Ahoj, jsem v kurzu teprve týden, ale už teď vidím veliké změny. Především sama v sobě. Viděla jsem pár videí, jak předtím mimo kurz, tak teď z prvního týdne a z ničeho nic mi došlo takovéto AHA, my rodiče jsme nejspíš vlivem autoritativní výchovy maminek, babiček atd. jen zapomněli, že děti jsou přece taky lidi, jen o hodně menší a s velikou upřímností orientované na přítomnost.

Tenhle kurz mi vlastně silně připomněl, že dřív jsem byla taky maličká a nikdy v životě by mi nenapadlo dělat rodičům třeba naschvály apod, prostě jsem jen pořád a pořád chtěla cítit, jak mě mají rádi. Najednou nedokážu pochopit, jak jsem předtím mohla vůbec čekat, když to přeženu, že děti jsou tady od toho, že budou bez meškání a s úsměvem a poděkováním plnit naše rozkazy a rozmary, bez vysvětlení, ve vteřině, v kterou se nám zrovna zachce…

Jak je vůbec možný, že najednou naše děti často nevidíme jako naše milovaný děti, ale jako těžký břemeno na zádech? Moc díky za kurz, ve kterém pro mě hodně jde o to, zopakovat si v životě lekci kompromisu a tolerance, která v dnešní společnosti tolik chybí, především mezi dospělýma…

Jsem podle kurzu rodič policajt šmrncnutý učitelem, ale naštěstí moje maminka nebyla ani přehnaně autoritativní ani extrémní opak, prostě pro mě vlastně byla parťák. Možná právě proto mi to přecvaknutí v hlavě trvalo jen krátce. Pozitivní změny vidím už od prvního dne, co jsem k dětem začla přistupovat s jiným nastavením.

Malý, 6 let, na to nejspíš čekal, s ním jsem se snažila vlastně o takovouhle výchovu už od miminka intuitivně. Pak se narodila dcerka, 3 roky a najednou jsem na to v návalu povinností, a všechno rychle rychle zvládnout, nějak zapomněla. Začala jsem používat takové ty kličky, jako maminka bude smutná, dělat, že jsem neslyšela, protože jsem to řekla atd atd. Děti už chvílema nezvladatelný a já na prášky.

Takže přestože zatím dohody nefungují vždy, počítám s tím, že malý si rychle a rád zvykne na naši obnovenou rovnocennou komunikaci. S dcerkou budou domluvy trošku složitější, narodila se vlastně do policajtskýho prostředí, takže to bere za normu, ale věřím, že i ona nakonec bude spokojenější.

A tatínek, policajtskej cholerik, teď chodí, kouká, diví se a taky zkouší :)

I když se ne vždy domluvíme, tak už teď o to mají obě strany o hoooodně víc zájem. A já jsem teď daleko víc nad věcí, shovívavější, chápavější a hlavně spokojenější :) A o to přeci jde. DĚKUJU

Už pár dní premýšľam nad tým, že napíšem ako som opät a znovu vďačná za vstup do NV. Ale nemam cas, pretoze vdaka tomu, ze sa snazim zit v rodine aj sama so sebou Nevychovu, tak mam cas dokonca aj na veci, ktore ma bavia. :D

Som s vami uz 2 roky a citim taku radost zo zivota ako som predtym necitila.

Uzivam si cas s detmi aj vtedy ked ma stvu. Fakt. Ked sa nedari, tak viem, ze sa mam postarat najprv o seba, ze spokojna mama je zaklad, ze je uplne OK ked sa idem ospravedlnit dietatu, ze tym moja autorita neklesa a mnoho mnoho dalsieho by som mohla menovat, co som sa v NV naucila. Som Nevychove vdacna za zachranu rodiny aj manzelstva.

Ahoj Nevychovo! Moc děkuji!

Šla jsem si pro radu s čištěním zubů, protože jsem cítila, že tam mám ne úplně vhodný přístup, který by vyhovoval. To co jsem dostala – no, nečekala jsem to popravdě. Vnitřně jsem se zklidnila, tolik nehodnotim reakce a chování svého dítěte, beru amoky dcerky víc s klidem a láskou. Cítím, jak se máme radši, jak u mě cítí bezpečí a důvěru.

Hodně mi pomohl poslední díl o rodičích. Přišel ve správný čas. Starat se o sebe moc neumím a tak se učím být k sobě laskavější. Vidím malé pokroky u mě, i u nás jako rodině- celku. trochu začínám mít pocit že cítím ten vnitřní kompas uvnitř mě, který byl často němý a neměla jsem k němu přístup. A je mi s ním moc dobře. Díky.

A pak Katka, cítila jsem se s ní jako s mamkou, takovou jakou jsem nikdy neměla, co tu je pro mě, věří mi (a to mám svou mamku moc ráda, jen taková není). Takže jsem tu teď dojatá, když to píšu. Moc to nemá hlavu a patu.

Kurz se mi moc líbil, DÍKY!!!!!

Nelituji ani peněz, ani času. Naopak, vždycky jsem se na kurz strašně těšila 😀  Dělala jsem si u toho i poznámky, ať to můžu zkráceně předčítat příteli, když má chvilky, kdy ho to zajímá a chce se nad tím zamýšlet.

Já osobně jsem si upřímně po prvním oťukání před kurzem říkala, že asi Ameriku neobjevím, absolvovala jsem R+R (kdo nezná je to respektovat a být respektován)…snaha o respektující přístup k dítěti, pořád jsem nevěděla proč mi to nefunguje a proč mi to nesedí…strašně špatně jsem byla z toho, co bylo odpřednášené, schopná převádět věci do praxe..byly tam mraky modelových situací, které trochu hraničily s manipulací…pou­žívali se stejné věty: víš, to se mi nelíbí, ale končilo to bylo by potřeba udělat to tak a tak…prostor pro dítě nula…

Díky KAtce jsem si doplnila poslední dílek do mozaiky…ten prostor, které dostane dítě a ten samý prostor, který chci mít i já a neobětovat se pro všechny…takže jsem Ameriku nakonec objevila a za to děkuji i za své děti…R+R je jako naučit se nevýchovu nazpaměť…nabi­flovat, když to tak necítím — Nevýchova Katky je o tom naučit se to cítít a žít

Dříve bych nevěřila, že online kurz mi může tolik dát a obohatit mě, že se z něj můžu tolik naučit a dokáže mě tolik posunout. Naopak jsem zjistila, že se vyrovná kurzům naživo a v něčem je i předčí.

Je super, že se k lekcím a videům můžu vracet, kdykoli potřebuju, a zastavit je, kdykoli cítím, že se nad tím potřebuju zamyslet, nerozumím něčemu, nebo mi naopak myšlenky utečou do konkrétních situací, kde hledám to, co právě Katka řekla. A říkám si „aha, to je ono“.

Můžu si videa opravdu plně užít, protože si je pustím ve chvíli, kdy mám na ně opravdu klid a nic mě neruší.

U nás se dějí ta kouzla! Fíha, já se nestačím divit… Už jsem mohla doslova „ochutnat“ chuť těchto slovních spojení, která jsem předtím jen z veliké dálky pozorovala a chtěla okusit taky:

• na všem se domluvíme
• užíváme si čas spolu
• mám skvělé děti i manžela
• předala jsem zodpovědnost a mám víc kapacity na to, co chci
• začínám vidět a trochu i vědět, co chci, říkám to a učím se to se všema doma
• syn, velký milovník počítače, čeká přesně na minutu, až bude čas, kdy jsme se domluvili, že může hrát svou oblíbenou hru
• manžel prohlásil, že ten „můj“ přístup tedy chvíli zkusí
• žádné hádky, výlevy vzteku, ale pohoda, klid, spokojenost

Připadám si jako malé dítko, když udělá své první krůčky. Prostě se mu povede chodit. Cítím se chvílemi až blaženě. Nevím, jestli se tak opravdu ten malý človíček cítí, ale myslím, že trochu ano. Také se v tom učím chodit, sebevědomě vykračovat z 2D do 3D. Ten malý člobrda jen nemá strach jako já, že to rázem zase pojede jako po skluzavce dolů… Dneska je ale ten strach táááákhle malilinkatej vedle toho potěšení, co uvnitř vnímám.

Nevýchova mění boj za mír, nenávist za lásku a vzdor za porozumění, bolest za radost, křik za smích, stres za klid. Nevýchova znovu spojuje to, co kdysi patřilo k sobě. Díky

Nevýchovu bych zařadila k doporučované výbavičce pro miminko. Takže kočárek, vaničku, plenky, kurz Nevýchovy… :)

Pred Nevychovou som sa citila ako matka, ktora vobec nevie co robi. Kym som mala jedno dieta, v podstate sme nemali velke problemy. Ale s prichodom dalsieho syna po relativne kratkom case sa to zacalo kopit. Mala som pocit, ze nezvladam deti, nevedela som si dat rady v mnohych veciach.
Mala som v tom case 2,5 rocneho a 10 mesacneho syna. Kazdy uplne ine potreby, v inom case. Po porode druheho syna som sa paradoxne zacala viac venovat tomu starsiemu, aby nemal pocit odstrcenia, ale efekt to nemalo nic moc.

S Nevychovou som si vstupila do svedomia, zistila som, ze je to cele o mojom nastaveni. Ukludnila som sa, zacala som viac komunikovat, menej rozkazovat. Uvedomila som si ako som vyrastala ja, a aj ked mam skvelych rodicov, panovala u nas skor policajtska a ucitelska vychova, a ja ako dieta som bola z toho skor zakriknuta a bala som sa rodicom povedat ked som mala nejaky problem.
Toto zistenie ma vedie k tomu, spravat sa k mojim detom inak, aby sa mi nebali povedat cokolvek, aby nerobili co nechcu, aby sa nebali ukazat strach z niecoho. A zatial sa mi to celkom dari, aj ked este casto zachadzam do policajtovania, hlavne ked som v strese.

Zacala som sa divat na deti ako na uzasne bytosti, a nie ako na male deti co nicomu nerozumeju. Medzi uspechy urcite radim sposob komunikacie starsieho syna, teraz 3r.4m. Pouziva slova ako „Potreboval by som“, v hrackarstve sa mi uz nehadze o zem, ale miesto toho aby vyberal darcek pre seba k meninam, vybera co kupime mladsiemu synovi a potom mu to s nadsenim doma ukazuje :)
Ked som mu povedala, ze nech este popozerame nejake hracky (v nadeji ze zistim co by chcel pod stromcek) tak mi v klude povedal: „Maminka, nemusime pozerat, uz sme vybrali, mozme ist domov.“ Pred rokom sa mi tam hadzal o zem ako chcel vsetko, a teraz toto.

Dalsi uspech je, ze odkukava ako utesujem mladsieho syna ked place, alebo aj jeho, a sam k nemu pride, obijme ho a povie „Hugik neplac, som tu s tebou“. Dokonca zrovna dnes rano, mladsi plakal pre vsetko a ja uz som na to nemala nervy lebo sme zase nestihali do skolky, a starsi ho objal a utesil, az mladsi prestal plakat a ukludnil sa. Nastavil mi take zrkadlo, ze stacilo sa na chvilu zastavit a byt tam s nimi a hned bol klud.

Dalsia vec je dnes spominany poriadok. Trojrocny syn sa sam ponukne ze utrie prach ked poviem ze idem upratovat. Po mladsom uprace hracky, pomaha mi skladat pradlo, pomaha mi s varenim a sam si povie co urobi on a co ja. My uz ani nejak nepouzivame slovo dohoda, plynie to tak nejak samo.

Ked pozera rozpravky, a potrebujem aby sa uz isiel kupat, tak to len poviem, a sam mi povie ze kolko este bude pozerat a potom pojde. A fakt to vypne a ide. Takto to robi vo viacerych situaciach sam od seba, napriklad este zaparkujem auto a pojdem sa obliekat a podobne. Zo zaciatku som sa ho pytala co potrebuje aby sa uz isiel obliekat, teraz uz to hovori sam od seba.

To je asi ta hlavna zmena, zaujimam sa o to co potrebuju deti, nie len o to co potrebujem ja aby sa spravilo. Zivo mam pred ocami situaciu ako manzel rval syna do oblecenia aby ho zaviedol do skolky, a on sa chudak vzpieral a plakal. To bolo posledny krat co sa to tak udialo.
Zazrela som ako pokukuje po mladsom synovi ktory sa hral s autom. Vtedy este velmi dobre nerozpraval, tak som sa ho spytala, ci by s achcel chvilku zahrat a potom sa poobliekame. A on ano, ze minutku. Tak sa hral asi 20 sekund, sam za mnou prisiel ze uz sa ide obliekat.

To uz cumel aj moj manzel, ktory mi sice dava za pravdu co sa vychovy tyka, ale nevie alebo nechce sa zmenit, aj ked v niecom uz aj on pouziva nevychovne principy a ani o tom nevie :) Je toho este vela co by som chcela zmenit hlavne na sebe (a aj na manzelovi), ale na detoch nemam co menit. Tie dva problemy spominane na zaciatku vyplyvaju z manzelovho spravania, takze je to len jeho zrkadlo, a musi to chciet zmenit on.

Deti su teraz stastne (dufam). Pozorujem u nich take uvolnenie doma, vzdy ked prideme od babky, kde sa musi posluchat. Zrazu skacu po gauci, nahanaju sa, akoby vedeli ze doma sa mozu prejavit naplno, uvolnene. Kedysi by som sa na to divala ze preboha ja ich nezvladam, u babky posluchaju a doma mi skacu po hlave. Ale teraz to vnimam uplne inak. Neboja sa prejavit svoje pocity, temperament a som za to rada (a niekedy skacem po gauci s nimi :D)

Ja som vyrovnanejsia. Stava sa mi taka vec, ze ked obcas upadnem do poucania, akoby som vedla seba videla moje druhe JA ako na mna pozera a vravi, co to tu trepes, pocuvas sa??? Vtedy sa az zasmejem sama nad sebou, ze chrlim frazy ako moji rodicia kedysi a deti ma ani nevnimaju, zastavim sa a ak to co mi tak vadi nie je smrtelne dolezite (co nie je skoro nikdy) tak zostanem radsej ticho.

Nezaoberam sa kopou zbytocnosti, neriesim hluposti a mam tak viac casu na dolezite veci. A na radu z piateho tyzdna kurzu som si po troch rokoch dopriala cas pre seba, bez deti, mimo domu. Kazdy tyzden idem na kurz sitia, na dve hodinky, tesim sa na to cely tyzden, lebo len tam rozmyslam o tom co sijeme, a nie o tom co budem varit, co budem s detmi robit a podobne. Matka vo mne vypne a uziva si svoj cas :) Takze dakujem ze ste mi vstupili do zivota!

Dneska jsem si pustila poslední video a konečně našla čas a odvahu zapojit se do diskuzí :-) Děkuji celé Nevýchově za to, co děláte a děkuji i vám všem, kteří sem přispíváte – jste prostě skvělí.

Dívám se teď zpětně na své úkoly a za těch 5 týdnů vidím úžasné pokroky. Situace, které byly na začátku „problém“ už vůbec neřešíme, naučili jsme se je hravě zvládnout, třeba čištění zoubků je teď pro Aničku hra a zodpovědnost zároveň.

VELKÉ DÍKY a motivace pro ostatní, DĚLEJTE TO, FUNGUJE TO :-)

A ještě jedna osobní poznámka: Hodně jsem prožívala všechna zážitková audia, která mě vracela zpět do mého vlastního dětství. Pomohlo mi to uvědomit si, z čeho pramení mé reakce a jak to můžu změnit.

Od té chvíle si jako máma připadám mnohem lépe a cítím se i lépe a uvolněněji ve vztahu k partnerovi. Nevýchova není jen o nás a našich dětech, je to o stylu komunikace a ten můžeme uplatnit kdekoli, takže znovu DĚKUJI.

1. Vcera vecer jsem se vratila do kuchyne po usnuti naseho 4,5mes Davidka uplne v soku! Nemohla jsem tomu uverit. Nemohl usnout, po nejake dobe jsem ho vzala na nasi postel a prestala tlacit na pilu, ze musi usnout.

Po chvili jsem mu zacala povidat co jsem mela na srdicku, vypadal dost cile, tak jsem mu rekla: Vis, Davidku, moc bych potrebovala vice rozumet tomu, co bys potreboval k tvemu usinani. Nekdy je to dost dlouhy proces a mam pocit, ze skoro spinkas a nakonec zjistim, ze potrebujes trosku napit, nebo prebalit, nebo naopak jen tak lezet v klidu. Maminka by potrebovala stravit jeste nejaky cas sama s tatinkem nez pujdeme taky spinkat. Nevadi mi tady s tebou lezet, ale byla bych moc rada, kdybych lepe poznala, co presne potrebujes, aby se ti usinalo lepe a rychleji."

V tom momentu, on nejakym zazrakem vylovil sam dudlik nekde za telem vzadu ze strany a drzel ho v ruce a jakoby mi ho podaval krizovym uchopem! Ja neverila ocim! Rikam, si, to je asi nejaka nahoda. Tak jsem ho vzala, polozila, ale on ho mel hned zas v ruce. Tak mu rikam, tak to je ten dudlik jenom? Dala jsem mu ho a on zavrel oci a okamzite usinal! (ne ze bych mu ho nezkousela pred tim dat!)

2. Zase ohledne spani. Odpoledne jsme se stridali s manzelem u usinani Davidka. Opravdu vypadal unaveny a na ten svuj mini spanek. Ovsem nedarilo se mu usnout. Pak prisel manzel rezignovane s Davidkem v naruci (po dlouhe dobe), ze to proste nejde a ja se zacala bavit s manzelem. Rikala jsem mu, mozna delame chybu! Mozna proste ho nutime spat v momente, kdy uz preskakuje ten svuj zabehly pozdne odpoledni spanek a uz ho nepotrebuje, proste chce byt vzhuru. V tom, kdy jsem to dorekla, se Davidkovi rozletel usmev na tvari a zacal se hlasite smat! Normalne se smal a koukal pri tom na me! Po druhe v zivote se nam zasmal! Tak jsme se smali vsichni spolu, protoze to mi pripadala i jako odpoved na to, co jsem prave rekla, i kdyz ne jemu, ale manzelovi a on to potvrdil :)

3. Oblikani/Pre­balovani. O moc se to zlepsilo. Plenecku si vybira sam, podle toho jak se mu libi barvicky na ni a pak mi ji necha mu ji v klidu nasadit. Vice se na nej divam a uzdzuju s nim ocni kontakt a to moc pomaha. Zadam ho o pomoc s prebalovanim, v podstate mi pomaha! Nekdy mi drzi celulozove ubrousky atd.. S oblecenim, taky si sam vybere, proste rucickou sevre jedno z toho a je to! Pak to jde o moc lip mu to oblect.

4. Mame obdobi, kdy se vseho dotyka, vsechno chce uchopit atd. Umyvani rucicek a obliceje a zadecku mame jako hru. Zpivame u toho pisnicku co vymyslel manzel. Kdyz umyvame rucicky, tak si je umyva sam pod proudem vody, protoze se chce vody dotknout. Je to az k nevire.

5. Pouzivame bezplenkovou komunikacni metodu. Obcas jsem mela ale pocit, ze ho tim obtezuji zvlaste v noci, kdy jsem vedela, ze musi, ale mel hlad a tim mi plakal u toho. Pak jsme se dohodli na tom, ze ho necham bez prebaleni, pokud uvidim, ze ma veliky hlad a jeste je ospinkany. A kdyz bude uplne probuzeny, tak se zeptam a jde se na to. Tim, ze jsem po prvnim tydnu vice komunikacni a vnimava na odpovedi, tak se nam neuveritelne zlepsila tahle metoda. Byly dny kdy jsme meli plenecku skoro uplne suchou cely den! Tohle uplne mym cilem sice nebylo. Ale jsme moc radi, ze krasne vycitime a nechame ho kakat mimo plenecku. Davidek je spokojeny jako blazen. Uz vim, kdy mi to da vedet a daleko lepe se to poznava.. Staci se totiz i zeptat: "Davidku, vidim ze potrebujes jit? Je to tak? A nozicky kopou a kopou :)

6. Navsteva pediatry. Pred tim, nez jsme se vypravili k doktorce, jsem mu naprosto detailne popsala kam se zitra chystame, v kolik hodin a jak to bude probihat a naprosto bez lzi, co mu bude asi doktorka delat, ze to bude trosku studit a pak ze muze zkouset neco, co ja nevim ted. Rekla jsem mu, ze s nim tam ale budeme oba dva a nemusi se tak bat. Poprosila jsem ho, ze bych potrebovala, aby se nanapal driv, idealne jeste pred tim nez se pujde, abychom tam nedosli hladovi. Byli jsme totiz objednani zhruba v hodinu kdy to vetsinou vychazelo na kojeni. A ono to opravdu fungovalo. Naprosto presne! Mimo to, nechal se naprosto vysetrit bez problemu, s usmevem. Usmival se na doktorku a bral jeji vlasy do rukou. Ta z nej byla v soku jak moc spolupracuje.

Srdečne ďakujem za prednášku, mala som chuť kričať TO JE ONO, takto to FUNGUJE.

Veľmi sa teším, že webinář a Nevýchova existujú. Dakujem.

Máme za sebou první týden a já jsem stále v úžasu a nevěřícně koukám, co za štěstí mě potkalo dostat se k tomuto kurzu a tím vlastně naplnit mé představy o tom, jak jsem to chtěla, ale nevěděla jak na to. Mám sice teprve ročního chlapečka a druhé děťátko na cestě. A ačkoli jsem si myslela, že pro tak malé dítko mi kurz asi moc neposlouží, že mi bude užitečný později, tak opak je pravdou.

Chtěla bych Vám moc poděkovat a podpořit i Vás, Katko, abyste dále pokračovala ve Vaší úžasné práci. A nakonec bych se s Vámi chtěla podělit o to, jak jsem se ke kurzu dostala a jaký byl náš první pokrok a změna díky Nevýchově:

Mé jméno je Alena a mám ročního chlapečka Gaela. Před pár měsíci jsme se začali poprvé dostávat do situací, kde bylo třeba dát Gaelkovi vědět, že to tak „nemůže“ být… Jednou z těchto situací bylo typické chytání do elektrických zásuvek…

Já jsem typický rodič policajt (jelikož jsem vyrůstala v učitelské rodině a tento způsob výchovy mi dost ublížil, tak jsem věděla, že chci věci dělat jinak…jenže neznala jsem jiné „jinak“, než být autoritativní rodič, také snažit se více komunikovat s dětmi a vyrovnávat autoritativní momenty velkou láskou k dětem, aby věděly, že je máma miluje, i když někdy křičí nebo je na ně tvrdá…nějak mi nedocházelo, že toto spojení by nemohlo být asi moc úspěšné)…

…takže se vrátíme zpět k těm zásuvkám, má reakce vždy byla impulsivní: „Ne, ne, ne.“, „Ty, ty, ty.“ A poté jsem začala křičet a on stále pokračoval. Pak jsem udělala 2 kroky k němu a plácla ho po ruce a on stále nic a pokračovalnebo se na mě smál a také dělal „Ty, ty, ty“…na to já ho chytla za ruku, odvlekla ho od zásuvky a posadila doprostřed obýváku a v tom on začal plakat nebo se vztekat.

Já jsem se cítila špatně, jako špatná máma. Stále jsem přemýšlela, jak na to, jak být jiná a neublížit mu mojí výchovou, jak bysme mohli být šťastní a komunikovat spolu i beze slov a předejít těmto situacím… Jednoho dne jsem na některé z maminkovských skupin četla něco o nějaké „Nevýchově“. 

V diskuzi byl i odkaz na nějaké video…a podle názvu jsem si již říkala, to bude ten liberální styl bez hranic, kdy děti si dělají co chtějí a nic nerespektují a tohle mně se vůbec nelíbí…tak jsem to nechala být… Ale na druhý den mi to stále vrtalo hlavou, že „třeba nějakou dobrou inspiraci bych z toho mohla vytáhnout“.

A tak jsem si na Youtube zadala „Nevýchova“ a spustila první video. Asi po pár sekundách můj první dojem byl (omlouvám se vám Katko) „Teda jak nesympatická paní, co z ní cítím vzor učitelky, kterou si pamatuji z dětství z první třídy… ta co se vždy mile usmívala, ale pak jen upozorňovala, opakovala a umravňovala“ (nebojte, názor jsem po prvním zamyšlení a po tom, co jsem vás více pozorovala a poznala, radikálně změnila.)

…a najednou, posloucháním videa, podstaty a sledováním stylu, kterým věci podáváte, mi proběhlo hlavou: „Tahle žena je prostě úžasná!“ Nemohla jsem přestat se na videa dívat a ztotožnovat se s tím, co přednášíte a došlo mi, že jste mi ukázala cestu k tomu, co jsem chtěla, ale nevěděla jak na to.

Prošla jsem si podrobně webové stránky, zapsala se do Rychlokurzu a viděla jsem snad všechny videa na Youtube. A nakonec jsem začala přemýšlet nad kurzem, jelikož již mi cena připadala i adekvátní k tomu, co mi může kurz dát… můj názor už nebyl, že „další co se snaží udělat reklamu a vytáhnout z lidí peníze“.

Takže jsem se o mé nadšení a z toho, že bych ráda zkusila kurz podělila s kamarádkami…ovšem tam jsem dostala opravdové rány, kdy mi daly pocítit, že jsem špatná matka, že nevím, jak vychovávat své dítě, atd., větami jako:

„Ani mi o tom nepovídej, já vím jak vychovávat!, Já si vychovávám děti dle mého svědomí a vědomí!, Oni už fakt neví jak lidi oblbnout a získat peníze!, Stará dobrá výchova je nejlepší, ale ty naletíš na každou blbost!, Jsem přece matka a na to manuál nepotrebuju, jestli ty jo…“

Cítila jsem se hrozně, ale zároveň jsem stále cítila to nadšení z toho všeho, co jsem viděla a slyšela ve videích. A z toho, že může být cesta, jak na to, čeho já bych chtěla dosáhnout. Jelikož ta, po které jdu teď, mě prostě trápí a mé dítě také! A takhle to nechci!

Dokonce jsem se už cítila i tak vyčerpaná z toho dělat milion věcí zaráz a vlastně nic pořádně. A hlavně jsem věděla, že na prvním místě je pro mě štěstí mého dítěte a že brzy chceme pro něj sourozence. A já sourozence neměla a přiznala jsem si sama sobě, že tady budu potřebovat pomoct, abych neudělala nějakou botu, abych byla spravedlivá a milující máma. A tak mi to nedalo a na kurz jsem se přihlásila.

No a máme za sebou první týden…již neznáme problém se zásuvkami, já se citím pocitově vyrovnaná (to i když jsem teď znovu těhotná :-) ), šťastná a cítím, že mé dítě je šťastnější a víc si rozumíme i beze slov…

Světe, div se, tohle všechno za týden a jen s komunikací, láskou a schopností domluvit se se slovy i beze slov. No a hlavně za pomoci Katky a Nevýchovy.

Tímto bych vám, Katko a Nevýchovo, chtěla ještě jednou moc poděkovat. 

PS: Nikdy by člověk neměl dávat na první názory, jelikož se za prvním názorem může skrývat něco (nebo někdo) úžasného!

Starší syn (Vašík) je velmi divoký, netrpělivý a chytrý, také je dost horká hlava (asi po mně :o)) Od té doby, co se z nás stávají Nevýchovní rodiče, je to u nás k nepoznání. Záchvaty vzteku, které jsme měli na denním pořádku minimálně dvakrát denně, už nezažíváme… Zmizely jako mávnutím kouzelného proutku.

Kluci si spolu krásně hrají, přestali se hádat, domlouvají se a mě nepotřebují. Na desetidenní dovolené jsem se skoro nudila. Přečetla jsem po pěti letech hned dvě knihy a všichni jsme si to prostě užili. Bez vztekání, bez hádek, s dobrou náladou.

Jsem moc ráda, že na kurz koukáme s manželem. Jsou to prima společné chvíle a zároveň je prima, že měníme přístup oba, že se vzájemně podporujeme a dáváme si zpětnou vazbu na situace, které se nám daří i na ty, které se třeba ještě úplně nedaří (ale těch je čím dál méně). Zároveň mám pocit, že díky tomu došlo ke změnám tak rychle a Vašík ochotně přistoupil na nové pravidla komunikace. A myslím, že je teď spokojený :o))

Zažíváme mnoho krásných situací každý den. Když jsme kurz kupovali, trošku jsem se bála, zda to nebudou vyhozené peníze. Dnes vím, že to byla skvělá investice. Moc děkujeme.

Vojtovi jsou bez měsíce 3 roky a stále jen a jen žasnu, jak se každý týden, ba i den rozvíjí jeho slovní zásoba, dovednosti, zručnost, chápání věcí, významů, a i jeho chápání mě samotné se strašně mění. Je to úžasné a já ho vidím jako neuvěřitelný zázrak. Zázrak, co jsem „vytvořila“ a přivedla na svět. 

A musím říct, a opět poděkovat Katce, že nebýt Nevýchovy, já tápu a ničí mě, jak den za dnem přežíváme a utíkají nám dny mezi prsty a nechápeme se. Ale už to tak není, ve většině případů. Vážně mi Nevýchova otevřela oči, naučila mě, jak se mám na svého skvělého syna koukat, jak ho mám poslouchat a jak já na něj mám mluvit, aby pochopil on mě.

Hrozně mě mrzí, že jsem tak dlouho váhala a neinvestovala dřív, jen okolo Nevýchovy chodila a „očumovala“ a nemohla jsem se dostat DO toho. Ušetřila bych si spoooustu probrečených nocí, protrpěných dní, kdy jsem si říkala, že možná já nejsem ta, co měla mít dítě, že na to asi nemám. 

Konečně jsem se dostala k tomu, vám napsat. Ani nevím, kde začít… Je toho tolik…

Koupila jsem kurz NEVÝCHOVY manželovi k vánocům. (byl samozřejmě i pro mně😜)Ale poslední dobou jsem viděla jak si s našema holkama manžel neví rady. Pořád na ně jen řval, vyhrožoval a věty typu „protože jsem tvůj táta a ty mě budeš poslouchat“ nebo „okamžitě se zvedni a švihej uklízet“.. byly u nás na denním pořádku. Prostě " policajt" jak vyšitej. Byla jsem z toho nešťastná. Vím, že manžel takový není, ale bohužel jeho taktika (kterou poslední dobou aplikoval) fungovala a tak se toho chytl a nechtěl pustit.

Přemýšlela jsem,jak ho přesvědčit, že takhle budou holky fungovat jen určitou dobu, ale do budoucna to nepřinese nic dobrého!A pak se mi objevil váš vánoční návrh na dárek 👍👏😀!

Váhala jsem který vybrat, máme totiž 3 holčičky. 3,10 a 13 let. Nakonec, na rady Katky, jsem vybrala kurz NEVÝCHOVY 0–3.Je skvělý !!!

Našla jsem spousta AHA momentu, jeden z překvapivých, – jak porovnat lásku mezi všemi sourozenci, když jedna z nich přijde s tím koho mám radši😊👍
Zážitkové videa jsou jedinečná! Velmi mi pomáhají pochopit jak se dítě cítí v dané situaci…

Abych se vrátila k manželovi… mmm… Nejdřív ve Štědrý večer, když si dárek rozbalil se smál, byl rád…(už jsme spolu asi kolem jara – léta koukali na Nevýchovu(5 videí) a oběma se nám to libilo.) ale pak zase ty jeho policajtský návyky😟 a názory… několikrát jsem se snažila s ním o tom mluvit, ale marně. Někdy v půlce ledna mi řekl, že se na videa koukat nebude, ať si Nevýchovu jedu já sama a až uvidí, že to funguje, pak bude Nevýchovou řešit situace i on.😟Že na ně nic jinyho neplatí, než na ně řvát …

A já s mojí „učitelskou výchovou“ dom­louvat, domlouvat, domlouvat, opakovat do nekonečna jsem toho v komunikaci taky moc nesvedla… Takže jasně, že když nastoupil táta s policajtskou komunikaci, tak ze strachu poslouchaly…

Bylo to takový zklamání😟! Tolik jsem se těšila na naše společné koukání na Kačky videa a vzájemnou podporu v situacích kdy si buďto já nebo manžel nevíme rady… A najednou nic… Jsem na to sama a navíc ta obrovská propast která se najednou objevila mezi mnou a manželem, kterého celým svým srdcem miluji…

A PAK MĚ TO DOŠLO ! Vždyť já na to nejsem sama!!!! Mám úžasný 3 holčičky, který mě v tom můžou pomoct !!! A tak jsme začaly poslouchat videa spolu! Moc se jim to líbilo a hlavně, když jsou situace, které moc nezvládám, řeknou mamko tohle teda není Nevýchova… !

Bohužel se, ale stalo to, že manžel byl úplně sám…a nás dva to strašně oddálilo… Byla to ale jeho volba, on nechtěl a holky chtěly…

Určitě si dovedete představit to napětí mezi náma holkama a taťkou, manželem. Nevýchova mi v jeho přítomnosti vůbec nešla.a spíš mě i podrážel vetama tipu… „no tak mi ukaž jak by to nevychovou šlo???“ a já mu v tu chvíli nedokázala odpovědět… Jak?…

Byla jsem smutná, nešťastná a bezbradná… holčičky to na mě viděly. Večer jsem chodila spát s nima a povídaly jsme si poslouchaly Katku. bylo to moc fajn… Ale manžel byl sám… To mě strašně mrzelo…a absolutně jsem nechápala co se s ním děje a zároveň jsem neměla sil s ním o tom mluvit…

A dnes? O měsíc později?!
Včera jsme se vrátili z hor. Bylo to moc fajn! Manžel se snažil být v klidu. Když nastala situace, kdy věděl že by to úplně bez policajta nezvládl zavolal mě, že to s nima umím líp a ať to vyřeším. A z povzdálí sledoval co a jak… 😊Já vím není to úplně dobré řešení házet na mě tu jeho zodpovědnost vyřešit problém, ale pro mě je to začátek! Začátek toho, že má konečně namířeno tím správným směrem 👍😊!

A víte co mi řek poslední noc na horách?(každý večer lyžoval s holkama velkýma a já byla s Lilinkou na chatě)

"TA KLARKA(10let)JE TEĎ TAK FAJN,JE TAKOVÁ JINÁ! "

A to je přesně ono! Nevýchova to dokázala! Dokázala změnit tátovo pohled na to nemožný dítě, který podle něj neumí uklízet,je líný, ve škole ji to nejde, neposlouchá a já nevím co všechno! Najednou BYLA JINÁ, BYLA FAJN!!! A tím pádem byl i fajn taťka…

Mimochodem Klárka (10),je z Nevýchovy nadšená nejvíc. Kačka ji okouzlila "maminko, ta Katka je tak krásná paní … Jako Taková úplně celá! víš jak to myslím?!pustíme si ji i zítra? Má takové krasnej hlas, takové uklidňující! Ona to s těma dětma umí viď? Ona ví jak se cítíme! " 😊😇

Určitě je víc takových maminek, který „jsou na Nevýchovu samy“ a těm chci tímto příběhem říct, že nejsou! mají své parťáky, kteří jim pomůžou přesvědčit i ty jejich táty co mají jiný názor na výchovu,že NEVÝCHOVA je ta cesta do SPOLEČNÉ BUDOUCNOSTI!!!

Děkuji za „vyslechnutí“ měla jsem to na srdci už dlouho jen jsem neměla sil napsat. Byl to těžký začátek s Nevýchovou, ale cesta ke štěstí bývá trnitá😉… Teď už bude dobře 😊.Cítím to…

Mějte se mooc krásně! Všechny vás zdravíme a děkujeme za NEVÝCHOVU!

Milá Katko,

ani nevíš, jak nám Nevýchova pomohla. Ale začnu pěkně od začátku 😊

S Nevýchovou jsem se setkala asi před rokem a půl, něco jsem si přečetla, ale neměla jsem důvod jít hlouběji. S naším (teď dvouletým) Bohouškem nám všechno fungovalo nějak přirozeně. Vše se změnilo, když se narodil jeho bráška Beník (3,5 měsíce). Bohoušek začal hodně žárlit a vzhledem k jeho živému temperamentu začlo být doma „veselo“. A horšilo se to.

Když byly Beníkovi 3 týdny, dostal těžký zápal plic, musela jsem s ním být v nemocnici, pak jsme pokračovali doma – antibiotika, inhalace, fyzioterapie, stále pláč a nošení. Nošení pokračovalo i dál, protože antibiotika rozhodily Beníkovi bříško, pořád se kroutil, pištěl, plakal. Na Bohouška jsem neměla moc čas ☹ Krom toho jsem byla úplně vyřízená, protivná.

Bylo to úplně jinak, než jsem chtěla. I na Bohouška jsem začla křičet, on se vymezoval. Dělal věci, co mi vadily a bylo to volání o pozornost. To jsem věděla, ale nevěděla jsem, jak to udělat, abych mu ji mohla dát. Začla jsem si vyčítat, že jsem naprosto nemožná máma, do toho únava, Beník pláče a já nevím, jak mu pomoct, Bohoušek potřebuje pozornost a já mu ji nemůžu dát, doma se hromadí nepořádek. Byla jsem v koncích.

Někdy jsem jenom hystericky křičela a plakala, že takhle dál nemůžu. Toužila jsem po pomoci, ale nebylo to možné (babičky daleko, manžel pořád v práci). V té době jsem ještě neviděla, že dva pomocníky parťáky mám vlastně stále u sebe 😊

Pak jsem se dostala k webináři o vztahu matky s dcerou. Bylo to přesně pro mou situaci s mámou a zároveň se mi tím připomněla Nevýchova. Rozhodla jsem se vyzkoušet celý kurz, protože jsem nutně potřebovala něco změnit. A ono se to měnit začalo. Každý týden jsem hltala videa a snažila se to zkoušet s dětmi. Něco se dařilo, něco ne. Ale postupně přibývalo informací jako dílků skládačky.

Pak zhruba po 3. týdnu přišla krize. Zdálo se mi, že se pořád jen snažím domlouvat a jsem z toho akorát vyčerpaná. Ale vytrvala jsem a přišel 4. týden o vztahu sourozenců. To pro nás bylo klíčové. S našim dvouleťáčkem jsem otevřela téma příchodu bratříčka. On tedy ještě nemluví, ale jsme schopní se domluvit pár slovy, která zná, a pak ano, ne. Nějak jsme se dostali k tomu, že si myslí, že mám Beníka radši než jeho. Tak jsme si popovídali, vyjasnili si to.

Domluvili jsme se, že kdykoli bude chtít, může se přijít pomazlit. Tehdy se zlomilo jeho „zlobení“ a začal mi chtít se vším pomáhat a pořád mě objímal a hladil. Krom toho se Bohoušek zase vrátil k čůrání na nočník. Protože máme látkovky, je to pro mě obrovská úleva a úleva od předchozích sabotáží, kdy měl plíny, a navíc často dělal loužičky na podlahu. A stačil jen tenhle jediný rozhovor.

A když jsem vylítla, naučila jsem se omluvit a on mě vždycky pohladí a obejme. To je taková úleva, umět se omlouvat, připustit si, že je normální chybovat a zároveň se naučit to řešit. Přestala jsem na Bohouška tlačit a spěchat, dávám mu čas, který potřebuje. Ptám se ho (další úleva, že nemusím vědět všechno 😊). Snažím se na všem domlouvat a už to není taková dřina.

Věřím, že jsme nastartovali cestu k partnerství. Stejně tak mladší Beník se zklidnil, víc se směje a už moc nepláče.

Pořád jsem se ale cítila unavená a nestíhající. 5. týden kurzu byl pro mě pomyslnou třešničkou na dortu. Poslední dílek skládačky „RODINNÁ POHODA“. Docvaklo mi, co nám chybí, aby Nevýchova 100% fungovala. Moje pohoda. Ulevilo se mi, že to není mě sobectví. Stěžejní myšlenkou bylo, že děti inspirujeme svým životem a svým životem je učíme. Když jsem se ohlédla, co je teď učím (svým sebeobětování), řekla jsem si, dost. Tohle pro ně nechci.

Znovu jsem začla snít, v rámci možností odpočívat a plánovat. Ráda běhám a vyzkoušela jsem běhání s kočárkem, když si Bohoušek hraje s tatínkem. A abych nezapomněla na ty sny, rozhodla jsem se, že chci příští rok běžet Krkonošskou padesátku. Asi to zní bláznivě od mámy dvou dětí na mateřské. Ale říkám si, proč to nezkusit. Tak či tak je podle mě lepší bláznivá pohodová máma, než unavená hysterická.

5. týden kurzu ze mě sundal těžké břemeno a poprvé od narození Beníka můžu říct, že se začínám cítit skvěle. Už se nebojím, že něco nezvládnu, protože už to není jen o mě, ale o nás. S dětmi jsme parťáci. Je to úžasné. Nevýchova je cesta, po které se chci učit jít. Nepochybuji o tom. A v závěru mi nezbývá nic jiného, než DÍKY, KATKO, DÍKY NEVÝCHOVO!!! Ani jsem nedoufala, že mi kurz může až tak moc pomoct.

Díky za to, že existujete! Velmi velmi mi to pomohlo zlepšit vztah s mých synem (7). Byla jsem kamarádská ale i velmi přísná a obracelo se to proti mě. Čím byl starší, tím to bylo horší a protože mi na dětech velmi záleží musela jsem to řešit. Něchtěla jsem s ním bojovat stále kdo z koho a bála se toho že mě nebude mít v budoucnu rád. Dospělo to tak, že absolutně nespolupracoval, kříčel, zacpával si uši apod.

Nejprve jsem kolem Vás chodila asi půl roku, četla články zdarma a říkala si, přece nejsem tak hrozná máma, že to zvládnu i bez vás. Někdy se dařílo lépe a pak se to zase vrátilo.

Nakonec jsem si řekla, stojí to za to to vyzkoušet kolikrát člověk v životě do něčeho investuje a pak třeba přijde o peníze a je to o ničem. Zdálo se mi to hodně protože jsem v té době byla na MD. Ale manžel mě podpořil a šli jsme do toho a jsem nesmírně vděčná. Pár měsíců mi trvalo než jsme na to najeli k oboustranné spokojenosti ale teď mi to přijde úžasné.

Jsme v Nevychově asi rok, vztah je daleko kvalitnější, máme se mooc rádi a potřebujeme se. A ikdyž není každý den s úsměvem vždy to má nějaké řešení a společně to ladíme.

A velmi úsměvné mi přijde, jak jsou děti jako kopírák, používají věty, co ty na to? co navrhuješ? mami a co bys chtěla ty? :)))
Dokonce se i do školy těší, beru to jako velikou VÝHRU. díky za všechno, doporučuji všude tam, kde cítím, že by to pomohlo. 

Zdravím Vás všechny do Nevýchovy!

