co sa tyka zasvetenia dospelych do detskej duse.

Od pozretia kurzu ubehol skoro rok a pol a je to stale velmi prijemne, mat po ruke principy, o ktore sa da opriet, ked mam pocit, ze uz neviem, stale zistim, ze vlastne viem 😉 (aj ked mi to niekedy trva dva dni…).

Dakujem za to, ze stale objavujem, koľko dovery este mozem priniest vztahu mna a mojej dcérky skrz uprimnu komunikaciu. Vsimam si, ako by sa moje ja z doby pred kurzom chcelo vyhybat situáciám, nepovedat to, zatajit tamto, len aby sa vyhlo konfrontacii a pocitmi dieťaťa.

Teraz uz vidim toto moje zbabele stare ja aj to, ze takym spravanim vyjadrujeme, ze neverime dieťaťu, ze to zvladne prijať. Je to velmi oslobodzujuce, hovoriť veci tak ako su..

Dakujem za to, ze ste sformulovali presne to ako citim, ze by to malo byt a tym pádom to uz „iba“ necitim, ale presne viem co a preco robim to co robim.

Prajem nech a sa vam dari dostat do srdc co naviac rodičov, aby svet este krajsi. ❤️

Dnes oslavujem 1.narodeniny s Nevychovou.
Bola to najlepsia investicia v mojom zivote a zaroven mam radost z toho, ze si ma Nevychova nasla v case, ked boli moje 2 deti este male (vtedy 2 a pol roka a 6 mesiacov)..cize sa minimalizovali napachane skody 🙂

Absolvovala som uzasny kurz, ale za nemenej podnetne povazujem toto neskonale insiprativne prostredie na FB. Podla mna je Nevychova ako poctivy kuraci vyvar. Cim pomalsie a dlhsie ho varis, tym lepsiu chut dosiahnes.

Moja cesta Nevychovou zdaleka netrvala 5 tyzdnov. Boli to mesiace a k videam sa stale vraciam. Vzdy najdem nove kusky skladacky, ktore mi pomahaju vytvorit uceleny obraz. Velka vdaka za tento kuraci vyvar celej Nevychove.

Milá Nevýchovo,

ty dva roky s Tebou mi hodně dali a taky hodně vzali. Vzali mi představy o všemi opěvované ideální matce a dítěti, vzali mi potřebu hledat univerzální návody na výchovu, vzali mi snahy zavděčit se jiným lidem, kteří měli potřebu vyjadřovat se k naší výchově a vztahu s naší malou láskou.

Hodiny strávené u Tvých kurzů mi vzali všechny ty marné pokusy o vlastní dokonalost, vzali mi bludné představy, že musím všechno zvládat a nikdy nezavrávorat.
A za to Ti, drahá Nevýchovo, ze srdce děkuji.

A co mi čas s Tebou dal?
Asi takhle – nebylo by vůbec na škodu, kdyby Nevýchova byla povinný předmět na každé škole, kde by se budoucí maminky a tatínkové učili kromě vaření, šití a obrábění dřevěných prkýnek (tedy, pokud se to dnešní děcka vůbec ještě učí 😅) i to, jak vychovávat šťastné dítě a zároveň zůstat šťastným rodičem.

Díky Tobě jsem si vzpomněla na mnoho těžkých okamžiků mého jinak velmi krásného dětství, když neuvážené slovo zranilo mé dětské já a nadělalo mi problémy do dalších let.

Naučila jsi mně pamatovat na to, že dítě není dospělý, na co se, podle mě, často zapomíná. To byl pro mě obrovský Aha moment. Že nemohu očekávat, že mě dítě pochopí na první dobrou, že bude rozumět, proč něco nejde nebo nesmí, že bude vidět svět strohý a krutý jako máme tendence my dospělý, a že mu dojde, co je riskantní a kde je nebezpečno.

Často jsem si s Tebou poplakala. Úlevou i zármutkem. Je totiž neuvěřitelné, jak se rodič může cítit osamělý, nepochopený, unavený a vystresovaný. Nikdo nás na ty intenzivní pocity a šílené stavy nepřipravil, nikdo nikdy veřejně nepřiznal, jaké negativní emoce umí v rodičích jejich vlastní děti vzbudit.