Jmenuji se Barča, za chvíli mi bude 33 let, mám dva syny (3letý Tomášek a 5letý Míša) a k Nevýchově jsem přišla už ani nevím jak před 5 leti, když se mi narodilo moje první dítě. Bylo to období, kdy jsem intenzivně nasávala informace „co s dítětem, jak na něj, jaký by měl mít režim, jestli spát/nespat s námi v posteli“ a desítky dalších témat, která jsou s příchodem prvního dítěte asi normální u každého…

Nevýchova mě vtáhla okamžitě, protože jsem se díky úžasné Katce a Vám všem ostatním, audiům, u kterých mi uvědoměním tekly slzy po tváři, dokázala vcítit do každé situace, o které byla řeč. Ať už z pohledu rodiče, nebo mých osobních z v dětsví prožitých křivd, nepochopení u rodičů nebo sourozeneckých hádek s mou sestrou…

Nadšeně jsem o Nevýchově vyprávěla manželovi, jehož postoj byl překvapivě docela skeptický (myslela jsem, že bude nadšený stejně jako já)… Proto jsem si nechala Nevýchopu zezačátku „pro sebe“ a když nastala situace, kdy naše dítě se mnou spolupracovalo (díky nevýchovnému přístupu, který manžel nerozšifroval) a on byl překvapený, v duchu jsem se zaradovala a nenásilně mu sdělila jen „Nevýchova“.

Než jsem měla své vlastní děti, myslela jsem si, že s malými dětmi se prostě domluvit nedá, protože na to prostě nemají „mozek“, že tomu nemůžou rozumět a jediná možnost, jak dosáhnout toho, aby pochopily, že něco mají udělat, když se jim nechce – je dát jim na zadek, vyhrožovat nebo zastrašovat (zrcadlo mých rodičů?). Jenže na své dítě aplikovat tyhle postupy mi přišlo kruté. A hlavně nesmyslné. Ponižující. A doslova nevýchovné. Nic by jim to nedalo. Nesouzněla jsem s plácnutím přes zadek, s policajtským přístupem, s uplácením…

První Nevýchovná vlaštovka přiletěla, když bylo Míšovi 7 měsíců. Celé dny jsem s ním mluvila jak se sobě rovným (asi aby mi z té sociální izolace a vůbec toho kolotoče s prvním dítětem už úplně nepřeskočilo) a když jsme byli u něj v pokojíčku, řekla jsem mu, ať mi donese tamty kostičky, co jsou na zemi pod oknem. On se na mě podíval, otočil se a začal se plazit přes celý pokoj směrem ke kostkám. V tu chvíli jsem ztuhla. Pozorovala jsem ho, jak se doplazil ke kostkám, jednu vzal do ruky, otočil se a s úsměvem se plazil zpátky ke mně. To jako FAKT???? On mi jako fakt rozumí? A v 7 měsících ví, co jsou kostky, kde je u okna a co znamená přines mi je? A pak to ještě udělá???

TO BYL TEN MOMENT. To byla ta chvíle, kdy se zbořil nesmysl o nechápajících a nerumějících dětech. Co že se s něma dá domluvit možná až v 5 letech… Cha! Já se dokážu domluvit se svým synem už v 7 měsících!

A od té doby to jelo – ukaž mi, co bys chtěl na večeři, chceš radši PETku s vodou místo značkové hračky od kamarádů?, chceš skákat v kaluži? – jasně, vezmem gumáky a co, však nemusíme na procházku, chcem být přece na vzduchu, tak si klidně dvě hodiny skákej…

Když už jsem potřebovala, aby spal celou noc, řekla jsem mu, že už potřebuju spát, on taky, že mlíko dostane až ráno, že ho mám moc ráda a jsem tady pořád s ním… Třikrát mě v noci zavolal, já jsem přišla, všechno tohle mu zopakovala a on třetí noc spal…

To samé i o dva roky později s mladším synem. Zvládli jsme příchod sourozence bez žárlivých scén, se vším mi pomáhal a pořád jsem ho ujišťovala, že mám dost lásky pro oba a když bylo nejhůř, místo nátlaků a vět typu "ale no tak, už jsi přece velký, takhle tě nebudu mít ráda " a podobných nesmyslů, jsem prostě dala miminko do postýlky a šla pořádně pomazlit toho staršího a během tří minut byl nabaženej a spokojenej. Tohle by bez Nevýchovy určitě nebylo.

A jdeme dál. Nástup do školky, spaní u babičky, půjčování hraček,… přes nočník, spaní bez plíny (tlak z okolí, že už to mělo být před půl rokem) – všechno jsem zvládla, protože jsem měla obrovskou vnitřní jistotu díky Nevýchově. Že tak, jak to dělám, je to pro mě a mé děti správně. ZA COŽ STRAŠNĚ MOC DĚKUJU.

Protože snad nikdy jindy jsem ještě nezažila takovou nejistotu, co mám dělat a jestli je to správně. Nevím to dodnes, ale díky Nevýchově vím, že se nemusím bát, protože i když se něco nepovede nevadí, protože jsem dělala to nejlepší co umím, a že dokonalost není v mateřském světě možná. A že to je v pohodě. Že nejsem špatná máma. Že máme další pokusy…

Protože tohle vám okolí neřekne. A přitom to každá máma potřebuje tak zoufale vědět.

Nastoupila jsem po 3,5 letech na mateřské zpátky do práce (je to krátký čas, ale i přes Nevýchovu mi prostě doma začalo s klukama hrabat, a místo, abych byla nešťastná, že mě nenaplňuje trávit celé dny doma s dvěma malýma dětma jsem se rozhodla vrátit se do práce :).

Jsem pediatr. Polovinu týdne jsem v ordinaci jako praktický lékař pro děti a dorost a druhou polovinu v nemocnici na Dětské klinice. To je teda mega prosor pro uplatnění Nevýchovy… Navíc máte u lékaře ztížené podmínky v tom smyslu, že dítě je nemocné, proto se rozhodnou vás navštívit, takže komunikace v této situaci je o level náročnější než normálně. Jsou vystrašené, v horečce, není jim dobře, bojí se, co se jim bude dělat, jestli to nebude bolet,… A bohužel většina lékařů dítě přehlíží. Mluví s matkou, co a jak je, matky se ptají, jak je dítěti (!), matky se ptají, co dítě bolí (!), matce říkají, co bude následovat…

Já to dělám jinak. S maminkou proberu anamnézu, co je ke mně přivádí, a když mám od ní informace, obrátím se k dítěti a maminky už si většinou nevšímám. Jsem tam s ním a pro něj. A taky mu to řeknu. Že se nemusí bát, ukážu mu fonendoskop, že nebolí, když mi nevěří, ukážu to na méďovi, pak na jeho ruce, pak na noze, když mi po něm šáhne a odstrčí, požádám, ať mi pomůže, že to bez něj nezvládnu, ať si ho dá sám na srdíčko. A to mám většinou první úspěch v kapse. Potom se nechá poslechnout i na hrudníčku.

Pak přichází asi nejhorší část vyšetření. Krk. Ve většině ordinací věta „teď se podíváme do krku“ znamená signál pro sestřičku, že se má ihned dostavit a spolu s maminkou dítě imobilizovat, nějak dítěti (samozřejmě násilně) otevřít pusu, aby se lékař mohl podívat.

Přitom stačí tak málo. Vezmu baterku, ukážu jak svítí, když se bojí, posvítím na ruku, řeknu „Dívej, je to jenom světýlko“. Řeknu mu, že se potřebuju podívat do pusinky. Většinou kroutí hlavou se zarputilým „M-mmmmm“ a hypnotizují dřevěnou špátli. Říkám, ty se bojíš, že ti to strčím do krku? „Jo“. Ok, tak já ti to tam nedám (přitom dřevený klacík odložím buď před něj na stůl nebo přímo jemu do ruky), ale musíš pořádně otevřít pusinku, abych tam viděla. Kýve souhlasně hlavou. Řekni É (já nechci Á, protože s É to jde vidět líp :), „Ééééé“. Výborně! A máš to za sebou.

Někdy, když to nejde vidět a špátle je opravdu nutná – zase mu to řeknu. "Hele, krásně jsi otevřel, to bylo super, ale já tam nevidím. Potřebuju si pomoct tím klacíkem. Dívej, nedám to do krku, ale jen na jazyk – přitom vezmu druhou špátli a ukážu mu to na sobě. V tu chvíli mi pomůže.

Když je tam angína, musím udělat výtěr z krku. Minulý týden jsem byla na jednom semináři, kde přednášející pan doktor řekl: „Abyste udělali správně výtěr z krku, je na to zapotřebí minimálně tří lidí – matka drží dítě, pevně ruce a nohy, sestra svítí nebo ještě pomáhá matce držet a vy uděláte výtěr. Jinak nemáte šanci.“ Ha. Ha. Ha.

Říkám: „Dívej se, máš tam v krku asi nějakýho bacila“, přitom beru do ruky zabalenou výtěrovou štětičku a dítě vytřeští oči, co to jako má znamenat. Otevřu obal a když štětičku vytahuju, ptám se ho: „Čistíte s mamkou doma uši?“ Dítě nejistě přikyvuje. „No super, já mám úplně stejnou štětičku, akorát je trochu delší, protože tím umím "vyčistit“ pusinku. Jediný co, je to trochu nepříjemný. Ale já to umím udělat rychle. Napočítám do tří – udělám jedna, dva, tři a bude to hotovo. Zvládnem to spolu?" 99% (!) dětí přikývne, že jo a 98% (!) to do těch tří i vydrží a necukne!

Když máme hotovo a dítě s nakřiveným obličejem, že se před vteřinou málem pozvracelo (kdo by taky ne, že jo?) na mě koukne, řeknu mu: „To bylo hnusný, že? Já to taky nemám ráda. Ale jseš borec, zvládli jsme to. Dík za spolupráci.“

A dítě je happy, že to dalo, matka hledí, co se to jako před chvilkou stalo, slyšívám „Ty jsi to tak zvládl? To jsem nečekala. Jak jste to udělala, paní doktorko?“ Tak se jen usměju si v duchu pomyslím, to já ne, to Nevýchova.

V ordinaci nastřelujeme naušnice miminkům. Od velkých dětí víme, že to nebolí, jen to hlasitě lupne u ucha. Většina miminek začne plakat hned, jak jim začnete držet hlavu, když si potřebujete namalovat bod, kam naušnici nastřelíte. A pláčou a pláčou, protože neví, co děje, proč je kolem nich tolik lidí, proč je někdo drží a co bude. Tak se na ty 4měsíční princezny kouknu, oslovím je jménem, řeknu, že se nemusí bát, že je teď budem držet, abysme si nakreslily tečku a potom tam dáme naušničku. Většina rodičů na mě hledí, jestli jsem se nezbláznila, proč jim to říkám, když mi nerozumí. Ale já vím svoje. Rozumí. Až moc dobře. A i když po nastřelení pláčou, vím, že jen proto, že se lekly toho nepříjemnýho zvuku. Díky, Nevýchovo.

V nemocnici míváme na oddělení děti, kterým je potřeba před výkonem zavést nasogastrickou sondu. Musí totiž vypít velké množství tekutiny za krátký čas. Kolikrát s tím mají potíže dospělí, natož ti malí bobci. Před tím jdu za dítkem na pokoj. Bavíme se, jestli vůbec ví, proč je v nemocnici. Dobrá polovina dětí vůbec netuší, protože je maminky nechtěly stresovat…

Tak mu řeknu, že zítra půjde na vyšetření, kdy se mu budou kamerou dívat do střev, jestli tam není něco špatně. Ale normálně jsou ve střevu hovínka, že jo? Dítě kýve hlavou, že jo. No, a my je potřebujem dostat pryč. A na to nám pomůže taková vodička, kterou musíš vypít. Jenže je jí strašně moc. A vypít bys to nestihl. Proto si pomůžem hadičkou, kterou ti dáme přes nos do žaludku. Není tam nic ostrýho a nebude to trvat dlouho. Ale je to nepříjemný. Zkus u toho jakoby polykat, počítej si v duchu do deseti, zavři oči, nemusíš na to koukat a bude to. Chceš, aby tě u toho mamka držela za ruku? Fajn, jakmile bude tam, jen ji přilepíme a už půjdeš zase do postýlky koukat na pohádku. A až tam dostanem tu vodičku, hadičku hned vytáhneme, takže s ní ani nebudeš spát dneska. Dobře? Dítě kýve.

Za deset minut slyším na sesterně, jak jedna sestra povídá druhé: „No ty jo, myslela jsem, že bude kravál, jsem si pozvala posilu, aby mi ji držely, ta holka vypadá jako hysterka a ona u toho ani nepípla. Ani se s náma neprala, zavřela oči a držela. Tak hodný dítě jsem snad nezažila. To nechápu.“ Ha. A já jo. Nevýchova.

Když je potřeba, aby dítě začalo pít nebo jíst, aby mohlo být propuštěno, neříkám mamince, jak je to nutné. Řeknu to dítku, že jestli chce jít brzy domů, má to ve svých rukou. Že to maminka za něj neudělá, ani nemůže i kdyby chtěla. Takže se o to musí postarat sám. Předám mu zodpovědnost za to, kdy se dostane domů. A že se dostanou hodně brzy po tomhle rozhovoru :)

Jednou jsme seděli s kamarádem – je to chirurg a dostali jsme se na téma dětí, přístupu, výchovy, spolupráce a komunikace doma i v práci. Fakt mě poslouchal asi 15 minut, kýval hlavou a vypadal, že to zpracovává. Asi za 5 dní mi od něj přišla smska: „Musím se s tebou podělit o jeden nevšední zážitek. Včera jsem měl ve službě 5letou holčičku, která si rozrazila bradu. Hysterická, zadřená, vystrašená, s babičkou, bez maminky. Tak jsem po tvém vzoru, jak jsi mi to hezky povykládala, s ní začal komunikovat, řekl jsem jí co a jak bude, no a ránu si sama ošetřila desinfekcí, dostala tam tři mašličky a šla domů. Ty vole jako fakt drsný.“

A včera další sms: „3letý zabejčený chlapec s popálenýma prstama, nechtěl to ukázat ani matce, ale já s metodou Xinopulu (víme, že to je Nevýchova :)) jsem úžasně uspěl a za 5 minut odcházeli i se zavázanýma prstama domů.“ Netřeba dalšího komentáře.

A to je jen zlomek… Denodenně díky Nevýchově…

Samozřejmě, že to není u 100% dětí, ale dobrých minimálně 90% jo. A to za to stojí. A hlavně vím, že jsem se snažila, a třeba to příště vyjde.

Jedna maminka se mě v ordinaci zeptala: „Paní doktorko, vy jste byla na nějakým semináři Jak komunikovat s dětma?“ Hehe, jo, doma s kurzem Nevýchovy :)

Ale hlavně děkuju, že jsem na Nevýchovu narazila a mám tu čest se řídit jejími principy. Děkuji Vám všem za vše, co děláte. Miluju Nevýchovu a nedokážu si svůj život bez ní představit. Jste úžasní a máte neskutečný dosah.

DĚKUJU, DĚKUJU, DĚKUJU.

Milí rodiče, vychovat dobře své dítě je cílem nás všech. Díky „Nevýchově“ to lze dělat i jinak (lépe) než jak vychovávali naši rodiče nás. 

Jo a aplikace je fakt bezva pomocník. Nejsem vázaná na počítač a na dobu, kdy u něho můžu sedět, což se u dvou malých dětí fakt hodí.

Než jsem vstoupila do Nevýchovy, cítila jsem vnitřní obrovský tlak na to, vystoupit ze starých vzorců, které máme díky našim rodičům velmi silně zažité pod kůží. I když jsme v tu dobu neřešili s dcerkou (tehdy 14 měsíců) výrazné problémy, cítila jsem, že vím, co v mateřství chci, ale nevěděla jsem, jak to mám udělat.

Nevýchova bylo to pravé.

Přinesla mi jeden obrovský dar, a sice uvědomění, že TAK MOC záleží na rozpoložení rodičů, že mě to při zjištění až vylekalo. Když jsem unavená, podrážděná, je to velmi náročné, a díky Nevýchově myslím na sebe, dojdu si zatančit, zameditovat, vyspat a je hned zase mnohem lépe.

I když máme nyní náročné období – nějaká nemoc, zoubky – cítím se nejšťastnější v mém životě. Zní to jako klišé, ale je to tak.

Každý večer ulehám a děkuji za mého muže – mou spřízněnou duši – a naši dceru, která nám pomáhá na cestě k sobě a v překonávání překážek, které nás krásně zpevňují.

Nevýchova je již přirozenou součástí života.

Dobrý den,

chtěla bych moc poděkovat za možnost účastnit se vašeho kurzu. Po měsíci jsem zvládla první týden :-). Bohužel se vším kolem v momentální situaci (děti jsme nechali doma a neposlali do školy) nestíhám poslouchat „lekce“ častěji. Ale nevadí.

Naopak asi vše lépe uzrává v mé hlavě. Webináře Nevýchovy sledujeme snad od počátku Nevýchovy, takže už od cca 2 let naší nejstarší. Sama jsem učitelkou na prvním stupni a tak jsem s dětmi v trvalém kontaktu, ať s těmi svými nebo cizími.

Tak by se dalo říct, že praxe a zkušeností mám(e) spousty, ale já pořád vnímám, jak se je potřeba stále dál a dál informovat, vzdělávat a zkoušet to jinak, protože každé dítě je jiné. Nicméně za nejzákladnější považuji vzájemný respekt.

Musím říct, že úkol udělat nahrávku svého „řešení problému“ s potomkem a posléze její poslechnutí a analyzování mne opravdu děsilo. Upřímně, když už něco doma řešíme, vydržíme s manželem vyjednávat v klidu nějakou tu dobu, ale ne dlouhodobě. Máme tři děti – 9 (děvče), 6 (chlapec) a 2 (děvče) roky. Je to krásné, ač někdy náročné. Takže moje představa byla: Mám se nahrát, jak řvu na děti?

Proč vám píši je však touha vám sdělit, jak důležité a obohacující pro mne bylo se nahrát a slyšet sebe samu. Není až tak podstatné, co konkrétně tentokrát syn provedl a co jsme řešili. Jde o to, že má tendenci nám neříkat pravdu o tom, co se stalo, doufá, že si ničeho nevšimneme, budeme si myslet, že to udělal někdo jiný – on to ale na jiné neshazuje.

Předně mě překvapil můj hlas. Byl výrazně klidnější a hlasitostí vyrovnaný, než jsem si myslela. Obzvlášť, když jsem věděla, že se to nahrává, v mysli mi jelo „no to je hrůza, to si snad ani nebudu pouštět“.

Po poslechu jsem zjistila, že opravdu používám popisný jazyk. Zvu syna k řešení problému. On byl ale úplně zaseknutý a jediné, co řekl, bylo: „Já se bojím říct, že jsem to udělal.“

Dost mě to ranilo, protože děti netloukneme, nehubujeme…a tak jsem nerozuměla, proč se bojí. To vysvětlit nedovedl. Až při poslechu nahrávky jsem zaznamenala pozorněji jeho větu: „Mě mrzí, že jsem to udělal.“

A jak je v ní obsáhlé strašně moc. Že ho mrzí, že mi přidělal starost, že „to“ budeme muset vyřešit, ať už jde o rozbitý hrnek nebo poškrábaný plech od koláče. A proto by vždycky nejraději vrátil čas. Ale to nejde.

Až když byl mikrofon vypnutý (po 30 minutách!!!), přišel za mnou, že se chce pomazlit a jak mi seděl na klíně, tak ze sebe všechno vysypal, jak se všechno událo…

Až potom jsem měla čas večer si poslechnout nahrávku a druhý den jsem si ho vzala stranou a znovu jsme si povídali. Věděla jsem, že musím dodržet slib, který jsem mu dala, že nebude muset celou věc ještě jednou řešit s taťkou – až teď jsem pochopila proč – ne ze strachu, ale že ho to přece mrzí není třeba říkat několikrát – ještě babičce a kolemjdoucí sousedce…

Chtěla bych tedy říct: Díky za tak zdánlivě jednoduchý, ale přitom nesmírně těžký úkol, nahlédnout sebe samu. Bylo to víc než obohacující.

A protože jsem se během psaní tohoto emailu (rozepsaného asi tři dny:-D) dostala i k poslechu posledních kapitol 1. týdne…napadl mě komentář k malým dětem:

Doba koronavirová má mnohá úskalí, ale pro naši rodinu také výhodu. Manžel je na homeoffice a tak s námi tráví mnohem více času. Naše nejmladší už umí pár slovíček, ale hlavně má své zkratky, výrazy. Umí si říct, co potřebuje a co nechce.

Manžel jí často nerozuměl. Často mi po jejím projevu a mém „překladu“ řekl: To máš teda bujnou fantazii. Dny plynou a jak je s námi mnohem víc času…rozumí jí už vše a má mnohem více trpělivosti počkat si, co mu chce sdělit. A ona to vnímá a má mnohem větší touhu mu něco sdělovat.

A zrovna včera mě rozesmálo v ordinaci paní doktorky, když malá něco s důležitostí sdělovala sestřičce a oni: aaaa, myslíš tohle…a ona že ne, úplně nešťastná…a na to nastoupila naše nejstarší dcera a řekla jim, co má malá na srdíčku. Všichni se smáli, jak si rozumí – ti, co si skutečně naslouchají.

Mějte se krásně, díky za kurzy, těším se na další týden kurzu.

Mávám za celou rodinku,

Milá Nevýchovo. Došla jsem do 5. týdnu a musím se jen a jen smát. Děkuji. Hrozně se mi ulevilo.

Perfektně to do sebe všechno zapadá. Možná to tak ani nebylo myšleno. Ale mě se začíná ujasňovat, kdo jsem já a co je jen naučené vlivem výchovy autoritativního a trochu na city hrajícího táty „policajto-učitele“, a na city hrající mamky a babičky „učitelky“. Zjistila jsem, co stojí za mým chováním, sebetlakem na výkon, za mými strachy, za mým vztekem a neschopností ovládat své emoční výbuchy vůči dětem, za mojí snahou být ta „hodná holka“ za všech okolností, aby někdo náhodou nebyl smutný nebo se nezlobil. A daří se mi tenhle emoční koktejl nepředávat dál.

Vnímám své strachy ze selhání, strachy jít s pravdou ven a přiznat si, že na něco nemám, vnímám sebe. Daří se mi to odbourávat. A díky pochopení sebe můžu lépe vnímat a přijímat i ostatní. I s jejich chybami a fakt se mi to daří. Vlastně se už nesnažím být superžena, ale učím se notné dávce „uprdelismu“, otevírat staré rány namísto toho, abych se je pěkně snažila udusat v sobě a ony pak vyplouvaly na vrch v těch nejblbějších chvílích. A je v tom skvěle nejen mě, ale i mým dětem a partnerovi, vše je uvolněnější, křiku je méně. Lepší pozdě nežli nikdy, jen mě mrzí, že to přišlo až v mých 36 letech.

V pátém týdnu jsem zjistila, že znám všechny tři nevýchovné strategie z doby, kdy jsem byla sama dítě, které mělo přesně takové rodiče, kteří z toho bohužel nevyrostli dodnes. Díky Nevýchově jsem šla do hloubky rozboru naší rodiny, pochopila i své rodiče, kteří nemohli jednat jinak, protože vyšli z nějakého prostředí, které je také utvářelo, pochopila jsem i prarodiče, kteří to asi taky neměli v životě lehké. Je jen smutné, že když jdu po této linii, narážím na frustrované lidi, kteří vychovali další frustrované lidi a tak si tu frustraci pěkně předávali z generace na generaci a vždy tam něco přidali. Nevyčítám. Jen konstatuji a pozoruji s otevřenou pusou, co za lavinový efekt to může mít.

Zpětně si trochu vyčítám a trestám se (vždy je dobrý čas a důvod se potrestat 😊)za to, že i já jsem v této „rodové frustrační linii“ na svém starším synovi zpočátku pokračovala. Ale jsem šťastná, že mi přišla do cesty Nevýchova ještě relativně včas a já měla možnost to změnit. Možná to nedělám na jedničku s hvězdičkou, ale na poctivou dvojku určitě, ostatně vždycky jsem byla vydřený poctivý dvojkař 😊.

Na otázku jak dítě vychovávat někdo kdysi napsal, že není třeba děti vychovávat. Stačí být jen dobrým člověkem a dítě se přidá. Tak nějak cítím, že o tom celá Nevýchova je. Dobrým člověkem však není člověk dokonalý a bezchybný, ale člověk, který je tesaný životem, žijící s vědomím, že život je mrška nevyzpytatelná a je třeba ho ochutnávat plnými doušky, se všemi vzestupy a pády, chybovat, vyhrávat, prohrávat, těšit se ze vzestupů, ale i pádů, protože především ty posouvají vpřed, a toto předávat našim dětem. Aby se uměly v životě vším proplout beze strachu, se zdravým sebevědomím a sebeuvědoměním, s jistotou a důvěrou v sebe sama a neutopit se.

Když jsem o Nevýchově slyšela před rokem a půl, tak jsem si myslela něco ve smyslu – to určitě. Novoty a já si tu nechám skákat smrady po hlavě. Jsem ze staré školy, přeci vím, jak vychovat dítě. No, život nám přihrál Samíka, a krize ve výchově, kdy už jsme nevěděli, jak dál, nás něžně kopla do zadku a posunula do náruče Nevýchovy. Musím říct, že Nevýchova je sakra návyková. Měníte svět. K lepšímu. Pro naše děti. Svět bude lepší i díky vám.

Ještě jednou díky za celou mojí rodinu. Asi se mi nepodaří napravit vše, co se v našich rodinách napáchalo, ale určitě se nám podaří udělat čáru za celou rodovou minulostí a udělat nový výchozí bod. Pro naše kluky. Stálo a stojí to to za to.

Díky moc!
 

Půjdu s kůži na trh a přiznám se, že jsem byla asi největší odpůrce Nevýchovy. Z úvodních videí jsem měla dobrý pocit, ale nic tak převratného, co by člověk, co zhltal knížky o respektující výchově (RABR, Elaine Mazlish a Adele Faber, Montessori…) už někdy neslyšel. Tudíž jsem nabyla dojmu, že Nevýchova je něco à la tyto knížky, jen dražší…

A pak jsem se přistihla u jednoho článku (myslím, že autorka Hanka Havrilcová), u kterého bylo něco ve smyslu… „no ale jestli vám to funguje, proč to tu vlastně čtete?“. A to bylo ono.

Měla jsem znalosti, ale nedokázala jsem je žít, všechno to bylo nějaký škrobený a umělý a ve vyhrocené situaci policajt jak vyšitý. Děti mě štvaly drobnostmi, hlukem, přišlo mi, že když neposlechnou hned, tak nemám autoritu. Známí mi říkali, že je to dobrý, ale já to prostě necítila jako dobrý.

A tak jsem se rozhodla, že tu Nevýchovu teda zkusím… ​O pět měsíců později… dostávám ohromný množství pusinek, děti mi říkají, jak mě mají rády… Muž si chválí Nevýchovu, kopíruje ji ode mě a říká mi, že jsem skvělá máma a jak je za to vděčnej. Já jsem spokojená maminka, a když někdy slyším svoje „stará já“ na pískovištích a v čekárně u doktora a v autobuse z úst jiných maminek, vidím, jaký máme za sebou pokrok. Dokonce jsem šla do práce bez výčitek, že budu horší máma, a co se nestalo… dcera školku miluje, syn chodí už taky rád a já jsem spokojená maminka.

Když se objeví chvilky nepohody, zvládáme je po chvíli vykomunikovat a omluvit se. A syn (4 roky) s dcerou (2.5 let) si spolu začali skvěle hrát. On jí pomáhá se spoustou věcí, ona jemu taky. Říkají věci jako: „kolik času potřebuješ na hru, než mi tohle půjčíš?“ a „můžu si půjčit tuhle Tvoji věc?“, „já si to představuju jinak, tak co navrhuješ?“

Dokonce i u paní doktorky nás opakovaně chválí, že na našich dětech by mohli natáčet videa „jak se chovat u doktora“. Zlepšil se vztah s babičkou a mojí maminkou a maminkou mého muže.

Děti našich kamarádů a naši kamarádi se ptají, čím to je, že si děti v pohodě domluví čas, kdy si hračky vymění, nastaví čas na budíku a pak si ji bez problémů předají…bez jediného zásahu ode mě. ​A z odpůrce Nevýchovy se stal nadšený propagátor. ​Nevýchovo, DÍKY!!!

Děkuji za to ohromné množství odhodlání a práce, které tomu všemu předcházelo a které vedlo k vytvoření tak krásně uceleného konceptu Nevýchovy, a za jeho prezentaci a šíření. Jsem rád, že jsem na něj narazil. Na první pohled jsem se zamiloval, a když jsem si kurz zaplatil, ani na minutu jsem nelitoval.

Odezva od našeho staršího syna Štěpánka přišla rychleji, než jsem vůbec očekával. Extrémně pozitivní zkušenost. Věřím tomu, že tahle metoda zdravé komunikace je nesmírně přínosná nejen mezi rodiči a dětmi, ale i mezi dospělými.

A když si představím, kolika mezilidským problémům se může příští generace vyhnout, když je teď takhle komunikovat naučíme, tak věřím i tomu, co říká Katka v jednom z videí, totiž, že tak můžeme k lepšímu změnit i Svět.

Kdybys nám ty dveře neukázala, nevstoupily bychom na tuto úžasnou cestu. Nebo by to trvalo o dost dýl. :D Ty jsi nám vše dala na stříbrném podnosu a nám stačí se inspirovat a zkoušet :).

Víš, dřív mi kurz přišel hodně drahý. Ale teď vidím, kolik práce a nervů nám ušetřil, a ani v nejmenším investice nelituju. A taky v něm je vidět, kolik času to celé stálo a stojí tebe, Katko, a celý tvůj tým, takže teď mi kurz připadá spíš levný :D. Odvádíte úžasnou práci, jen tak dál. 

Nevýchova nám pomohla změnit situaci u nás doma úplně od základu. Miluji svoje dítě, ale teď mohu říci, že podle toho k němu i přistupuji. A hlavně i manžel ledasco pochopil a to je na tom skvělý.

Cítím klid, protože vím, jak na to, abychom byli všichni spokojení. Nejsem policajt, nekřičím. Neopakuji donekonečna, protože vím, že to k ničemu není. Zbavila jsem se zodpovědnosti za vše, co mi nepatří.

Jsem veselejší a mám více času. Samozřejmě je stále co vylepšovat (z mé strany). Vždyť dlouhou dobu to bylo jinak, ale vím, že Mirek (13 let) je skvělý kluk a věřím! mu.

Vždy když jsme se dohadovali, tak přestal komunikovat. Prostě se naštval. Hrozně mi to bylo líto, věděla jsem, jak je to špatně. Dnes je veselejší, povídá si se mnou (což nedělal). Dokonce jsme spolu hráli hru na počítači. Krásná, pohodová chvíle. Vím, že teď to bude fajn. Nikomu už nebudu ubližovat. Naučila jsem se krásný postup pro výchovu. Úžasné. Taky jsem si pěkně pobrečela. Úleva.

Moc vám všem děkuji. Nejlepší kurz mého života.

Váš projekt je skutečný tah na branku: kurz je pro mě stručný, dobře srozumitelný, výstižný a jednoduchý. Mohu si zvolit, kdy se chci dívat, a v klidu, pokud nemám náladu, pustím si to jindy. Někdy se dívám i s dcerou :)

V podstatě jste zpracovali efektivní a nenásilnou komunikaci lidovou formou. Líbí se mi, že jste nezávislí na dotacích z EU a jiných druhů sponzorství, tím pádem svobodní ve svém tvoření. Učíte českou společnost zvykat si, že za servis se platí a že investice do svého osobního rozvoje je investicí hodnotnou a návratnou…

Odkedy som v Nevýchove, beriem našu dcéru ako parťáka, viac sa vciťujem do jej sveta, do jej pohľadu. Odkedy som v Nevýchove, pozerám sa na veľa veci inak a s kamarátkami často riešime výchovne otázky nevýchovne.

Ja som dokázala vyriešiť veľmi veľa problémov, náš nástup do škôlky bol úplne bez problémov, keď sa niekam ponáhľame, nie je so Zarkou žiadny stres, vo veľa veciach jej dôverujem (ako napr.: viem, že na konci chodníka na mňa počká a neskočí rovno do križovatky – aj keď kontrolujem premávku, nekričím na ňu ešte predtým, ako zastaví…sú to maličkosti), dokonca aj požičiavanie veci nám ide oveľa lepšie, a ona mi to všetko opláca, je úžasná.

Nevýchova mi pomohla aj v manželstve. Nečakám od manžela, že mi bude čítať myšlienky. Snažím sa viac hovoriť čo chcem, čo potrebujem. A funguje to :)
Pritom stačí tak málo. Stačí, aby človek povedal čo chce/potrebuje, ako to potrebuje a byt aspoň trošku tolerantný.

Úplne akceptujem Zarkin hnev, keď sa jej niekedy nechce, a vidím, že aj ona vie prijať to, keď sa niekedy nechce mne. napríklad šaliť sa :) poviem jej len, že Zari, teraz sa mi nechce, nemám chuť sa šaliť.

Som o to šťastnejšia a spokojnejšia, a je to asi aj vidieť, lebo vraj keď o Zarke rozprávam, som pri nej, tak cela žiarim. Materskú si užívam, a pre mňa to JE dovolenka.

Kamarátky a rodina mi zavidí, ako ma Zara poslúcha, ako si rozumieme. Ale ja si myslím, že je to aj preto, že aj ja poslúcham ju. Počúvam, čo chce ona, a ak sa dá, vyhoviem. Ak sa nedá, vysvetlime si to a hľadáme riešenie. Zarka ma 2,5 roka, takže riešenie hľadám stále ja a ona mi len povie, ano, dobue, mami.

Za toto všetko Vám Katka, a vášmu tímu Nevýchovy chcem veľmi pekne poďakovať. Oveľa viac si ju užívam a vychutnávam každý deň. Ďakujem, že ste mi otvorili nove obzory. Pritom je to všetko také prirodzené, také jednoduché, stačí naozaj malo. Ďakujem!

Mně zase docvaklo, že když navrhnu několik možností a dám z nich dětem vybrat, tak to sice vypadá jako dohoda, ale není tam žádný prostor pro jejich nápady a asi jsem dost často spokojená jen já (pokud vůbec takovou dohodu dodrží). – Tohle mi ukázala ta prožitková audia.

Ahoj Katko, zrovna jsem dokoukala principové video a chtěla jsem ti poděkovat za tvou upřímnost a za tvé dojetí na konci, které mě také dojalo. Jsi pro mě v tomto směru obrovskou inspirací, protože takhle se emočně odhalit je pro mě dost těžké. Učím se to, že je naprosto v pořádku dát své emoce najevo. Přesně tohle si pro sebe přeju. Vážit si sebe a svých pocitů a nezadržovat je v sobě. Díky tobě jsem se mohla dotknout sebe.

Zatím jsem na začátku celé své proměny, ale za úspěch považuji, že jsem víc začala mluvit sama za sebe: co chci, nechci, co potřebuji apod. Lépe se cítím, protože jsem přestala používat fráze typu, „tohle se nesmí“, „takhle se do nedělá“, kterým jsem sama stejně nikdy moc nerozuměla a nedávaly mi smysl:)

V některých situacích se cítím jistěji a pevněji – jsou to moje vnitřní hranice, přes které nechci jít a které dětem dám najevo. Jako pozitivní vnímám, že se učím dítě vnímat jako partnera, které má k dané situaci co říct a že můžeme dohodnout a to vidím jako velký přínos do příštích společných let.

Teď jsem 2. týden v Nevýchově a mám dojem, že tohle je opravdu to, co jsme všichni potřebovali. My se již dříve s dětmi domlouvaly, ale nebyly to skutečné dohody. Protože naše 6 dcerka, syn 2 chodí do Waldorfské mš, tak jsem vždy chtěla, aby děti měli za sebe zodpovědnost a dělaly věci po svém, byly osobnosti a rovnocené, ale ve vypjatých situacích jsme vždy vyletěli či poučovali. Zajeté koleje od rodičů a okolí – i když člověk v nitru věděl, že takto to nechci. 

Nevěděla jsem co s tím. Ještě že jsem náhodně klikla na odkaz Nevýchovy. Konečně vím jak na to, Díky !!!

Moje dcerka je fantastická a včera mě zase dojala téměř k slzám. Musely jsme jít na odběry krve – děsně se bála a nechtěla.Týden jsme to odchládaly. Povídaly jsme si o to po cestě autobusem a já jí říkala, že moc dobře vím, jak to pro ní musí být nepříjemné a že její pocity naprosto chápu a že i mě to nebývá příjemné. Kdyby plakala tak tomu taky budu rozumět, má na to právo, ale bude mě tam mít u sebe. Brali jí 8 zkumavek a to je i pro dospělého darda.

Sestřičky jí při odběru řekly, že si může pak vzít nějakého plyšáka. Vůbec nebrečela. Když jsme zastavily krvácení a nalepily náplast, řekla jsem jí, že si může dojít a vybrat toho plyšáka a ona šla k sestrám podala jim ruku poděkovala rozloučila se a řekla jim, že ona toho plyšáka nepotřebuje, že neplakala a že ať si ho raději nechají pro děti, co ho budou potřebovat, aby jich tam měly víc. Po těchto slovech si sedla nekecám celá sesterna i čekárna na „prdel“. Já jí jen objala a šly jsme.

Pak jsem jí dala 50 Kč – že si za to může pořídit co chce a šly jsme na nákup. Tam jsem jí nechala a po 10 minutách mě v obchodě našla s jedním balíčkem bombonů, křupkami a 7 rohlíky v sáčku. A protože ještě nechodí do školi, ale už se sama naučila číst, psát a trochu počítat, tak si pořád mumlala nějké cifry.

Zeptala jsem se, zda nepotřebuje s něčím pomoci. Ona na to: „Mami kolik je 7× 1,5 Kč“ 10,5 jsem řekla – „Tak to na to mám“ A pak jsem se zeptala, co si chce koupit, „bonbony pro sebe, křupky napůl s bráchou a rohlíky pro všechny na snídani“.

Vím, že to pořád teď nebude tak růžové, že zas někdy vypěním, ale mám 100% pocit, že jsme na správné cestě. Těším se na každé nové video, každé okamžiky s dětmi. 

PS: Zjistila jsem, že asi Nevýchova mi konečně přinese do života vnitří klid který jsem stále hledala, uvidíme co bude dál.

Podla mna to najdolezitejsie, co mi tento kurz dava, je ten klud – neriesim veci krikom, prestala som sa tolko bat o mensieho (11mesiacov), ked niekam lezie nenapominam ho, ale snazim sa dohodnut – neodpoveda :) ale myslim, ze ked si zvykne od mala na tento sposob komunikacie bude to potom lahsie.

Dobrý den,mockrát děkuji za video.

Mám doma 3 a 5let živý děťátka, abych se mohla dívat, musela jsem se schovat do ložnice.

Ale stejně mě dětičky našly a nevěřila bych, jak slyšely o zlobení, zalehly ke mně a koukaly až do konce:-))) Řekla jsem jim, že se musím naučit, jak si s nima mám hrát a pochopit je, když jsou divoký, tak poslouchaly, ani nedutaly, neuvěřitelné:-))))))

Než jsem vstoupila do kurzu Nevýchovy, byla jsem nešťastná, bezradná a zoufalá. Mám čtyřletá dvojčata-kluky, většinu dne jsme řešili jejich sourozenecké spory, které často končily kousáním, taháním za vlasy, štípáním, žducháním (i ze schodů) nebo boucháním hlavou toho druhého o zeď či podlahu. Zejména tyto situace, které vznikaly, sotva jsem od kluků odvrátila oči, mě naprosto energeticky vyčerpávaly a nevěděla jsem si s nimi rady…

Od vstupu do kurzu jsem kluky neplácla ani nepočítala do tří:-), občas ještě křičím, ale s frekvencí před kurzem se to nedá srovnat, a i kluci nyní na můj zvýšený hlas reagují (před kurzem už to pro ně byla asi součást normy). Sami občas příjdou s návrhem řešení nebo s tím, že je něco mrzí, zlobí apod., protože…

Jsem taky hrdá v situaci, kdy se mi podaří zastavit se v tom prvním návalu emocí, nechat ho přejít a reagovat s odstupem. Hrdá jsem rovněž na to, že jsem našla tu sílu a energii postavit se výchovným principům svých rodičů a začla to dělat jinak…

Děti teď říkají: „Co by mu (tomu druhému) asi tak pomohlo? Hmmm, mám nápad, co třeba tohle…?“ Najednou mě jako by začali vnímat, přemýšlet, říkat svůj názor. Zdá se mi, že kluci rozlišují mezi mým nevýchovným přístupem (aspoň se o to snažím) a výchovným přístupem okolí. Často u mě hledají podporu.

S kluky je mi teď báječně! Každou krizovou situaci vidím jako příležitost zase něco zkusit nebo vyladit, co se posledně nepovedlo.

Byl to opět krásný týden plný pohody a jsem vděčná za to, že u nás začala převládat „užívací“ nálada u všech členů rodiny…

No a dosud úspěšně zvládnuté situace přesvědčily i manžela a dal se na poslouchání vašich videí/audií, děkuji Nevýchovo!

Prečítala som veľa knižiek,navštívila veľa kurzov, každý mi niečo dal a vždy som sa posunula ďalej. Stále som hľadala niečo, čo mi dá ten nadhľad nad každodenným kolotočom, rutinou, čo mi pomôže užívať si tu a teraz. A Nevýchova mi skutočne pomohla.

Vážim si viac svojich detí, som viac vďačná za svojho manžela a to mi dáva pokoj a práve ten nadhľad, tú schopnosť, robiť jednu vec za druhou a nestresovať sa tým, čo ešte všetko treba urobiť a prečo nemám čas na kreatívne veci alebo na porozprávanie sa s deťmi.

Teraz si už zrazu nachádzam čas na to ísť von, keď svieti slnko a nie „až keď bude hotové to či ono“. Ďakujem

Opravdu moc děkuji za každé nové video :-) Je to úžasné ponořit se do svého nitra a hledat nové cesty v komunikaci s dětmi. Neustále se učím a pokaždé se dozvím něco nového.

Jsem ale taky ráda, že spoustu věcí mám v sobě a nedělám/neopakuji zvyky mých rodičů… Ještě mám co zlepšovat, ale díky vám vím, že jdu správnou cestou! DÍKY DÍKY DÍKY !!!!!! :-)

Milá Katko, tisíceré veliké díky za tak inspirativní videa, za tu DŮVERU v nás, že i když děláme chyby, jsme schopní to změnit. Je těžké zahazovat naučené podvědomé vzorce výchovy, i když víme, že nám jako dětem nevyhovovali a naopak na cestě vymýšlení toho nejlepšího pro naše děti člověk naseká spoustu chyb.

Díky, že jste nám průvodcem na cestě k partnerskému rodičovství. Je úžasné, necítit se na té cestě sám. Děláte ohromně záslužnou činnost. Věřím, že změna rodičovského přístupu může za nějaký čas, možná generaci, změnit celou naši společnost.

Zdravím celou Nevýchovu, musím poděkovat za skvělý webinář. Přišel právě včas. Pro mě momentálně aktuální téma. Se synem nám to s Nevýchovou klape skvěle, ale s dospělými je to pro mě trošku horší, takže ještě jednou díky za inspiraci.

Jinak i já se připojuji k rodičům, pro které je Nevýchova jedna z nejlepších investic do svých dětí a v neposlední řadě do sebe. Díky za práci, jakou pro nás rodiče odvádíte. 

Jsem nevidomá a mám 11 měsíční dceru Elišku, která je od narození až neuvěřitelně hodná. Nevýchovu sleduji už delší dobu a protože samozřejmě i u nás začínají problémy s komunikací, rozhodla jsem se, že půjdu do kurzu a zkusím na sobě pracovat.

Vzhledem k mému handicapu jsem zvyklá s dcerou hodně mluvit, vše, co dělám jí vysvětlovat a tak, ale nikdy jsem se nesnažila zapojovat i jí, ptát se, jak by to chtěla ona. O svých pocitech, nebo, jak bych to potřebovala, jsem s ní taky moc nemluvila.

Včera se nám povedl první velký úspěch. Dcera je vždy večer před koupáním už dost unavená, vyžaduje mojí přítomnost u všeho, co dělá. Ale mě se včera večer povedlo někam založit čípky na horečku (zrovna nám rostou zoubky) a nutně jsem je potřebovala najít.

Řekla jsem jí, že bych teď potřebovala, aby si chvíli hrála sama, že musím najít její léky a že jsem nervózní, že je nemůžu najít. Zeptala jsem se, jestli by chvíli vydržela sama u hraček. Samozřejmě mi neodpověděla, ale začala si hrát a já mohla v klidu hledat. 

Výsledkem sice nebyl úspěch nalezení léků, prostě to vypadá, že se někam propadly, ale dcera byla po celou dobu ukázková, hrála si, já jí občas pohladila, pochovala, zeptala jsem se, jestli mi dá ještě chvíli a takhle to trvalo asi 20 minut.

I já přidávám díky za workshop i za Nevýchovu…

Moje tříletá dcerka je úžasná a byla vždy velmi poslušná a já si myslela, že bez přísnosti a občasného křiku to prostě nejde…bylo to tak přece i u nás doma ( klasický policajtský a učitelský model)… Pak mi jednoho dne nastavila zrcadlo, začala křičet a používat moje slova a já si řekla STOP a začala hledat co s tím…

Proto jsem tu…

Snažíme se oba s manželem změnit komunikaci u nás doma a musím přiznat, že to prospívá i nám dvěma…

Zkoušíme dohody – ne vždy to jde hladce, občas se nepochopíme, ale pevně věřím, že to půjde… díky za to.

Dobrý den, včera jsem se přihlásila do vašeho kurzu. Večer ještě shlédla dvě videa, která mě tak hluboce zasáhla, že jsem odcházela od počítače spát s pláčem. Jsem totiž už babička a ráda bych porozuměla vnoučatům 2r3m, 2,5m, jejich mamince, ale i manželovi a svým dětem.

Dnes jsem shlédla tento workshop a byla jsem tak dojatá, že jsem musela brečet. Vžila jsem se do situací, jak jsem byla malá.Také do situací při výchově našich dětí a teď když slyším vnoučata a bezmoc jejich maminky, tak bych tomu všemu ráda porozuměla. Věřím, že s tímto kurzem to můžu změnit, hlavně a nejdříve v sobě. Děkuji za tuto možnost. 

Jste skvělá a na kurz už šetřím a těším se až budu moci konečně začít…

byť mám s dětmi krásný a pohodový vztah a problémů minimum, tak vidím že i tak je spousta věcí, které se dají ještě změnit, vylepšit komunikaci a vůbec udělat vše proto, aby vše fungovalo mnohem lépe a hlavně,aby i moje děti byly opravdu pochopeny…a cítily se dobře

…opravdu je na tom co říkáte mnoho pravdy a věřím, že toto je opravdu ta správná cesta k porozumění a pochopení se navzájem…děkuji za Vaši práci a pomoc nám rodičům k lepšímu soužití…

Pro mě největší síla spočívá v uvědomění a chtění něco změnit. Tam bych se ocenit dokázala. Udělala jsem tolik chyb, na které vůbec nejsem pyšná, ale nevěděla jsem, co jiného dělat. Když mi to začalo docházet, že je něco špatně, trvalo to hodně let a vlastně stále trvá, pořád se učím, i když je dcera už dospělá, má svůj život a máme bezva super vztah.

Ale začít se změnami dá kdykoliv, já až někdy v pubertě dcery a stejně to mělo obrovský význam pro náš vztah. Nevýchova pro mě je fajn potvrzení, že moje myšlenky šly správným směrem a jsme moc ráda, že takové stránky existují a pomáhají dalším.

Budu její principy trénovat na budoucích vnoučatech a vlastně trénuji i na partnerových puberťačkách, možná i díky změně pohledu jsou bezva a vztahy fungují i „mimo geny“ je to o principech.

Díky za pochopitelné a jednoduše pojmenované cesty, které fungují napříč komunikací s kýmkoliv. Tak jen povzbuzení pro všechny, že nikdy není pozdě na změnu:-) Díky

Máme za sebou skoro dva týdny kurzu a zlepšení je vidět, i když spousta věcí nám stále nejde. Pro mě je hlavní plus, že jsem víc v klidu, hned nepěním a i když už dojde na scénu, tak většinou přejde rychleji. Zrovna včera jsme měli úžasný den, kdy jsme všechny přicházející scény brzy po rozjezdu v klidu zvládli. Byla to taková úleva!

Milá Nevýchovo, díky moc za pomoc, rady, články, videa, které mi často posíláš, nově mi chodí Seriál pro mámy na mateřské.
Jsi pro mě jako paní Láryfáry, ukážeš rodičům kouzlo ke šťastným dětem. A je to opravdu jednoduchá formule, partnerství.

Jako partner si se zachovala i ke mě v loňském roce, kdy jsem si koupila kurz a po pár dnech odstoupila od smlouvy.
Bez problémů a nepříjemností jsi mi Nevýchovo poslala zpět peníze a ještě jsi mi přátelsky odpověděla, že mě kdykoliv ráda uvidíš. Dala jsi mi čas. Tak jako ho preferuješ dávat dětem.

Díky, že děláš děti i rodiče šťastější.

Jsem pracovně velmi vytížená (vedle rodiny) a najít si chvilku na koukání na videa je pro mě celkem problém. Na audia sice taky, ale ty nosím pro každou příležitost, že se mi někde naskytne neplánované čekání, v malinké mp3 v kabelce. Mám tam celý kurz a je to jediná možnost, jak si ho mohu připomínat.

Takže děkuji i za tuto novinku (audia na blogu), hned jsem si vše stáhla a budu se těšit, že si to někdy někde poslechnu, nebo v noci v posteli, když nemůžu spát… :)

Nepřestávám vnitřně děkovat každý den, že jsem na Nevýchovu a baječné lidi ve skupině narazila. A to i přesto, že jsem přečetla pár dobrých knížek a rozhovory, ze kterých jsem do vztahu s dcerou brala moudrost a před Nevýchovou jsem byla většinou rodič partner (s trochou učitele a policajta, jak jsem to znala ze své výchovy). Nemám tedy žádné závratné věci na „chlubení se“, přesto považuji Nevýchovu za dar.

Vím, že bez Vás bych si možná už teď nevěděla v řadě situací rady, a hlavně když čtu ve skupině ty úžasné proměny a úspěchy, když vidím, pro kolik lidí je vztah s dětmi a jejich štěstí nesmírně důležité, jak překračujeme vlastní stíny, traumata a nefunkční nastavení, je to úžasné. Tohle by mělo hýbat světem. A práce na sobě sama, která je nedílnou součástí toho všeho.

Pociťuji nepopsatelný pocit vděku a lásky z toho, že jsem rodič, a i k tomu Nevýchova přispěla. 

Další úspěch se synem 3r. na sebe nenechal dlouho čekat. Jelikož je dost vznětlivý a hodně citlivý, dost pláče a kňourá, někdy mi fakt leze na nervy :(

Ale díky Nevýchově se kňourání snížilo tak na polovinu.

Opravdu, stačí se zastavit, si k němu kleknout a zeptat se ho, co ho trápí. On to řekne, vyřešíme problém a je to. A to má těch svých problémů za den min. 20 :))

Jsem máma dvou holčiček. Mladší je 8 měsíců a starší skoro 3 roky. Nevýchovu jsem znala už od narození mé starší dcery. A jelikož jsem měla hodně načteno a mou ˇbiblíˇ byla/je knížka od Naomi Aldort, Vychováváme děti a rosteme s nimi, četla jsem v ní znovu a znovu. Myslela jsem si, že výchovu zvládnu i bez velkých scén, ale bohužel se mi to tak úplně do reality dostat nepodařilo.

Pár věcí se nám podařilo dostat do denního života, třeba pohodové nakupování a pomáhání v kuchyni. Ale máme i místa, kde je třeba pracovat, například ukládání do postele, dělení se s jinými dětmi. Docela mě mrzí, že jsem tak dlouho s kurzem váhala. Myslím, že bychom si ušetřily spousty nedorozumění.

Žijeme ve Švýcarsku, manžel je liberální švýcar. Děti vyrůstají dvoujazyčně. Ještě tak nějak pořebuji říct, že ani tady ve Švýcarsku to s výchovou dětí není lepší. Společnost je prošpikovaná policisty a učiteli, zřejmě je to evropská nemoc.

Touha po mámách, které to mají podobně, mě přemohla a do kurzu jsem šla. Jsem tu a učím se. Je to báječné. Díky mámy, díky Katko. Když se nám podaří přejít na funkční dohodu/řešení, nalijou se mi slzy do očí a říkám si: Jo, to je ono, jen tak dál. Cítím, jak to léčí nejen moje děti, ale taky mě samotnou.

Nikdy by mě nenapadlo, že je tak hodně důležitý mluvit otevřeně o svých potřebách a jaký zázraky to může způsobit. Takže moc díky, je to ohromný obohacení.

Zatím jsme ve třetím týdnu kurzu. Syn má rok a půl. Další úspěchy jsou co se týče oblékání. Nikdy se nechtěl oblékat do ničeho. Mrskal se, plakal a utíkal. Teď to děláme víc v klidu. Nechávám ho vybrat si různé oblečení. Taky přípravy na výlety probíhají mnohem klidněji. Vždy se zeptám, jestli chce jet a taky ho nechávám vybrat si hračku na cestu.

No zkrátka je těch úspěchů čím dál více. A to jen kvůli tomu, že spolu více mluvíme a taky jinak.

Před Nevýchovou jsme byli každý z jiného světa, cítím, že teď nám to jde mnohem lépe.

Dobrý den, jsme rodina s prvním cvrčkem (1,5 roku). Všechno je pro nás nové a stojí to hodně sil. Proto jsem hledala novou cestu. Máme za sebou první týden kurzu, i když nám to reálně trvá už 14 dní :)

1) Naše malá vrátila dobrovolně tatínkovi jeho telefon :) A bez utíkání, jen si ho prohlédla a na požádání ho zase vrátila :)

2) S důvěrou jsem ji nechala odnést pytel s plasty za dveře, byla na sebe tak pyšná a já na ni.

3) S manželem se víc bavíme, i o složitějších tématech a taky o naší cvrčkové. Je prostě boží.

4) Měly jsme krizovou situaci, hodně pláče a neporozumění. Já jsem se zastavila a malou objala. Přitulila se ke mně a za chvíli jsme to zkusily znovu. A šlo to. Díky, Nevýchovo.

5) Tatínek zkouší triky z Nevýchovy. Jsem na něj pyšná. Protože jsem já ten hlavní iniciátor a on se jen tak „ochomýtá kolem“ :).

6) Nešlo nám odpolední usínání, tak jsem jí navrhla – co si vzít do postele něco, co by jí pomohlo usnout. A ona si donesla bačkůrky. Usnula hned, jak ulehla.

7) Daří se nám zvládat věci, když ji v předstihu upozorníme, že se bude něco dít. Odcházela jsem na celé dopoledne, s trochou pláče při odchodu. Ale jakmile jsem se vrátila, tak přišla a vyprávěla mi svými slovy, jak se s tátou měli :)

8) Myslím, že si víc všímám toho co dělá.

9) Snažím se méně opakovat. V lepším případě mlčet :)

10) Uvědomila jsem si, že ji můžu zapojit do hodně věcí, co dělám. Dávám jí víc důvěry, i když je to ještě takový vratký cvrček. Však to znáte.

Zdravím vás po delší době, protože jsem došla právě dneska na nevýchovný Říp, chci s Vámi sdílet uznání mého syna a mou radost.

„Mamko, ty seš génius v chování k dětem. Teda k Bety nevím, ale ke mě jo.“ U toho mě pětiletý klucik objimal a mé rodičovské sebevědomí vzrostlo o metr.

Toť jako povzbuzení všem nedokonalým, někdy nezvládajícim, někdy kricicim a nekdy placicim, unavenym rodicum…kteří jsou pro své děti i přesto ti nej už jen proto,že se pořád snaží byt k nim vnimavi, milovat je a přiznat, kdyz udelaji chybu. ČEŠI, DO TOHOOOOO!!!!

Ďakujem veľmi pekne za odpoveď, všetky informácie a podporu :) Ste všetci prima a som neskutočne rada, ze som v kurze. Je to az neuveriteľné, ako je celý kurz a systém skvelo premyslený, informácie priateľsky a s láskou napísané! Citim sa byť s vami „doma“. Velmi vám fandim!

Má to zmysel 🙂
Vždy som vedela, že keď raz budem mama, chcem so svojím dieťaťom prežiť svoje detstvo znova. Nevýchova mi potvrdila, že je to možné…že žiť tu a teraz je s takými učiteľmi, akými sú deti, nesmierne jednoduché, ak sa človek skutočne  rozhodne s nimi touto cestou ísť.

Zázrak, ktorý mi denne pripomína, aký úžasný je život, keď ním nemrhám stratená v myšlienkach, ale skutočne ho prežívam a cítim, dnes oslávil dva roky, za ktoré  sme ušli kus cesty. Boli sme hore aj dole, smiali sme sa aj plakali, kričali aj mlčali…a este sme si neboli tak blízko ako dnes.

Niečo je inak, sme na správnej ceste…vďaka tomu dievčatku vo mne, čo si hoji rany, ktoré nemali cas sa zhojit v detstve, vďaka túžbe to zažiť znova a inak, vdaka Nevychove a vam všetkým, ktorí ste hnacím motorom, keď sa stale najde den blbec.

Ďakujem 🍀

Ani nevím, jak a kdy se to stalo, ale velmi výrazně ubylo situací, kdy syn (3 roky) hystericky křičí a já se ho snažím někam odtáhnout, nacpat, k něčemu ho donutit (v Nevýchově jsme pět týdnů, ale ještě ne na konci :-).

Jen si uvědomuju, že jsem začala více přemýšlet o tom, zda jsou některé věci opravdu nutné, aby dítě dělalo nebo naopak nedělalo.

Kurz jsem pořídila někdy koncem února. Od té doby proběhlo několik AHA momentů a dnes můžu říct, že peníze za kurz byly jedny z nejlépe vydaných peněz v mém životě.

Kurz jsem pořídila hlavně kvůli zlepšení vztahu s dcerou (nyní 3 roky), ale funguje i na mladšího syna (nyní 11 měsíců) a jako bonus i na manžela.

Naučila jsem se za těch pár týdnů spoustu nových věcí o sobě. Vím, že mám ještě opravdu dost rezerv, ale každá jedna maličká zvládnutá situace mi dodává sílu, energii i chuť zkoušet to znovu a znovu a znovu.

Za pár dní to bude rok od zakoupení kurzu a můžu říct, že Nevýchovu ze srdce doporučuji. Dlouho jsem se rozmýšlela kvůli ceně kurzu (na MD je to pro mě dost peněz), ale nelituji.

Díky kurzu jsem ušla velký kus cesty, nejen ve vztahu k dětem, ale i k sobě a světu celkově :-)

Minulý týden jsem dokončila kurz. Celou dobu jsem byla v úžase nad tím, co jste vytvořili, nad každým videem, nad každou větou, co tam zazněla…, nad vašemi reakcemi na facebooku, nad články, nad webinářem… A občas se sama sebe ptám: „Je to vůbec možné? Spadli jste z nebe?“ (myšleno pozitivně, jsem věřící) Ale doopravdy! :)

Mám 9 měsíčního chlapečka a často mi nebylo v mém čase s ním dobře, hlavně ze začátku. Toužila jsem po něčem, co by mi pomohlo, co by nám pomohlo, aby moje nastavení nebylo jen, že to musím nějak vydržet…

Až jsem jednou viděla na FB článek o uspávání. Měli jsme s tím zrovna problém, tak jsem si to přečetla a byla jsem v šoku. Co? Co se to teď stalo? Vůbec jsem nečekala, že tam najdu něco tak krásného a nepovrchního, osobního, vztahového, respektujícího.

A tak jsem šla do rodičovského seriálu. A znovu…Úžas… Tohle je pravda a dává to smysl. Tohle je to, co chci, to po čem toužím. A tak jsem šla do kurzu, přestože jsem nějakou dobu žmoulala kreditku v ruce, jak jsem nechtěla dát tolik peněz…

A pak to začalo. Wow, wow, wow… Pouštěla jsem to znovu a znovu, nemohla se dočkat druhé půlky týdne. Brečela u audií… Říkala jsem si: "Jak může mít někdo tolik vhledu? Kde se bere ta obrovská moudrost? Ta citlivost, lidskost, a přitom prostá čistá jednoduchost bez jakýchkoli taktik a nadřazených postojů.

Nemám slov. Je to krásné. Je to nebeské. Obdivuji vás. Jste krásní lidé. Úžasní. Přinášíte světlo, lásku, přinášíte dobro. Jste inspirací pro mraky lidí a přinášíte nový svět pro děti a jejich rodiče. Je to velké a je to krásné.

Těsím se, že vás budu dál číst a vídat a že náš svět s malým Alexem bude tak prostě nádherný a pohodový, jak jen může být.

Ještě jednou děkuji.

Díky Nevýchovo ❤️🙏❤️

Musím se s vámi podělit o zážitek z posledních dní. Vojta (5let) starší syn byl vždycky „trochu jiné dítě“ a proto jsme také sahali po různých zdrojích pro řešení situací samozřejmě včetně Nevýchovy.

Poslední večery často chodil s tím, že by chtěl tak trochu umřít, nebo tak trochu trpět. Dříve by nás to zaskočilo, ale teď mi to nepřišlo tak strašné, jako to zní, protože jsem přesvědčenej, že nechce skončit s životem :-)Moc o tom nechtěl mluvit, ale dnes jsme to odhalili. říkal, že mu chybí láska … že poslední dobou jí má málo, že ubývá když spí a taky když je doma hluk a moc lidí … (mladší brácha je někdy dost hlasitý a občas volí strategii i věci vynucovat předstíraným pláčem – i když mu to teda nefunguje :-))
Jde přesně o lásku od maminky, ale prý se spokojí i s tou ode mne a od ostatních. Nachytřen z 5-ti jazyků lásky jsem se ho ptal, jaký projev lásky je pro něj ten pravý .. vybral si 3 … fyzický kontakt, pozornost a slovo ujištění.

Jsem přesvědčen o tom, že kdybychom s Nevýchovou nezačali, tak nejspíš tak rychle neodhalíme, co Vojtovi chybí. Hned jsem s mou drahou ženou sedli, vymysleli první krok a naplánovali, kdy si děti podělíme a uděláme si den splněných přání a to budeme opakovat :-)

Nevýchova nejsou jen techniky, ty můžou zdánlivě instantně pomoci na určité situace. Opravdu funkční je v případě, že se kompletně změní myšlení a teorie se bez váhání uvede do praxe a tento stav se udrží :-) ❤️ Děkuju, děkuju, děkuju

P.S.: Tomuto předcházel odchod maminky do práce, který zase trochu emotivněji nesl mladěší Kuba (3 roky). Byl tak rozčílený, že na mě naházel celý botník bot :-)) Nenechal jsem se samozřejmě tlouct, ale do situace jsem moc nezasahoval… jen jsem byl s ním. Po 10ti minutách se sám uklidnil a přišel se mi omluvit zato, že mě bouchl a že se neovládl :-)

Nevýchovo, jsi NEJSUPROVĚJŠÍ! Teda hned po mojí dcerce Marušce, která přistoupila na mou „hru“ na Nevýchovu takovou rychlostí, že jsem se sekla na druhém týdnu kurzu a víc nebylo třeba (zatím/napořád?) sledovat. Takže teď je to u nás „noustres“. Noustres máma a noustres dcera. Moc Vás zdravím a děkuji!!! :-)

Je to dva roky, co jsem zacala s Nevychovou. Nejde snad ani vyjadrit jak obrovsky kus cesty jsem za ty dva roky usla. Muj syn je nejbajecnejsi partak na svete, ve 2 a pul letech navrhuje reseni a nenecha se manipulovat. Jsem na nas tak hrda.

Prekrocila jsem nekolik bubaku ze sveho detstvi a dnes dokazu v klidu pockat s placicim synem v naruci. Ten mi pak rekne: „Uz je to dobry, mami.“ Otre slzicky a je to.

Vzdy premyslim jak to udelat, abych mu veci mohla dovolit, doprat a ne zakazat. To je myslim jedna z nejdulezitejsich veci vubec.

Obcas se asi moc obetuju, holt ten paty tyden a cas pro sebe mi da vlastne nejvic zabrat, na tom porad pracuju a poznavam i sama sebe.

Tatinek bohuzel sice obdivuje jak nam to spolu jde, ale neinvestuje do toho cas a sily, aby sel stejnou cestou. Presto vidim, ze nektere pristupy kopiruje, z toho mam velkou radost. Hlavne kdyz pociti ten „uspech“ na vlastni kuzi, vim, ze ho to tak jako tak taky pohlti, alespon castecne ;).

Dekuju za vsechno, diky Nevychove ziju uzasny zivot se svym skvelym synem.

Práve som si prešla posledným videom kurzu a musím povedať, že som na seba hrdá. Udiali sa mi, predovšetkým v hlave isté zmeny, až sa mi niekedy rozum zastavuje, že som na to neprišla intuitívne aj bez kurzu 😊

Mám úžasné deti, ktoré si zaslúžia úžasnú mamu. Nie som ňou na 100%, emočne si sem tam uletím, ale čoraz častejšie sa viem zastaviť skôr, než vybuchnem. A za to vám, celý tím Nevýchovy veľmi ďakujem.

Tie drobné stvorenia sú tak krehké a milujúce, že si zaslúžia mamu, ktorá vie narábať so svojimi emóciami. Až sa mi tisnú slzy do očí keď vidím v bežných situáciách, že ju takú postupne dostávajú 🙂

Ďakujem, Nevýchova ❤️

Moc děkuji,jít do Nevýchovy byl jeden z nejlepších kroků v mém životě,
první nejlepší byl jistě můj první batolecí,
druhej, když jsem vykročila jako holka v pubertě z těžkého onemocnění,
třetí když jsem jako žena odešla ze zoufalého vztahu,
ctvrtej a pro mě zásadní byl krok spolu do života s mým mužem, protože ten mi přinesl děti a rodinu
a patej vstup do Nevýchovy a skupiny, protože tam mi přinesl rovnou cestu do srdce,není to jednoduchý, protože je plný šrámů,ale díky tomu jsem se konečně dostala sama k sobě.

Díky vám všem a oslavujte, protože máte schopnost uzdravovat a já o tom být ne-mocna něco vím..takže opravdu z celýho srdce dík za tuhle vaší schopnost a moc.

Dobrý den Nevýchovo, Katko a přátelé,

fandím vám všem, především Katce, která je frontmenem Nevýchovy.

Skutečně mě zasahuje, jak si vedete Katko, v porozumění dětem. Velký dar. Moc děkuji.

Jsem už babička.(63) Lektorovala jsem několik let Efektivní rodičovství podle Adlerovy individuální psychologie. Je tam spousta podobně vypadajících principů v komunikaci s dítětem.

Ale Katko, Vy jste to udělala po Česku!!!

Stále sleduji další skvělé informace od Nevýchovy, jelikož v průběhu let, nyní už v důchodu, provázím vždy několik matek s dětmi, které mi život přinese, a ony jsou velmi vděčné za podporu od starší matky – babičky. Jsem schopna jim tedy říci, co jsme úplně v životě pokazili, já i manžel, a jak jsme to mohli postupně napravovat s novými postoji a informacemi.

Naši mladí, nyní aktuálně dcery 40, 24, syn 29, nám už sami pověděli, jak vzácné je, že se doma naučili komunikovat relativně správně, řešit konflikty a umět se vcítit, co ten druhý vlastně říká a potřebuje. Jak být přátelé a spolupracovat.

Byla to dlouhá cesta, bolestivá, ale drahá a nese již své ovoce.

Odkazuji maminky i tatínky na vaši Nevýchovu. Je to aktuální, nejlepší co Česko má, Adlera a Dreikurse a Adele Faber s dalšími, nikdo moc nezná. 

S vděčností zdravím

Dobrý večer, také se chci podělit o svoji dnešní zkušenost s Nevýchovou.

V kurzu jsem druhý týden a musím říct, že mi to sedí čím dál tím víc. Momentálně jsem se rozhodovala, zda budu pokračovat, nebo ne a samozřejmě, že jsem se nemohla rozhodnout jinak, takže pokračuji dál. Finančně je to náročné, ale je to investice na celý život.

Co se týče třetího týdne, na ten jsem hrozně moc zvědavá, protože bych potřebovala vědět, jak nastavit nějaké ty hranice.

Ale zpět k úžasné Nevýchově…

Byli jsme dneska s manželem a naším synkem(19m) na hřišti a samozřejmě, že než jsme tam šli, tak jsem měla obavy, jak se nám podaří v klidu odejít… Bylo tam více rodičů s dětmi a jedna maminka s tatínkem se rozhodli, že už půjdou pryč, holčičku taky cca 1–1,5 maminka vzala z klouzačky a rovnou s ní šup do kočárku. Malinka se propínala a moc se jí nechtělo, ale když poodjeli dál, tak už byla v klidu. Takhle to já ale nechci, proto jsem se přidala k Nevýchově.

Přišla řada na náš odchod. Světe div se, malému jsme řekli, že za chvilku půjdeme za … chtěl ještě na klouzačku, tak tam s manželem šli a pak sám přišel a mohli jsme jít domů.

To je tak krásné, když se nemusíte dohadovat s dítětem a jen tak si odejít v pohodě. Děkuji ti Nevýchovo.

Úvaha…

Ako sa tak dnes sklanam nad pekacom moravskych kolacov, uvedomila som si, ze uz som vyliecena… vzdy ma pri detoch rozculovalo, ze akukolvek sebemensiu cinnost robim na 100krat…asi to poznate, v recepte je napisane: doba pripravy 30minut, ale u vas to z „nejakeho“ dovodu trva hodiny 3 ? treba niekomu vymenit plienku, naliat pohar mlieka, pofukat boliestku.....vzdy ma to neskutocne rozculovalo, ze dany ukon mi nie je dovolene urobit na jedenkrat ! az do dnes…

Ako sa tak sklanam nad pekacom moravskych kolacov, uvedomila som si, ze tento pocit je navzdy prec…Nevychova ma vyliecila aj z tejto „choroby“…

A pri tej prilezitosti mi napadlo jedno prirovnanie…Ne­vychovu vnimam ako chobotnicu…ano…kras­nu priatelsku usmievavu chobotnicku…ktora svoje nezne chapadlo najprv nesmelo strcila do vztahu medzi mojimi detmi a mnou…a neskor ked sa osmelila pekne potichucku rozbalila dalsie svoje chapadielka a nezastavila sa pred nicim…prenikla do partnerskeho vztahu, rodiny,kamaratov, prace..... az sa stala neoddelitelnou sucastou celeho mojho sveta a bytia…

Dakujem ti chobotnicka, ze si si ma nasla, ze si tu so mnou a ja slubujem, ze ta budem poctivo prikrmovat a hyckat, aby si tu so mnou / nami zostala uz navzdy…

Nevýchovu odporúčam všetkým. Je to ten najláskavejší, najcitlivejší a najviac dieťa i seba rešpektujúci prístup, aký poznám. Som presvedčená, že pomáha predchádzať mnohým zraneniam na detských dušičkách a lieči mnohé aj u rodičov. Odporúčam. A ďakujem ❤️

Díky Nevýchovo. Dnes mi moje mamka řekla: “tys mi s Nevýchovou tak otevřela oči, že náš způsob výchovy nedával smysl”.

Když jsem ji o Nevýchově před třičtvrtě rokem řekla, přišlo ji to jako blbost a dnes ho aplikuje na mou dceru s ještě mě někdy připomene “ a zkusilas to Nevýchovně?”

Taťka zas býval ‘policajt’ a teď prý taky řekl: “nevěřil jsem tomu (Nevýchově) ale teď se mi fakt líbí jak jí Kačka vychovává”.
Že je prý super, že moje dcera není utlačovaná , má svou hlavu, ale je vlastně poslušná.❤️ a to jsou dceři dva a půl a mělo by probíhat období vzdoru😊

Stojí to za to🙏

Dobry den.

Stojim opat v uzase z Vasho webinara… PERFEKTNE, PRECIZNE, JEDNODUCHE, NEUVERITELNE..... Podane s laskou, s uctou k dietatu i sebe, tiez k okoliu…

Netreba hladat ziadne kompikovane metody vychovy vo svete, ani hladat ich na mesiaci..... Nefunguju a ani neexistuju. Stojim si za svojim, ze asi skoro kazdy je zial vychovany a vychovava svoje ratolesti najskôr zle/nespravne. Treba vsak len pochopit podstatu Vasich prednasok a potom vsetky problemy riesit presne tymto smerom, touto cestou. Neda sa opisat moja vdacnost… DAKUJEME, ZE STE!!!!

S uctou a pozdravom 

Krásný večer.

Nevýchova je vlastně parafrází vztahu k sobě samému…jsem-li sobě partner, užívám-li si svoji společnost, buzeruji-li sebe samou či se vydírám, slibuji a straším…všechno jsou to vzorce našeho kolektivního ega.

Klobouk dolů před Vaší prací, protože ať už to byl záměr, nebo ne (tak komplexně), během kurzu mohou tyto automatismy padnout, hlavně díky zážitkovým audiím. Potoky slz je pročistí.

Ta všechna omáčka okolo „jak na to“ je berlička pro začátek nového vztahu ke světu, protože s příchodem sebe sama řeší vše přítomná chvíle znovu a znovu zčerstva. S lehkostí a nadhledem.Tohle všechno již dlouho vím, ale teprve teď, skrze rodičovství (asi moje achilovka), se mi podařilo vše spojit i s tělem…a hora se pohnula…

Díky Vám, díky sobě.

Ahoj NEVYCHOVO 😉 
Nenasla jsem zadne vhodne misto, kam napsat sve ohodnoceni, nebo nazor na Novy kurz, ve kterem prave prozivam (znovu) trochu jinak 1.tyden… Fantazie, fakt.

Zacla bych tim, ze cela struktura kurzu je super, presne vidis, co uz jsi shledla, prosla a prozila, takze jasna kontrola toho, ze jsi nic nepreskocila. To mi velmi vyhovuje, ten prehled, to si nekdo dal evidentne praci 😁 

Bavi me i to, ze dokud neprojdes tydnem 1, nedostanes se do tydnu 3, nebo 4 😂  Principy… Absolutne jasne vysvetleni slova RESPEKT.

Takze jo, beru to, libi se mi kurz moc a priznam se, ze jsem v nem vic aktivnejsi, nez v kurzu minulem a opet plati, ze opakovani je matka moudrosti 😍  A doporucuju ZADNA RASENKA, pali jako cert 😜

Ano, nám to funguje.
Zpočátku jsem tedy myslela, že to bude na rozchod, ale pak mi díky mé největší učitelce – dcerce 3r došlo, že měřím dvojím metrem, že dceru plně respektuji a přijímám všechny její emoce, její osobnost, ale přitom manžela soudím a kritizuji.

Po tomto uvědomění jsem jej také přijala takového, jaký je, a snažím se jej nehodnotit a respektovat a mám pocit, že se od té doby náš vztah o moc zlepšil a máme se zas rádi. A vše jen díky změně mého úhlu pohledu..

Navíc mám pocit, že mě manžel v mnoha přístupech k dcerce začal přirozeně kopírovat, ale jen díky tomu, že jsem jej do Nevýchovy přestala nutit. Dokavaď jsem tlačila, byl zatvrzele proti.

Je to skoro 3 roky co jsem kupovala kurz a synovi byly 2 roky. Popravdě ani nevím jestli v něm bylo něco pro mrňousky nebo jestli jsem to přeskočila 🙈

Každopádně mám teď druhého syna je mu mu 14m. Koupila jsem si nový kurz. Nevím kdo namlouvá mrňousky ale je to super a moc za to děkuju.

Je to asi 3tydny co jsem Sebikovi vždycky řekla že je potřeba dát suchou plinku, vždy ke mě přišel a natahoval ručičky tak jsem to brala jako ze ví co bude. Položila jsem ho na prebalovak a v tu chvíli se nedal udržet. Měla jsem co dělat aby mi nespadnul a tak jsem mu to povidala znova podávala krém a plinku atd… No byl to boj.

Je to cca týden co jsem doposlouchala druhý týden kurzu DŮVĚRA. Zaznělo tam ze je potřeba se občas zastavit a zkoumat, poslouchat a představovat si jak se naše dítko asi cítí. Udělala jsem to. Sebik nemluví teda jen máma táta nene a hmmm(A kývne u toho hlavou na souhlas) .

Takže když přišlo na prebalovani a on se začal točit ze strany na stranu tak jsem ho vzali do ruky abych ho uklidnila a řekla jsem mu že tohle prebalovani se mu asi nelíbí na to udělal jen své hmm a snažil se dostat na zem. Položila jsem ho a a říkám mu ze bych mu opravdu ráda dala suchou plinku a ze to můžeme zkusit na zemi v obýváku jak má deku a hračky. Hned tam běžel a lehnul si a čekal. Byla jsem v šoku ale říkala jsem si že to bude náhoda. No nemohla jsem se dočkat dalšího prebalovani 😂

Vzala jsem do ruky plinku krém a ubrousky šla jsem za Sebikem a říkám: Sebi, potřebuju ti dát suchou plinku, můžeme?

Jen pronese své hmmm a běží do obýváku na deku kde se nechá v klidu prebalit.

Ono to vážně funguje i na děti co nemluví 😍😍

Děkuju NEVÝCHOVO!

Drahá Nevýchovo!

Nestačím „mrkat na drát“. Myslela jsem si, že mi neřeknete nic nového. Přece jen jsem přečetla knihy jako Respektovat a být respektován, Jak mluvit aby děti poslouchaly atd.

Ale nějak mi to nepomohlo, některá videa vím že si pustím ještě tak desetkrát a budu se k nim vracet. Ale už teď po čtyrech dnech tu mám první vlaštovky.

Princip dohody jako zázrakem funguje na nejstaršího syna, který mě svým chováním donutil si kurz koupit! Opustila jsem boj, který jsem s ním neustále sváděla a místo toho mu stačí říct:
„Ty hele Eli, já teď fakt potřebuju abysme odešli, jinak přijdeš do školy pozdě.“
Odmlčím se a on bez výzvy sám od sebe řekne:
„Jasně mami, jen tohle dodělám a už se oblíknu.“ A co řekne to i udělá. Čtyři dny a mám pocit, že mi někdo vyměnil dítě.

Děkuju a těším se jaké zázraky se budou dít dál!

Absolvovala jsem první kurz před dvěma lety a od té doby se stal tak samozřejmou součástí mého bytí, že už jsem přestala vnímat, že se vlastně chovám podle vašich rad. Vztah s dětmi si dodnes užívám. Dokonce se nám „nakazil“ i tatínek. Stal se jedním z nás, i když chvilku to vypadalo, že je to na něj moc velké sousto.

Díky vám jsem také objevila v sobě touhu a radost pracovat i s jinými dětmi. A mohu potvrdit, že pravdivost, naslouchání a vnímání druhých i sebe podle vašich principů přijímají děti různého věku, temperamentu i sociálního zařazení se stejným nadšením. Stala jsem se „tetou“, chůvou a tahle práce je opravdu prima.

Dobrý den,
náš syn byl od malička skvělej parťák. Přesto jsem se s ním nedokázala v klidu domluvit po celý den. Bylo to hrozně těžké. Nebýt NEVÝCHOVY, nedopadl by možná náš vztah vůbec hezky.
Vyčítala bych a podmiňovala svou lásku, protože bych neuměla uznat, že problém je ve mě. Díky vám všem z NEVÝCHOVY to nabralo správný směr.

Jak rodiče vychovali mě a jak jsem na sebe nahlížela a nechala vzorce všeho špatného běžet dál, málem jsem to přenesla na další generaci. To jste dokázali zlomit. Ačkoliv jsem zprvu nechápala (přece je to dítě a musí mě poslechnout, ne? Jak jinak by to mělo být? Já jako dítě samozřejmě musela fungovat a běda jak ne… A to podotýkám, že mé dětství nebylo špatné).

Šlo o můj přístup. Velice jste mi pomohli. Vložit důvěru v sebe, pak už to šlo lépe.
BYLA TO NESKUTEČNÁ ÚLEVA, MÍT HO PROSTĚ RÁDA TAKOVÝHO JAKEJ JE (mimochodem je skvělej) A BASTA. A SEBE TÍM PÁDEM TAKY.
DOMLOUVAT SE TAK, ABY TO VE VÝSLEDKU BYLO FAJN PRO VŠECHNY.

Synovi je teď 12 let. Měl všecko srovnáno už když se narodil, jako všechny děti. Teď už to vím. Snad si svoje dětství zapamatuje tak, že se máma s tátou snažili, i když dělali chyby Snad bude umět odpustit, naslouchat, ale taky ubránit si svůj „prostor“ – když se to naučila i máma.

Je neděle ráno – syn a manžel ještě spí. Situace ve světě momentálně není veselá, ale já věřím ale, že aktivita jakou vyvíjí NEVÝCHOVA podporuje v lidech to správné do budoucna.
Děti, které budou věřit v sebe a nebudou ostatní jen hlídat, napomínat, podmiňovat – jste možná základem pro lepší svět :-)

Pomáhejte dál
Děkuju

To, co jste udělali s původní verzí kurzu, je neuvěřitelné!
Nový kurz je perfektně strukturovaný, uhlazený a přitom poutavý, zajímavý, nadupaný vědomostmi a zkušenostmi.

Je jednoduché nechat se kurzem strhnout a hltat video za videem. A zároveň se k videům vracet a pouštět si je znovu a znovu a pokaždé objevovat víc a víc. Katka je tak úžasná, jak ji znám z webinářů. Mám pocit, že každé slovo, které řekne, je správně volené.

No prostě jsem nadšená a jsem ráda, že jsem si update kurzu koupila. Je za tím obrovské moře práce, které ale přineslo skvělý výsledek. Našli cestu, jak přelívat principy Nevýchovy rodičům přímo do těla – do hlavy i do srdce.

Děkuju a zdravím z Hannoveru,

Díky novému kurzu mi to doklapává nějak vše rychleji, že vy jste do něj přimíchali nějakou kouzelnou ingredienci? Po starém kurzu jsem to vše chápala, ale s novým to konečně každý den používám :-).

Přirovnání k učení cizího jazyka – po starém kurzu, jako kdybych znala slovíčka, ale přišlo mi divný/trapný je říkat nahlas, cítila jsem se nepřirozeně, chtěla jsem to jakoby hned umět dobře, a když mi to nešlo, tak jsem to raději nepoužívala a podle toho byly taky výsledky s dětmi … s novým kurzem se skoro až těším na každou vypjatou situaci s dětmi, že to mohu hned zkusit jinak – Nevýchovňácky :-).

A i když mi to třeba hned na poprvé nejde, nijak mě to neodradí a jdu to zkusit hned zase … hlavně jsem se přestala bát dětských emocí, ty mě dříve zastavily a vzdala jsem to…

Moc díky za otevření očí, snad už teď zavládne doma opravdová Nevýchova a ne jen milejší policajtování s učitelováním :-).

Ahoj Nevýchovo.

Mám za sebou oba kurzy. Nový kurz jsem si koupila především z toho důvodu, že mě Katka prostě baví. Díky kurzu a díky své dceři hlavně, nacházím cestu k sobě, učím se být k sobě a tím i k okolí laskavá. A neznám laskavějšího člověka než Katka, z toho, jak na mě působí z obrazovky 🙂

Děkuji.

🌺❤️

Tento kurz jsem si koupila z „pozice“ babičky, říkala jsem si, že není nikdy pozdě začít:-). Ale klobouk dolů.....myslím si, že mi pomůže nejen v jednání s vnoučaty (3,5 roku a 5 let), ale i všeobecně v životě.....nas­tavení hranice a emoce…moje stálé téma.

Navíc žiji s rodiči (80 a 82 let) , kde mi přijde komunikace a pochopení také hodně důležité. Odnáším si z něj hodně nových pohledů, náměty na jiný pohled na situace. Myslím si, že si kurz budu pouštět dokola…pro pochopení a připomenutí.
Děkuji moc a přeji hodně rodičů Nevýchovy.

Milá Katko a celá Nevýchovo, chci Vám ze srdce poděkovat za to co jste mě naučili. Jsem teprve u třetího týdne. A nyní jsem ze synem (3,5 roku) v nemocnici. Mám velkou radost, jak společně zvládáme tyto dny. Díky Vám vím jak s ním komunikovat když se děje něco nepříjemného a bolavého. Jak být opravdu s ním, když teskní.

Zvládáme i to, když já musím odejít i třeba na 10 minut pro jídlo a on je zavřený v té děsné postýlce. Čehož jsem se nejvíce bála, od malička nesnáší omezení prostoru, pohybu. DĚKUJI, ŽE JSTE A ŽE JSEM TO S VÁMI MOHLA NAUČIT. Díky Vám je nám tu spolu dobře!

P. S. Trápili mě sourozenecke vztahy synů, po webináři se mi velmi ulevilo. Ale teď tady zjišťuji jak pevné pouto spolu kluci mají. Jediný po kom syn teskní je brácha. Dnes si 5krát volali 😍  A to se přitom doma neustále hádají a „mydlí“.

Mila Nevychova,
Len sa chcem podelit o radost ze ste sa mi priplietli do zivota. Nie je vsetko vzdy dokonale, urcite mame co zlepsovat, ale ked vidim tie drobne uspechy a to ze naozaj sa da byt partakom aj s 20mesacnym dietatom, som nesmierne stastna. Napriklad dnesne uspavanie, vysla som z izby s usmevom ktoreho som sa este dlho nevedela striast.