Svět prezentuje rodičovství jako něco krásné a pohodové, jako něco, kde není místo pro nervy a zlost, pro strach a pochybnosti. A když náhodou někdo veřejně přizná slabost, okamžitě se na něj sesype lavina komentářů od supermatek a superotců.

Ale to Ty ne. Ty jsi upřímná a nebojácně nám ukazuješ pravdu, otevíráš pandořinu skříňku našich nelichotivých emocí. A za to Ti děkuji. Protože jsem si myslela, že jsem špatná matka, že mám občas divné dítě, že jsme v tom s manželem sami. Že jiní rodiče to zvládají s přehledem.

A teď už vím, že to jde i s tím přehledem, když se snažíme s dítětem žít a ne ho jen vychovávat. Že s porozuměním a upřímností lze zkrotit záchvaty na obou stranách, že i když občas něco nezvládneme, není ostuda ani projev slabosti to dítěti přiznat. A že nám to pak děti umí vrátit, tu lásku a snahu o porozumění. A to je skvělé.

Vida, mohla bych o Tobě napsat román. Nebo aspoň esej 😁
Moc si vážím všech, kteří tvoří Tvůj tým, a děkuji za všechen ten čas, který jste obětovali pro nás, rodiče. Díky za každé jedno audio, za každý zážitek s Vámi.

Mám Vás ráda. Škoda, že už jsem na konci naší společné pouti.. Ale nebojte, budu se dál snažit.
Nikdy na Vás nezapomenu.

Mějte se krásně!

Mila Nevychovo, chci vam podekovat. To, co jste vytvorili, neni nic obycejneho, je to neskutecne prinosny celek, ktery mi pomohl v zivote hned nekolikrat, takze proste chci, at to vite.

A) pochopila jsem, proc jsem takova, jaka jsem.. Kdyz si clovek nelze do kapsy, je k sobe uprimny, zjisti, co si z detstvi a sve vychovy odnesl. Dobre, i spatne.

B) jsem diky tomu daleko vyrovnanejsi, sebevedomejsi, sebejistejsi a zlepsila se nam tak nejak i komunikace s pritelem. Jemu to sice stale nejde (hehehe, to je ale jeho problem:))), ale ja se nenecham vytocit tolik, neberu si veci tak osobne, takze reaguju jinak a proste se tolik nehadame.

C) to nejdulezitejsi.. Mam dcery Klarku (2,5roku) a Zuzanku (5 mesicu).

A jako matka jsem selhavala. Ja si s Klarkou nerozumela. Nevedela jsem si s ni rady, citila jsem, ze ma radeji tatu. Ja sveho otce nikdy nepoznala, zadneho tatu jsem nemela, byly jsme s mamkou vzdy samy, tak jsem si rikala, ze nevadi, ze jsem Klári proste nasla tak skveleho tatu, ze ho ma radeji. Ale uvnitr to strasne bolelo. Ale videla jsem, ze jemu to s ni jde lepe, ja se na ni nedokazala naladit. Nevim, moc jsem se snazila, kojila, varila, pekla zdrave, vsechno jsem se snazila delat dokonale, ale neslo mi to.

Pak jsem znovu otehotnela, druhe tehu strasne, hypoglykemie, nizky tlak, vedra venku, ja na vyvrat, na vse skoro cely den sama, do toho rekonstrukce bydleni. Klarka byla ve 2 letech celkem silena. Neposlouchala me, divoka, ja to nedavala. Denne nekolik scen, asi takova klasika, obcas byly i pekne chvile, ale vetsinou to pro me bylo peklo. Fyzicky i psychicky pekne blbe.

Zacala jsem se zajimat o Nevychovu, ale v mem okoli se mi vsichni jen smali. Mamka je ucitelka a ma patent na pravdu, dodnes je striktne proti. Pritel rekl, ze kdyz rekonstruujeme, potrebujeme penize na jine veci, coz byla pravda, tak jsem se na to vykaslala.