Maly bol uz unaveny, mali sme narocny den, ale videla som na nom ze mozno prave preto bude uspavanie dlhsie ako zvycajne. Bol takpovediac pretoceny, salel sa na posteli a ignoroval moje pokusy o uspavanie. A stale mi vo svojej reci vravel ze sa chce ist hrat.

Keby som nepoznala Nevychovu urcite by som trvala na svojom, je neskoro, bol dlhy den a treba spat. Ale s Nevychovou som proste len pocuvala co mi chce povedat a respektovala to. Volal ma hrat sa tiez, ale povedala som mu ze ja uz ostanem lezat, ze som unavena, ze ked bude chciet spinkat nech pride ku mne. Len sa zasmial, vytiahol si 3 auticka a 5min sa intenzivne hral, vrcal a prehanal auta po celej izbe.

Potom prisiel k posteli, zas sa len zasmial a povedal „spinkat“ (v svojej reci). Vyliezol ku mne, pritulil sa a do dalsich 5 min tvrdo spal. Mozno uplna malickost, ale pre mna krasny pocit ze si rozumieme.

Obrovske dakujem Nevychova, takychto malickosti je denne nespocetne pri ktorych si uvedomim ze keby som nemala Vas, asi by dopadli inak …😘

Chtěla bych se svěřit s obrovským pokrokem u nás doma.

Kurzem Nevýchovy jsem už prošla před 2lety. Když byla nabídka nového kurzu neváhala jsem a pustila jsem se do něho, protože Nevýchova u nás stále nejela na 100%. Myslim, že tak na 50%.

Můj partner nic netušil. Bála jsem se, že když mu řeknu, že jedu kurz Nevýchovy nebude chtít spolupracovat. Bude mě shazovat v některých situacích které bych nezvládla na začátku kurzu. (pouštěla jsem mu kdysi jeden webinar a on řekl, že to jsou nesmysly, že když se dítě vzteka v obchoďáku, že si tam k němu nesedne a nebude se ptát co by potřeboval)

Jsem ráda, že jsem do nového kurzu šla. Je opravdu precizně vytvořený. Nečekala jsem tolik nového oproti starému kurzu. Velké díky patří Katce a všem v týmu Nevýchovy. Jen tak dál. Děláte to skvělé!!

A teď proč tak náhlá změna vyrukovat s tím o co se doma snažím a pozvat ho k tomu jestli se chce partner také přidat.

Moje nakopnuti k tomu bylo video z 5 týdnu o rodičích. Nechci prozrazovat co v tom videu bylo, ale brečela jsem snad celou dobu a uvědomila jsem si, že to partnerovi řeknu a buď to přijme a půjde do toho se mnou a nebo bude vědět, že na sobě pracuji snažím se zapracovat na vztahu a přístupu k dětem. A on jestli to nebude chtít tak to budu respektovat, že je to na něm.

Sebrala jsem odvahu a vše jsem mu vysvětlila, poukázala jsem na naší dceru a na situace, které se nám nevýchovně daří. A on mi na to řekl „proč jsi mi to neřekla, já to přeci nevěděl jak na to“ A že kurz zkusí, ale na videa nechce koukat a když zjistil, že jde poslouchat audio, tak sám navrhl že to bude poslouchat cestou do práce.

Tak takovouhle reakci jsem asi nečekala. Je super, že to nepotahnu všechno já, ale budu mít ve svém partnerovi parťáka.

Konec kurzu – tak jako ostatně téměř celý jeho obsah – jsem poslouchala obklopená dětmi v noci v posteli…
Zrovna ten den jsem se docela nepohodla s mými rodiči na výchovném přístupu k vnoučatům a tak mě to na závěr všecko sedlo a zapadalo a u rozloučení jsem bečela s Katkou a říkala si jo to dám, dělám to dobře – jsem na správné cestě <3

A tou správnou cestou jsem si čím dál více jistá a přesvědčená že už mi to jde líp a líp… Bolí to někdy… Dlouho to trvá než se člověk dostane na tu správnou vlnu…taky z ní padá…ale cítím že se mi ji daří držet dýl a dýl a že je doma líp a líp…

Velkou radost mám ze vztahů mých dětí – strach o to abych k nim měla zdravý přístup a pomohla jim s vyrovnaným vztahem aby byli sobě parťáky mě vlastně před rokem do kurzu přivedl… Bála jsem se jak to zvládnem ve čtyřech …a dobrý ;-)

Včera malej oslavil rok a když nemá ségru (3r ) doma tak je úplně vyměněný jak se mu stýská – kam se ona hne on chce též… A Barča když se vrátí od babičky nejvíc se vítá s bráchou a když se jí večer před spaním ptám co bylo dnes nejlepší tak většinou začíná … jak jsme s bráchou… Děkuju <3

Děkuju že dokážu vidět víc než dřív <3

Určitě bych chtěla kurz projít ještě jednou – možná jen po částech protože zážitek s pícháním ucha určitě nepotřebuju slyšet dvakrát – to bylo moc … Silné …je mi úzko jen když si na tu bezmoc vzpomenu.

No výzev mám před sebou ještě hodně aktuálně se potřebuju zaměřit na čas pro sebe jelikož to je prostě základ držet se v pohodě…a taky vyrovnat vztah s vlastními rodiči a jejich přístupem ke mě a mým dětem.

Ale vím že když budu chtít tak to půjde. Protože mám oporu ve vašem týmu a v celé Nevýchovné skupině rodičů – ktetá je takovou podporou a motivací že bych ji snad nikdy nechtěla ztratit.

Díky že jste měli tenhle Nevýchovný nápad a šíříte ho dál – budu se snažit ho co nejlépe šířit s vámi :-)

Mám hotovy kurz a úplne pecka. Všechno mi šlo hladce. Také se mi líbilo, že všechno je řečeno stručně a jednoduše.

Mám doma 2 kluky 3 roky a 1 rok. Je to občas mazec. No znáte to. Změnila jsem svůj přístup a to fakt se vším všudy. Výsledky se teda dostalily celkem pozdě, až po 3 měsích. Jsem prostě hrozny pařez a trvá mi to🤣🙄. Ale výsledky už mam obrovský a nevzdam to.

Nejvíce mi asi pomohl týden o hranicích a také o rodičích.
Cítím se skvěle. Začala jsem více říkat i manželovi co chci a potřebuji. I on to pochopil a říká běžně: teď se postarám, jestli chceš jdi si do lesa, pochopil, že jsem pak odpocata a mám více pochopení a trpělivosti pro všechny! Takže jsem začala zase běhat a cvičit! Zpevnila jsem tělo a je mi fakt dobře!

Přestala jsem se obětovávat pro ostatní!!! Když mám hlad najím se, když jsem unavená lehnu si na půl hodinky k pohádce… Atd. 
Je to sice úplně normální a asi to běžně všichni dělají, ale prostě jsem potřebovala otevřít oči. 🤭

Můžu říct, že nad koupi kurzu jsem dost váhala, přeci 5000 Kč je celkem dost. Ale teď mohu říct, že to byla jedna z něj lepších investic v poslední době!
Manžel je teda ukázkový policajt, ale pomaličku odposlouchava co říkám a už několikrát dokázal krásně nevychove vyresit pár jednoduchych situací.

Nedávno jsem měla slabou chvilku, Kubík 3 roky přišel a říkal maminka ty plakas? Pomohlo by to kdybych ti přinesl skleníku vína? 🙈😁😀
No nevěděla jsem jeslí se mám smát nebo stydět!!!

Kubík taky téměř denně krásně funguje s bráchou, běžně říká: „Maťo, ty asi potřebuješ teď tohle auto vid? Tak ná.“

Takovyhle příkladů mám už spousty!
Mějte krásný den a díky za vše!

Můj manžel se mnou jede nevychovu 🙂 pou­stela jsem mu webinare a nakonec to byl právě on, kdo navrhnul koupit kurz, protože prý do čeho jiného investovat, když ne do vlastních dětí ❤️

Máme dvě úžasné děti (dcera 3 3/4 a syn čerstve 1 rok). S Nevýchovou jsme začali před třičtvrtě rokem a to starým kurzem. Po shlédnutí prvního týdne jsem si myslela, ze být parťák asi nezvládnu. Neslo mi dohromady to, ze slovo dítěte má stejnou váhu jako slovo dospělého. Kurz začal poslouchat i manžel. Oba jsme byli vychováni totálně výchovně. Bylo to pro nás opravdu nové.

Nejprve se nám moc nedařilo. Snažili jsme se urvat dohodu za každou cenu a pořád jsme nevychovu používali spíše jako nástroj na dítě (dcera měla necelé tři, nově ve školce, do toho tříměsíční miminko, které trpělo na koliku až do 6 měsíců a taky plakalo hlady, což jsme netušili). Řešili jsme různé běžné problémy jako odchod do školky, výprava ven, odchod domu z šatny, umývání rukou a podobně.

Postupně mi vše začalo dávat smysl, občas se dařilo, občas ne. Postupně se ze mě stal rodič nadšenec. Pro dítě udělám téměř vše. Sebeobětování a podobně.

V únoru přišla nabídka nového kurzu. Jelikož se nám doposud zdál předchozí kurz jako nejlepší investice, šli jsme do toho.

Starý kurz jsem projela pouze jednou a nějak se nemohla dokopat k tomu jej zopakovat. U nového kurzu mě lákala i aplikace. Jelikož syn spava přes den pouze v kocare, poslouchala jsem cely kurz při prochazkach venku. Vše mi začalo postupně zapadat.

S dcerkou komunikace úžasná. Vždy vím, co se v ni děje. Se vším se nám svěřuje. Například včera se ji poprvé po dvouměsíční karantene a dvou týdnech školky ráno do školky nechtělo. Vždy se těšila, ale včera moc ne. Když se ji ptáme proč. Hned odpověděla, ze se ji nelíbí, ze paní učitelky ve školce na děti křičí. Dali jsme ji pochopení a vysvětlení, ze ve školce je moc děti a paní učitelky je asi jinak usměrnit neumí. Dcerka to vzala v pohodě a šla.

Odchody máme fajn. Z domu i z venku. Musím zaklepat, ze je vše fajn. Atmosféra doma úžasná. Občas není den, ale to je běžné. Jo a dcerka dříve říkala ze chce pouze tátu, ze mě nemá rada (asi i žárlila na brášku) a včera mi řekla ze mě ma moc rada🥰.

No proste úžasné. Prošli jsem ja i manžel kusem cesty, vím ze mám ještě rezervy a je potřeba na sobě pořad pracovat. Ale jsme mnohem klidnější a chápeme se i s manželem navzájem. A ja začala dávat i sobě více času. Začala jsem běhat a po chvilkach si zlepšovat angličtinu.

Posílám velké díky za vše, co děláte. Občas je mi líto, jak se okolí celkově k dětem chová a jak na ne nahlíží. Nebýt vás, asi bych na tom byla podobně. Chtela bych nevychovu všude. Dcerka se obcas diví, co maminky ostatním dětem na hřišti říkají a jak i křičí. Dekuji, ze snad již patřím mezi opravdove parťáky, možná ne vždy ale čím dal častěji.

V novém kurzu byly úžasné příběhy z praxe a vše bez omáčky. Opravdu povedené. I příklady ze světa dospělých skvělé. Fakt mi to pomohlo všemu lépe porozumět. I mým vnitřním pocitům. Teď jen setrvat, užívat si to a někdy si kurz zase pustit a připomenout.

Milá Nevýchovo,
právě jsem si poslechla poslední bonus s rozšířením pro starší děti. Teď zrovna je mi smutno, že kurz už mám za sebou. Vaše videa a audia jsem poslouchala vždycky ráno, ještě než mé děti vstanou. Velmi mi to pomáhalo naladit se do klidnějšího tempa a snažit se své děti více chápat a taky pozorovat.

Úspěchy máme zatím spíše maličké, ale jsou, a to je pro nás všechny velmi důležité. Celý kurz si chci projít ještě jednou, protože mi dal úplně jiný pohled na rodičovství a já jsem za to neskutečně ráda. 🙏

Vždycky, když během dne sklouznu zpátky do režimu učitel/policajt a pak si to uvědomím a snažím se přeladit zpět na režim respektující výchovy, tak mé děti zareagují většinou slovy " Už si zase ta jiná, hodnější maminka, maminko? "

A mě to vždycky rozesměje a vidím, že děti si opravdu všímají a že to všechno začíná pomalu fungovat a dávat smysl. Tak snad to půjde líp a líp. 🙏🙂

Moc Vám za tento skvělý kurz děkuji. Je krásně zpracovaný. Aplikace Nevýchovy je také skvělá. Vůbec nelituji peněz, které jsem za kurz dala. Teď se chystám pomalu objevovat kouzlo rodičovského fóra. Věřím, že teď už se na všechno ohledně rodičovství, začnu dívat jiným pohledem a snad už nesklouznu zpátky do učitelování a policajtování. 🙂
Mějte hezký den ❤

V prvom rade Vám chcem poďakovať, že ste vytvorili tento kurz. Je naozaj skvelý a som rada, že nielen moja sestra si ho urobila, ktorá mi Vás aj odporučila, ale že zisťujem, že aj moje kamarátky si ho urobili alebo ním práve prechádzajú. Mať okruh ľudí okolo seba, ktorí vychovávajú svoje deti podobne, je skvelé.

Dnes som si pozrela aj Váš webinár o „lakomých“ deťoch a milo ma potešilo, že môj prístup k zdieľaniu hračiek je „nevýchovný“. Nenútim dcérku, aby sa delila o hračky a uznávam jej pocity. Zároveň ju uisťujem, že ak im aj hračky požičia, tak jej ich iné deti vrátia späť. A skôr mám tendenciu poučovať iné mamy, otcov o nenútení detí zdieľať hračky. :-)

Vrátim sa ešte ku kurzu. Zážitkové audiá, v ktorých som sa „stala na chvíľu opäť dieťaťom“, boli úžasné. Bolo ťažké nevyroniť pri nich slzy. Zároveň sa po nich snažím vcítiť sa do pocitov svojej dcérky (má takmer 2,5 rokov) najmä v ťažkých situáciách.

No, najviac dôležitý mi ale prišiel posledný týždeň – ja, rodič. Najmä posledné audio o nepotláčaní svojich pocitov.

Ja som sa totiž sama sebe už venovala aj pred Nevýchovou, no stále som nerozumela mojím občasným výbuchom zlosti a až pri tomto poslednom audiu som si uvedomila, že vždy som sa ich snažila potlačiť, resp. som sa za ne veľmi hanbila… tak keď prišiel ďalší nával zlosti, tak som sa na chvíľu zavrela do kúpeľne, kde som ho nechala prehrmieť a čuduj sa svete, pomohlo to.

A naozaj tie výbuchy zlosti už nemajú takú intenzitu, keď sa za ne nebičujem a nepotláčam ich.

Samozrejme, ešte sa mám čo učiť a nie vždy mi to ide „nevýchovne“, no už sa viem pri tom zastaviť a uvedomiť si, kde som spravila chyby a v ďalších situáciách tie chyby neopakovať.

Takže ešte raz obrovská vďaka! Toto bola najlepšia investícia v mojom živote. :-)

ahoj Nevychovo, mám toľko myšlienok, ktoré by som Vám chcela napísať ale to by som tu bola asi cely deň:-).

Mám 6 ročného synčeka, ktorý bol Od začiatku mrzuty, zle spával nič sa mu nepáčilo a tým pádom ja som sa počas materstva veľmi unavila, vyčerpala, malo spánku a potom boli doma aj hádky keď maly neposlúchal. Proste zacarovane kolo. Ale ďakujem osudu, že som Vás našla. Síce som s Vami len mesiac a zatiaľ pomaly spracovavam videá a audia a som v 3 lekcii, to ako ste mi ukázali cestu a otvorili myseľ a oči je až neskutočne.

Som človek dosť netrpezlivý ( teda hlavne odkedy mam dieťa) a preto som stále kričala bola nervózna na celu rodinu – proste celé zle. Môj deň začal aj keď svietil slnko , dažďom. Bola som zúfalá a už ma moje vlastne dieťa vytáčalo stále. Ale odkedy som začala počúvať vaše rady tak zrazu si uvedomujem svoju osobu a aké to museli mat so mnou chlapci ťažké.

Úprimne prvé dve lekcie som doslova prerevala a až som sa bála či je vôbec ešte možnosť nápravy toho čo som ja pokazila. A vidím, že je tu šanca, dávate mi obrovsku nádej. A vidím to každý deň keď komunikujem so synčekom. Je až neuveriteľne ako zrazu vieme lepšie komunikovať, rozumieť si. Za 3 týždne som urobila obrovský skok a to že ja nekricim ale komunikujem.. i keď niekedy mám vyšší hlas ale učím sa stále.

Môj synček sa začal so mnou viacej rozprávať, hovoriť pocity a ja to iste. Zrazu sa teším byt mamou lebo som pochopila, že dieťa je rovnocenný partner. Ešte sa samozrejme stále učím a každý deň mám nové výzvy ale viem z akého pevného základu mám začať.

Ešte raz Vám ďakujem, že ste a peniaze ktoré som resp môj manžel do mna investoval boli tie najužitočnejšie v mojom živote . Ste úžasní a ste moji záchrancovia .

Hezký podvečer, jen chci stručně poděkovat. Osobně si myslím, že Nevýchova není vhodná jen pro rodiče, ale pro všechny lidi, kteří si chtějí věci srovnat, zamyslet se nad tím, jak to měli se svými rodiči oni, co si z toho odnesli a srovnat se třeba i s křivdami, kterých se na nich jeijch rodiče napáchali.

Já se doma potkala s oběma typy výchovy – mamka byla přirozeně nevýchovná a táta naopak, takže jsem se během kurzu nad tím vším zamýšlela, přemýšlela, jak to chci pro své děti a hodně si urovnala.

A poslední bod: Ségře se narodilo dítko před dvěma týdny, takže dárek mimču k Vánocům je jasný – sovička do kočárku nesoucí poukaz na kurz Nevýchovy. Ségra je naladěná na podobné vlně, tak se nebojím, že by neměla úspěch. 

Ještě jednou velké díky, ráda si v blízké době pustím bonusy, i se k některým videům budu určitě vracet, abych se ve svých postojí utvrdila a celkově si to mateřství ještě víc užívala.

Mějte se hezky a brzy v nějakém videu zas naviděnou.

Ahoj Katko a Nevýchovný týme!

Snad nevadí, že Ti tykám, ale vykání by mi prostě to těch zhruba dvou měsících nešlo.

Dlouho jsem váhala, než jsem se do Nevýchovy přihlásila. Můj vztah s našimi dvěma dětmi (12 a 8 let) mi nepřipadal nezdravý, přesto jsem cítila, že by se leccos dalo zlepšit a předejít spoustě nedorozumění, která mohou ještě častěji nastat v náctiletém období, které už nám občas klepe na dveře.

Bylo to správné rozhodnutí. Od první lekce jsem věděla, že jsem udělala dobře. Kurz mě bavil a neustále mě překvapovalo, kolik věcí se dá zlepšit, kolika věcem se dá správnou komunikací nebo někdy i nekomunikací předejít.

Největším otevírákem očí byl pro mě týden, kdy jsi mluvila o emocích. Neuvěřitelně se mi ulevilo, když jsem pochopila, že nejsem zodpovědná za špatnou náladu dvanáctiletého syna nebo uraženost osmileté dcery. A ještě větší úleva bylo pochopení, že za ně nemusím řešit jejich bolístky a hádky s kamarády. Že stačí nabídnout jim otevřenou náruč a dovolit jim, ať jsou naštvaní, smutní nebo plačtiví. Že jsem tu pro ně, ať se stane cokoli.

Takže děkuji za úžasný kurz, u kterého jsem si poplakala i se ze srdce zasmála!

Přeji Tobě i celému týmu, ať se Vám i nadále daří a ať Vaše komunita nevýchovných rodičů stále roste!

Před nedávnem jsem absolvovala kurz Nevýchovy a chtěla bych za něj strašně moc poděkovat, protože mi opravdu otevřel oči.

Povoláním jsem učitelka na osmiletém gymnáziu a v současné době jsem na rodičovské dovolené se dvěma holčičkami (4,5 a 2,5 roku). Asi jako většina rodičů jsem i já vyrostla na „normální“ výchově, podle které by se měly autority poslouchat a já jsem se měla chovat jako poslušná holka. Jelikož jsem toto za každou cenu očekávala i od svých studentů ve škole, narazila jsem.

Partnerský přístup ke studentům mi moc vlastní nebyl. A pak jsem začala narážet i u své starší dcery. V té době jsem objevila Nevýchovu. Došlo mi, že spolu musíme vycházet jinak, lépe.

Kurz mi pomohl si to uvědomit a změnit to, ačkoli jsem k Nevýchově byla ze začátku trochu skeptická. Principy Nevýchovy mi vážně otevřely oči a docvaklo mi, že tyhle principy se přece krásně dají aplikovat i v partnerském vztahu k žákům ve škole.

Někteří začínající učitelé možná berou studenty jako partnery přirozeně, ale někteří ke studentům přistupují stejně jako kdysi učitelé k nim. A to může být v současné době problém. Proto mohou mezi učiteli a studenty vznikat konflikty, vzájemná nesnášenlivost, neporozumění atd.

Proč jsem se o nevýchovných principech nedozvěděla dřív?
Proč nás o partnerském přístupu k našim studentům neučili na pedagogické fakultě?
Proč nás nenaučili, jak nejlépe vycházet se žáky, jak s nimi jednat, jak s nimi řešit konfliktní situace, jak být vlídným a spravedlivým učitelem?
Na „pajdě“ nás na to bohužel nepřipraví. Prostě tě hodí do vody a plav, nějak si poraď. Je to naprosto stejné jako s rodičovstvím. Ovšem kdyby byl každý přirozeně dobrým rodičem, tak by nebylo Nevýchovy potřeba.

Proto se strašně moc přimlouvám za to, aby někdy mohl vzniknout podobný Nevýchovný kurz pro učitele. Vždyť většina nevýchovných principů, které platí v rodině, mohou platit i ve škole. Určitě bych byla první, kdo by se přihlásil. A myslím, že zájem by byl veliký. Prosím, uvažujte o tom, bylo by to skvělé.

Děkuji za vaši práci a za to, že Nevýchova existuje.

Nejmilejší Nevýchovo,

jsem vděčná za den, kdy jsem našla Vaše videa na Youtube a postupně jsem se přes ně dostala až k tomu, že existuje celý kurz! Chvíli jsem váhala, ale jelikož jsme s naší roční dcerkou zažívali stále častěji nějaká nedorozumění, tak jsem do toho šla a udělala jednu z nejlepších investic ve svém životě:-)

Za těch pět týdnů už mám opět chuť do života, což ocenil i manžel, který taky jede se mnou v Nevýchovných strategiích. Nevěřila jsem tomu, že tak jednoduché změny v mém chování (ale přesto pro mě tak obtížné) mohou tolik situací úplně změnit…

Je to tak úžasný pocit, když konečně dostanu od dcery pusinku, když se na ní už nedívám jako na obtíž, ale jako na otisk sebe samé. Je mi tolik líto toho jejího promarněného prvního roku života, který mohl vypadat úplně ale úplně jinak. Proto dávám o Nevýchově vědět svým kamarádkám-maminkám, aby nemusely tak tápat po internetu po různých radách a tipech s názvy Jak na dítě.

Díkybohu za Vás a teď zpětně mohu říct, že za kurz bych před rokem byla ochotná zaplatit daleko víc, kdybych věděla, jak moc mi pomůže. Změnili jste mé rodině život a za to Vám budu napořád vděčná. Navíc měním i své chování k manželovi a okolí, protože mi Nevýchovné jednání velice vyhovuje na všech frontách:-) Cítím se víc sebejistá a šťastnější!!!

Přeji Vám všem do Nevýchovy jen to nejlepší a zůstávám věrná Vašim radám.

S upřímným pozdravem

..vždycky všem kolem mně říkám, že to byla tenkrát (dvojčatům byly 3 měsíce a Aničce 2 roky) nejlepší investice v mým životě!

Naučila jsem se mlčet, když bych chtěla nejvíc křičet a tryskal by ze mně přímo proud slov…
Naučila jsem se naslouchat v situacích, kdy bych měla normálně zacpané uši.
Začla jsem vidět najednou emoce, lásku, bezpráví, smutek, štěstí, to všechno i bez očí, tak nějak srdcem… pochopením… láskou…

Díky moc Nevýchovo. Máte to všechno u mně! Díky Vám všem je nám všem bájo!

S úctou k vám, já, Dita Svobodová ❤️

Chcem Vám veľmi poďakovať. Nevýchova je úžasná! Vidím na svojom vzťahu s dcérkou (3,5 roka), že nám to pomohlo. Aj s bratom (1,5 roka) už si lepšie vychádzajú.

Ešte stále pokrivkávam, ale snažím sa. Ešte stále som sa do nej úplne neponorila, ako hovoríte. Na tom budem musieť zapracovať. Pozbierať odvahu :)

Veľmi mi pomohlo aj záverečné, rozlúčkové video: nebyť dokonalá a nerobiť na seba tlak. Veľmi sa mi uľavilo.

Preto som ani nepísala žiadne príspevky, lebo som si hovorila, že ani nemám o čom. Že ostatní sú na tom určite lepšie a necítila som sa byť „nevýchovná mama“. Teraz viem, že aj keď len sčasti, ale som. Máme niekoľko pekných zážitkov, dokonca aj celých dní, keď sa darilo. Takže som policajtsko-učiteľsko-nadšenecko-nevýchovná :) mama, ktorá sa stále snaží, aby tej Nevýchovy bolo vo výchove čo najviac :)

A ďakujem aj za povzbudenie. Že ste mi napísali, keď som dlhšie nepokračovala v kurze, lebo som nemala čas (nenašla som si ho). Veľmi ma to potešilo a povzbudilo.

Ešte raz ďakujem ❤️

P.s.: veľmi dobre ste spravili celý kurz. Už len samotné počúvanie mi bolo balzamom na dušu 🥰

Veľmi sa teším na všetko nové čo sa s vami učím.

Mám 16 ročného syna, ktorý je veľmi vnímavý a bystrý a keď sa niečo nové od Vás dozviem a začnem to skúšať syn zahlási: No maminka ide na mňa nevýchovne. Ale ide mi to pomaly. A on ma povzbudzuje slovami buď nevýchovná mama, potom na mňa nekričíš.

Ide to pomaly, ale snažím sa: A syn sa ma snaží napodobňovať: Popíš a Pozvi mu v komunikácii so mnou ide celkom fajn.

Prajem Vám pekný deň a veľa takýchto dobrých návodov pre nás, na usmernenie a pomoc s našimi deťmi!

Ďakujem!

Právě procházím v kurzu druhý týden a mám za sebou shlédnutí tréninkového videa o pochopení pro pocity.. a vyhrkly mi u toho slzy. Nevýchovnou komunikaci zatím nic moc nezvládám (ale snažím se na tom pracovat), nicméně toto poslední video mě dostalo.

Někdy začátkem minulého týdne jsem uklízela v koupelně, syn (5) s dcerou (1,5) si hráli v obýváku a najednou Jeník přiběhl celý zkroušený, že mu ségra zničila vysílačku (je to náš malý hasič 😊).

Tak jsem si k němu sedla a řekla jsem mu, že vidím, jak ho to mrzí. Chvilku bylo ticho a potom odpověděl – jo mamko, sice už ta anténa byla nalomená, ale pořád ještě držela. Já vím, že to Julča neudělala schválně, ale zlobím se na ní.. zase chvilku ticho, nechal se pomačkat a pak řekl, že už dobrý a domluvili jsme se, že i když je ulomená anténa, může se to dál používat jako vysílačka a že už je dobře.

Hned druhý den jsme ráno po čištění zubů našli tu naší malou uličnici s mými brýlemi, bohužel mi za tu chvilku stihla zlomit pacičku, byly to fakt drahé brýle a moc ráda jsem je nosila, ale co, už se stalo. Julince jsem sice trochu vyhubovala, že přece ví, že nechci, aby mi brakovala kabelku nebo batůžek, ale je to zvídavé dítě a já si měla své věci zabezpečit líp, aby se k nim nedostala…

Ale to jsem se zbytečně zamotala, pointa je v tom, že syn mi vrátil tu situaci s vysílačkou. Sedla jsem si smutná na stoličku a dívala se na rozbité brýle v ruce, Jeník ke mně přišel, chvilku na mě koukal a povídá – tebe mrzí, že ti Julinka zničila brýle, jako mně včera tu anténu na vysílačce, viď? Chceš pomačkat?

Co vám budu povídat, zaslzela jsem si, ale ne kvůli brýlím, kvůli tomu, jak se zachovalo to moje starší zlatíčko. A zaslzela jsem si dnes znovu, když jsem se dívala na vaše video a připomnělo mi tuhle situaci.

Díky za to, že jste! Držte nám palce, ať máme společně s dětmi spoustu dalších takových malých pokroků a přeji vám spoustu spokojených rodičů, kteří s vámi do Nevýchovy jdou.

So synom (1,5 roka) spím spolu v manželskej posteli a dcérka (3,5 roka) príde v noci za nami. Manžel spí zvlášť, lebo by sme sa nevyspali :(
v noci spíme, ja sa celkom teším na ďalší deň, nemám žiadne povinnosti, že budeme mať kľud a čas na seba.

Ráno sa syn zobudí, zistím, že je celý mokrý, precikaný (látkujem a zabudla som mu večer dať pampersku, tak spal celú noc iba v látkovej plienke 🙈). Beriem ho preč, nech nezobudí sestru, ako to robím vždy. O 5 minút ale vstáva aj dcérka a mne hneď prebehne hlavou: super, tak zase hneď od rána riešiť hádky, všetci nevyspatí (syna zobudila mokrá plienka, dcérku my), deti sú zasoplené a predstavy o peknom dni v háji.
Začína to tak aj vyzerať.

Prezliekam posteľ (často sa v nej jašia a nechcem, aby sa váľali v tom mokrom) a stále odo mňa niekto niečo chce. Hoci sa nebijú ani nehádajú, stále počúvam: „Mamiii!“ Už mi to dosť lezie na nervy, lebo ráno potrebujem mať chvíľu kľud, nech sa preberiem a začnem normálne fungovať. Neznášam hneď niečo riešiť a vysvetľovať, rozprávať. A začínam byť aj hladná. Zlá kombinácia. Už dosť vrčím na nich a som nepríjemná.

Po chvíli mi to dcérka aj povie, že som protivná. Uznám, že má pravdu, ospravedlním sa jej a vysvetlím jej všetky tie dôvody, prečo to tak je. Ona počúva a potom mi vraví: „Si moja milovaná mama.“ Ja jej poviem, že je moja milovaná dcérka a cítim, ako to zo mňa všetko spadne. Zrazu mi je ľahko. A u nej tiež premena. Z tej umrnčanej, rozcapenej baby zrazu rozumné dievča, s ktorým sa dá normálne rozprávať.

Vďaka tomu prenastaveniu ráno sme spolu prežili pekný deň. Nezostali sme v pasci nepríjemných pocitov, ktoré by sa v priebehu dňa len nabaľovali.

Takže mi znova zostáva Vám z celého srdca poďakovať. Ospravedlnenie som v takýchto veciach brala ako zlyhanie pred dieťaťom, stratu autority. A pritom, aké je to krásne: byť úprimný. Deťom som sa vždy snažila hovoriť pravdu, ale nie o svojich pocitoch. Teraz vidím, že deti oceňujú úprimnosť v každom smere.
Takže ďakujem.

P.s. Dnes som sa pozrela do zrkadla a niečo sa mi zdalo na mne iné, krajšie. Mala som iskru v oku. Presne ako počas 21-dňovej výzvy, keď som robila niečo pre seba.
Ďakujem 🥰

Hezký večer přeji, chtěla bych se taky pochlubit. Kurz jsem si zakoupila již v září, ale bohužel nebyl moc čas a stihla jsem zatím projit jen půlku. V květnu se nám k 2,5letemu chlapecku narodila holčička, v noci kojím, takže jsem se rozhodla u kojení poslouchat kurz pěkně znovu od začátku.

Dnes jsem si poslechla jak na dětskou důvěru.

Asi v 8hodin říkám synovi, že si jdu s malou lehnout do ložnice a nakojit ji, aby už spinkala. Až se dokouka na pohádky, nají se, ať vypne telku a přijde si za nama lehnout. Většinou kolem půl 9 ho zaháním do postele. Bylo asi 20:31, říkala jsem si, jestli přijde nebo ne a asi za minutu slyším jak vypíná telku a jde za nama.

Byla jsem na něj tak hrozné pyšná

Ještě se pořádně učím, jak s ním správně komunikovat, ale musím říct, že je den za dnem lepší a lepší. On je veselejší a já klidnější. Děkuji

Já bych chtěla také moc poděkovat za kurz, i když jsem zatím v půlce. Jít do kurzu zrálo v mně dlouho, nejdříve jsem asi půl roku sledovala jen webináře a přečetla si nějaký článek v Blogu. Rozhodla jsem se loni na podzim, když jsem pracovala částečně z domova a děti měly distanční výuku.

Mám 3 děti (16,11,11 holky), z toho jedna dcera z dvojčat má ADHD a popravdě bylo to pro mě moc těžké období. Komunikace se nedařila, byla jsem vyčerpaná z toho, jak stíhat práci i školu s mladšími dcerami a dost jsem na ně křičela. A v tom zoufalství a vědomí, že to tak nechci jsem se rozhodla pro kurz.

A jsem za to moc ráda, je to to nejlepší, co jsem pro náš vztah mohla udělat.

Otevřelo mi to oči, že jsem učitelka jak vyšitá. Otevírá mi to srdce, u zážitků často pláču. Jde to pomalu, ale i malé úspěchy jsou pro mě motivace, že to funguje. Vím, že mám báječné děti a chci, aby nám bylo všem spolu dobře.

Moc děkuji, Nevýchovo! 

Ahoj Nevýchovo,

poprvé jsem se s Vámi setkala prostřednictvím webinare zdarma týkajícího se vztekání dětí. Všechno mi z Vaší strany přišlo naprosto logické a správné a tak jsem si myslela, že nic víc nepotřebuji, že teď už bude mezi mnou a u mým synem (tehdy 3,5 roku) vše bez problémů.

Jenže po relativně klidném období, se opět vrátil vztek, křik a nespokojenost na obou stranách. Když jsem se ocitla ve fázi, že jsem se těšila na to, až mu bude cca 6 let, protože pak už snad toto vztekaci období bude za námi, vyděsila jsem se a řekla si STOP. Je čas na změnu! Přece tohle nádherné, čisté období plné lásky a tulení nechci minout, ale užít si jej naplno.

Teď jsou synovi 4 roky a máme společně za sebou celý kurz, o kterém nikdy nebudu pochybovat, jako o špatné investici.

Věci se daly do pohybu vcelku rychle, zpočátku méně, ale po části o pochopení pro pocity, velmi markantně. Nejspíš tam byla největší chyba mezi námi. Přesně v tom, že jsem nedokázala pochopit špatnou náladu svého syna a snažila se jí zastavit a brala ji jako vlastní selhání rodiče resp. matky. Zvlášť když všude okolo posloucháte : „ale tohle se mnou nedělá, když jsme spolu…“ Nebo: „tohle si dovolí jen k tobě, u mě je zlatý“

Teď… Scén ubylo značně, užíváme si jeden druhého a dokonce i manžel, přestože patří mezi typy rodičů policajtů, mění svou komunikaci pomalu ale jistě.

Samozřejmě nežijeme v růžové zahradě bez křiku a vzteku, ale to mi nevadí, vždyť přece nechci mít doma robota ale dítě s emocemi, které je umí dát najevo, prožije si je a jde dál. Tohle já se ještě musím učit, ale mám vedle sebe skvělého malého a dokonalého učitele, takže věřím, že to časem také dokážu.

Díky moc za naše krásné dny a ostatním přeji, vydržte, stojí to zato. Protože jediné čeho budete jako já litovat, je, že jste nezačali dřív 💕💕💕💕💕

Milá Nevýchovo :-)

Kurzem jsem prošel nestandardně – jako 65 letý senior – a nezažívám proto žádné akutní stresy, plynoucí z přítomnosti dětí. Moje dvě děti už přivedly na svět 4 úžasná vnoučata a také mě upozornily na existenci Nevýchovy.

Dověděl jsem se od svých dětí, že naše výchova v rodině byla špatná. Zbystřil jsem tedy a rozhodl se pátrat po příčinách. Příležitostné diskuze ale nic nevyřešily, až teprve rozhodnutí jít do kurzu.

Velice oceňuji umění paní Katky Králové, předat srozumitelně (i pro mě:-) podstatu, základy i rozhodující detaily komunikace s dětmi, potažmo s kýmkoliv… Na začátku jsem si říkal, že to už pro mě není, když už výchovu svých dětí nespravím ;-), tak alespoň dobrou věc podpořím finančně, když to mé děti chválí, a šmitec.

Jenže potom jsem v týdnu o prázdninách zkusil při pobytu s vnoučaty změnit komunikaci podle rad Katky – a ono to fakt funguje! AHA! A tak jsem šel v kurzu až do konce. Nelituji. Zažil jsem hodně smíšených pocitů, od zlosti na sebe i své rodiče, až po odpuštění a radost ze změny, která nastala. Často s mokrýma očima…

A tak moc děkuji Nevýchovo. Škoda, že jsi nevznikla o pár desítek let dříve, ale i tak to pro mě má smysl. Učím se, zkouším, drhne to, ale JDE TO! Jdu dál, dělám to rád a nejen pro svá vnoučata. 

Vážená ,,Nevýchovo''

Píši Vám,abych Vám napsala,jak se mi kurs strašně líbil a jak jsem si postupně uvědomila i s manželem,jak jsme vše dělali špatně u výchovy našich třech dětí a posléze i vnoučat.

Je to tak,jak říkáte,vše jsme měli zažité od rodičů!

Když mi dcera Katka zajistila přístup do vašeho kursu vůbec se mi do toho nechtělo,ale najednou se ve mě něco zlomilo a já email otevřela..
Již od první lekce mne to chytlo a postupně jsem viděla,jak jsou vaše rady,nápady…jed­noduché a přitom tak logické!!!!

Nikdy bych na to bez Vašich rad nepřišla,moc Vám za to děkuji a přeji si, aby si tenhle kurs pustilo co nejvic rodičů a prarodičů,mockrát Vám za vše děkuji❤

S pozdravem 

Milá a život zachraňující Nevýchovo,

mam koupený Váš kurz, který jsem poctivě zkoukla od začátku do konce. V te době bylo první dceři Rozi 15 mesicu. V prubehu kurzu jsem si uvedomila, kolik veci jsem do te doby delala spatne. Nevychova nam fungovala temer perfektne.

Kdyz mela Rozi 19 mesicu, narodila se nam druha dcera Stela a Nevychova z moji strany zacala dost pokulhavat.. uvana, stres, dve mimina s totalne odlisnyma potrebama. Byla to velka facka pro nas vsechny. Nicmene jsme to „nejak zvladali“.

Kdyz mela Stela 10 mesicu, byla jsem na pokraji vycerpani a nervoceho zhrouceni, jelikoz ji zacaly rust zoubky a plakala ve dne v noci. A hlavne pri nocnim uspavani. Byl to nekonecny boj, pri kterem trpeli vsichni, protoze Rozi nemohla usnout kvuli segry plakani. Plakala na posteli, v naruci, v houpacce, proste vsude.

Pak mi prisel do mailu zazrak a zachrana, kterou jsem potrebovala jako sul. Jako by to ta Katka vedela😃 „Jak uspat dite a nestravit tim cely vecer“. Hned prvni vecer jsem si vse uklidila, najedla se, osprchovala se, takze kdyz jsme sly uspavat, rekla jsem Steli, ze mam uplne vsechno hotovo a ze muze jit spat klidne o pulnoci.

Chvili jsme si jeste hraly na posteli, tulily se, bylo nam fajn. Pak uz slo videt, ze je Stela unavena. Zeptala jsem se ji, jestli chce napit z cecinku. Kyvala hlavou ze ne. Pak jsem vedela, ze rada usina v autosedacce, ktera se houpe. Takze jsem ji ulozila do sedacky, tu jsem dala do hamaky a houpy houpy, behem deseti minut Stela spala. A jediny zvuk, ktery byl ten vecer slyset, bylo jeji roztomile vrneni pri usinani.

Proste jeste jednou velky DIK!!!

❤️  Nevýchova ❤️
​.. když do ní nakouknete, bude se Vám postupně vynořovat spoooousta ,,AHA MOMENTŮ’’
… A dnes přišel další (možná ten úplně poslední a vševysvětlující)..

Nevýchova = (čti rovná se)
❤️  otevři své srdce
❤️  spoj se s jeho/jejím srdcem
❤️  mlč
❤️  poslouchej
❤️  čekej
❤️  … a pak už budeš vědět..

.. je to jako kouzlo..

..tak ,,jednoduché’’ a přitom tak ,,těžké’’..
​
​Děkuju, Nevýchovo..

Milá Nevýchovo, 

ráda bych vám poděkovala. Nepíšu nyní s žádným úspěchem, který se nám s dcerkou povedl, chci vám poděkovat za sebe. Jsem přesně ta 30ti letá, co se hledá a tápe. Ve spoustě situacích (určitě nejen s dítětem) jsem se v poslední době necítila dobře. Spousta věcí mě trápila. Často bouchaly saze. Spousta věcí začala tak nějak vyhnívat… Čím víc poslouchám Nevýchovu, tím víc vím, že jsem opravdu „dobře vychovaná“.:)

Nic proti svým rodičům, dělali to jistě v té nejlepší víře.

Vzhledem k výše popisované nepohodě jsem zvažovala kauče, terapeuta nebo přemýšlela co dál. Necítila jsem se dobře a hlavně jsem si byla jistá, že takto to nechci. S posloucháním Nevýchovy do sebe ale začíná strašně věcí zapadat. Dává to najednou smysl. Vysvětluje to spoustu mých pocitů. Pomáhá mi to na spoustu věcí si odpovědět.

Takže jsem si koupila kurz, jak si „vychovat“ suprovou parťačku (dceru) a zdá se, že mám zároveň kurz jak být mámou parťačkou, vyklidněnou manželkou a kamarádkou a lepším člověkem.

Ještě jednou velké díky.

Já tak „nemám ráda“ to vaše… Teď zavři oči a představ si…
Pokaždé to obrečim. Njn v porodnici návod na nejlepší výchovu nedávají, proto velké díky za vaše webináře.

Nevychovo, dakujem.

Vdaka Vam som zistila, ze policajtovanie nie je normalne rodicovstvo.

Vdaka Vam som si siahla na dno a pustila sa do procesu terapie. (A kurz sa mi podarilo dokoncit az ked som na to sama bola dost silna, ale podarilo sa!)

Vdaka Vam sa citim dobre v roli rodica.

A vdaka Vam je svet lepsi, pretoze formujete spolocnost a tvorite uzasnych nevychovnych rodicov, ktori „vychovavaju“ silne a slobodne deti.

DAKUJEM.

Vaše stránky som dlho sledovala z diaľky. Občas som si pozrela nejaké video a v duchu som sa tešila ako nám to s Mattym celkom dobre šlape a aký sme prirodzene super team. Občas nám to trošku ničila druhá rodičovská jednotka dovoľovaním vecí, ktoré som pred 10 s zakázala a a zakazovaním toho, čo som povolila …ale …žiadne záchvaty vzteku, žiadne dlhé plače.

No potom sa rok po roku začali na dennom poriadku objavovať vresky a vety ako: „to je všechno kvůli mně“ „sem zlej“ „už to nikdy nebudu chtít koukat, a už nikdy hento a už nikdy tamto“ …a ja som v tom všetkom poznávala dopad našej výchovy. Vyhrážky manžela a moje zúfalé záchvaty vzteku.

A tak som sa rozhodla to skúsiť.

Najväčší AHA moment prišiel, keď som pochopila, že od toho stále podvedome čakám, ako mu rozumne vysvetlím, čo potrebujem a on sa rýchlo prispôsobí= humánnejšia forma manipulácie 😂. Že ho vlastne asi vôbec nepočúvam. A pritom si myslím, že áno.

Dnes už vidím, že je to cesta ako sa naučiť počúvať druhých , rešpektovať ich potreby a ako počuť aj svoje vlastné volanie o pomoc.

Trvalo mi celý rok kým som si všetko vypočula. Išlo mi to neuveriteľne pomaly a bohužiaľ stále som na začiatku. Ale aj to malé semienko lepšej komunikácie s každým…NIELEN deťmi nesie svoje ovocie…a zrazu sú tu vety ako „mami poď ja mám lepší nápad, teď ten sporák bude hlídat taťka a ty mi pomůžeš a pak už budeš mít čas na to co potřebuješ…alebo "spinkej si mami, určite si unavená z práce, já ti řeknu až budu něco potřebovat“ …a nebo .." mami ty máš nervy ale máš mě ráda že?" …a ja viem že už to bude iba lepšie.

Možno pomaly ale bude.

Z celého srdca ďakujem.

Když jsem byla na pokraji sil, přihlásili jsme se do Nevýchovy 🙂 Za tu změnu nastavení nepřestanu být vděčná.

S dcerou máme krásný vztah 🙂

Milá Nevýchova.
Poznám vás už dlho. Kurz som začala pred Vianocami.

O detskej psychológii mám toho načítaného mraky :) Váš kurz je pre mňa veľkým obohatením tejto teórie :)
Dáva mi zmysel všetko, čo v kurze ponúkate. Dáva to zmysel vo všetkom, čo doma s mojími dvoma špuntami zažívam.
Som za vás nesmierne vďačná. Verím, že budú vďačné aj moje deti :)

Viete, v období, kedy som čakala svojho pravého syna, som si myslela, že byť láskavou ale prísnou autoritou je to správne. Och, ako som si vravela, keď som v obchode videla plakať dieťa, že tá matka si necháva skákať po hlave a ja by som to vyriešila tak, že od dieťaťa odídem a rýchlo si rozmyslí, či bude robiť scény.

Dodnes ďakujem Bohu za to, že keď mal syn 2 mesiace, dostala sa ku mne úžasná kniha (Olivia- čo vás o živote naučí iba dieťa) v ktorej sa hovorilo práve o vašom nevýchovnom prístupe.
POHĽAD NA DETI SA MI VTEDY DIAMETRÁLNE ZMENIL. Svoj život momentálne delím na obdobie “pred Oliviou” a “po Olivii”.

Nastúpila som na dlhú cestu premeny samej seba. Veľa som toho prečítala, veľa sa snažím pracovať najmä na sebe a svojich chybách .. liečim si zranenia, hľadám svoje vnútorné hranice.

Moja švagriná mi raz odporučila váš kurz.
Jej dieťa má už 6 rokov. Od narodenia sa k nemu pristupuje nevýchovne. A aj keď som si v obdobi “pred Oliviou” myslela, že jej dieťa je rozmaznaný malý terorista, dnes vidím, že je emocionálne zrelšia, ako som ja sama. Dokáže sa rozhodnúť, je cieľavedomá, nesmierne šikovná, dokáže povedať nie, s láskou pomáha (keď to tak cíti), je empatická, nesmierne rada obdarúvava druhých… je úžasná ☺️ viem, že je to vďaka tomu, čo od vás načerpala švagriná.

Ja veľmi dúfam, že aj moje deti budú vo svojom živote šťastnejšie vďaka tomu, čo ste ma naučili ❤️
Ďakujem, Nevýchova!

PS: keďže rada čítam práve príbehy s úspechmi rodičov, o jeden sa podelím aj ja. Mám mladšieho syna- 8m bábätko – samozrejme, neznáša strihanie nechtíkov. V jednom diele kurzu ste vraveli príbeh maminy, ktorá riešila presne tento problém, a tak som vyskúšala jej taktiku. Synčekovi som ukázala nožničky, povedala som mu, že mu potrebujem ostrihať nechtiky, pretože ma nimi už veľmi škriabe. Pozrel na mňa, prišiel ku mne. Povedala som mu, že ak to už naňho bude veľa, pôjde sa hrať a skúsime to opäť. Nechty sme ostrihali na 3 pokusy úplne bez plaču a so smiechom :) predtým by ma hnevalo, že sme ich neostrihali celé hneď … po príbehu v kurze ste ma osvietili: Pokiaľ nejde o život, netreba situáciu riešiť IHNEĎ. ❤️ ďakujem, ďakujem, ďakujem ❤️

Jako rozepsala bych se tak na knížku, ale vy to slýcháte asi ze všech stran. Ale musím vám napsat, to nejde jinak! Tak jednoduše…DĚKUJU.

Nejvíc děkuju za sebe, protože jsem si fakt myslela, že se ze mě nikdy nestane nic tak systémem semletého. Nesnáším sociální sítě a až moc zdigitalizovanou společnost, a vždycky jsem si myslela, že já budu se svými dětmi totálně v pohodě, free, punk, láska až za hrob a nemístné výchovné řeči mě nezajímají a nemůžou ohrozit moji intuici. A pak jsem z porodnice přijela jako vyždímaná hromádka neštěstí, a začala jsem věřit víc druhým, než sobě. A to je průser. A ne že bych nevěřila odborníkům, ale dělala jsem věci, které mi někdo radil, i když se mi to tak nějak nezdálo… a teď už vím, že je to téma vnitřních hranic… a normálně na sobě sleduju, jak se vracím ke svému JÁ před porodem. Takže mega totálně brutálně děkuju za sebe.

Děkuju za čtyřletou Magdalenku, díky které tu jsem, protože je to půlka mě, můj svět. Svět který se mi začal rozpadat pod rukama, když se narodila druhá dcera.

Děkuju za Elenku, půlroční kotě, které teď spokojeně funí, protože díky vám jsem ji začala vnímat už jako miminko. A úplně jsme se na sebe napojily, a teď už vím, že je to dobře a je to přirozené.

Děkuju za manžela, který, i když má sdílený kurz, se všechno učí ode mě. A díky vnitřním hranicím vím, že je pro mě v pohodě, že ho ani jednou neotevře. Jsem jenom vděčná, že vidí, že to funguje.

A ještě jednou a znovu za sebe. Protože už jsem byla ve fázi sebepoškozování, z pocitu selhání. Že nejsem dobrá matka, že jsem neměla mít děti, že je všechno špatně.......... A dneska mi moje Magdalenka řekla „já taky promiň mami“, ale bylo to jiné. Dřív mi taky říkala promiň, když jsme se pohádaly, ale bylo to takové to promiň, aby byl klid. Ale dneska to bylo upřímné. A já už se těch scén tak nějak nebojím.

Dobrý den, děkuji Vám za kurz. Jsem za něj vděčná a taky za to, že jsem vybrala právě ten Váš, protože je toho tolik, ale ja mám pocit, že jsem vybrala to nejlepší co může být.

Měla jsem se synem už tak hezký a respektující vztah, ale začala jsem tápat v hranicích.

Kurz mi pomohl nejen s hranicemi, ale i s prohloubením našeho vztahu a pocitem jistoty, že spolu můžeme vše zvládnout. Není to vůbec o tom, že by nám zmizely problémy, ale já jsem mnohem víc v klidu a cítím se mnohem víc kompetentní.

No.. je to podle mě nepředatelná zkušenost , kterou si člověk musí zažít aby to pochopil.

Jen doufám, že nabité znalosti a zkušenosti nenechám někde uplavat, budu to žít co nejvíc to půjde.

Už to budou dva roky, co jsem kurzem prošla, pořád z něj čerpám a myslím, že vždycky budu.

Dnes jsem se s Jonáškem (2 roky) dostala do situace, kterou bych bez vás nezvládla. Vrátili jsme se z víkendu u prarodičů. Už po cestě byly menší pláče (chtěl zmrzlinu, pak chtěl sedět za volantem, když už jsme potřebovali jet domů.)

Doma pak pláč, že chce číst knížku, kterou mà u babičky, následovaný doslova hysterickým záchvatem, protože chce čaj- hned. 20 minut řevu, i když jsem ten čaj pak už měla uvařený a částečně zchlazený, tak už ho nechtěl. Tak jsem ho jenom nosila, ptala se, jestli ho neco boli, pak co se deje a co by potreboval-nic.Řev.

Nakonec mě napadlo se zeptat:

• Ty brečíš, protože už jsme doma?
  
• Jo.
  
• Ty bys chtěl být ještě u babičky?
  
• Jo.
  
• No jo, to chápu. Neboj, za babičkou zase brzo pojedeme.
  

No a tohle stacilo, do minuty byl v klidu. Chvilku jsme si pohráli a teď vedle mně spí. Bez vás by to nejspíš skončilo řevem i z mé strany.
Díky nevýchovo.

Před vstupem do kurzu

O Nevýchově jsem se dozvěděla ještě v čase, kdy jsem čekala své první miminko. Sledovala jsem obsah nabízený zdarma a měla jsem pocit, že mi stačí k tomu, abych pochopila principy Nevýchovy, které mi byly velmi sympatické a rezonovali hluboko s mým cítěním, a aplikovala je. Jedna maminka z kurzu to hezky vystihla: pouze jsem očumovala a plížila se kolem Nevýchovy. :o)

I když jsem měla štěstí, že moje maminka mně vychovávala s láskou a parťácky, také mi dopřávala hodně velký kus svobody a porozumění, já jsem se po narození dcerky dostávala i do situací, které jsem nezvládala tak, jak bych chtěla. Říkala jsem si, jak je možné, že moje maminka tu přirozenou Nevýchovu má tak přirozeně v sobě a já ne? Možná proto, že maminka je spíš klidná a trpělivá a já temperamentní?

I když jsem si čas s dcerkou užívala a užívám, prakticky jsme parťáci, ale byly situace, kdy jsem byla policajt anebo učitel jak vyšitý, nebo obojí dohromady. Hlavně tehdy, když jsem byla unavená a jí to dlouho trvalo, nebo když jsem potřebovala rychle něco udělat, někam odejít, nebo když jsme byly v situaci, že ona objevovala svět, příp. v situacích, kde by se jí mohlo ""něco"" stát.

A přistihla jsem se, že jsem naštvaná, že na ni křičím. A taky, že ji tlačím do toho, aby věci dělala podle mých představ, nebo nedělala věci, které se mi nelíbí, které mi přidělávají práci s úklidem, praním a žehlením, když něco zničí atd. A co je horší, začala jsem se tak chovat i k mému muži! Takže to někdy vypadalo, že já jsem vychovatel obou. A necítila jsem se v tom dobře, byla jsem z toho nešťastná i naštvaná. Říkala jsem si, že když se dostanu do varu, nechtěla bych se sebou být, kdybych byla na jejich místě. :o) A tak jsem začala postupně uvažovat o kurzu. Než jsem se ale odhodlala, uběhly téměř 2 roky!

Po vstupu do kurzu

Teď jsem ještě pořád na cestě, v kurzu jsem teprve ve 3.týdnu. Ale změny už na sobě cítím. Velmi mi pomohlo, dívat se na situace z jiného úhlu pohledu a nejvíce na mně zapůsobily zážitková audia – když se vcítím do situace, že bych já byla to své dítě, jak bych se cítila. Ten vhled do duše dítěte přes nevýchovné situace mně skutečně probudil! I když nemohu říct, že bych nebyla předtím empatická. A protože vím, že dítě se učí nápodobou, snažím se teď zvládat lépe své emoce a nepředávat mu to, co sama na sobě nemám ráda, ty nefunkční vzorce a programy, které bohužel v sobě mám.

Dcerka mi před kurzem udělala i skvělé zrcadlo: když jsem ji něco vzala, nebo nechtěla dát, začala ječet se zatnutýma pěstičkami a já v ní spatřila sebe! Zmocnil se mně strašný pocit, to já jsem jí to naučila! A když s tím něco neudělám, bude pořád víc toho, co jí učit nechci. Naštěstí to už nedělá, protože jsem to přestala dělat já!

Celkově víc přemýšlím a prodýchám, než něco řeknu, co by mně mohlo zase později mrzet. Když se mi rodiče umlouvají, že jejich děti nechtějí půjčit hračky, uklidním je, že je to v pořádku, ať dělají jak cítí, že přece i dospělým se stává, že svoje oblíbené věci neradi půjčují, tak proč do toho nutit děti. Nejdříve se na mně podívají podezřele, ale většinou si všimnu, že nad tím začnou přemýšlet.

Děti na Nevýchovu reagují skvěle! Vzhledem k tomu, že je doma větší pohoda, protože jsem já v pohodě, máme k sobě blíž a víc si společný čas užíváme. Dcerka když něco chce, chytí mně za ruku (protože zatím mluví jen slova) a dovede mně na místo: třeba když chce, abychom si spolu četly z knížek, když chce, abych ji pustila dětské písničky na počítači, nebo když chce papat příp.napít. Také mně začala objímat a líbat, nebo si položí hlavičku na mně a přitulí se tak radostně a spokojeně, až mně to dojímá.

Ještě se podělím o příběh

Jednou, když jsme byly na hřišti, jedna maminka, se kterou se tam potkáváme, se dostala do stresu, protože se blížil termín porodu jejího druhého miminka a ona začala cítit kontrakce. Byla tam sama se starší dcerkou (27 měsíců) a bydleli od hřiště trochu dál. Tak jsem nabídla, že je doprovodíme. Řekla jsem mojí dcerce, že potřebuji, aby si sedla do kočárků (ve kterém sedět už velmi nechce a už vůbec ne, když jsme na hřiště teprve přijely), že maminka Lucky potřebuje abychom ji doprovodily domů, protože se její miminko začalo hlásit na svět. Tak si beze slova sedla, ještě sama zacvakla madlo před sebou a zvědavě koukala co se bude dít.

Tak jsem kráčely směrem k domu té maminky a po chvíli její holčička chtěla, aby ji maminka vzala na ruce, cesta začala být víc do kopce. Tak jsem nejdříve vysvětlila mojí dcerce, že tu holčičku ponesu já, protože její maminka má v bříšku druhé miminko a nemůže ji zvedat, aby jí to nebolelo a že moji dcerku v kočárku bude tlačit ta druhá maminka. A že co ona na to, jestli souhlasí. Chvíli na mně koukala, podívala se i na tu druhou maminku, lehce se usmála a spokojeně se opřela v kočárku, kde seděla až dokud jsme nedorazily domů.

Vztah s mým mužem je také mnohem hezčí

Principy Nevýchovy a vciťování se do mých nejbližších, aplikuji na oba – dcerku i manžela! :o) S pár blízkými kamarádkami, které mají děti také sdílíme nevýchovné principy. Jedna i projevila zájem o kurz, ale neumí česky, tak snad až bude Nevýchova i v angličtině.

Učím se lépe zvládat své emoce a respektovat jedinečnou osobnost mé dcerky i manžela, mít víc pochopení pro jejich svět, cítění a vidění, které je jiné než to moje. A reaguji v situacích tak, aby nám bylo všem dobře a byly jsme spolu šťastní. Také dopřávám víc času sobě, nejen péči o dcerku, manžela a domácnost. Zjistila jsem, že když jsem já v pohodě, oni jsou také.

Přidám se k poděkování,jsem na začátku a je to moc krásné 💗

a srdce otevírající, přívětivé…

těším se na další kroky s novým kurzem.

Děkuju Vám a celé Nevýchově za vše, co děláte. Je úžasné sledovat, jak měníte českou společnost a jak díky Vám my jsme snad ta poslední generace, která ještě na respekt, úctu a citlivost k druhému potřebuje kurzy :-)

…posledních pár dnů mám pocit, že jsem v tom až po uši…v porozumění mezi rodičem a dítětem. Nějak se to v tomhle týdnu přehouplo a já jsem s dětmi přestala zápasit a vím, co chci, a všechno funguje. Děti poslouchají moje potřeby, reagují na ně a SPOLUPRACUJÍ. Já jsem v jejich světě jako doma a BAVÍ MĚ být s nimi tady a teď, pro mě naprosto převratná záležitost.

Pěkný den a děkuji za kurz, zachránil mi asi úplně všecko a otevřel oči a zavřel pusu, dovolím si říct

Milá Nevýchovo, milí nevýchovní! Téměř denně si tady čtu úžasné příběhy, jsem v Nevýchově už víc jak rok, a tak se chci také konečně podělit o nesmírnou RADOST ze svého mateřství.

Měla jsem to štěstí, že jsem na Nevýchovu narazila ještě v těhotenství, Táďa (19m) je tedy od narození nevýchovné dítě a já si opravdu každý den plně užívám. Některé momenty sice ještě musíme doladit, ne vždy jsem schopná mít tolik trpělivosti, kolik by bylo potřeba, v takových chvílích ale zase nastupuje manžel, který mě opět usměrní stylem „proč mu říkáš takovou hloupost, vždyť přece Katka říkala, že…“ (i když musím podotknout, že žádné video neviděl, tu „ženskou prý nemusí“, každopádně se řídí jejími mnou zprostředkovanými radami :))

Nelze popsat všechny krásné chvíle, tak alespoň pár bodů, které mě napadají:

– Táďa nemá žádné dlouhé vztekací scény, protože každodenní program utváříme společně, často se ho ptám na jeho názor, nemá potřebu si něco vyvzdorovat, aby bylo po jeho.

– díky Katce jsem se naučila příliš NEMLUVIT a spíš jen POZOROVAT a OBDIVOVAT (myslím, že potlačení vlastního učitelského ega je dost zásadní pro domácí pohodu)

– vše jde tak nějak „samo“ – řeknu „Půjdeme ven?“ a Táďa už si nasazuje klobouček a stojí u dveří, řeknu „Půjdeš už spinkat?“, Táďa otevírá ložnici a leze do postele. Vše má svůj řád, oba víme, co se kdy děje.

– při jakékoli návštěvě lékaře je v klidu a dělá téměř vše, co je potřeba (vždy mu dopředu řeknu, co se bude dít) Prostě i když Táďa zatím skoro nemluví, ROZUMÍME SI a užíváme si každého dne. Nevýchovu šířím kolem sebe, protože tohle mi prostě dává smysl. DÍKY!!!

U nás doma zrovna probíhá předělání pokojíčku a já našla ve skříni dopis, který jsem psala (jako úkol) synovi Jášovi, když jsem procházela kurzem. No a napadlo mě, že se o to podělím. Dopis je z 19. 2. 2014 a je to taková nostalgie :)

„Ahoj Jášo, než jsem poznala Nevýchovu, měli jsme krásný vztah. Ale po tom, co jsem prošla kurzem Nevýchovy, je náš vztah překrásný. Dříve byly některé věci, se kterými jsem si neuměla poradit, a nebylo mi z toho dobře. Ani tobě z toho nebylo dobře. Necítil jsi ze mě jistotu a neměl jsi se o co opřít.

Když se ti něco nelíbilo, přišel si ke mně a plácnul jsi mě. Hodně mi to vadilo. Ani ne proto, že by mě to bolelo fyzicky, ale ubližovalo mi to vnitřně. Říkala jsem si – Proč mi tohle dělá? Já se tolik snažím být mu skvělou mámou. V té době jsem nevěděla, jak bych to měla udělat, abys mi takhle neubližoval. Chtěla jsem tě zastavit (a to jsem také dělala) a přitom nešlo o to tě zastavit, ale slyšet tě, vidět tě, být s tebou. Teď už to vím.

Bála jsem se těchto situací, protože jsem byla konfrontovaná sama se sebou, se svou dokonalostí (asi nejsem dokonalá matka, když mě moje dítě mlátí). Dokonce jsem tě v těchto situacích viděla jako svého nepřítele, se kterým bojuji kdo s koho.

Teď už vím, že ty nejsi můj nepřítel. Vím, jak bylo pro mě přínosné vypnout osobní důležitost a nezaměřovat se na sebe, ale vidět v té chvíli tebe, protože jsi mi tím říkal – Mami, já si s tím neumím poradit, pomoz mi. Jakmile jsem si tohle uvědomila, zmizel strach z těch situací a byla jsem v tu chvíli S TEBOU. Začali jsem spolu vytvářet dohody (některé úspěšně, jiné méně). Ale to je fuk. Hlavně, že je nám spolu dobře. Dost věcí se nám daří a to, co ne, na tom stále spolu pracujeme.

Těším se, až začneš sypat z rukávu svoje návrhy a řešení. Vážím si tě za tvou odvahu vrhat se do věcí, které tě zajímají. Vážím si tě za naprostou upřímnost sám k sobě, svým emocí a také k nám ostatním. Vážím si tě, že sis vybral právě mě, abych ti byla mamkou. Vážím si tě. Vážím si tě. Jsi můj MALÝ VELKÝ UČITEL. Miluju tě. Mamka“

V době, kdy vznikl tenhle dopis, byly Jášovi 2 roky. A dneska s přehledem sype z rukávu svoje návrhy a řešení. :)

Za ten rok, co tady jsem, mi byť jen samotné pročítání vašich statusů a reakcí, společně se samotným kurzem, vrostlo natolik do mého systému komunikace jako takové, že když jsem teď řešila vcelku velký průšvih jedné mé „ovečky“, za jejíž práci jsem neofiko zodpovědná, tak jsem při jednání s dosti rozdurděnou klientkou automaticky najela na uznání pocitů a návrh řešení.

Paní nás chtěla žalovat a situace byla vážná. Ustála jsem to tento pátek s naprostým klidem v sobě až tak, že mi paní „klientka“ poslala včera ráno děkovnou zprávu za můj osobní přístup! A to jsem použila UZNÁNÍ POCITŮ,NÁVRH ŘEŠENÍ A POPIS MÝCH POCITŮ.

Dříve bych se obhajovala, byla bych neskutečně naštvaná jak na tu „ovečku“, která neskutečně odflákla svou práci, tak na klientku, která se lidsky mstila a vymýšlela si už opravdu prkotiny, jen aby nás dostala takříkajíc na kolena… Vše dopadlo na jedničku a já získala z celé situace parádní odměnu. A tou je uvědomění, že „Nevýchovu“ ŽIJU! Opět patří poděkování @Katka Králová a všem vám tady! D Ě K U J U!

Dneska to byla fakt bomba!

Už asi třetím rokem si přeji váš kurz k Vánocům a schválně to doma pouštím nahlas, tak snad to ten Ježíšek už letos konečně uslyší.

Děkuji Vám, že mi stále ukazujete tu správnou cestu, jakou bych se měla ve výchově svého, nyní 3,5 letého, syna vydat.

Nevýchova je super, otvírá mi oči, dějí se u nás malé zázraky, a krásně to hřeje u srdíčka, i to co jsem si myslela, že nikdy nepůjde, tak začíná jít.

Myslela jsem si, že můj malý paličák nepřistoupí na nic, ale konečně chápe proč to po něm chci, je z ničeho nic empatičtější, sám chodí s tím, jak se domluvíme, a připadá mi to jak zázrak, a stačí tak málo, komunikovat, ne jen mluvit.

Fakt super, Nevýchovu miluju❤️❤️❤️❤️

Dobrý den,

děkuji moc za povzbudivý mail a vůbec za to, že jsem mohla do Nevýchovy takto napsat.

Děkuji moc za povzbuzení z mailu, který jsem od vás dostala, i když by se na první pohled mohlo zdát, že v něm nebylo skoro nic řečeno, pro mě to bylo hodně. Pomohla mi hlavně myšlenka, že nedostanu radu tipu „toto dělej a toto nedělej“, protože podobných rad jsem od svého okolí dostávala 1000. Když moje kamarádky viděly, jak nás kakání reálně trápí.

To byly situace, kdy jsme museli odcházet z hřiště, protože syn hystericky plakal, že ho kakání bolí a přitom to nedokázal pustit ven, nebo situace u mých rodičů kdy jsme museli několikrát odjíždět domů, protože nám hodinové pláče na záchodě byli nepříjemné.

Přečetla jsem si doporučený článek o nočníku, a pustila jsem si pár dalších videí z Nevýchovy a nějak jsem vyhodnotila, že o tom všem moc mluvím, moc to řeším, představila jsem si sama sebe v té situaci (myšlenka z vašich webinářů).

Nabídla jsem Kryštofovi ještě možnost záchodu, ať si sám vybere záchod nebo nočník. Přestala jsem o tom úplně mluvit, když řekl, že chce kakat, šla jsem s ním na záchod/nočník podle toho co si vybral, ale mlčela jsem, žádné povzbuzování, žádné rady jak tlačit, málo hodně apod.

Když se povedlo, jednou větou jsem s úsměvem řekla, že jsem moc ráda jak to teď zvládl. Když se nepovedlo, tak jsem opět jednou větou řekla „nevadí, zkusíme to, až to budeš zase cítit, že by to mohlo jít“.

Teď je to necelé tři týdny co jsem hlavně sama v sobě otočila pohled na tento velký strašák a asi trochu „nevýchovně“ to nechala na něm, a já spíš mlčím a čekám, až on si řekne.

Poslední 3–4dny už kakání zvládá Kryštof naprosto úžasně bez plakání a zadržování, řekne si, že chce kakat, zajdeme na záchod, já mlčím, on má radost, že to poznal, že se mu chce kakat, pak se mu to povede a společně se radujeme. Když to píšu tak jsem až dojatá, jak jsme to zvládli, protože jsme si prošli 2 měsíci opravdové hrůzy.

Mezitím jsem vstoupila do kurzu Nevýchovy, dnes jsem si pouštěla první video z druhého týdne. Chtěla bych moc Nevýchově poděkovat. Vidím pokroky u sebe, ale i u manžela, který vůbec neví, že Nevýchovu ve volném čase poslouchám, ale přesto opakuje podobné věty a myšlenky, které já se v kurzu učím.

Ještě jednou díky, přeji krásný letní den

Aplikace pro mobil je vážně skvělý nápad a je i dobře provedená. Pro maminy fakt skvělý pomocník a hlídá, kolik už jsem vyposlechla. Vážně díky celému týmu.

A tím myslím opravdu každého, kdo s kurzem a se vším okolo pomáhá!!! Právě díky Vám mě nezavřou do vězení nebo do blázince :-D a manžel se se mnou snad nerozvede, že jsem mu s příchodem dětí zmegerovatěla.

Chci poděkovat za nový kurz a doporučit všem komu to jako mě drhne hlavně přes vlastní emoce, tak u mě dochází k aha momentům právě po prvním týdnu ke komunikaci tak moc, že mám pocit že taky snad začínáme znova a jinak…

Kecala bych kdybych řekla, že se nám nevedlo do teď, jen jsem to přes ty emoce a pocity viny tak nevnímala..a často zazdila…nestačilo mě pár nádechů a výdechů…

Potřebovala jsem to co mě přinesl i tenhle kurz a už jsem to psala v komentářích…ta­kovej přívětivej otevírač srdce…(i do těch dechů teď a tady) nejvíc jsem teď pochopila, že jsem si emoce sice uvědomila a připustila, ale nedovolila si je prožít a ty pak ,,unikly,, vůči druhým, i synovi útočným způsobem (ochrana),

Můj starší syn 4,5 za mnou teď chodí a tak krásně se na mě dívá, tak důvěřivě…no a ten mrňous 19m spolupracuje jakoby ani nevytvářel nějakej protitlak… neříkám, že nemáme horký chvilky a prověřovačky… uspávání, oblíkání atd.

Ale už to neovládají moje emoce …na svých emocích pracuju už přes rok.. vědomě myslím…a první týden v novém kurzu mě ukázal další podstatný střípky do té skládačky a věřím, že mě povede v souladu přesně k mýmu záměru…nenechat emoce aby mě zatemnily mozek na cestě k porozumění, přijetí a ochotě otevřít se.

Děkuji a posílám i já na oplátku podporu všem z Nevýchovy, budu vás podporovat tím, že to s rodinou ,, začínáme,, žít…(oni ty začátky někdy nevypadají tak jak si představujeme a jsme ochotný přijmout) a snad i šířit 💗💗💗

Př. dnes dokázala jsem autenticky říct synovi, že dnes potřebuji aby spal ve školce, bez těch právě pocitů viny a on to prostě přijal…dokázala jsem pustit vzmitajici se žížalu a bez pocitů vzteku a naléhavosti počkat, až bude chtít přebalit a on si potom fakt lehnul a nechal se a ještě se na mě smál..(do teď rád držel mastičku 😉, ale taky se mu muselo chtít).

Takže díky 🌹

Milá Nevýchovo,
starý kurz jsem si koupila před rokem, když jsem zjistila, že jsem těhotná a nechtěla pokračovat ve starých policajtsko-učitelských vzorcích. Když se před pár týdny objevil kurz nový, ani chvilku jsem neváhala.

Musím říct, že kurz předčil mé očekávání. Co se týče technické stránky, tak oceňuji hlavně aplikaci a „pamatovák“, který mě umožní se vrátit třeba doprostřed videa, když jsem nucena sledování přerušit.

Jsem ráda, že jsem se do kurzu pustila, i když to někdy pěkně bolí a všechny ty potlačované emoce se najednou derou ven. Moje dcera má teprve necelé 4 měsíce, ale komunikaci založenou na nevýchově používám v každodenních vztazích.

A ještě perlička: I mámy v Kanadě jedou v policajtování a učitelství. Minulý pátek jsem byla ve „play group“ a slyším maminku říkat „neházej… nedělej… nechoď tam.. nelez na to, spadneš“ a říká druhé mamince: „ hrozný, teď máme asi to období vzdoru, pořád jen říká „nenene já sám“.

Tak jsem se pousmála a v duchu jsem si řekla, jak vděčná jsem, že tyto strategie už jsem prokoukla.

Nový kurz nevýchovy k tomu určitě velmi dopomohl.

TÝDEN O DŮVĚRE – Díky, Nevýchovo, za něj.

Syn (5) dostal úkol pohlídat bráchu (1 měsíc) zatímco jdu do kuchyně vypnout sporák. Chvíli je ticho, pak slyším pobrekávání přecházející v řev… Kuba přibíhá a oznamuje „mami, furt brečí…“. Jdu do ložnice, kde najdu mimčo v lehátku obklopené plyšákama, s opičkou na hlavě a pásem lehátka položeným přes hlavu a tělo…

Koukám na to a říkám si, že buď mu A) řeknu, že se asi pos…l nebo B) se zeptám, proč má David ten pás přes sebe. A protože jsem večer před tím shlídla video o důvěře, volím B. A Kuba říká: „no když je řidič formule, tak musí mít pás, aby se mu nic nestalo…“ 😂

A tak jsme si jen vysvětlili, že na tyhle hry je brácha ještě malý… v klidu, bez řvaní, bez shození Kubovy snahy se o mimi postarat, jak umí…

Já si koupila kurz, když už jsem nevěděla kudy kam (syn 2r), a pak jsem to pomali začala manželovi „předávat“ a byl nadšenej, jak to funguje. A jedeme v tom oba 😁 

Dokonce už mě i napomíná, když se zrovna nezachovám správně nevýchovně 😁

Koukáme spolu na webináře. Kurz neviděl, jen občas mu pošlu třeba audio z pohledu dítěte, to mi přijde nejvíc přínosné.

Ďakujem pekne, tento kurz je pre mňa ako balzam na dušu. Vždy, keď som zúfalá alebo vyčerpaná pomôže mi ho počúvať ;-)

Je skvelé vedieť, že naše deti sú úprimné, plné lásky, dobra a vždy majú na všetko dôvod presne tak ako ich máme my.

Napíšem Vám jednu trošku pre mňa boľavú príhodu, bola som s obidvomi deťmi u našej lekárky, najprv vyšetrila Adelku (4 roky), poprosila som ju aby šla na chodbu za mojim otcom, že ešte pani doktorka vyšetrí Filipka (1 rok) a pôjdeme domov.

O chvíľku som začula na chodbe plač, poponáhľali sme sa z ordinácie a malého som podala otcovi, Adelka zúrila, vrčala a plakala. A môj otec povedal " To decko nie je v poriadku".

Čupla som si k nej a povedala: „Ty sa asi teraz hneváš, pretože ťa nechcela pani sestrička pustiť späť za mnou do ordinácie však? Je mi to veľmi ľúto ale už som tu s Tebou a môžeme odísť.“ O minútu na to sa ukľudnila, chytila ma za ruku a odišli sme.

Ja na sebe musím ešte veľa pracovať ale vidím obrovské zmeny od kedy som sa dala na tento kurz. Ešte stále kričím ale naozaj sa tá intenzita znižuje a udrieť som ju už neudrela fakt dlho, proste sme si sľúbili, že nikto nebude nikoho búchať.

Ona svojho malého bračeka veľmi ľúbi, ochraňuje ho, veľmi mi pomáha a oveľa viac ma poslúcha.

A ešte, čo som sa naučilaaaa povedať všetkým okolo čo potrebujem a už len to, že to poviem mi pomôže uľaviť od toho napätia vo mne. Mali sme s manželom hádky, ktoré niekedy končili až tak, že to vyzeralo, že sa jeden z nás zbalí a odíde. Snažím sa vnímat, počúvať a napĺňať aj jeho potreby a on mi potom rád pomôže s tým, čo chcem ja ;-)

ĎAKUJEM NEVÝCHOVE! :-*

Díky Vám už s ničím pomoct nepotřebuji. Tuto cestu chci využít k poděkování.

Váš přístup je tak jednoduchý, zcela logický a přirozený, avšak zcela zapomenutý a nahrazený rozkazy, příkazy a vším ostatním, ostatním nefunkčním.

Přesně v principu nevýchovy jsem si přála vychovávat svého, teď už ročního, syna. A vlastně jsem tak nějak vše teoreticky věděla.

Třeba, že nepláče jen tak, aby mě naštval, ale že mu něco je, něco se mu nelíbí, něco ho trápí, ale neuměla jsem to převést do praxe, neuměla jsem mu naslouchat.

Do devíti měsíců jsme spolu spíše bojovali. Syn byl hodně uplakané miminko a já nešťastná máma, která to se svým dítětem neumí.

Čím víc to nešlo, tím víc jsem tlačila na pilu, což situaci samozřejmě zhoršovalo. Pak jsem na doporučení kamarádky, která má stejně staré, avšak usměvavé dítě, objevila Vás a stal se zázrak!

Nešťastná máma a uplakané miminko byly pryč! Změna byla zaznamenaná i mým manželem: „Nezdá se Ti, že už tak neřve, položím ho, jdu se napít, namažu si rohlík a je klid! Normálně neřve, že chce zase vzít.“

Samozřejmě máme své nálady a dny, kdy syna nebo mě nic nebaví, jsme mrzutí, rozladění, ale už to pro nás není problém, prostě to nějak zvládneme. Všechno jde stranou a soustředíme se jen na sebe, mazlíme se a jsme si oporou.

Nevytřená podlaha prostě do zítra počká a pravidelná procházka? Tak dneska pravidlo prostě porušíme, nálada na kočárek není, syn se chce nosit a celou procházku ho neunesu, tak zůstaneme v bezpečí domova, kde ho chovám vsedě na gauči, promazlíme celý den a je nám nakonec skvěle.

Dříve bych byla celá vystresovaná, protože ostatní říkali, že režim je základ a já ho nesmím porušit, syna tak nacpala do kočárku a byla naštvaná, že zase řve, co mu zase je a proč v tom kočárku prostě nemůže jen ležet.

Z CELÉHO SRDCE VÁM DĚKUJI!

Chtěla bych se s Vámi podělit o naše první úspěchy. Je jich za ty dva týdny co jsme v kurzu tolik, že ani nevím kde začít. Otočili jste mi život vzhůru nohama.

Mám dceru Domču (15 měsíců) a vždycky jsem na ní viděla, že to je chápavá, chytrá a citlivá holka. A taky pořádný číslo 😅 Jen jsem v tom každodenním shonu nějak zapomněla s ní mluvit. Dělala jsem všechno automaticky a protože “je to tak správně”. A dost se to na nás podepsalo.

Moje výbuchy spolu se vztekáním a pláčem malé byly téměř na denním pořádku. Ani jsem si už nepřišla jako já, byla jsem i sama sobě nějak cizí. Vždycky jsem totiž děti a čas strávený s nimi milovala. Těšila jsem se na to, že budu máma a že si to poradně užijeme, jenže to byl pořád spíš boj o přežití. Až vstup do kurzu mě pomalu vrací zpátky a začínám se jako máma cítit dobře.

Zmizely moje výbuchy vzteku, malá začíná říkat víc a víc slovíček a konečně jsme naladěné na jedné vlně. Je to vidět jak na každodenních maličkostech, například cesty kočárkem, oblékání nebo stříhání nehtů, tak i na velkých věcech.

Třeba až s nevýchovnou jsem dokázala bez velkých plačtivých scén odstavit. Malá přestala vylévat všude po domě pití – přišly jsme totiž na to, že si jen potřebovala vyzkoušet jak to cáká. Zkusily jsme to tři dny za sebou na pečícím plechu a dobrý. Přitom jsem jí za to nadávala půl roku a ono stačilo tak málo.

Dokonce se nám začíná dařit chození na nočník. Stačilo jen vypnout autopilota a zajeté policajstké vzorce chování, začít svoje dítě opravdově vnímat a dějí se nám tu hotová kouzla.

Děkuju vám Nevýchovo. Vás nejde zaplatit ani zlatem ❤️

Chci strašně moc poděkovat za Váš webinář „Vzdor“… Upřímně něco tak silného jsem dlouho nezažila.

K webináři jsem se dostala až v půl jedenácté večer, jelikož přes den jsem máma dvou dětí, a musím říct že jsem si ty nejsilnější momenty z webináře přehrávala v hlavě asi ještě hodinu po jeho skončení. Nejvíce mě dostal příběh, při kterém jsme měli zavřené oči…
Hra, šroubek, kočárek, klacek, křik, výhrůžky, vztek, pláč, nepochopení…

Tak silné emoce ve mě dlouho nic nevyvolalo jako tento příběh a dal mi tak moc, že jsem neváhala ani minutu a po shlédnutí webináře jsem hned koupila kurz ❤️

Chci být pro své děti tou nejlepší mámou a zasvětím do toho i manžela a prarodiče 🙏
Moc Vám ze srdce děkuji ❤️

Ahoj, chtěla bych se s vámi podělit o jeden krásný okamžik, který následoval po mém zjištění, že jsem syna doopravdy nerespektovala.

Jsou to tři měsíce nazpět, kdy jsem vstoupila do Nevýchovy. Myslela jsem si, že výchovu zvládnu bez knížek či jiných rad, ale bohužel se mi při těžkých situacích nedařilo používat účinné strategie a zaznívaly mi z úst věty, u kterých sama nevím, kde se ve mně vzaly.

Po dvou opravdu náročných dnech jsem se rozhodla pro kurz a už prvních pár lekcí mi otevřelo oči. Byl to teprve druhý den, kdy jsem byla v kurzu. Seděla jsem se synem (2r) v obýváku a kojila jsem ho. Řekla jsem mu, že ho miluju a on se přestal kojit a řekl: Miluju tě. Byl to krásný okamžik, kdy jsem si uvědomila opravdovost našeho vztahu. Nikdy dřít to neřekl a ani potom, ale já vím, že v tu chvíli to myslel vážně. 🤍

Letáčky o Nevýchově by se měly rozdávat už v porodnici, bylo by potom méně nedorozumění, dětských slziček a utrápených maminek. Díky celé Nevýchově za to, že děláte to, co děláte :-)

Chtela bych se s Vami podelit o sve uspechy v Nevychove. A samozrejme bych ji take chtela slozit velikou poklonu. Ji, protoze za ni stoji vice uzasnych lidi.

Muj syn (2r) byl na zacatku kurzu pro me ,,divne" stvoreni. Byl to od narozeni urvany uzlicek, kterej umel jen jecet, jecet, jecet a brnkat mi na nervy. Byl stale u prsa. Uklidnoval se jim a diky nemu nerval. (Chapu, mel zacpanou pusu 🙂 ) Nekdy kolem jeho roku jsme objevili Nevychovu. Clanek o uspavani me dostal. Sice nam to vubec nefungovalo, ale smyslu kurzku jsem verila a koupili jsme ho.

Kurz je uzasny a i kdyz ho stale nemam dodelany, cerpam inspiraci z webinaru a z clanku. Snazim se nevychovu nekopirovat, ale zit si ji ve svem vlastnim zivote po svem. Nevychovne nejen vychovavat, ale hlavne zit. Byt s ni jako jeden clovek bez neustaleho premysleni nad tim, co a jak delam spravne ci spatne. Vse delat automaticky bez rozmyslu. Zzit se s ni.

Po tom cca roce sklizime s manzelem uspechy. Neodradili nas skepticke pohledy lidi kolem. Rozhodli jsme se postavit sami za sebe a za sve dite. Vime, co pro nej chceme a hodlame si za tim tvrde jit, at se to nekomu libi nebo ne. A ted ty slibovane vysledky.

Moje maminka nerekne nic jineho, nez ze nas Zdenecek je uzasne a pohodove dite a ze je to vysledek nasi nevychovy. Manzelovi rodice vysvetluji, povidaji si s nim, tchan sem tam zvysi hlas atd…ale to vubec nevadi, protoze maly si v tom vsem najde to svoje.

Neni absolutne potreba, aby byl kazdy na nej nevychovny. On je uz v tomto veku neskutecne sebevedomy a rozumny a nic si z toho nedela, ba naopak mam pocit, ze to ma na haku. Poslechne, mysli si svoje a jde nevychovne dal.

Uz prakticky nepremyslim nad tim, co vse s nim nejde, ale naopak vidim vse to uzasne, co jde. Nereknu si pred nejakym problemem jezisi to se Zdeneckem nepujde. Reknu si rekni mu to narovinu, pozvi ho k reseni a to dame! Jsme na to prece tri. Nerikam, ze maly stale nema rvaci dny, ze neni obcas ,,na ranu". Ale ruku na srdce, kdo z nas obcas neni???? I deti maji spatne dny. Ale ja uz mu ted rozumim.