Narodila se Zuzanka. Klarka se k ni chovala moc pekne, zvladla to fakt super, jen jsem mela porad pocit, ze my dve spolu bojujeme, ze zacinam mit radeji Zuzanku, bylo mi z toho strasne. Protoze na druhou stranu me neskutecne podrzela vzdycky v tech krizovych chvilich. V obchode tlaci kosik, drzi dvere, abych projela s kocarem, na svuj vek neskutecna, ale jinak hruza.

Takze v prosinci jsem to uz nevydrzela a Nevychovu si proste koupila.

Nejdrive se nedelo nic. Ja se snazila, ale sceny pokracovaly, mne pak ruply nervy a bylo vse pri starem. Nicmene porad se snazim..

A i diky skupine mi doslo, ze nemusim byt dokonala mama.. Ze muzu obcas pustit TV.. Ze mam prijmout Klarku takovou, jaka je.. Ze si to mam udelat hezke.. A hlavne-ze musim byt s ni, ne proti! Dohody se uplne nedari, ale tak nejak staci, ze jsem zacala uznavat pocity, nepeskuju kvuli kravinam, omluvim se, kdyz bouchnu, kdyz breci, reknu ji, ze ji mam moc rada a jsem s ni, vice se ji ptam, snazim se jako s kamaradkou atd.

A je to tak tyden a ja mam materskou jako z reklamy. Sceny bud nejsou, nebo jsou mini. S Klarkou se smejeme, daleko vic se se mnou mazli, ja nejsem vystavena psychicky, fakt jsem si tenhle tyden uzila. Je to neskutecny pocit. A Klarka zacala rikat Tatinek ne, maminka (u oblikani, umyvani atd.).

A vim, ze jsme teprve na zacatku, ze prijdou treba jeste narocna obdobi, ale verim, ze uz se to nikdy nepo… tak, jak to bylo. Podarilo se Vam mi vysvetlit, jak s ni navazat spojeni. A je to uplna pecka.

Takze Vam moc dekuji, ze jste mi pomohli byt mamou..

Jinak už teď musím říct, že poplatek za kurz byla jedna z mých skvělých investic. Díky, Katko, celý týme Nevýchovy i vám, skvělí rodiče, se kterými se tu denně setkáváme a do „úmoru“ řešíme situace, které nás denně obklopují a se kterými si tak úplně nevíme rady… Pro mě je to velice inspirující a obohacující…

Strašně se mi na kurzu líbí, jak jde do praxe a jak zprostředkovává pocity dítěte. To je úplně super prostě. Taky jsem moc ráda za skupinu, vlastně když jsem se rozhodovala, jestli kurz koupit, velkou váhu tam měla právě vidina spojení s podobně smýšlejícími lidmi. Miluju taky webináře a články.

Považuju za strašně důležitý, že by člověk neměl bejt v nepohodě – myšleno musí bejt v pohodě s řešením i máma. A přijde mi, že tohle hodně lidí strašně často zapomíná.

Ahojte nevýchovňáci!

Dnes v noci mi přišel na mail první týden nového kurzu. Jsem v Nevýchově čtyři roky a s klukama 7 a 5 nám to vlastně docela jde 😀

Takže jako proč nový kurz?!?

Nevýchova mi vcelku slušně obrátila život naruby a ukázala takové věci, že sem často sbírala čelist ze země. No někdy i vcelku dlouho. Byly to nejlíp investované prachy v mém životě.

Nad novým kurzem sem se moc dlouho nerozmýšlela. Prostě něco uvnitř mě mi říkalo že joó. Jo chci si zopáknout tu otočku, co už mi Nevýchova jednou dopřála. Pomohla mi udělat takový kusanec práce na mě a potom tahle boží skupinka v tom jede taky! 😀

Jo mám dojem, že je to jen a jen o mě a bylo to jen a jen ve mě a chtělo to změnit.

Sice nevím jak to budu stíhat, ale to nevadí stejně se na to těším. Těším se, co novýho tam najdu, kam mě to zase šoupne.

Takže vy v Nevýchově, který ste tomu dali srdce, máte na svědomí šťastnýho človíčka. Z mámy, která se na sebe nemohla ani podívat, se díky vám (a jí) stala máma, která má ze sebe většinou dobrý pocit a pocity jak známo jsou řečí naší duše a vždy nás vedou tím správným směrem 😀