Rozumim, ze rve, protoze ho boli rust poslednich stolicek. Vim, ze mu nejde si dojit na zachod, nebo ze je smutnej. Proste jsem na nej napojena vic jak kdy driv. Uplne prirozene, automaticky. Pryc jsou vsechny predsudky a obavy z reakci okoli. At si kazdy mysli co chce. My si to zijeme po svem!

No a nas nejvetsi uspech. Maly dnes poprve prospal celou noc!!! Ted uz je to tak 8 hodin v kuse. No a jak jsme to udelali??? Otehotnela jsem i pres neustale kojeni (nyni 4 mesic), kojeni mi zacalo byt neprijemne a mlicko prestavalo tect. Malemu jsme vse tepelive vysvetlovali, utesovali ho, mazlili se s nim.

Misto me si nasel uspavaciho guru u tatinka. Parkrat si na nem zahopsa a vytuhne. Ze zacatku chtel po polozeni dudat. Nekdy jsme mu to splnili, nekdy tata choval dal. Parkrat se v noci probudil a rval i dve hodiny, nez dostal prso. Asi mu nebylo dobre.

Kazdopadne to, co mame ted, je dokonaly. Malej je odstavenej prakticky z par dnu na par dnu. Kdyz chce prso, tak mu vse vysvetlim a tim ze mlicko neni, je rychle vse vyreseno. Zacal nam krasne jist, zacal mnohem lepe spat. (Odpoledne 3 hod v kuse bez prsa!!!) Pro me hotove sci-fi!!!!!

Verte mi, jakmile se clovek o vse prestane usilovne snazit a prestane se tim vsim trapit, prijde to samo. Vse se vyresi, ani nevite jak. Moje dite, ale i ty vase jsou jedinecne originaly a kazde z nich je v zakladu uzasne a dokonale svym vlastnim zpusobem!!!! A kdyz je nechame a nebudeme v nich vse to dobre potlacovat, tak nam to dokazi.

Ukazi nam, jak moc uzasni jsou a jak moc se vyplati v ne verit!!! Nerodi se jako mali satani, co nas maji znicit. Rodi se jako male bytustky bez moznosti mluveni a potrebuji nasi lasku a davku empatie, abychom jim porozumeli. A co vic si prat??? Zivot je krasny, tak vzhuru do dalsich nevychovnych dni! 🙂

Máme první dítě, 16ti měsíčního syna Michálka.
Už v těhotenství jsem věděla, že moje výchova bude jiná, chtěla jsem své dítě vychovávat tak, jako vychovávala moje maminka mně. „JINAK“ – přátelsky, partnersky, laskavě, citlivě, nesmírně láskyplně a s neuvěřitelnou trpělivostí a pochopením.

Ano, přesně tak to vnímám.

Ještě v těhotenství se mi dostal od kamarádky do rukou Váš článek – ani si nepamatuju téma, ale věděla jsem, že tohle je „to pravé“ co je mi blízké a co chápu.

Ještě pod starým příjmením jsem se u Vás registrovala a za krátký čas jsem poprosila manžela, že k narozeninám si opravdu přeji jako dárek Váš kurz. A protože mám úžasného manžela, který plní přání, kurz byl 👍🏻.

Abych vše zkrátila – Nevýchovou dnes žije celá naše rodina – tchyně, tchán, švagrová i švagr a samozřejmě my s manželem.

Webináře dnes sleduji už jen proto, že se ujišťuji, že věci děláme správně a ladíme a vymýšlíme nové věci pro vzájemnou komunikaci. A proto, že se vždycky dozvím něco jiného, co jsem třeba nevnímala.

S naším Michálkem, jsme se dokázali domluvit beze slov úplně na všem od prvního dne, kdy k nám přišel.

Moc Vám držím palce, Vaše práce je těžká, ale neuvěřitelně smysluplná a důležitá. Principy Nevýchovy – jako základ naprosto fungují a dávají smysl. Vše ostatní už je o individuálním přístupu rodičů k těm nádherným malým bytostem – dětem. ❤️

Asi jsem jedna z mála rodičů, ale o našem Michálkovi můžu říci jen jediné:

Je to úžasný, vnímavý, citlivý a báječný malý (velký) kluk, který když se „vztekne“, tak má vždycky důvod, který si okamžitě vysvětlíme k oboustranné spokojenosti. Je šťastný, veselý, někdy i mrzutý 😁😁, ale pokaždé je úžasný tak jak je.

Na žádné období vzdoru nečekáme, protože neexistuje.
Každý den s ním je nádherný a naplňující.
A těšíme se na plánovaného sourozence.

A nyní Vám vlastně pošlu krátký příběh, který se mi stal se synem. Jako podporu pro Vaši práci a jako poděkování, že jsem díky Vám ubránila můj postoj, jak chci „vést“ výchovu a obrátit myšlení celé rodiny.

Můj příběh, který jsem psala rodině:

Napíšu Vám něco, co se mi teď stalo s Michálkem. Představte si situaci…

Fakt mne děsivě bolí záda a už nejsem schopná Michálka zvednout, jak moc to bolí.
On je podemnou nastavuje ručičky a začíná kňourat, že opravdu potřebuje, abych ho zvedla a pochovala,protože z toho že se neusmívám nebo je to úsměv fakt ze kterého je vidět bolet začíná být nejistý a taky trochu smutný.

Tak si k němu kleknu, vezmu ho k sobě posadím na koleno a říkám mu, že maminka ho teď nemůže zvednout, protože ji hodně bolí záda a nejde to. Ale jestli chce, můžu sedět s ním na zemi a obejmout ho a hladit mu vlásky a dělat za ouško „chramsty chramsty“, který ho vždycky rozesměje. Sedí, poslouchá, kouká, je vidět, že mu to na ujištění stačí, že za nic nemůže právě on. Je naprosto jasné, že mi rozumí.

Pak vstane a jde k Luisine(nás pejsek) misce plné vody. Chvilku v ní máchá prstíčkama jakoby přemýšlel, a pak se začne urputně snažit převrhnout tu misku plnou vody na zem přímo vedle mne.

A podařilo se mu to.

Vstane kouká a upřímně se směje a ukazuje na rozlitou vodu.

Asi byste si normálně řekli, že ten kluk dělá naschvály a že je naprosto jasné, že mi nemohl rozumět, když mi přidělává práci. Asi byste se hned zhrozili a začali pobíhat a říkat podrážděně něco o nešikách, nemotorech a asi by zazněla otázka „to nemůžeš dávat pozor?“.

Víte co se ale stalo? A důkaz jak moc Michálek rozumí?

Michálek si totiž pamatuje, že venku spolu skáčeme do louží a moc se tomu spolu smějeme!!!

A protože pochopil, že mámu bolí záda a moc se neusmívá, tak ho napadlo, že udělá LOUŽI !!!!

Přímo u mne, abych nikam nemusela chodit. A nadšeně na ni ukazoval a pak do toho ještě začal šlapat. Prostě ho napadlo, že mamince udělá radost a rozveselí ji tím že udělá louži a budeme se zase smát a šlapat do ní.

Tak jsem se opravdu musela začít smát a Michálek tleskal, jakou měl radost, že to vyšlo.

Poděkovala jsem mu za to, vysvětlila že louže jsou jen venku, ale že mne hned bolí záda míň a teď musíme louži uklidit. Dala jsem mu utěrku a šmrdlal s ní na bobečku o stošest, abysme ji utřeli spolu.

Byl fakt šťastný.

Do kurzu jsem se pustila, protože se mi splnil životní sen. V sedmnácti měsících k nám přišel nádherný človíček. Chytrý, zvídavý, otevřený chlapec a my si najednou začali říkat máma a táta.

Nevýchovu jsem sledovala již nějakou dobu a poslouchala webináře, protože mám děti ráda a vychází z mého vnitřního nastavení a vždy jsem s nimi fungovala jako parťák.

No, ale najednou to tak nebylo. Pláč, křik, plácání po rukách a pocit naprostého zoufalství, neschopnosti a marná snaha o pochopení, proč to tak je.

Tak jsme se pustili do kurzu, že nám pomůže najít tu správnou cestu. A ejhle, to období jsem nazvala katarze. Vše se ještě znásobilo a po dvaceti letech v partnerství se ukázaly nové skutečnosti.

Najednou byl můj muž malý kluk, co si neví rady a přesně mi dal nahlédnout do svého dětství, tím jak přistupuje k sobě jako k otci i k našemu synkovi.

A já. Za krkem se mi usadila pěkně vzteklá, protivná a zdá se, že i nezničitelná učitelka. Přesně taková jaké ze srdce nesnáším. :-)

Bylo to náročné období hledání a poznávání se. A já měla pocit, že každý takový den promrhávám ty vzácné okamžiky, kdy se mám sbližovat se svým krásným dítětem a jen mu ubližuji.
Doufám, že to byla katarze očistná a přijímám její dar, kdy mi dala možnost poznat minulost a to co na nás zanechala.

Co se nám vážně nedaří jsou dohody. Stále doufám, že nám budou fungovat. Zatím mám dojem, že vlastně nejme nastavení na to, pochopit co a jak po sobě chceme.

Říkám si, že i když jsou teď Karlíkovi čerstvě dva roky, je s námi jen devět měsíců a nikdy předtím neměl zkušenost, že by někoho opravdu zajímalo, jak to má on a chtít se domluvit.

Myslím, že opravdu potřebuje čas a my trpělivost to nevzdat.

A teď to nejkrásnější – ÚSPĚCHY :-D.

Komunikace je super. Už to není o tom, že mám být telepat a okamžitě vědět co chce, nebo mám udělat. A když mu něco říkám já, vím že poslouchá, už jen proto, že slova opakuje a krásně se rozmlouvá, ale zmizel i ten pocit, že k němu ta slova ani nepřichází, tak jak to bývalo ze začátku.

Pochopení pro pocity je malý zázrak. Karlík se začal tulit. Když má havárku, přijde se uklidnit, vyplakat a zvládá i bolestivé úrazy snadno překonat.

A máme pryč dupání po hračkách, házení s nimi o zem a bouchání hlavou o podlahu. I pro něj těžké situace si odžije s pláčem, ale v náruči a poměrně rychle.

Za úplně největší úspěch považuju slovo NE. Na toto slovo reagoval třemi způsoby. Pláčem, vztekem nebo cíleně udělal něco, co přesně ví, že nemá dělat – vylít čaj, házet hračky, trhat knížky. To byly nejčastější reakce.

Teď často slovo NE říká sám s úsměvem a někdy jako i hru (ne,ne,ne) smích. Už ví, že to není jen zákaz a odmítnutí, ale i komunikační prostředek.

Naprosto nečekaná reakce byla, když předvedl silný hysterický výstup po tom, co jsem začala zpívat Šla Nanynka do zelí. A nebylo to mým pěveckým provedením :-D. Reagoval na slůvka TY, TY, TY.

Teď si sám tu písničku před spaním vybírá a chce jí opakovaně. Předvádím mu jí jako malé divadelní představení, a vím, že zvládl překonat vlastní trauma. Díky Vám za to.

Důvěru si budujeme a respektu se učíme.

Jsme na cestě a já doufám, že najdeme ten správný směr. Mé přání je, aby náš syn vždy cítil a věděl, že je přijímaný, milovaný celým naším srdcem a duší, tak jak to cítíme my od prvního okamžiku.

A pokud přijde ta chvíle, kdy bude chtít znát svojí minulost a hledat kdo vlastně je, být mu průvodcem, dát mu ten pocit důvěry, že jsme stále s ním, plní lásky a respektu k němu i sami k sobě.

Díky, že jste na té cestě s námi. 

Ač mám kurz již několik měsíců, budu začínat teprve čtvrtý týden. Ale jak Katka několikrát zdůrazňovala, to je jedna z předností online kurzu – že můžu přijít, když je čas a správné nalazení. Byla bych jistě již dávno hotová, kdyby to byl nějaký obyčejný kurz. Ale Nevýchova není obyčejná. Sami jistě už dávno víte, že v ní nejde jen o vztahy s dětmi. Pravdami a poznatky, které v Nevýchově zaznívají, si člověk sáhne hodně hluboko do své duše.

Já třeba hned v prvním týdnu zjistila, že NEUMÍM říct, co potřebuju. U partnera jsem očekávala, že to přece musí vidět a cítit, že je to jasné. Takže mi Nevýchova v první řadě pomohla touto „drobností“ ohromně posunout vztah s mým mužem. Měli jsme ho i předtím krásný, ale teď už ve svém nitru nenarazím na problémy, které nejsou, a normálně nahlas řeknu, co potřebuju, a ptám se, co potřebuje on – jdu se domluvit, nevěštím jeho přání a potřeby a nepotlačuju ta svá.

Mám 6měsíční holčičku. Na Nevýchovu jsem se poprvé šla podívat v šestinedělí, kdy jsem měla pocit, že se mi kompletně rozpadla osobnost, že nic nezvládám… no, pomohly mi už články na blogu :)

Mám ještě 9letou nevlastní dceru. Máme ji s mužem každý druhý týden – střídavka. Všechno fungovalo a navenek funguje výborně. S Nevýchovou jsem k ní přistoupila proto, že loni začala dost vypouštět věci do školy. Myslela jsem si, jaká jsem úžasná kamarádská, jak jí všechno vysvětlím, že takovou macechu by každý rád :)))) hahaaaa až mi Nevýchova otevřela oči, že učiteluju jak blázen.

Muž, který slyšel pár videí, mi před několika dny řekl, jak mu změna přístupu pomohla v práci v řešení věcí s podřízenými :))) no není to úžasné?

Skvele! :) Syn 15, chvilu pocuval so mnou a zo zaciatku reptal, ci naozaj musi, pocuvat nejake premudrele reci, neskor uz len " bicykloval nohami" :-) ale popri tom suhlasne pokyvoval hlavou ;-)

Ked som mu po chvilke navrhla, ze moze odist, tak uz nechcel :-D

Po každom free videu, workshopu som lepší človek, lepšie komunikujem, alebo si uvedomujem ďalšiu oblasť kde a ako sa možem svojmu dieťaťu priblížiť. A byť nielen vedľa nej, ale s ňou v byte, na ulici

… a čo je ešte lepšie zisťujem jak mi to pomáha lepšie komunikovať s ľuďmi v mojom živote.

A ZA TO VÁM -TÝMU NEVÝCHOVA ĎAKUJEM.

Chci vám v první řadě poděkovat. Poděkovat za to, že jste mnoho věcí, které jsem jen tak „cítila“, pojmenovala a řadu dalších mi představila úplně nově. Mám pocit, že teď líp rozumím nejen těm výchovám, které vidím kolem, ale i sobě i svým vztahům s ostatními.

A tak jen chci dodat, pojmenovat něco taky pro vás – i když vy to asi víte, ale kdyby jste to nahodu taky jen „cítila“ – nevýchova, zdá se, není zdaleka jen o vztazích dospělých s dětmi, ale o vztazích mezi lidmi, proto se vyplatilo si ji zaplatit a poslouchat i mě, bezdětné bréce :-)

Jsem na začátku a něco mi začíná jít a někdy mi to vůbec nejde. Ale velkým povzbuzením bylo – když jsem v nějaké situaci „učitelsky a pak policajtsky ječela“, můj syn (10 let) zvedl hlavu a povídá:

„Mami, ne, takhle ne, zkus to podle toho videa, to bylo lepší“.

Tak to mě dostalo

Ahoj, s mými dvojčátky – holky 1rok – se od začátku snažím jednat jinak, než to dělali mí rodiče se mnou. Prostě se mi nelíbilo, že bych měla dětem říkat co se může a co ne. Taky jsem už před porodem přemýšlela, jak to udělat, aby holky, až budou velké, nedělaly „špatné věci“ jen proto, že jim to řeknu, ale proto, že to tak samy nechtějí.

Líbila se mi kniha Respektovat a být respektován, ale moc se mi nedařilo její principy uvést do reálu. S tím mi pomáhá až Nevýchova. Nejvíc asi prožitková audia. Zatím se s holkama ještě moc domluvit nedá, ale díky Nevýchově se nad situacemi více zamýšlím.

I tatínek to oceňuje. Mateřství si užívám a vidím na dětech, jak jsou spokojené a vysmáté. Myslím si, že je to hodně o celkové atmosféře v domácnosti.

Úspěchy vidím každý den, kdy mi babičky říkají, jak jsou holky hodné, že s nimi není žádný problém a jak všechno skvěle zvládám :)

Díky Nevýchovo a těším se na další videa (zatím jsem u třetího týdne) a články.

Já teď bilancuji něco přes rok v Nevýchově a musím říct, že se toho strašně moc změnilo. Hlavně já, v dobrém slova smyslu 🙂

Bylo by toho hodně, co bych mohla popisovat, ale nejvíc mám dobrý pocit z toho, že ve většině situací s dětmi dokážu být „nad věcí“, že jsem postupně dospěla k tomu, že mě jen tak něco nerozhodí.

Prostě jsem přijala ty emoce dětí, nechám jim je prožít a pak můžeme dál, jsem s nimi, když potřebují. Stojím za dětmi a naší společnou komunikací, ať už před příbuznými nebo autoritami ve školce 🙂

Je to obrovská úleva. A navíc se dá tato zkušenost zúročit i později, až mi skončí mateřská… Budu přeci jen jinde, než před ní. Děti nás učí a je krásné to prožívat s nimi, bez nich by bylo hrozné prázdno…

A i když i u nás se najdou občasné přeháňky- nervozita, stres, křik, beru to jako život a nebráním se i těmto projevům, protože to prostě k lidským vztahům patří…

Nabíjí mě filozofie, kterou Nevýchova šíří a lidé, kteří jsou na stejné vlně, protože číst denně příběhy z reálného života mě posouvá dál a přináší uvědomění, že v tom nejsem sama 🙂

Díky ❤️

Na „Nevýchovu“ jsem narazila náhodou, byť jsem dnes již přesvědčená, že to náhoda nebyla a seslala mi ji nějaká vyšší moc ;-), a stalo se to v nejtěžším období mého života, kdy jsem zůstala se svým dvouletým synem sama bez partnera, obrátil se mi život vzhůru nohama a navzdory osudu a peklu, kterým jsme si prošli a traumatům, která syn zažil, máme dnes úžasný láskyplný vztah.

Z vystresovaného dítka a neurotické maminky se stali parťáci, kteří se radují ze života, milují se bez podmínek a přijali svět takový, jaký je. Dnes jsem díky tomu poznání schopná maximální sebereflexe a každým dnem, co spolu rosteme, posouváme se dál a dál a jsem na sebe a na syna (3 a 3/4 roku) nesmírně pyšná <3

Je to pro nás oba obrovsky obohacující zkušenost a denně děkuji té vyšší moci, že jsem takový dar dostala – dostala jsem šanci uzdravit svoji duši a vidět v synovi tu skvělou bytost, která mě nabíjí přímo vesmírnou energií. Všechno najednou dává smysl a mám zase chuť do života. Tahle návratnost investice má pro mě nevyčíslitelnou hodnotu! :-) Díky!

Právě jsem dokoukala úplně poslední video v kurzu a konec obrečela, protože na mě dolehlo, jak moc mi to změnilo vztah se synem, pohled na něj, na mateřství a prohloubilo lásku k němu a vrátilo jemu důvěru vůči mně… Tohle se nedá popsat slovy, to se musí zažít..

Děkuji, Nevýchovo…❤️❤️ Mám spoustu popsaných papírů, kdy jsem si vypisovala pro mě vše důležité a budu se k tomu průběžně vracet. Každý týden jsem v každém videu hltala každé slovo.

Nápad s audii je skvělý. Manžel má dlouhé cesty do práce, které by rád užitečně využil, tak začal poslouchat vaše audia. Jsem za to moc ráda. Nevýchovu sleduji skoro dva roky, hodně nám doma pomáhá a těší mě, že se ke mně neplánovaně a bez nátlaku přidal i manžel.

Máme skvělý společný pohled na nevýchovu našeho téměř tříletého Vašíka. A je to úleva. Ta výchova s Nevýchovou i náš společný rodičovský pohled na věc.

Nevýchova mi dala hrozně moc, dala mi směr a možnosti jak být v souladu s mým skoro dvouletým synem.

Je velice svéhlavý a docela vztekloun a já jsem si předtím s ním vůbec nevěděla rady. Teď když mu mnohem víc rozumím je nám spolu mnohem lépe. Domluvíme se skoro na všem.

Jsou chvíle kdy jsem bezradná a nevím co dál, ale opět se držím nevýchovy – přestanu cokoli dělat, počkám až se uklidním a pak začínám znova, většinou omluvou za to že jsem třeba křičela nebo něco zlého řekla. No a ono se rozjasní a jde to líp.

Než jsem narazila na nevýchovu pročítala jsem různé blogy a články, časopisy a já nevím co všechno a opravdu málokdy to k něčemu bylo.. Těď to vidím jako ztracený čas, který jsem mohla věnovat sobě nebo rodině.

No zkrátka bych chtěla poděkovat za vytvoření kurzu a možnosti se vzdělávat on-line. Těch pět týdnů mi dalo víc než cokoli jiného. Děláte skvělou práci pro mnoho dětí i rodičů.

Z celého srdce Vašemu nevýchovnému týmu děkuju. Tenhle výlet za mým pětiletým já a smutnou maminkou mě vzal do uplynulých měsíců s mou holčičkou a ukázal mnoho.

Mám reakce rychlejší než samopal a startuji lepe, než nové Porsche, takže změna u nás doma prostě musí vzejít ode mě, ze mě, protože to tak už nechci, už nechci plakat ve vaně, tahat vagón vlastních výčitek, házet vinu na manžela, protivnou sousedku, neochotnou pošťačku a zlobivé dětičky v práci.

Chci se vylíhnout v dospělou zralou a správnou mámu, kterou si naše Štěpánka zaslouží, protože je vážně úžasná, jak říkají všichni kolem…

Děkuji Vám, jste drsné, ale skvělé a já se vší pokorou a úctou ráda přijdu na kurz a budu se učit a stávat svým vlastním já.

Viděla jsem několik nevýchovných přednášek ještě jako bezdětná, tak jsem se považovala za super rodiče, co má tyhle věci v merku a moje milá klidná dcera mě v tom dlouho utvrzovala.

Ale pak přišlo pár konfrontací a já si uvědomila, že žiji ve velkém omylu. Že už taky pěkně ječím, zakazuji a moralizuji. Že mi v tom není vůbec dobře, ale v těch situacích si neumím poradit jinak…

Tak jsem si předplatila kurz a z počátku si při jeho sledování říkala, že to je pěkné sci-fi. Že to bylo všechno tak jednoduše řešitelné jen dokud přede mnou nestálo dítě z masa a kostí.

Byla jsem vyhořelá, potřebovala se dát do pořádku a Nevýchovu nasávala velmi pomalým tempem. Takže jsem ten případ, kterému za chvilku končí přístup a pritom není ani v půlce. Ale nevadí, i tak je to obří změna.

Ne, že bychom začali být kdovíjací odborníci na utváření dohod nebo bych nedělala chyby, to ne. Ale cítím, jak ve mě roste důvěra v moje dítě a že je ta důvěra oboustranná.

Třeba nedávno jsem se marně snažila dceru po obědě uspat, nakonec jsme si jen četly v posteli, ale i tak jsem já i manžel vytuhli dřív než ona – prostě náročný den v sychravém počasí.

A v tom polospánku citim, jak leze z postele a potom se zápalem pobíhá po bytě. „Co má asi za luben?“ V hlavě mi proběhlo hned několik katastrofických scénářů a já se chystala vstát a udělat jim přítrž.

„Bude to hrůza, nejspíš budu muset křičet a vůbec se netěším na tu spoušť, ach jo… no, ale třeba to není nutný – pokud pomaluje stěnu, tak to přetřu, rozbitou věc uklidíme a nic čím by se mohla zabít tam přece není. Zkusím ji chvilku věřit. Aspon teď.“

No a tak jsem zůstala ležet a jen po očku sledovala, jak si přinesla k oknu schůdky, pohladila moje kyticky, které před ní až hystericky střežím a půjčila si plstěnou ovečku, kterou tam mám jako dekoraci…

A víte co? Zase jí přišla nenápadně vrátit na místo. Pak vylezla k nám do postele, chvilku se nás neúspěšné pokoušela vzbudit 😊 pak se přitulila a usnula. Do teď nevím, co tam tak zaníceně prováděla, vím jen, že se žádný z katastrofických scénářů nekonal.

Hurá! Nevýchova se přenáší! 🦠🦠😃 Mo­tivační příspěvek 😉

Nikdy bych si to nepomyslela, ale u nás se začaly nevýchovné postupy přenášet i na mého muže. O to větší úspěch, že je povoláním učitel, takže všechny moje dřívější snahy něco (cokoliv) nového ho naučit, skončily zpravidla tragicky, protože žije v módu „já vím všechno nejlépe“.

Takže s těmito zkušenostmi jsem se ani nesnažila mu Nevýchovu nijak prezentovat, z mého pohledu to byl předem prohraný boj. A dnes, když ukládal dceru do postýlky a zápasili spolu s pyžamem, slyším přes dceřiny (14 měsíců) protesty jeho bručení „Já vím, že se ti to nelíbí, ale já ti to pyžámko potřebuju dát, aby sis mohla jít hajnout.“

Neuvěřitelné! 😮❤️ Ješ­tě nedávno to bylo „Co řveš? Nic se ti neděje, tak co se vztekáš?!“

Úžasné! Děkuju Nevýchovo!

Nevýchovo, tak za tohle video klobouk dolů ❣️ i když od začátku praktikuji se synkem Montessori a respektující rodičovství, tahle myšlenka mi totálně unikala… je to ten samý vzorec, který si nesu z domu…

Babička, která se k nám přistěhovala, když bylo 7, aby mi “nahradila tatínka” a celý svůj život “obětovala” mně a maminka, která po rozvodu makala za dva a obětovala čas se mnou pracovním cestám…

A teď tady jsem, již rok po porodu, a co měsíc brečím, jak jsem u porodu vlastně umřela a už je vše jen o synovi a do vypětí sil mu zabezpečuji dokonalé prostředí pro seberozvoj a samostatnost… no, bylo by to na celou knížku 🙂 

Děkuji za tenhle kurz, je to další dílek do skládačky, jak konečně vychovat novou sebevědomou generaci, která bude mít svůj osud pevně ve svých rukou ❣️ s vy­rovnaným vztahem ke svým rodičům i vlastním dětem…

DĚKUJI

Chtěla jsem si poslechnout jen ty první dva týdny nového kurzu a pak využít možnost jej vrátit, ale líbily se mi tak, že pokračuju dál.

Přijde mi mnohé srozumitelnější, spoustu věcí jsem si najednou uvědomila, fakt stojí za to.

Na toto téma tu toho bylo jistě napsáno mnoho. Ale dnes jsem si to zažila i já na vlastní kůži. Muž je klasická kombinace policajta a učitele, i když mnou už výrazně usměrněná. Nicméně nesmyslné zákazy typu “SE nedělá” jedou ve velkém. Před dvěma dny dny jsem doposlouchávala videa o důvěře pro prťátka v novém kurzu. Syn má 2r a 2m.

Poslední dobou rád plive pití, když se napije. Večer se napil a vyplivl to na gauč. Muž vyletěl jako čert z krabičky a následovala přednáška jak hrom. Chtěl napít znovu, muž mu pití podal s vítězoslavným výrazem, že je usměrněný a jistě si to už nedovolí. Je vám asi jasné, co následovalo. Celý obsah pusinky skončil na magnetické destičce. Muž brunátní, malý běží celkem vystrašený ke mě.

Říkám mu “ Tebe to baví plivat to pití viď. Ale doma to nemůžeme dělat všude, co kdybys to ale plival do nočníku, šlo by to?” Malý celý nadšený, udělal to asi 3× a dál nepotřeboval pokračovat. Kdyby to pokračovalo výchovně, tuším několik scénářů, kam by to došlo.

Následovala manželova přednáška o tom, jak nám to potom bude dělat v restauraci a já nevím, kde všude. Klasika, že. Ale pak, když viděl jak ten malý to už nepotřeboval dělat po celém bytě, tak přišel a omluvil se. A já mám takový hřejivý pocit ze dvou úspěchů najednou.
Nevýchovo díky..... ❤️

Chtěla bych poděkovat tvůrcům Nevýchovy a podpořit účastníky kurzu. Katka to zmiňuje v prvním kurzu a v tom druhém to teď ještě zdůrazňuje. Shlédnutí videa a použití těch frází z lekce nezaručí, že se mávnutím kouzelného proutku všechny zádrhely v komunikaci spraví a zmizí všechno kňourání, pláč, vztekání.

Pravda, často jsem si říkala (a ještě říkám), stojí mi ty nervy za to? Prostě jim jednu střelím, aby zjistili, že vztekat se teda nebudou, nic si vyřvávat nebudou.Ono by to opravdu fungovalo, pokud chceme, aby bylo ticho a po našem. Já jsem také vyrostla v policajtské a učitelské rodině a žiju :-)

Ale víte co? Ony se ty krásné nevýchovné vlaštovky začínají objevovat. Poslední dobou mi čím dál častěji padá čelist. Např. když malá (4r) sama odloží tablet s tím, že už ho měla dlouho, takže si teď musí odpočinout. Půjde si hrát ven a až si odpočine, zase si ho vezme. Nebo si s mladším bráchou (2r) vymění tu hračku, kterou brácha chce a hrozně kvůli ní řičí.

Nebo, a to beru jako největší úspěch, mi vysvětluje, proč brečí a co by potřebovala. A když jí něco zakážu, třeba chvíli pláče a odchází vedle do pokoje, ale za chvíli přijde a sama zkouší navrhnout dohodu. Konečně! :-D A ten mladší prďola to napodobuje.

Jako, jo, jsou to nervy (nevybuchnout, zastavit se, naslouchat a nejet jak kamion ve svých kolejích), ale ty děti to nakonec pochopí, vstřebají a začnou to vracet a ta důvěra dětí k mámě a tátovi je tak obrovská, dojemná, krásná! Stojí to za to! Držte se, rodiče. A Katko a Nevýchovňáci, DÍKY!🍀🌺

V kurzu jsme 5 let, teď jedu nový (skvělý!😉)

Manžel se na to dívat nechtěl, vadí mu Katka 😒  ale vždy si vyslechl, co jsem se zásadního dozvěděla a dávalo mu to smysl, tak jsem občas pomohla v několika situacích, když to dělal „výchovně“ a pak už se chytal sám, něco okoukal a něco se i ptal.
A pak mu to vlezlo pod kůži natolik, že už je jen partnerský rodič 😉 miluju ho ♥️

Milá Nevýchovo!
Moc a moc děkuju.Myslím,že to koupení kurzu,byly nejlépe utracené peníze. (I když je pravda,že mi trvalo projít celým kurzem trochu déle,než jen 5 týdnů)…Vím,.že musím (především) na sobě hodně zamakat… Ale i to,co se mi daří,je úžasné. Není to jen vztah se synem,ale vůbec s rodinou. S mým mužem, se kterým jsem snad nikdy neměla tak nádherný vztah jako teď.

Poslední video (rozloučení) od Kačky mě úplně dostalo. Narovinu jsem se rozbrečela jako ta „malá holka“. A jsem ráda, stejně jako holčička z příběhu, že tak jak jsem byla vychovaná já, u mě taky skončí a nebude pokračovat. Musím se přiznat, že jak jsem se rozbrečela, v zápětí jsem se zarazila, chvíli jsem přemýšlela proč a pak se mi vybavila věta- " Velký holky nepláčou."

Tak jsem si v duchu odpověděla, že pláčou a rozbrečela jsem se, že jsem se sama nepoznávala. A víte co? Je mi dobře 😊

Mám doma skvělého kluka,který v roce a půl sám dává a zapíná pračku,vaří se mnou, vysává (je úžasnej,jak se hrozně snaží všude vysát!) a spoustu dalšího,protože mu to máma s tátou dovolí a on chce dělat všechno,co my. Všichni v okolí se diví,že přece tak malej kluk nemůže tohle chápat, že nám přece nemůže rozumět…Ale rozumí a rozuměl už i dřív 😉

Takže ještě jednou díky moc!

Vaše Klára 😉

Dlouho jsem váhala než jsem se před rokem rozhodla si zakoupit celý kurz pro děti do 3 let. 🙂 Musím říct, že to byla nejlepší investice jakou jsem za svůj život udělala ❤️❤️❤️ Od té doby se u nás hodně změnilo a já se nestačím divit jak rozumně a na úrovni se dá s 3 letým dítětem komunikovat a domlouvat.

Děkuji že jste 🙏

Nedá mi to a musím reagovat. Jsem babička dvouleté holčičky a při hledání aktivit pro ní nebo spíš nás společně jsem objevila vás a pročetla něco, objednala si zdarma videa a vše mě nadchlo.

Zjistila jsem při tom, že moje dcera vaše principy na dcerku uplatňuje. Teď už se o to snažím i já. S hrůzou jsem totiž zjistila, že jsem byla jasný rodič policajt a teď jsem otrok své vnučky, jak někdy v dobrém konstatuje moje dcera:). Takže mám na čem pracovat, pokud chci být fajn babičkou. Těším se, že jakmile budu mít víc času, určitě se zapojim do vašeho kurzu.

Přeji vám hodně zdraví, energie a invence do vaší práce a děkuju za všechno, co děláte a já se díky vám dozvěděla a snad malinko přiučila.

Milá Nevýchovo,
přidali jsme se k vám teprve nedávno. Koncem března jsme si zaplatili kurz a po vyslechnutí prvního týdnu o komunikaci jsme směle začali nevýchovně fungovat.

První pokusy byly bez odezvy a zdálo se, že všechno u nás doma pojede ve starých kolejích. Ale dnes se poprvé povedlo!

Byli u nás na návštěvě moji rodiče, a mamka má ve zvyku půjčovat našemu Kubíkovi krabičku s kartičkami z různých obchodů atd. Začal je prohlížet, a jedna ho zaujala a běžel s ní do vedlejší místnosti. Po očku jsem ho sledovala a on začal kartičku zastrkávat do škvír u botníku. První co jsem vyhrkla, bylo: " Kubo, neee. Pojď sem a vrať babičce tu kartu, než jí ztratíš!"

Kuba se lišácky smál, kroutil hlavou jakože ne a hledal kudy by mohl utéct a šťourat kartičku dál. V tu chvíli se do situace vložila moje mamka a zkusila na něj falešný pláč, a že je teď mooooc smutná že jí to Kubík nechce vrátit. V tom momentě mě osvítilo a vzpomněla jsem si na učitelování a donucení přes city a řekla jsem mamce, ať to nedělá. Pak jsem Kubíkovi v klidu řekla: „Kubí, vidím že máš kartu, a že si jí právě prohlížíš. Zajímá tě, viď? Tak až jí prozkoumáš, vrať jí babičce, patří jí, víš?“

Kuba na mě celou dobu koukal a když jsem domluvila, koukl na babičku a kartu jí opatrně položil do ruky. ❤️  Neuvěřitelný.

Je to první zdařená věc, ale už teď musím říct DÍKY, NEVÝCHOVO! 👍 ❤️

Milá Nevýchovo, kde začít! Děkuji za to, že jsi. Poprvé tady u vás ve fóru, ale jinak téměř na konci kurzu.

Vtipné, při koupi kurzu bylo fórum to první co jsem chtěla číst a byla zklamaná, že do něj nemám hned přístup. Když už jsem pak do něj přístup měla, tak jsem ho otevřela snad pouze jednou.

Ne, že by všechno bylo perfektní, zdaleka ne, ale nacházeli jsme si svojí vlastní cestu. Hodně věcí nám jde, hodně nejde, učím se hodně o sobě a moje dcera mě nepřestává udivovat.

Máme dny, kdy si říkám, jak Nevychova nefunguje a dny, kdy nemáme žádný problém. Zdaleka nemám vyhráno, nejsem dokonalá nevýchovna maminka a má dcera není dokonale nevychovne dítě, ale učíme se a je nám spolu dobře.

Chci se podělit o dvě situace z mnoha. Já vstávám velmi brzy do práce, dcera spí s námi v ložnici a dnes se probudila asi 10 min předtím než já měla vstávat. Já trnula hrůzou. Moc se to nestává, ale když už, tak hrozně pláče, když odcházím z ložnice pryč.

Dnes jsme si to vysvětlili a ona na to dnes slyšela. Dala jsem ji na polštář oblíbeného medvídka Pu a ona si lehla a rozloučila se se mnou bez pláče. Partner si toho ani nevšiml a spal spokojeně dal. Jupí, zda znovu usnula či ne, to nevím, ale ohromila mě.

Prostě stačilo komunikovat 🙂 to neznamená, že slyší vždy na všechno, to ne, ale zlepsujeme se v komunikaci. Dříve bych asi řekla, že nemám čas a musím jít. Jenže, ono vysvětlení a komunikace zabrali ve finále min času než spousta breku.

Podruhé jsem pospíchala z domu na vlak a chtěla jsem se s ní rozloučit u dveří, obejmout, dát pusu. Ona ale něco hledala a já začala být celkem nervózní. Odešla do ložnice a já na ní volám, že nemám moc času, že si své plyšáky může odtamtud vzít později, jenže ona volá jen mami počkej, počkej.

Me staré já by řeklo, že na tohle nemá čas a odešla bych bez obejmuti. Jenže? Dcera nakonec přišla a přinesla mi k mému velkému překvapení moje sponky z nočního stolu, prý maminko nesmíš si je tu zapomenout, ty jsou tvoje a potřebuješ je.

Styděla jsem se za sebe, au, normálně bych ji odbyla a nedala ji vůbec šanci, byla jsem ohromená dcerou a dojatá až na půdu. Učím se každý den. Možná si řeknete, že tohle je běžné, nic výjimečného, ale pro mě jsou tahle malá vítězství důkazem, že to má cenu.

Okamžiky, kdy vím, že jít do Nevychovy prostě stalo za to. Dekuji ❤️❤️❤️

Jsme s manželem v Nevýchově půl roku a konečně jsem doposlouchala celý kurz. Když jsem se na konci měla ohlédnout za našimi úspěchy, uvědomila jsem si, jak moc se toho u nás změnilo.

Vše začalo, když dceři bylo akorát 2,5 roku. Do té doby bylo vše báječné a sluncem zalité. Dcera byla úžasný andílek, vše se dařilo, ale ze dne na den se změnila v úplného satana a my si nevěděli rady.

Já byla tou dobou rizikově těhotná s druhou dcerou, takže tu starší asi trápilo, že už se ji nemůžu tolik věnovat V 8. měsíci jsem objevila Nevýchovu a šli jsme do toho.

Brzy se nám narodila druhá dcera, takže jsme si všichni museli zvyknout na nový režim a ještě měnit naše výchovné stereotypy. Stále ještě není doma vše sluncem zalité, ale děláme pokroky.

Z našeho satana se stala fajn holka, která tu a tam má ještě své vynucovací záchvaty pláče, ale už jsem se na ně naučila reagovat s pochopením, takže je to za minutku pryč a jede se dál.

Někdy je lepší den, někdy máme den, kdy se nedokážeme domluvit na ničem. Většinou když jsme všichni nevyspalí a unavení. Ale mnohem častěji jsme spokojená 4členná parta.

Největší úspěch jsem ale zaznamenala u vztahu s mým otcem. Matka i tchýně zemřely na začátku těhotenství se starší dcerou a otcové to nesli velmi těžce. S tchánem to ještě šlo, ale můj vztah s otcem dospěl do fáze, kdy jsme se pořád hádali, dlouho jsme spolu nevydrželi v jedné místnosti a moc jsme se nenavštěvovali.

Díky Nevýchově jsem začala uplatňovat principy (hlavně pochopení pro pocity) i tady a přineslo to své ovoce. Nechci to zakřiknout, ale už 4 měsíce jsme se nepohádali, voláme si min. jednou týdně. Dokonce jsme u otce byli celá rodina 4 dny na prázdninách a užili jsme si to. DÍKY NEVÝCHOVO!

Zlepšili jste nám život a co víc, mé dcery mají dědu nejen papírově! Mám se ještě hodně co učit, ale pracuji na sobě a věřím, že to dám. Chci být pro své dcery tak skvělá máma, jako byla ta moje pro mě.

Za Nevýchovu jsem opravdu moc vděčná. Jsem teď v týdnu o rodičích. Všechny ty týdny do sebe hezky zapadají, ale tento týden mi skoro přijde nejdůležitější. Na něm by se mělo stavět.

Protože když je máma odpočatá, má dobité baterky, má uspokojené své potřeby (aspoň nějaké), tak všechno ostatní jde mnohem lehčeji. Opravdu když si každý den dopřeji pár desetiminutovek a vědomě odpočívám, nabírám síly, už nejsem ta ječící matka a zvládnu konflikt s nadhledem.

Už si večer nemusím vyčítat, že jsem na ně byla ošklivá, že mi zas ujely nervy. A to přece za to stojí. Od teď se každý den můžu/můžete těšit, jak si udělat radost. I vám všem přeji zažívat mnoho úspěchů s vašimi dětmi.

Při dnešním webináři jste mě zas jednou rozbuleli jako mimino (nic ve zlém) 😉.
Tentokrát to byl ale jiný pláč, než většinu kurzu… tentokrát jsem neplakala ze smutku, vzteku sama na sebe nebo těžkých vzpomínek, bylo to ŠTĚSTÍM.

Uvědomila jsem si, jak málo takových hysteráků doma máme. Kolik plačtivých scén ubylo od doby co jsme v kurzu. Vzteká se už vlastně jen občas, když je nápor emocí moc silný a potřebuje to dostat ven a mě se daří v tom být s ní.

Znovu jsem si uvědomila, jak úžasnou dceru tady, vedle mě v postýlce, mám. Jak umí soucítit, vyjít vstříc, když to fakt potřebuji já a zároveň dát najevo, když něco trápí jí a prostě to nejde.

Jak umí naplno milovat a tulit se, a zároveň řvát jako lev, když je emocí moc a pak to ze sebe sklepat a jít dál. Dál milovat, smát se a prostě být. Na roce a čtvrt umí to, co já se nenaučila za celý život. Prožít emoci a nechat to být.

Děkuji Vám Nevýchovo, dnes a denně mi ukazujete, jak skvělou dceru mám.

Ahoj,

dnes jsem dokončila kurz Nevýchovy. Moc ráda bych se s váma podělila o svou zkušenost.

Když teď slyším maminky jak říkají, že si neví rady s dětmi tak už vím, že jednoduchá rada neexistuje. Je to velice komplexní záležitost vnitřního nastavení maminky, dítěte, ochota naslouchat a vcítit se nejen do dítěte ale i do sebe.

Dovolit si mít emoce, špatnou náladu a nebicovat se za to. Dovolit dítěti emoce a být k němu laskavá ikdyz vás propichujou oči cizí paní v obchodě ale i oči vaší mámy nebo tchýně 😅 ( u rodiny je to mnohem horší 😅).

Sebrat koule a postavit se za sebe a své dítě, převzít zodpovědnost za svoji výchovu a budování vztahů s dětmi. Je to hodně těžký úkol.

Obzvlášť když vám nikdy nebylo dovoleno projevovat negativní emoce a najednou máte říct ne svý mámě či tchýni, které to hned vezmou jako útok.

A tady je velmi důležité udržet svoji hranici a nenechat se zastrašit. Všem moc přeji aby našli svoji cestu k dětem a byli s nimi šťastný a v harmonii.

Děkuju moc kurzu Nevýchovy, děkuji že jste.

Chcela by som vám všetkým moc poďakovať. Mám totiž úplne úžasné deti (Ondrej 2r.4mes. a Viliam 4mes.). Máme za sebou aj zlé situácie, aj dobré a udivujúce situácie, ale vo všeobecnosti, sú tie decká úžasné.

Obdobie vzdoru sa naozaj nekoná, Ondrejko sa nehádže o zem, ak ho niečo trápi tak samozrejme plače, ale nerobí scény. Dá sa s ním dohodnúť, hoci niekedy treba dohodu pripomenúť. Vlastne najviac práce mám sama so sebou. 🤭

A Viliam prespí celú noc, nechápem, stačí mi dodržiavať stereotyp a on je spokojný. Vďaka nevýchove sa viem napojiť aj na to bábätko, a vidím že jednoducho aj ono mi dáva najavo čo potrebuje a čo sa mu páči.

Starší vôbec nežiarli, skôr za mnou príde že Vili plače a ťahá ma aby som ho zachránila. Nosí mu hračky, číta knihy, a vyháňa kocúra z jeho postieľky.

Stačí neísť proti deťom, ale s nimi. Už len keby sa aj náš byt napojil na nás a začal sa sám upratovať a umývať 😂

Prajem všetkým pekné dni. Začnite si užívať život a nečakajte (ako ja ešte prednedávnom) na to, kedy sa stane to či ono. 😉

Můžu vám říct, že to jsou jedny z nejlépe investovanych peněz. My do toho tedy šli oba a nikdy jsem nelitovala. Neustále se k některým kapitolám vracím a kurz mi pomáhá ve chvílích, kdy jsem třeba už úplně vyřízená.

Takže i po 2 letech se stále vracím a poslouchám ho, abych nezapomněla a mohla doma mít tu nádhernou pohodu, když to funguje.

Protože čím víc já jsem Nevýchovná, tím víc dcera 2r8m spolupracuje a komunikuje, a tím jsem víc v pohodě. A to nám tu leze už 8m bráška. Takže za mě mohu jen doporučit.

Moc bych vám chtěla poděkovat, tobě Nevýchovo i všem rodičům, co jdou do změny. Sice končím s kurzem, ale musím říct, že to byla neskutečná jízda. Mě to změnilo úplně, musela jsem se hodně podívat do sebe a to byla ta největší výzva. Mám co pilovat, ale vím, jak na to (hlavně mám zrcadlo-dcerku 2,5 roku). Každý den vidím změnu, a to je to nejdůležitější.

Přece jen bych se podělila o náš největší úspěch. Mytí vlásků, které jsme zvládli bez křiku a pláče. Do teď to bylo trápení a neuvěřitelný stres, jenom jsme o tom mluvili. A teď pohoda 😃

Takže se loučím a všem držím palce, ať se nevzdávají, když to nejde hned. Má to smysl ❤️

Krásný den všem ❤️ chtěla bych se podělit o mojí zkušenost…mojí cestu s nevýchovou. Ač byla někdy pěkně trnitá, klikatá a bolestivá…nikdy jsem nestrácela naději, že je možné mít krásný vztah s dítětem plný lásky, naslouchání, respektování, pochopení a přijetí. 😊🍀❤️🙏

Když to zhrnu byla to cesta sebepoznání, uvědomování, odpuštění. Hledání svých skutečných hranic, hledání odvahy ty hranice si ustát. Bylo to období, kdy jsem se strácela v tom zda už jedu policajtovaní nebo pro změnu nadšencování.

No byla to jízda 😀 Ale konečně jsem našla ten můj směr, který mi dává smysl. A za to děkuji všem z nevýchovy a i maminkám kteří mi tady pomáhli ❤️❤️

Jsou situace kdy si dítě začne z ničehonic ,,vymýšlet,, známe to asi každá. A to chci to nechci …mámá nesmí musí táta/babička…atd. Nevím jak vy ale já se snažila dítěti vyhovět anebo pro změnu ustát svoje NE bo už to ve mě bublalo.

Ačkoliv jsem si myslela, že pro dítě dělám vše co chce…tak to ve finále bylo, že ani to dítě neví co chce a prostě jsme v tom nějak bloudili dokola. Jak se to říká dítě nás umí zrcadlit…dokáží to, že nám pomáhají vyléčit naše staré rány a nepochopení…jsou to malé lásky 😇❤️

A včera kdy byla taková situace, že si Sofi začala ,,vymýšlet,,…přišel ten kouzelný okamžik a já se v tu chvíli cítila jak ,,jogový mistr 😀,, Klekla jsem si k Sofince a upřímně se ptám co tě trápí? Sofinka povídá že děda není …aha stýská se ti …a ještě něco tě trápí?

Sofinka povídá děti dort …povídám, že nemám dort, že si bude muset počkat až bude mít někdo narozeniny…moje odpověď se jí nelíbila …to co jí trápilo bylo to, že si vzpomněla na písničku, kde si děti dělají dort a ona by ho chtěla dělat s nimi.

Tu lásku a obejmutí co mi pak dává jen proto, že jí naslouchám …jsem za ty okamžiky vděčná. ❤️

A to mi připomíná jak se v kurzu říká…,,dítě má vždy důvod proč se chová tak jak se chová, jen ho někdy neumíme vidět. A v mém případě to bylo prvně pochopit, naslouchat a uzdravit své vnitřní dítě (malou Nikulinku). Chci tím říct, že když přijmeme, pochopíme samy sebe …pak teprve můžeme příjímat a chápat svoje děti.

Milá nevýchovo,

chápu, že máte jistě mnoho e-mailů a třeba se nedostanete k tomu si tento přečíst, ale mám nutkavou potřebu Vám tímto e-mailem poděkovat a proto jej píší. Ať už si najde čtenáře nebo ne :)

Nějakou dobu poslouchám Vaše podcasty a v tuto chvíli jsem asi v půlce 5 týdenního kurzu. Mam dvou a půl letou dcerku, kterou miluji nade vše, ale už nějakou dobu poslouchám, že mi dá zabrat. Že je to malé vzpurné stvoření, která si chce věci vyřvat a chce aby bylo po jejím.

Markétka je opravdu úžasná, společenská a hravá holka, ale je pravda, že je o něco živější než jiné děti. A řeči ve stylu „ale začni s tvrdou rukou, jinak ti přeroste přes hlavu“ mi opravdu mnoho klidu nedaly. Jsme s malou jen my dvě, takže občas jsem si opravdu říkala, zda ji zvládnu vychovat dobře. Zda na ní stačím…

A tak jsem začala s nevýchovou. Dělám malé krůčky ke změnám komunikace s mou dcerou a jsem občas upřímně příjemně překvapena jak spolu lépe vycházíme. Ale včera jsem zažila pro mě neuvěřitelně silný okamžik.

Měly jsme toho s dcerkou hodně k vyřízení a tak jsem běhaly od rána. Vyřídit pasy na dovolenou, návštěva pediatrie, tankování na návštěvu babičky na Slovensku, pošta, zásilkovna…

Na různých zastávkách dostala něco k zakousnutí a na mlsání. Na benzínce si ještě vybrala bonbonky do auta, u kterých jsem ji řekla, že ji je vezmu, ale že to bude pro dnešek se sladkým stačit.

Dojely jsme do zásilkovny poslat balíček. Konečně poslední zastávka. Při odchodu Markétka ukazuje na bonbóny se slovy „maminko, cu“. Tak jsem řekla, že opravdu už ne, že má ještě otevřené balení bonbonu v autě.

A nastal křik. Pláč a dupání nohama. Spoustu očí směřující ke mě s očekáváním co udělám s tímto malým „spratkem“, který si chce vyřvat sladkost.

V tu chvíli se mi v hlavě ozvaly staré vzorce. „No to né tohle, hned ji ukaž jak se chovat. Dej ji na zadek a vem ji i ty bonbony co má v autě. Takhle se chovat nebude. Smrádě jedno rozmazlené…“ už šel do mě vztek.

Ale všechno tohle překřičel Váš hlas. Hlas nevýchovy, který mi řekl „vztek vztekem nevyženeš, prožívá emoci. Nevadí. Vyřešíte to SPOLU.“

Tak jsem vzala Markétku na ruce a udělala 3 kroky k autu, kde jsem ji řvoucí posadila do sedačky. Začala jsem ji hladit po tváří a chtěla ji podat již otevřené bonbony. Začala kopat a řvát neeeeeeee.

Tak jsem ji jen držela za ruku a řekla „já ti rozumím. Někdy jsou věci k vzteku. Jsem tady s tebou,“ a dál ji jen držela za ruku. Po chvilce se Markétka uklidnila, chytila mě kolem krku a ještě chvíli držet a pofňukovala mi do ucha. Koukla se na mě, něžně vzala bonbony z ruky a řekla děkuji maminko.

Celá tato scéna trvala méně než 2 minuty. Zdá se to jako ne úplně mimořádná scéna, ale pro mě to byl hodně silný zážitek. Přesvědčení, že s láskou a pochopením zvládneme každou situaci.

Před nevýchovou bych ji plačící hodila do auta a nechala ji vybrečet. Možná se slovy „nemůžeš mít všechno a nebudeš mi skákat po hlavě.“ Takže by ani jedné z nás nebylo dobře.

Ano, vím že budou dny lepší a horší. Ale taky vím, že se z nás stávají parťáci, kteří se milují a respektují a vždy „to“ nějak vyřeší.

Moc Vám děkuji tedy za to, že jste a za to, že děláte co děláte. Za Vaše nakopnutí správným směrem a za to, že mě měníte k lepšímu rodiči :)

S láskou

Som si istá. Syn mi vždy povie, keď sa niečo udeje. Či je to skvelý výlet, alebo keď on urobí niečo aj keď jemu niekto niečo urobí.. Keď chodil ešte do škôlky a jeho kamarátovi robili iné deti zle, tak sa ho vždy zastal. ❤️

Je to vďaka Nevýchove❤️. Začali sme s ňou, keď mal syn 3 roky. Nevedela som si so synom rady, stále sme sa hádali. Bolo to náročné obdobie. A potom som našla Nevýchovu.

Váhala som, či si kúpiť kurz, pretože syn je autista a nebola som si istá, či to bude fungovať. Ale keďže som skúšala všetky možné spôsoby a nič nefungovalo, rozhodla som sa kurz kúpiť.

Neľutujem!!! Nevýchova nám zmenila život a vzťah. Až je to neuveriteľné. Z klasickej výchovy prejsť na Nevýchovu nebolo ľahké, ale stálo to za to.❤️

procházím kurzem, jsem teď u třetího týdne, váhala jsem asi půl roku – finance byly na prvním místě. už teď můžu říct, že to bylo to nejlepší, kam jsem mohla investovat – do vztahu s mýma dětma. děkuju nevýchovo

Moc děkuji za Vaši práci, věřte, že jste v mých očích zralí minimálně na Nobelovu cenu za probádání dětské (a rodičovské) duše 😘

Před kurzem jsme si nevěděli rady, jak zvládat výchovu našeho syna Marka. Řekl bych, že dříve, ať jsme zkoušeli, co jsme chtěli, anebo jsme aplikovali rady známých, tak to nepomáhalo.

Už jsem přestával věřit, že se něco může změnit k lepšímu. A teď za pouhé 2,5 týdne v kurzu Nevýchovy se věci začaly zlepšovat. Například to, že chodím s malým do školky v klidu a včas, že je u nás doma větší pohoda, a taky zjišťuji, že se na všem dá domluvit. Je pravda, že něco jde líp a něco hůř, ale je to pokrok. :)

• odchod do školky bez scény
• s chutí snídá (když nechce nebo jen málo, nenutím ji)
• večerní ukládání buď jde snadno, nebo si sama řekne, že není unavená a chce si hrát, pak si buď hraje po dohodnutou dobu (označujeme na hodinách „lepíkem“, kdy jde do hajan), nebo mi asistuje, když dělám domácí práce (snaží se chápat, že to potřebuju udělat, abych taky mohla jít spát)
• ochotněji uklízí hračky
• méně ji kontroluji, nechávám jí se více zapojovat, dávám jí mnohem větší prostor dělat si věci po svém
• sama přichází s tím, že se chce domluvit, navrhuje časové úseky pro jednotlivé činnosti a pořadí činností
• s radostí trénuje samostatné oblékání, když něco nejde, už jen málokdy začne hned ječet – řekne si normálně o pomoc (nejen při oblékání) 
• řekne si, že potřebuje pozornost – chce si společně hrát, řekne si, že potřebuje pomazlit
• snažím se tolik na ni netlačit, nepopohánět, nechtít všechno „tady a teď“, když se mi to ale nedaří, vidím, co tím způsobím a že je to horší, že to není řešení – snažím se zastavit a i v danou chvíli uklidnit obě dvě a zkusit to znova a lépe
• když se rozjede její pláč či vztekání z důvodu tlaku třetí osoby (nejčastěji), někdy ale i ode mě, tak když já zůstanu klidná a s pochopením se pokusím ji uklidnit a žádám, aby v klidu řekla, co jí vadí a kde je problém, většinou se to nakonec podaří vyřešit, takže nedojde k „nekonečné“ scéně, která dříve dokázala všechny vyčerpat na půl dne
• dopředu říká, že si bude chtít pohrát, například ráno, můžeme s tím počítat a vstát dříve
• velmi hrdá jsem na to, že když je opravdu něco hodně důležitého, tak dcera spolupracuje – třeba jsme museli ráno stihnout letadlo, tak na základě vysvětlení a dohody z předchozího večera jsme to skvěle zvládly i přes to, že jsem ráno byla poněkud nervózní a občas na ni tlačila (vždy jsem se ale snažila to popsat, že vím, že teď trochu tlačím a že to nemá ráda, ale že jsem nervózní a nevím, jak teď jinak). Byla skvělá, prostě nejlepší! I pohrát si stihla ;-)
• postupně přehodnocuju, co je opravdu důležité po ní chtít a co jí chci předat, jaký příklad jí chci dávat

Cítím se v tom mnohem lépe, nejsem tak nervózní z toho, „co zas bude za problém“, až někam budeme muset jít nebo bude něco potřeba. Pro někoho jsem za exota, že „jí moc dovoluju“, už ale lidem moc nevysvětluji, jen se v duchu usmívám, že jsem ráda, že se mi daří nebýt tolik policajt a neřídit každý její krok.

A když nám něco nejde, už to neberu jako další „hrůzu“, ale jako připomenutí, že máme před sebou cestu plnou výzev.

Dobry den, diky moc, za vsechna videa, je to vsechno bezvadne, hlavne kdyz si clovek uvedomi, jak je to logicke a jasne, ale samotneho by ho to nikdy nenapadlo dat do souvislosti, pritom je to opravdu prirozene… no je videt, jak jsme zdeformovani a prevalcovani vlastni zkusenosti z detstvi a celkove okolim.

Dobry vecer, dlho som zvažovala, ci sem vobec napísať, ale ak to niekomu pomoze, tak to stoji za to. Totiž, ked som začala s kurzom, tak som bola hooodne zdrvena, ze to išlo ťažšie ako som si myslela.

Dcérka má 18 mesiacov a vždy to vyzeralo, ze ma absolútne nevníma. Nevychova nefungovala a ja som bola vyčerpanejšia ako kedykoľvek predtym.

No a potom prisiel piaty tyzden kurzu a ten naozaj odporúčam zo srdca všetkým, ktorí sa snažíte, ale zostali ste s videami niekde v treťom týždni a nedarí sa vam.

Mne vsetky videa v piatom týždni doslova zmenili život! :D a pokladám ich za najdôležitejšie v celej nevychove a dakujem za ne!

Odvtedy som sa akoby ukludnila, prestala som tlačiť, nasilu sa snažit vsetko dohodnúť, navrhnúť, proste som si dovolila nebyť dokonalá (nie ze by som niekedy bola :D).

A ked som prestala tlačiť a nechala aj chuda dcérku voľne dýchať, vysvitlo, ze ma vníma aj ked vyzera, ze nie a ked jej dam čas, príde s riešením alebo dokončí, co robi a príde v ústrety môjmu návrhu.

A tiez mi pomáha, ked si uvedomim, ze cieľom nie je mat dieťa, ktoré sa nikdy nebude vztekat lebo to pre moje dieťa ani nechcem. A tak si kludnejsie sledujem moje pocity a hranice a ked sa preto dcérka hnevá, má na to právo a som tam s nou.

Ale nechcem teraz vzbudzovať pocit, ze uz je vsetko len super a ružové, len chcem odporučiť tým, ktorí si nahodou nepozreli piaty tyzden, nech tak urobia a uľaví sa im ;)

A dakujem celej nevýchove za nové úžasné pohľady na deti, nás a celkovo na život!

Můj Honzík, miminko po těžkém porodu a složitém startu do života, měl to štěstí, že se narodil dvěma milujícím se lidem, kteří se o něj starají, jak nejlíp umí.Ale někdy je to pro nás těžké, protože Honzík je velmi aktivní a zároveň neklidný a i když se já s táta moc snažíme, nedokáže přijímat naši fyzickou lásku a my nerozumíme, co ještě udělat líp, aby byl s námi spokojený.

A tak zkoušíme všechny osvědčené rady a jsme už vyčerpaní z toho, že nic nefunguje. Budí se 10× za noc a pořád pořád pořád brečí.Jak to, že to nejpřirozenější na světě, nejsilnější cit – láska se mění často v nenávist, která pochoduje po naší domácnosti a táta Honzíka někdy říká, že nám bylo předTÍM líp.

Často přemýšlím o tom,jak je možné,že mé dítě je tak jiné,než jsem já a snažím se ho, jak roste nadchnout pro věci,které miluju já.Jenže jeho nic nebaví,všechno bojkotuje a já už fakt nemůžu.

Když se mu narodila malá ségra,ještě se to zhoršilo.Hned jak to šlo,dali jsme Jendu do školky a každý večer si vyčítali,že se ho zbavujeme,ale jinak bychom to prostě nezvládli.O to rozervanější jsem byla,když cit k dceři byl tak jasný,čistý a láskyplný a já se pořád co nejvíc snažila najít ho v sobě i k Jeníkovi.

PAK JSEM NAŠLA…ne, PAK SI MĚ NAŠLA NEVÝCHOVA

Přeju ti krásné brzké 4. narozeniny, Jendo. Nejúžasnější kluku na celém světě. Moc jsi mě toho naučil. Miluju každou chvilku, co jsme spolu a těším se na tebe, když jsem bez tebe. Díky, že můžu vyrůstat po tvém boku a spát vedle tebe, i když chrápeš jak tank. Když mě hladíš po tváři, než jdu spát a říkáš vše svýma modrýma očima.

Vím, že je jedno, co bylo, hlavní je, že jsme se našli. To je pro mě vše na světě. Děkuju, že sis nás vybral! A děkuju Katce a ostatním, kteří se podílejí na Nevýchově. Díky všem, co dočetli až sem, já už přes slzy skoro na monitor nevidím. Věřte, pokud to nejde, že brzy bude líp, děti vám pomohou.

Tak jsem právě shlédla poslední díl Nevýchovy a nemůžu se ubránit tomu pocitu, že mi najednou v životě dává všechno smysl, tedy i zpětně. Jako kdybych objevila Ameriku 😂.

Než se nám narodila dcera, měla jsem obavy z toho, jak zvládneme výchovu. Já jsem totiž měla názor takový, že naučit se člověk může cokoliv, jakoukoli práci, ale výchova je to nejsložitější a nejzodpovědnější, že to vlastně ani nejde naučit, že to vychází z člověka a z toho, čím si prošel a jak byl vychován on.

Věděla jsem, které věci ve výchově určitě nechci, ale nevěděla jsem, jak to dělat jinak. Takže jsem chtěla získat co nejvíce informaci z různých knih, abych co nejlépe byla na tuhle roli připravena.

Přečetla jsem knihy jako Respektovat a být respektován, Vychováváme děti a rosteme s nimi, Jak žít a nezbláznit se, Nejšťastnější miminko na světě, Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, Prvních 365 dní v životě dítěte…

V každé knize bylo něco, co jsem se naučila, ale nikde to nebylo tak komplexně a dopodrobna popsáno jako v Nevýchově. Hlavně mi chybělo to řešení na různé situace, se kterými si rodič kolikrát neví rady…

Každopádně za tento kurz i fórum úplně nejviiiiiic děkuji a myslím si, že je k nezaplacení 😉👍. Všichni jsou tam báječní a jsem moc ráda, že do té party patřím uz taky 👍👏👏😍.

Vážení přátelé, rád bych vám upřímně poděkoval za myšlenku i celý koncept Nevychovy.

Po téměř dvou letech aplikování jejích principů můžu zodpovědně prohlásit, že Nevychova měla v pozitivním slova smyslu zcela zásadní vliv na to, jaký vztah mám dnes se svým téměř čtyřletým synem.

Když si vzpomenu, jak jsem dva roky dozadu svému dvouletému dítěti v návalech vzteku a bezradnosti dával občas pohlavek a celkově používal zděděné nefunkční principy vymáhání si rodičovské autority „na sílu“, cítím velkou radost z toho, jakých pozitivních změn se nám doma podařilo dosáhnout.

Cítím potřebu vám napsat, že děláte dobrou prospěšnou práci a jakkoliv to bude znít nadneseně, tak reálně pomáháte měnit svět k lepšímu.

Přeju vše dobré, ať se vám daří a děkuji

Pro mě je Nevýchova je především pro rodiče. Úplně obyčejně bych řekla, že jsou to rady, abychom my rodiče byli schopni akceptovat, že dítě nemusí chtít udělat vše jen proto, že my jsme si to usmysleli (že „by to tak mělo být“ „se to tak přece vždycky dělá“ apod..) a umět potom adekvátně reagovat. Umět otevřeně a bez přehánění a vymýšlení říct, co a proč potřebujeme, jak se cítíme, jak to vyřešit, aby to bylo v pohodě snesitelné pro obě strany.

Nevýchova pro mě je hlavně o tom, přemýšlet SAMA o SOBĚ, proč vlastně ty věci po dětech chci, jestli by to nešlo vlastně jinak. Jak si zpracovat v sobě vlastní skrytý emoce, kvůli kterým mě obyčejná dětská lumpárna vytočí do krajnosti

Nevýchova je pro mě o tom dát na stejnou úroveň sebe i svoje dítě. Když potřebuje dítě, dám mu přednost před sebou a když potřebuju já, dám ji zase sobě.

Nevýchova pro mě znamená učit se být tolerantní k názorům druhých, přemýšlet o nich a často jen nechat věci plynout a stát se pozorovatelem ať už miminek nebo starších dětí

Učí nás být k sobě upřímní, protože jenom potom jsou naše žádosti pravdivé a věrohodné a především děti to vycítí. Znamená pro mě jít příkladem činy a ne slovy, že když chci, aby dítě bylo velkorysé, stanu se velkorysou já a ono se to ode mě naučí.

Nevýchova je pro mě to, že když dítěti tisíckrát pomůžu i když by to zvládlo samo, tak vím, že až ho poprosím, přijde mi pomoct taky, i když bych to zvládla sama.

Je o tom umět odpouštět ostatním, ale především sobě umět se omluvit, umět změnit názor, umět změnit domluvu, když mi přestane vyhovovat bez toho, abych se bála, že se tím dítě rozmazlí nebo si bude myslet, že si "vydupalo " svoje.. Umět přijmout, že dítě změní domluvu a najednou to není pět minut, ale dvacet, protože ještě neumí dobře odhadnout čas a prostě mu to ještě na tom hřišti nestačilo.

Nevýchova pro mě znamená tohle všechno a ještě víc.. a především naplnění v srdci, když po náročným dni slyším „tuhle čokoládu dám tobě, maminko, protože jsi naše milovaná ..“

Milý týme Nevýchovy, chtěla bych Vám ze srdce poděkovat za Vaši práci, kterou jste odvedli při přípravách kurzu. Myslím, že tento kurz je velmi přínosný nejen pro výchovu malých dětí, ale uvedené principy se dají uplatnit i v zaměstnání nebo ve vztazích.

Internetový kurz si ke mě našel cestu přesně ve chvíli, kdy jsem něco podobného potřebovala. Doma jsem v tu dobu měla 1,5 roční holčičku a bylo mi smutno z toho, jak pořád musím něco zakazovat, říkat „ne“ a dirigovat ji… Otevřeli jste mi oči a pomohli ukázat cestu, jak vychovávat a nebýt z toho frustrovaná.

Zatím mi principy nejdou uplatňovat vždy a stoprocentně, přiznám se, že když jsem unavená nebo ve stresu, tak mi nervy někdy ujedou… Ale snažím se a cítím, že to opravdu jde, když se chce, a to je velká motivace.

Doufám, že se mi podaří se z role „učitele“, ve které jsem se v základních charakteristikách na začátku kurzu, ač nerada, našla, být dcerám (nedávno se nám narodila druhá holčička) partnerem a prima mámou. Bude to ještě dlouhá cesta, ale už teď mi na ní svítí světlo naděje, že to lze zvládnout.

Tak ještě jednou dík za Vaši práci, pomáhá mi. 

Milá Katko a Nevýchovná parto,

snad se k Vám touto cestou psaní dostane. Jsem také učitelka, tak vím, jak moc může udělat zpětná vazba. Proto jsem se rozhodla podělit se s Vámi o jedno mé veliké AHA (AHA, KONEČNĚ :-), z druhého týdne kurzu Nevýchovy.

Principy Nevýchovy se mi líbí, byť je v některých oblastech potřeba více času, než se mi to, jak Vy říkáte, „zacvakne“. Co mi dlouho nějak nasedělo, byly postupy pro malinké děti. Teprve teď, v druhém týdnu v rozšiřujících videích pro děti do tří let, jsem poprvé slyšela, že i když udělám všechny kroky tak, jak říkáte (třeba v situaci, kdy potřebuju, aby mrně přestalo něco dělat, aby si neublížilo), tak i přesto je možné, že bude plakat.

Dosud jsem videa vnímala tak, že když udělám všechny kroky tak, jak mám, dítě pochopí a nebude plakat. Můj roční syn totiž hezky reaguje a vnímá mé popisování situace a vysvětlování, ale když mu danou věc seberu, dost často se stejně rozbrečí. Bylo to pro mne dost frustrující. Až dnes jsem slyšela: „Ono možná bude stejně plakat, ale bude Vás vnímat a POSTUPNĚ se naučí, že to jde i jinak“.

Díky téhle větě mi konečně zapadl tenhle zapeklitý kousek Nevýchovné skládanky. Zjistila jsem, že pláč není jediné měřítko úspěchu. Je rozdíl, jestli jsem v tom pláči S NÍM nebo ne. A taky stará známa pravda, že všechno nejde hned:-)

Děkuji a přeji krásný den

Je úžasné, že existuje Katka a vy, její super tým, kteří tuhle láskyplnou, ohleduplnou a smysluplnou filozofii šíříte.
Před 3 roky mě „Nevýchova“ zachránila od úplného vyhoření na mateřské s mým prvním synem. Takže jsem vám vděčná za to, že tu teď jsem a že si užívám své dvě děti.

Jasně, že jsou chvíle, kdy padám na ústa, jsem nevyspalá, unavená, naštvaná … ale vím, že to je normální a mám na to právo. A stejně tak moje děti i manžel. Prostě to tak je a je jen na nás, jak se s tím vypořádáme. A možná, díky bohu za tyhle těžké chvíle. Protože díky nim se mi dostává zpětné vazby, že naše rodina funguje, že se máme opravdu rádi a umíme se podržet a povzbudit.

Děkuju :-) Vaše práce má smysl a mění svět k lepšímu :-)

Já jdu potvrdit, že to má smysl, jakožto letitá praktička Nevýchovy 🙂 Hledala jsem info o bezplenkovce a proklikala se až k vám.

Dětem-kluk a holka, je už 11 a 8 let, někdy si sice nerozumíme, ale máme komunikační pohodu, tak se vždy řešení najde.

Děti mají i mezi sebou naprosto parťácký vztah a jsou to skvělí lidé. Nevýchova sehrála zásadní roli. I když jsem totiž cílila na stejné hodnoty, někdy mi chyběl nadhled a funkční cesty.

Díky! ❤️

Léta jsme měli s partnerem nemálo komunikačních potíží … Díky poslechu týdne o respektu a komunikaci k dětem jsem pochopila, jak málo respektu mám já k němu, i k sobě však…

A měním doma partnerskou komunikaci s inspirací v Nevýchové a najednou se líp domluvíme!!

Hodně mě zatím Nevýchova dostává k pláči; hlavně však z důvodu, že snaha být lepším rodičem může vést i k tomu, aby byl člověk lepším partnerem a také se konečně vyrovnal s vlastním dětským příběhem a oplakal ho.

Máme půlroční miminko, takže s vlastním dítkem jsme (nejen Nevýchovní) začátečníci :-)

Včera jsem dokončila kurz, změnilo se u nás opravdu hodně, a touto cestou chci ještě aspoň poděkovat.

Ten náš příběh je jen jedním úspěchem z mnoha. Tím největším je, že se úplně změnila atmosféra v naší rodině :-) 

Mám střední pedagogickou školu, jsem učitelka ve školce, a tohle mě ani na té střední, ani na nespočtu kurzů, dokonce ani na vysoké škole nikdo neučil, přitom Nevýchovou by si měli projít nejen rodiče…

Tak přínosná totiž je. A pod tohle se klidně podepíšu taky :-) Místo hledání „jak na ně“ jsem začala „být s nimi“ – a tohle bych přála, aby se povedlo každé mamince a tatínkovi.

Pochopila jsem, že nenesu zodpovědnost za emoce svých dětí, že si nemusím nechat rozervat srdce, když pláčou nebo se vztekají (a dřív mi to srdce rvalo na kusy a cíl byl jediný – hlavně zastavit pláč).

Naučila jsem se přistupovat jinak sama k sobě, ke svým emocím, k emocím druhých lidí. Kdybych měla dát někomu recept na šťastné rodičovství, tak řeknu jediné slovo – Nevýchova.

Takže za mě – jste prostě nejlepší a díky, díky, díky! :-)

Vždycky jsem věděla, že je nějaká cesta, která nebalancuje mezi zažitými styly výchovy – autoritativní a liberální.

Snažila jsem se balancovat docela dlouho, hledala tu správnou cestu, ale připadalo mi, že se spíš prodírám džunglí…

Když jsem narazila na blog Nevýchovy, jako by se ta cesta přede mnou otevřela. A v kurzu jste mě vzali za ruku a celou tou cestou jste mě provedli.

Asi se ještě budu muset několikrát projít tam a zpět, abych se neztratila, ale směr už znám.

Teď už vím, že každá situace má své řešení, vím, co říct (nebo neříct), když jsou děti v emocích a taky vím, jak dětem vysvětlit, co zrovna prožívám já.

Našla jsem v sobě hranice, vím, na čem mi opravdu záleží…

A taky se mi moc ulevilo, že to nejsem já, kdo má řešit spory a neshody mých milovaných raubířů… Pomoc ano, soudce ne. Funguje to.

U nás nebylo nikdy extrémně zle, ale teď je mnohem líp.

Díky vám všem, díky Nevýchovo.

Veľmi by som vám chcela poďakovať, aktuálne som v kurze v druhom týždni o dôvere, ten zážitok u doktorky bol veľmi silný.. a zrovna sa nám aj hodil, 5 ročný syn začal zvracať, zostal dehydrovaný a museli sme k doktorke a potom aj do nemocnice..

Aj keď si poplakal, bál sa, ale prišlo mi to veľmi fér, že som mu otvorene povedala že čo ho asi čaká, že to môže aj trošku bolieť, jednoducho všetko som sa mu snažila dopredu povedať a myslím že sa tak cítil lepšie, že aspoň trošku vedel čo ho čaká…

Ja sama som povedala že neviem úplne čo mu všetko budú robiť a že aj ja sa trošku bojím ale budeme spolu a budem ho stále držať za ruku..A zvládal to naozaj perfektne… Ďakujem

Chtěla jsem jako babička nahlidnout „pod pokličku“ Vašeho kurzu a byla jsem moc překvapena, kolik chyb jsem ve výchově kdysi dávno udělala, i když jsem se snažila, taky jsem zjistila, kolik chyb mých milujících (opravdu) rodičů zase poznamenalo mně.

Prostě, všichni jsme chybující a Váš kurz se mi moc líbil. Hodí se i babičkám a dědečkům, prostě nám všem, co se jakkoli podílíme na výchově.

Jsem ráda, že dcera si Váš kurz předplatila. Ať se Vám daří. Je to fajn dílo. 😊

Mějte se hezky

Posílám vám vřelé díky!

Nejde mi všechno úplně nastopro. Mám potíž vylézt z těch vyjetých kolejí. Ale vidím, jak může být „klasická“ výchova destruktivní – sama jsem jí prošla – takže to chci u mně zastavit.

Mám taky toho nejlepšího manžela na světě, který to vidí stejně. 

Nevýchova mi pomohla méně křičet a být více vnímavá. Pomohla mi lépe pochopit moji dceru a dát jí více prostoru k životu.

Jsem přesvědčená, že děti se rodí dokonalé a my je můžeme jedině pokazit. Takže nevychovávat je ta nejlepší cesta.

Ještě jednou díky za skvěle propracovaný program, kde do sebe všechno krásně zapadá a dává to dohromady perfektní smysl.

Už jsem vám děkovala? Jo? Tak ještě jednou dík a mějte se nejlíp, jak to v ten moment jde.

Milá nevýchovo,

nedavno jsem narazila na jedno (nejmenovane) forum, kde psala zoufala maminka, ze uz si nevi rady se svym synem a jeho chovanim. Zacaly tam padat rady jedna pres druhou od policajtu pres ucitele az k nejakym, ktere ani nejde popsat. Mozna hulvati (a to se krotim).

Jakmile tam nekdo napsal nazor podobajici se nevychove tak byl malem ukamenovan. Tim chci rict, ze obrovske diky foru nevychovy, kde jsou opravdu vsichni na sebe mili, prijemni a snazi se opravdu podporit od srdce.

Take bych chtela podekovat maminkam z nevychovy, ktere tu jsou pro nas vzdy s nejakou radou, podporou nebo jen prijemnym slovem.

Mam pocit, ze pro vas to musi byt stejne jako pro nas s tema detma. Mit velkou trpelivost, neustale opakovat a podporovat nas nez se to vse naucime.

Ja osobne jsem dlouho vahala do kurzu jit. Uprimne prislo mi to hrozne moc penez. Ceka me jeste dokonceni tydne o rodicich a uz ted nelituju ani jedne koruny.

Opravdu jsem se v nevychove vzhledla a chci a budu na sobe pracovat dal, aby nam to doma klapalo.

Jeste jednou velke, velke diky. Kdybych mohla, vsechny vas obejmu za to, co delate. Doufam, ze tech antiNevychovnych rodicu bude ubyvat a Nevychovnych rodicu jen pribyvat.

Diky a mejte se famfarove❣❣

Mila Nevýchovo

Ve vašem kurzu jsem trochu „věčný začátečník“ a přiznám se, že teď jsem měla delší pauzu. A bylo to moc poznat. Byla jsem věčně naštvaná, frustrovaná, podrážděná a s dětmi se nám nedařilo nic tak, jak jsem chtěla nebo potřebovala.

Hádky a vztek na denním pořádku. Začala jsem být zoufalá – tonoucí se stébla chytá. Uvědomila jsem si, že jsem vlastně s Nevychovou přestala a je potřeba na ni znovu najet. Mám v sobě zakořenene nespravne vychovne principy a je sakra těžké je změnit.

Byla v tom samozřejmě i moje pohodlnost. A ačkoliv mi Nevychova často nejde, tak rozhodně mohu říct, že mě minimálně uklidňuje a díky ní si uvědomuji spoustu věcí. Takže vám za ni děkuji.

Dnes jsme měli takový malý úspěch…syn 6let nešel do školy, protože začal dost kašlat. Měli zrovna dnes dělat Zdrave svacinky – vyrobky z ovoce a zeleniny. Moc se na to těšil a měl doma nachystaný plný koš…

Najednou byl podrážděný, nepoznávala jsem ho. A pak jsem se ho zeptala (dle videa Pochopení pro pocity) – Tebe mrzí, že jsi nemohl do školy dělat ty svačinky…? Prikývl. Tak jsme si všichni udělali hezké dopoledne a vytvářeli z ovoce ježky 🙂

Tentokrát to bylo jiné – opravdu jsem se ho snažila pochopit a neříkala jen nějaké prázdné fráze. Někdy stačí opravdu málo, jen vědět jak na to…Už se těším na Fórum a až si večer pustím pokračování 🙃

S pozdravem 

Musim rici ze kurz si moc uzivam a dava mi smysl hned na nekolika urovnich.

Jsem krome matky 5ti lete holcicky i psychoterapeutka pro dospele a vnimam kurz jako velmi dobre a do hloubky zpracovany, ale i jasne pochopitelny a zazitkove casti mi oteviraji hodne mych starych bolesti o kterych jsem ani nevedela ze si je jeste nesu.

Tak jsem jen timto kratkym shrnutim chtela jeste jednou podekovat celemu tymu a preji hezky den 😊

Milí z Nevýchovy,

ráda bych se s vámi podělila o jednu situaci, kterou jsme s Esterkou (8m) prožili. Zatím jsme s manželem ve 3.týdnu kurzu, ale jsme u vás asi 3 měsíce.

Za tu dobu jste mě naučili hodně. Věřit dceři, že když volá ňamňam tak má asi fakt hlad, že když jí chci uspat, ale ona se u toho kroutí jak žížala a nevypadá že bych chtěla spát, tak spát nechce a další jiné úžasné věci o mé úžasné holčičce a taky jste mě naučili hodně o mě a hlavně ve 3.týdnu o hranicích.

Minulý týden jsme s Esterou seděly na zemi a já jsem kompletovala ponožky (takové to vzít dvě ponožky, položit je na sebe a pak jednu omotat kolem druhé). Malá si hrála u mě na zemi a za chvíli jí začaly zajímat ponožky.

Připlazila se k hromádce ponožek a jednu si ulovila a snažila se jí roztrhnout (máme trhací období :D) no nicméně po chvíli vzala do druhé ručičky druhou ponožku a jak měla v každé ruce jednu, tak ručičky s ponožkama dala k sobě a jako kdy se z nich snažila vyždímat vodu, nevím jak to lépe popsat.

Chvíli jsem jí pozorovala, co že to dělá a pak se mi začaly kutálet slzy dojetí, když mi to došlo. Moje 8měsíční maličká mi pomáhala skládat ponožky ❤️ ona je prostě skvělá!

Děkuju, protože bez vás bych byla policajt a tyhle úžasné okamžiky by mi utekly .

Krásný den všem z Nevýchovy,

kurz byl úúúúúžasný! Strašně moc všem děkuji. Sama děti ještě nemám, ale hlídám synovce (2 roky) a je to bájo.

Vždy jsem byla hodně ve stresu, nechtěla jsem moc hlídat, vždy jsem se bála a říkala jsem si: „Co budu dělat, když začne plakat, nebo se vztekat? Nebudu ho umět utišit.“

A teď jsem tak vycajkovaná teta :-D Už se vůbec nebojím s ním být. Vím, že to zvládneme spolu.

Už jsme takovou situaci zažili, když jsme byli na procházce, synovec seděl na bobech, a najednou se za ním objevil sousedův pes a hned byl u něj, že si ho očuchá. Synovec se lekl a začal plakat a křičet.

Hned jsem ho vzala do náruče, řekla jsem, že se musel leknout a že tam jsem s ním. Stála jsem tam, synovec plakal a plakal a já, strašný nervák a člověk, který pořád řeší, co si o něm ostatní myslí, jsem tam stála, úplně v klidu, bez paniky, a jen jsem ho držela a říkala: „Jsem tu s tebou. Chápu tě.“ 

Dřív bych asi říkala: „To se nic nestalo. To byl jen pejsek, ten je hodný. Vše je v pořádku. Nic se neděje. Hele, koukej, co tu mám.“

Když řekl, že chce domů, řekla jsem, že jdeme tedy domů. Netrvalo to dlouho a synovec se uklidnil.

Jsem na začátku, pořád hledám slova, pořád si nejsem jistá, jak vše vyřešit. Ale už se nebojím a nebojím se mu ani říct, že teď třeba nevím.

Už jsem týden o komunikaci a o důvěře slyšela asi 3× a vždy je to trochu lepší. Vždy se s ním na všem domluvím. Je to krásný pocit.

Moc Vám všem děkuji za tuto krásnou cestu. Těším se, až si vše zase poslechnu a prožiju znovu.

Děkuji, děkuji, děkuji. Mějte se krásně.

Kurz jsem koupila, když měla 1.dcera asi 6 let, nyní je jí 13 let a jsem za něj moc vděčná, velmi mě obohatil o zkušenosti. Pochopila jsem, že chybu ve výchově dělám já a vše se změnilo k lepšímu. Nyní je v pubertě a vycházíme výborně.

Občas narazím na Instagramu na zajímavé téma, které mě oslovuje a připomínám si tak nevýchovné postupy s mými dalšími dětmi. Moc mě to s vámi baví😊😍

Moc Vám fandím, protože vaše postupy mají opravdu smysl. Myslím si, že by bylo fajn, kdyby se Nevýchova dostala do většího podvědomí lidí a i do škol, aby budoucí rodiče nebo učitelky veděli, jak s dětmi komunikovat. Tohle v českém školství určitě chybí.

Dobrý den Nevýchovo,

chtěla bych vám poděkovat. Jsem teprve na začátku vašeho kurzu, viděla jsem díl o komunikaci, a už teď vidím se svou čerstvě roční holčičkou zlepšení, hlavně v oblasti uspávání.

Vždycky to byl celovečerní boj. Kojení, litání po posteli, řev atd. Vždycky jsem měla snahu to s ní nějak vykomunikovat nebo vypozorovat kdy je nejvíc unavená a dát spát. Jenže to moc nefungovalo.

A teď? Můžu to nechat plně na ní. Večer po koupání, když na ní vidím že už začíná mžourat se jen zeptám: „chceš jít hají?“ A většinou je odpovědí přikývnutí, jdeme do postýlky, tam si NAPROSTO V KLIDU lehne, zazpívám písničku a spí.

No a když nekývne a dál si hraje, nechám ji a po chvíli sama přijde, zeptám se zase a je to. Takovou jí neznám. Celý první rok to byl boj kdo s koho, a teď jakoby mi někdo vyměnil dítě.

A stačí jen to moje sluníčko nepeskovat a nechat to na ní. Už se těším na další díl.

Děkuji 😊

Milá Nevýchovo,

dnes jsem dokončila tvůj nevýchovný kurz a jsem velmi spokojená. Chci ti touto formou poděkovat za zprostředkování mnoha AHA momentů prostřednictvím nejen zážitkových audií, ale i ostatních prezentací.

Je pro mě velkou odměnou, když už teď slyším od mladšího syna (11let), jak mi sám od sebe říká, že jsem nejlepší máma na světe nebo, že mě mám moc rád, jen tak bezdůvodně, prostě když to zrovna cítí.

Moc jsi mi pomohla a otevřela mé srdce k dětem. Jsi skvělá, moc ti fandím a přeji hodně dalších spokojených nevýchovných rodičů.

Ahoj všem!

Ráda bych tady napsala, co jsem dneska zažila s mými dětmi. Jsem v kurzu 2. týden. Tak nějak intuitivně se vlastně pokouším praktikovat nevýchovu, ale teprve teď se mi to začíná formovat do fungujících souvislostí.

Zatím jsme u pokusů popisovat situace a zkoušíme dohody. Zmapovala jsem v sobě mámu nadšence, která po porodu zahořela pro rodičovství na 200%.

Postupem času se nadšenec s ubývající energií změnil v učitele a skončil po třetím porodu u policajta. Policajt přinášel efektivitu v chaosu tří dcer, covidových opatření, školy, školky, karantén…

Ale nepřinášel uspokojení. Často mě napadalo, přece to musí jít i jinak… Bojuju s časem a se svými nároky. Na sebe, na plánování dne, a odškrtávání splněných úkolů.

Večer mívám umluvenou pusu a uvařený mozek. A dneska, jdeme vyprovodit babi, po týdnu rýmy a negativních testech jdeme konečně na chvíli ven.

Holky si vybraly pro radost z toho odpoledne lízátka. Cestou v parku prostřední dcerce (5 let) lízátko upadne a rozbije se na kousky. Dívá se na rozbité kousky na chodníku a začíná plakat.

Jdu k ní, vezmu ji kolem ramen a říkám: to je mi líto. A víc nic a jen spolu koukáme na rozbité lízátko.

Starší dcera (7 let) na nás kouká. Asi po půl minutě přijde a řekne: Na, chceš to moje?

Prostřední tiše kývne. Se slzami v očích si ho vezme. V takových situacích obvykle neochotně říká nahlas : děkuji, nebo prosím. Jenže ona úplně mlčky bouřlivě objala starší ségru.

A úplně beze slov bylo vyjádřeno vše. Já jsem neřekla nic… Jen jsem se dívala a bylo mi dobře na duši.. A to celé se odehrálo prakticky beze slov. Byl to silný zážitek.

Jdu do toho dál!!!

Ahojte všetci nevychovni rodičia, chcem po veľmi dlhej dobe napísať moje pocity z nevychovnej komunikácie a aj to ako nam to doma vďaka nevychove funguje.

Máme dve deti, Eli 1 mesiac a Aďka 14 mesiacov, kurzom sme si s manželom prešli ešte pred narodením prveho syna a odvtedy sa snažíme čo najviac komunikovať s Adkom s úctou, pravdivo, láskavo, pokojne, jednoducho nevychovne, tak ako by sme si my sami želali aby s nami komunikovali ini, tak ako my dvaja s manželom komunikujeme navzájom.

Je to úžasné, pretože nič nerobím cez svoje hranice, dovolím Adkovi veľa ale veľa aj nedovolím, ale vždy mu vysvetlím čo sa deje a čo sa bude diať a aj napriek tomu že je tak malý, podľa mňa mám rozumie a chápe ako veľký chlapček, a aj on nám naznačuje čo chce a čo nie a my na to reagujeme.

Aj keď ešte nevie komunikovať slovami a mala Eli už vôbec nevie, je to malé novorodeniatko, vychádzame spolu všetci skvelo a včera si to všimla moja kamarátka, po dlhej dobe, neviem či to nebolo prvý krát vôbec, čo si niekto všimol našu komunikáciu.

Veľmi ma to potešilo, keď mi povedala že obdivuje ako malému hovorím všetko tak ako to je a neklamem ho ani nijako sa ho nesnažím prekabátiť keď mu niečo nechcem dovoliť.

Že len jednoducho poviem, prepáč toto ti teraz nechcem dovoliť, s klientmi hlasom a Adko to chápe lebo veľa veci čo on chce mu zasa dovoliť môžem a chcem.

Nevýchova neskutočne zmenila náš pohľad na výchovu a pochopili sme že to nie je o tom dovoliť všetko ale v pokoji sa dohodnúť navzájom a aj to ako rešpektovať keď sa nám niečo nepáči.

Ešte dodám že v rodine nevychova nie je novinkou keďže už sestra si kurzom prešla a snaží sa nevychovne viesť svoje deti, ktoré sú staršie ako naše preto v rodine sa nečuduju ako spolu všetci komunikujeme.

Ďakujeme nevychova, toto píšem asi po roku, po celý rok som nepotrebovala sem prísť a som tomu rada, vyzerá to tak že to u nás doma funguje ;)

Moc vám děkuji za informace, které jsem za ty dlouhé roky od vás dostala. Mám tři děti – 16 let, 20 let a 24 let.

Poznala jsem vás v r. 2016 a dětem tehdy bylo 10 let, 14 let a 20 let a řešila jsem věci, které důvěrně znáte.

Teď s nimi vycházím skvěle a kromě první dcery (to jsem vás ještě neznala), ostatní neměli „pubertu“.

Moc vám děkuji za to, že jste. :-)

Předpokládám, že denně dostáváte tisíce zpráv, proto se prosím nezlobte, že i já teď spamuju vaši „schránku“. Chtěla bych Vám moc poděkovat za to, co děláte a jak otevíráte nám, rodičům a velkým dětem, co už zapomněli, jak děti myslí a rozumí, znovu oči.

Jsme s manželem v kurzu noví a za mě u každého audia, které pouštím, přichází spoustu aha momentů. Mnohdy jsou zjištění tak jasná, až mě překvapuje, že jsme na ně nepřišli sami.

O to víc pak Vaše slova dojímají, jak jednoduchá komunikace s dětmi může být. Ještě jednou děkuji a doufám, že i s těmi našimi malými človíčky se s každou nabytou znalostí a zkušeností podaří náš vztah jen více a více zlepšovat.

Chtěla bych Vám všem moc poděkovat za Vaší práci a za to jak díky Vám dokážu i když zatím jen občas nevýchovně komunikovat se svými dětmi syn 6let a dcerka 1,5 roku.

Úspěchy jsou zatím jen takové malé ale čím dál víc jich přibývá a já mám opravdu neskutečnou radost a jsem šťastná.

Naučila jsem se v kurzu mnoho a nikdy nebudu litovat investice, kterou jsem do kurzu vložila. V kurzu jsem skoro rok, jde mi to trochu pomaleji, ale jak říkáte, učím se to a chvíli to potrvá ale výsledky jsou tu. Spoustu AHA momentů je už i u mě.

Moc díky, škoda, že jsem nevýchovu neznala před narozením syna, ale věřím, že vše postupem času doženu.

Na závěr bych se s Vámi ještě ráda podělila o jeden můj úspěch, který mě opravdu zahřál u ❤ a utvrdil mě v tom, že to za to stojí.

Dcerka nemá ráda čištění zoubků. Ráno ji nechávám ať si je přečistí sama ale večer jí je chci čistit sama, aby je opravdu měla čisté. Nemá to ráda křičí odstrkuje mi ruku druhou ručičkou schovává pusu a dnes jsme to daly já a moje úžasná Esterka bez křiku.

Šly jsme si čistit zuby a já ji to prostě řekla hele Esty já ti teď potřebuju vyčistit zuby vím, že to nemáš ráda, ale máš ráda bonbonky a ty nejsou zdravý pro zoubky mohly by se ti po nich zkazit a bolet tě víš a to já nechci. Já ti teď zoubky vyčistím a potřebovala bych abys otevřela pusinku.

A moje úžasná dcerka udělala vše co jsem ji řekla. Jak jednoduché a úžasné, děkuji nevýchovo.

Asi by som potrebovala napísať knihu aby sa tam zmestilo všetko v čom mi nevýchova pomohla. Úprimne keď som sa na túto cestu dala hľadala som rýchle riešenie ako „zvládnuť“ dieťa.

A to som nenašla a som za to vďačná. Namiesto toho som si našla cestu k svojej dcére plnú porozumenia a lásky. Aj keď tá cesta nebola vždy jednoduchá a nestalo sa to cez noc lebo to je presne to kde som na začiatku zakopla.

Trvalo mi dosť dlho pochopiť, že sa nesnažím vycvičiť psíka ale vychovať dieťa, že keď nepočúva všetko čo poviem neznamená to, že je nevychovaná alebo ma ignoruje.

Hlavné ale je, že som to s nevýchovou nevzdala a skúšala a skúšala a keď som si už myslela, že je to na nič zrazu mi došlo ako to funguje, že prázdne slová nič nezmenia a niekedy ani nie je potrebné hovoriť.

Všimla som si, že si s dcérou rozumieme a je to najkrajší pocit na svete. A áno rozumie mi aj keď ešte úplne nerozpráva 😉 a rozumela mi aj keď bola malá.

Teraz má 2 roky a 8 mesiacov a je to úžasný parťák. A nehovorím, že sú u nás iba dokonalé dni, ale je ich viac.

Zo srdca ďakujem ❤️

Ahoj, zdravím všechny nevýchovňáky. Mám za sebou s dcerou (3r) spoustu pláče, jejího i mého, hodně vzteku, opět na obou stranách, i momentů, kdy jsem si říkala, že já budu jediná, která to z kurzu nedá a pak přicházely první vlástovky.

A já začala věřit, že to dáme. Dnes jsem uklízela nádobí v kuchyni a najednou koukám, že na dlažbě je červená prstová barva, která se mi nedopatřením dostala na ponožky, podlaha klasicky čerstvě vytřená.

Mé staré já by zaclo zuřit, ale já jen sundala ponožky a pokračovala v uklidu, dcerka někam odběhla, za chvilku stála přede mnou s čistými ponožkami, podává mi je a říká:„To je pro Tebe, maminko, abys nenastydla jako já.“

Stávají se z nás parťačky, ještě nás čeká dlouhá cesta, ale díky Nevýchově věřím, že jimi budeme. Chci vzkázat všem, kdo si zoufají, nevěří, bojují…nevzdávejte to, stojí to za to.

Milá Nevýchovo,

právě dokončuji kurz a chtěla jsem Vám napsat už teď. Mám 20 měsíční holčenu Káju, kterou jsem myslela, že nikdy ani mít nebudu. Děti jsme nechtěli, neplánovali, ale osud to chtěl jinak.

Od těhotenství to byl takový cizí mimozemšťan a pokračovalo to i po narození. Nijak blízko jsme si nebyly, milovala jsme ji to ano, ale kámoši jsme nebyli. No a já vůbec nevěděla, jak na ni, co s ní dělat, jak ji vychovávat.

Někdo z okolí mi doporučil Vás, říkám si, že to by mohlo fungovat, to mi docela sedí, po shlédnutí nějakých prvních videí. Tak jsem si koupila celý kurz, nasdílela s manželem, a i když to bylo na dlouho, jdeme do finále.

Už teď ale chci říct: „Klobouk dolů.“ Nejen, že jsem se ve všech případech vždycky našla (to asi každá máma), ale to Vaše řešení mi neskutečně sedělo a přišlo mi to přirozené, až jsme se divila, že mi to nedošlo samotné.

Máme dvě babičky, které zastanou roli všech těch učitelů, policajtů, tak jsem mohla sledovat (a docela se i bavila), jak to aplikují na Káju.

Kája je splachovací, takže to většinou ignoruje a babičky se tak vysilují zbytečně. A když u Káji nepochodily, tak šly po mně a já dostávala tolik rad, že jsem je nestačila odrážet.

Ze začátku jsem se jim to snažila vysvětlit, jak fungujeme, i jsem babičkám chtěla nasdílet kurz, ale skončilo to u pokyvování „Ano, babi“ a děláme si to po svém.

A můžu myslím říct, že z mimozemšťana se stal můj parťák, který je samostatný, funkční a s vlastní hlavou.

Vedlejší efekt Nevýchovy mě ale neskutečně překvapil, nejen, že se vylepšil můj vztah s dcerou, ale i s manželem.

Hlavně ta část o vnitřních hranicích mi otevřela oči vůči mému manželovi, který má hranice úplně jinde než já a to často způsobovalo konflikt mezi námi.

Teď už víme, čím to je a respektujeme své hranice. I „popiš a pozvi“ funguje skvěle, když se nám nedaří domluvit. Dobře se u toho pobavíme, ale dohodu nakonec máme.

Takže Nevýchovo, mockrát díky!

Máme dvě děti (chlapeček 4,5 a holčička 3 roky). Poprvé jsem se s Nevýchovou setkala, když bylo malému 1,5 roku a narodila se dcera.

Viděla jsem nějaký webinář, část pětidílného seriálu, ale musím přiznat, že v tu dobu jsem ještě na tenhle typ výchovy nebyla naladěná. Byla mi děsně, ale děsně nesympatická, nesouhlasila jsem s tím, byla jsem přesvědčená, že Nevýchova je pěkná blbost a dál jela v zajetých kolejích Policajt + Učitel..

No, uběhlo pár let, během kterých jsem se několikrát zhroutila, že tu výchovu dětí nezvládám, že mě mají na háku, neposlouchají, ignorují, že prostě nevím, jak je mám vychovat, že jsem si to celé představovala trochu jinak..

Po těch zhruba 2,5 letech mě cesty opět zavedly k Nevýchově, opět jsem viděla pár webinářů, tentokrát již celý seriál a světe, div se..

Najednou mi to vše začalo dávat smysl, vše do sebe zapadalo, začala jsem si říkat „ty jo, to asi nebude úplně mimo..“ 😀 Zkrátka jsem potřebovala čas a asi plno nových zkušeností, abych si vnitřně došla k tomu, že ta Nevýchova se mi opravdu líbí, ztotožňuji se s ní a chci do toho jít! 💪

V červenci tohoto roku jsem si tedy kurz koupila a celý si ho poslechla již 3× a určitě ne naposledy. Zjišťuji, že při každém poslechu, se mi vše dostává víc pod kůži, pokaždé objevím něco nového, více a více mi vše do sebe zapadá.

Rozhodně nemohu říct, že by se mi dařilo, řídit se Nevýchovou na 100%, to ani náhodou. Je to pro mě úplně nový přístup, úplně nové myšlení, cítění.. Stále jsem hodně policajt + učitel..

Ale snažím se radovat se z malých střípků, které se občas objeví.. Vidím jako pozitivní, že více přemýšlím o tom, co asi děti cítí v určitých situacích, co já cítím.. Pokud zareaguji „výchovně“, hned si to uvědomím a věřím, že příště se mi to povede lépe..

Mám hodně problém s tím, že nedokáži kontrolovat své emoce, často vybuchnu, vyjedu na děti.. Hlavně ranní odchody do školky jsou občas peklo.

Málokdy se mi podaří, vyřešit situace od počátku v klidu.. Takže pořád do kolečka chodím za dětmi, omlouvám se, vysvětluji, že se snažím učit, abych to příště zvládla lépe a věřím, že se tak jednou stane..

Poslední dobou mne dostává dcera.. Když vybuchnu, občas za mnou přijde, položí ruku na rameno, podívá se takovým rozumným pohledem a řekne „Mamiii, klid, to bude dobrý..“

Co na to říct? Vždy mi to vžene slzy do očí.. A syn se pro změnu začíná sám snažit o dohody. Jsou to zatím opravdu malé střípky, ne vždy se zadaří, ale vidím, že to celé má smysl.. 🥰

Poslední poznatek.. Úžasným nakopnutím je pro mne bonusová kapitola Time management.. Poslechla jsem si již několikrát, je to pro mě neskutečné prozření.. Prostě úžasné 👌

Nevýchovo, moc děkuji za to, co děláte, děláte to neskutečně dobře, má to smysl a jsem neskutečně šťastná, že jsem k Vám nakonec našla cestu, i když to nebylo hned 😊 DÍKY!

Milá Nevýchovo,

rok s Vámi utekl jako voda a ráda bych Vám moc poděkovala za otevření mnoha dveří, do kterých jsem s dětmi už vstoupila. Někde jsme už uvnitř a vše šlape jak má a někde stojíme mezi dveřmi, ale myslím, že vše chce čas a trpělivost.

Stále se učíme všichni, ale musím říct, že za ten rok jsem spoustu věcí pochopila a naučila se nahlížet na různé situace dětskýma očima, což mě dříve vůbec nenapadlo. Tím bych chtěla moc vyzdvihnout audia zážitků pohledem dítěte. :)

Bohužel jsem hodně vzteklá již od útlého věku a než jsem se přihlásila do Nevýchovy, tak jsem každou chvilku vypěnila jak papiňák a pak si celou noc nadávala, jaká to jsem hrozná matka.

Neříkám, že se mi to už nestává, někdy samozřejmě ano, ale jedna z velmi důležitých věcí, které jsem se zde naučila je to, vynechat z toho dítě.

Dnes jsme se už s dětmi balili na prázdniny, manžel se zdržel v práci, já dala věci do kufru z jedné strany, děti z druhé vyndávaly, hádky dětí, které hračky se vezmou, rozlité pití svačina na zemi atd, prostě den jako korálek. :)

Když už jsem to s nervy nezvládla, tak jsem zaječela, že už toho mám dost a že jestli neskončím v blázinci, tak to bude zázrak a proč mi to děti dělají naschvál! (No děs, vážně)

Děti zkoprněly, ale čtyřletá dcerka řekla dvou a půl letému bráškovi ,,neboj, to maminka nekřičí na nás, je unavená a nervozní, abychom to vše stihli, pojď postavím Ti autodráhu". :) Jako švihnutím kouzelného proutku jsem se uklidnila (a dojala zároveň), objala ty moje dva rarachy a vše jsme pak v klidu zvládli.

Toto je jeden z mnoha případů. Dále Vás určo budu sledovat a počítám s kurzem pro puberťáky. :)

Přeji jen to nejlepší a ať se daří.

Díky,

Nevýchovu máme koupenou od miminka a jedeme v jejím duchu a je to perfektní, Sísa je božská. Kdybyste se dostali do fáze, že webináře nestačí, tak neváhej, je to investice, která se vrátí 100000× :) 

Tento přístup mi byl velmi blízký, aniž bych ho znala. Do kurzu jsem vstoupila, když bylo Elen necelých 18 měsíců, v té době už jsem měla na kontě asi 20 přečtených knih o přístupu k dětem. Kurz jsem tedy zkusila jen ze zvědavosti, jestli mi může dát ještě něco navíc, co jsem v knihách nevyčetla. Také jsem chtěla další ujištění, že to, co dělám, je opravdu správné.

Myslela jsem, že moc nového se nedozvím, ale nakonec jsem byla příjemně překvapená. Zajímavé pro mě bylo poznání, že ne každé vlídné chování je zákonitě správné, mezi rodičem „učitelem“ a rodičem „partnerem“ byl velmi úzký led… alespoň pro mě a díky Nevýchově v těchto přístupech vidím diametrální rozdíl. Ale vždy jsme to tak nějak zvládli ustát a s Nevýchovou v zádech si jsem jistá, že vše, co se děje, má svůj význam a z Elen neroste vzdorovité a rozmazlené dítě, ale sebevědomý človíček s vlastním názorem.

Nyní jsou jí dva roky (26 měsíců), moc pěkně mluví, a někdy až žasnu, co vše mi je schopna říct. Nejvíc mě fascinuje, když mě sama od sebe přijde obejmout, když pláči nebo je mi smutno, když při vztekání se reaguje na moje „dohodnem se?“´slovy „tak jo“, když se na mě vždy podívá a zeptá se „můžu?“ v případě, že si není jistá, jestli je to OK, když mě z ničeho nic obejme a řekne, že jsem její kamarádka. Všechno mě to neuvěřitelně naplňuje pocitem a jistotou, že my to opravdu zvládneme i jinak než násilím a křikem.

Mám dvě úžasné děti, 4letý syn a 1,5letá dcerka. Syn pohodář, dcerka umíněná (po mámě :)). E-maily z Nevýchovy mi chodily ještě před narozením dcerky, pročítala jsem je a zjistila, že vlastně Nevýchovu tak trochu praktikuji na syna už dávno. Vše klapalo v pohodě, než začaly první sourozenecké třenice.

Moji rodiče, které mám moc ráda, mě vychovali, jak nejlépe dovedli, ale já vím, že děti chci vychovat jinak. Můj vztah k bratrovi nebyl a není tak dobrý, jak bych si přála, právě v důsledku výchovy. Často jsem si nevěděla rady, jak zasahovat při sourozeneckých konfliktech, abych neublížila a byla spravedlivá. Vstoupit do kurzu jsem zvažovala dlouho, hlavně z finančních důvodů. Kdykoliv byl zase nějaký konflikt, tak jsem si jen povzdechla, že kdybych už absolvovala kurz, určitě bych uměla situaci správně řešit.

Cítila jsem se bezradně a moc se bála, abych nenarušila hezký sourozenecký vztah. Tyto pocity plynuly přirozeně z nedostatku vlastních zkušeností a zážitků. Moc dobře jsem si pamatovala, jak řešili konflikty moje rodiče. Výsledkem byla křivda, smutek a ne příliš hezký vztah ke staršímu bratrovi.

Nevýchova mě naučila zásadní věci. Naslouchat, být trpělivější a důsledná. Občas nejsem tak naslouchací, trpělivá a důsledná, jak bych si přála, ale stále na sobě pracuji. Je u nás méně křiku a hlavně nedorozumění, které plyne právě z „nenaslouchání“.

Syn (4 roky) je na dceru (1,5 roku) hrubý a ubližuje jí, a ona mu to už začíná vracet. Učím ho, ale i ji, jak si říci, co potřebuji, a najít řešení. Je úžasné sledovat, jak syn vysvětluje své sestřičce, že přes ni nevidí na pohádku a aby si sedla vedle něj. Dříve, když si stoupla mezi něj a notebook, tak ji prostě kopnul :(

Cítím teď obrovskou podporu, mám informace a způsob, jak komunikovat s dětmi tak, aby nám bylo fajn. A nejen s dětmi, ale i s manželem. Dříve jsem si myslela, že naše komunikace je v pohodě, ale až při „praktikování“ Nevýchovy na dětech jsem zjistila, že jsem ji začala praktikovat i na manžela, a je super si říci, co a jak potřebujeme.

Moc dekuji za to, co delate, a ze mi ukazujete jiny smer, nez ktery znam ze sveho detstvi. Nekdy totiz clovek jen vi, ze tak to nechce, ale nevi, jak to chce.

Před nevýchovou u nás panovala napjatá atmosféra. Já, manžel i děti jsme si tak nějak nerozuměli. Hádky byly celkem časté, tisíckrát jsme vždy něco museli opakovat a nebylo nám prostě spolu nejlíp. Ačkoliv jsme se s manželem snažili, děti nám to vždycky komplikovali.

Máme 2 hodně živé holčičky (4 a 2 roky) a už od začátku jsme věděli, že to s nimi nebude lehké. Vše potřebovali zkoumat, hranice skoro žádné neznaly a my se o ně báli. Takže jsme spoustu věcí zakazovali, při každém nebezpečném kousku trnuli strachem o ně a na čas pro nás jsme úplně zapomínali.

Manžela děti moc neposlouchali, já jsem na tom byla s nimi lépe- jelikož dokážu udělat zábavu ze spousty věcí. Ale i tak mi přišlo, že mě děti nerespektují. Pořád jsme se uklidňovali, že jednou z toho musí vyrůst. Spoustu křiku a hádek způsobovala vzájemné neporozumění a trvání na našem požadavku.

S Nevýchovou se sobě navzájem otvíráme. Jsme upřímní, říkáme si, co potřebujeme, a učíme se naslouchat tomu druhému. I když jsem myslela jak hodně spolu mluvíme, tak teď spolu už konečně začínáme pořádně komunikovat. Ne jen říkat co kdo musí a má udělat. Už je menší problém jít spinkat, oblékat se či uklízet. Takže není celý den jen na nás, ale i na našich dětech.

Učíme si dělat čas i jen sami na sebe a opravdu nás ty děti i nechají chvilku odpočinout. A čeho si na Nevýchově hodně cením je, že se učím odhodit strach a učím se jim důvěřovat. Nechávat věci na nich a hlavně i podle nich. Situace začínám vidět s chladnou hlavou a hledám řešení bez afektu.

Dětem se znatelně zlepšila komunikace. Méně si vyžadují pozornost, jsou víc samostatnější, sebevědomější, začínají říkat svůj názor. Mají menší problém spolupracovat. Když vědí že si spoustu věcí můžou zkusit tak už je pak nelákají. Daleko méně se vztekají a když už k tomu dojde tak je to záležitost na pár vteřin. Jsou na sebe hrdý a já zase na ně. Dohody je baví, ke křiku už se vrátit nechtějí. Pořád mi říkají jak mě milují. Cítím z nich, že jsou šťastní.

Partner je ze změn nadšen. Nejen ze změn u dětí, ale hlavně i u mě. Byla jsem už unavená z věčného mluvení a zodpovědnosti a jednala pod afektem a potřebovala mít všechny věci 100% a podle sebe. Teď dávám rodině víc prostoru a důvěry. Atmosféra u nás doma se zklidnila. Nevýchova pro mě znamená možnost žít spolu, důvěřovat si a propojit naše Světy v jeden celek.

Ahojte Nevýchova 🙂 Chcem sa len poďakovať za nevýchovu… zrazu idú niektoré veci oveľa jednoduchšie, bez stresu, plaču či hádzania sa o zem. 🙂 a pritom stačilo tak málo. Pozorovať, načúvať dcere a snažiť sa robiť veci tak, aby to vyhovovalo aj jej aj mne.

Na kurz som narazila náhodou a popravde odkedy sme sa (zatial aspon z časti, nie sme ešte úplne nevýchovní) vybrali týmto smerom, mam pocit, že nám to dosť pomohlo.

Vždy rešpektujem Sofiine slová, čo si myslí, viac sa rozprávame, vysvetlujem, počúvam, nechávam niektoré rozhodnutia vyslovene len na dceru, pýtam sa čo potrebuje, opisujem situácie, ktoré musia prísť, snažím sa vždy dodržať čo poviem.

Vdaka nevýchove mám pocit, že máme so Sofi k sebe bližišie a nie je to u nás len o tom, že ja niečo poviem, a ona to musí spraviť.

Tak včera večer jsme se šli jako obvykle koupat ....., koupili jsme všem nové kartáčky na zuby a tak došlo na jejich rozdělení, každý si vybral barvu jaká je mu nejbližší a vše v pohodě. Pak vezmu kartáček pro Michalku (3 roky) opláchnu ho pod vodou dám na něj pastu a podávám jí ho, že si může vyčistit zoubky. Najednou děsný vztek „já si čistit zoubky nebudu!!“ a kartáček letí i s pastou do kouta.

V tom Verunka (5 let) z vany povídá, taťko, taťko, nyní jsi byl zase jako policajt a ty jsi chtěl být jako partner co, to se Ti moc nepovedlo. Aha, tak co bylo špatně, obracím se na Michalku a ptám se, co bys potřebovala aby jsi si vyčistila zoubky.

Míša: jen nechci aby jsi mě ten kartáček namáčel ve vodě nic víc… a už si ho utírá do ručníku. Pak si sama dává pastu na kartáček a čistí si zoubky, pak už jen přiběhne a ukazuje zoubky, koukni, jako perličky co? :). Pak mě obejme a povídá, mám tě ráda taťíno.

Úžasné na tom také je, že děti se s náma na tato videa přímo nedívají, chodí si tak po baráku, hrají si a druhý den klidně přesně řeknou co slyšeli a jak to vnímají. My u toho musíme sedět a 3× si to přehrát a ještě nad tím přemýšlet … pak se musím pozastavit nad tím, proč učitelky ve školách vyžadují od dětí takovou pozornost :) ?

Ten pohled a vnímání dívat se na děti jinak než jako na děti mě dá asi největší práci, nyní tu jen tak sedím, dívám se jak si hrají a tak nějak si to přenastavuji. Asi jim řeknu ať mě říkají Karle …

Právě jsem se dodívala na videa 3. týdne. Zatím se mi daří udělat si čas každý týden. Na začátku se nám ale s 5 letou dcerou moc nedařilo a moc jsem nechápala proč. Odmítala dělat dohody. Pokud jsem za ní přišla, že můžeme společně vymyslet, jak to udělat, abysme byli spokojení všichni, začala křičet, odmítat, říkat rezolutně „ne, nechci, ne ne ne“.

Až skupina na FB mi dost pomohla otevřít oči. Sdělila jsem tam můj problém a díky diskuzi, která se rozběhla jsem si uvědomila, že jsem už tak otrávená a nešťastná z toho, jak se k nám dcera chová, že i já se tak k ní začínám chovat. Kdykoliv po mě něco chtěla, neměla jsem energii na to plnit její neustálé požadavky. Někdy jsem se ani nesnažila zakrýt moje otrávení.

Také jsem zjistila, že dcera se po delší dobu učila, že ona rozhoduje, co chce, co ne a my s tím nic nenaděláme. Proto jí dohody nevyhovují, znamená to pro ni, že něco bude muset dělat začít. Takže se snažím přijít na motivace pro ni. Změnila jsem tedy své chování a hned první den se dostavil malý úspěch, uzavřely jsme první dohodu. Sama za mnou přišla.

Jdeme zatím po malých krůčcích, protože pokud tady dva roky byla na něco naučená, tak se to zkrátka nezmění ze dne na den. Jsem ráda, že aspoň ty malé krůčky děláme. 

Právě jsem skončila kurz Nevýchovy a začínám být dost spokojená.
Mám děti už větší – skoro 11 a 15 let. Díky kurzu jsem pochopila jak se moje děti cítí v různých situacích a změnila jsem na ně náhled.

Už je nevidím jako zlobivé, nebo tak že mi něco dělají naschvál. Ale vidím je jako velké osobnosti se kterými se dá mluvit o všem. Sami poznali že je u nás teď něco jinak a vidím to na nich, že se cítí lépe. Hodně se mnou teď o všem mluví a svěřují se.

Až včera jsem se dostala k videu popiš a pozvi, tak jsem zase o něco chytřejší a půjdu to vyzkoušet :-)

Jeden velký pozitivní úspěch máme za sebou se synem (8 měsíců). Včera po shlédnutí videa popiš a pozvi jsem šla syna přebalovat. Začala jsem mu říkat, co budeme dělat, co mu sundávám, co teď dělám
… a on v klidu ležel a nikam se netočil.

Ve videu byla jedna důležitá věc, alespoň pro mě. „Představ si, jak by ses cítila ty?“

A já jsem si představila, jak jsem na kosmetice mám zavřené oči a moje sestra kosmetička mi začíná dělat něco s obličejem. Uaaaa. Hrozné, kosmetiku si neužiju, lekám se…

Poprosila jsem ji tehdy, aby mi říkala, co mi dělá a bude dělat. A bylo mi zase fajn.

Milí rodiče, smekám před vámi všemi a děkuji za kurz, webináře a sdílení zážitků. S mým 20m synem se zvládneme téměř na všem dohodnout, ale samozřejmě je stále co zlepšovat.

V čem jsem však úplný začátečník je moje nové povolání – učitelka (kratičký úvazek, jen 4 hodiny) matematiky v 6.třídě.

Dnes mě však potěšilo hodnocení pana ředitele po hospitaci: „partnerský přístup k dětem, výborná komunikace a sociální dovednosti, jednání se žáky jako rovný s rovným“ – hned jsem si vzpomněla na Nevýchovu. 

Ahoj všem

Poslední dny tak nějak přemýšlím. Za rok jsem ušla úplně neuvěřitelnou cestu. Cestu k předěláváni sebe sama, napraveni se.. Vše pro své dítě (13m) především a pro sebe.

Já člověk z rodiny cholerickeho policajta a nervniho učitele. Já nervak okoukany a nauceny. Mám před sebou ještě kus, neříkám že ne.

Vím třeba, že ve chvíli kdy jsem úplně totálně vyčerpaná dává mi zabrat kontrola nad sebou, dohody.. Ale na tom zapracuji, naštěstí se to moc neděje.

Je úžasné jak spousta věcí jde řešit v klidu. Je úžasné jak jsem se naučila i v některých situacích zastavit a pak až reagovat.

A komunikace s ročním dítětem? Dřív by mě ani nenapadlo že to jde. A jde. Plus jedeme znaky a…

Jsem na sebe hrdá. Jsem hrdá na něj. Chtěla jsem se změnit, chtěla jsem být jiná, chtěla jsem kontaktní dítě, chtěla jsem mu rozumět… Vše jde… 

Děkuji Nevýchovo, díky i vám všem tady.. inspirace, pomoc, podpora, rady.. 

Vypočula som si prvy týždeň kurzu a zistila sama na sebe a na dcérke, ze všetky nedorozumenia vyplývajú z mojej netrpezlivosti a z mojich predstav „ako by to malo byt, ci vyzerať, ci fungovať“.

Dieťa je najlepšia škola lásky. A vy Nevychova mi pomáhate túto školu lásky pochopit a porozumieť sebe aj dieťaťu lepšie.

Ďakujem Vám, ste úžasní 😘

Kurz dokončen. Nevím jestli byl záměr nás na konci zobrečet, ale povedlo se. Zrovna jsem venku venčila psa. Naštěstí nikdo nešel kolem. Nevýchovo děkuju. Za vše.

V 21 dnech „pauzy“ jsem to nevydržela a kurz si poslechla ještě jednou. Jediné co jsem zjistila, že si musím vzít pero a papír a ty nosné myšlenky si zapsat. Dát na viditelné místo a čerpat z nich.

Můj příběh nakonec. Na den dětí jsme byli s detmi na hřišti a syn (5let) hral s tátou futbal. Přidali se k němu další kluci.

Mne tak rozčilovalo, že kluci byly starší a každý hrál sám za sebe a náš syn je jen honil a snažil se dotknout míče a nešlo mu to, až jsem zakročila. Jediné co jsem řekla, že by bylo fajn kdyby si i nahrávali, že by je to možná víc bavilo.

Stačilo se kouknout na manžela a bylo mi jasné, že jsem to podělala… ale pak za mnou přišel syn. „Mami můžu ti něco pošeptat? Ja jsem rád, že jsi to řekla, ale mne se líbilo jak to bylo. Nemusíš nic dělat!“

Odešla jsem hrát si s dcérou s tím, že to fakt není moje věc. Vím, že tohle bude pro mně šíleně těžká cesta, protože všechno ráda organizuji a do všeho se snažím zasahovat.

Neostává nic jiné jen si říct „zvládnu to“. Protože ta detská otevřenost za to stojí. Doufám, že tak otevřeně se mnou bude jednat navždy.

Díky vám za vše Nevýchovo. Jsou to 4 roky co nám doma pomáhate. Ja jsem za ně vděčná. Né vždy nám to jde, ale když to jde chce se mi štěstím brečet.

Kdyz neni fajn, tak si zoufam a je to desny. A nemam ani silu sem napsat pro pomoc.

A kdyz je fajn, tak zas nemam to nutkani sem napsat :) ale rikam si, ze mi seznamek uzasnosti do budoucna treba pomuze :)

Takze, zatim (rok a pul) s ted triletakem, se nam uz diky Nevychove povedlo:

*prestat hazet jidlo na zem (to uz je davno:). Stacilo jen dat mu vic duvery a samostatnosti, a premejslet, co chce. Zbavili jsme se zidlicky, kde byl privazanej, a co sedi na zidli a muze kdykoli jit, talir na zem nikdy nehodil.

*prestat kojit pres noc. Musela jsem si usporadat, ze je pro oba dulezity a nutny, abych se vyspala (a kloucek taky). Takze (bohuzel ale dulezita) moje hranice.
A pak jsem si to opakovala, kdyz v noci knoukal a sapal se. Diky tomu jsem byla pevna a chapava a par dnu ho utulovala ke spanku misto kojeni. Trvalo to jen par dnu :)

*ustat kdyz poprve plakal u dveri do skolky, ze nechce, a ne strcit ho tam breciciho proti my vlastni vuli (coz naznacovala ucitelka a pak nastvane zavrela dvere a nechala nas ana chodbe).
Sedeli jsme tam pul hodky a povidali si, nez jsem si vyresila, ze fakt je dulezity, aby sel a ze se o nej dobre postaraj a potulej, jak bude potrebovat, a ze akceptuju a ustojim, ze tam pujde placici. Vsechno jsem mu rekla. Sel placici, ale hned za dverma smich. Uff.

*zjistit (popis, pozvi, uznani emoci, respekt..), ze se mu ve skolce libi, ze je ‚jen‘ tezky se rozloucit.

*pomoct protiskolkovymu partnerovi, kterej ale taky souhlasi, ze je pro naseho kloucka skolka dulezita, urovnat si duvody. Kdyz se trosku zoufale ptal, ze nevi, co ma ale odpovedet, kdyz Endisek rika, ze do skolky nechce.
Rekla jsem, ze ja bych mu rekla pravdu – ze myslim, ze je to dulezity, pze jinak nema moznost hrat si s jinejma detma i dospelejma a jinejma hrackama a delat jiny aktivity.
A ze tam muzem jen tri dny v tejdnu, tak je dulezity, aby sel vsechny ty dny. Prej jsem uzasna. No spis je to Nevychova ;)

*klouckovy ted uz casty dohody. ‚Jeste pet minut a pujdem jo?‘ ‚Ne ne, nejdriv si trosku pohrajem a pak pujdes mejt nadobi, jo?‘ (Puvodne jsem to navrhla obracene)
‚Tak to udelame takhle …, co ty na to?‘ ‚Tato, dejsi jeste to cigarko, ja si pohraju, a pak pujdeme spat, jo?‘ :D

To jsou ty velky veci, jen zacatek. Budu si sem dopisovat i ty mensi:)

Dobrý deň milá Nevýchova,

len v skratke by som sa chcela podeliť o moje pocity a skúsenosti s deťmi (Viki 5r., Marek 7r.).

Snažím sa s deťmi komunikovať „nevýchovne“ a niekedy ich to teda dosť zarazí.. myslím, že hlavne starší syn hneď pochopil, že sa snažím o zmenu a ide v tom so mnou, čo je úžasné.

Ešte sa mám veľa čo učiť.. no keď vidí, že by som najradšej vybuchla… sám mi povie… „mami dýchaj, hlboký nádych a pôjde to..“ tak sa vždy len usmejem a za jeho veľkej podpory to naozaj ide. Mala som s ním veľa konfliktov, „vďaka“ mojej policajtsko-učiteľskej výchove.. som to poriadne zbabrala.

Žiaľ vždy si zabudnem zapnúť nahrávanie, ale raz sa mi predsa len podarilo.. riešila som s dcérkou, ktorá je presný opak syna. Má svoj svet.. miluje les, zvieratá.. taká naša rusalka :) sa ešte o desiatej ráno hrala a spievala si v pyžame, neumytá, nenajedená..

Bol víkend a my sme mali toho veľa naplánovaného.. zvyšok rodiny už pracoval na dvore… Snažila som sa jej nevýchovne vysvetliť, že by mi moc pomohlo, keby sa išla umyť a obliecť a pomohla by nám s upratovaním svojej izbičky..

Keď som si to audio vypočula…spočiatku si Viki myslela, že srandujem.. tak sa zabávala (pretože som jej to nepovedala po policajtsky, ako bola zvyknutá).. keď som sa jej to snažila vysvetliť druhý, tretí krát v mojom hlase už je cítiť naliehanie..

Pýtala som sa jej ako by to chcela.. odpoveď bola hrať sa celý deň. Dohodli sme sa, že sa budeme hrať pri upratovaní.. a zrazu odišla preč, myslela som si, že to nepochopila.. tak som to nechala tak. Na moje prekvapenie sa išla prezliecť, umyť a potom sme sa hrali ako sme si sľúbili.

Z audia som však zistila dôležité pozorovanie:

– na zmenu si musia zvyknúť aj deti, musím byť trpezlivejšia a počkať na ich reakcie

– nesmiem sa nechať strhnúť stresovým vypätím.. nemusí byť všetko hneď tak ako si poviem ja, alebo hovorite vy vo videu… však o tomto celá nevýchova je :)

– mám pocit, že deti stále prosím, aby niečo urobili.. vždy som o všetko poprosila aj deti, manžel tak isto.. ale teraz, keď si svoje kroky viac uvedomujem, mala som pocit, že ich PROSÍM o umytie rúk.. odloženie zo stola.. proste o všetko.. tak mi to prišlo až moc..

Ale práve som si uvedomila, že pred tým som to robila automaticky a teraz možno tomu slovu sama dávam vážnosť a je to úprimné, deti to cítia a urobia to oveľa rýchlejšie, alebo HNEĎ NA PRVÝ KRÁT!

Tak sa teším z malých krôčkov. Držte mi palce. V nahrávaní budem určite pokračovať, má to veľký význam.

Milá Nevýchovo,

píšu Vám, abych vyjádřila, jakou mám radost z toho, co děláte, jak moc si vážím Vašich webinářů a kurzu Nevýchovy, i když mi pomáhají trochu jinak, než většině rodičů.

Jsem v kurzu už jeden rok, mé děti jsou již téměř dospělé, a bohužel se mi ze zajetých výchovných metod už moc nepodařilo vyjet, takže doma se mi podařily jen drobné změny.

Sice mě to mrzí, ale na Nevýchovu přesto nedám dopustit. Mám ji ale spíš pro sebe než pro děti. Pro svou duši, pro to mé vnitřní dítě.

Nevýchovu poslouchám pravidelně několikrát týdně při řízení, při cestě do práce. Pořád dokola. I Vaše webináře pravidelně sleduji.

Miluji tu laskavost, která v nich je. Vždycky se u toho dojímám, a stále nacházím něco nového. Pomáhá mi to pracovat na sobě, dospět, a najít se a být vnímavější a klidnější, probouzí to ve mě lásku.

Moc Vám děkuji a držím Vám palce, ať se Vám daří. A i všem rodičům, kteří dokážou pomocí Vaší Nevýchovy vychovat laskavé, zdravě sebevědomé a šťastné děti.

Nejlepší webinář ze všech, kvůli němu jsme koupili celý kurz. Sedí tam uplně všechno. Je absolutně báječný. Zásadně nikdy, v ničem nelhat, děti pochopí pravdu, ať je jakkoli těžká.

Sice nás to stálo Ježíška, že nosí dárky, ale upřímně, Vánoce nejsou o dárcích, ale o té blízkosti. Takže žádné odcházení na tajňáka, žádné kecačky, a kamuflovačky, prostě krásná a čistá pravda.

Absolutní respektování jejich těla, že když se jim cokoli nelíbí, okamžitě přestáváme.

Děkujeme ti Nevýchovo, jsi báječná. Pomohla jsi nám otevřít oči, naštěstí už v 6-ti měsících jejího věku  Děti jsou jen menší verze nás dospělých a tak se k nim chováme stejně, tak jak bych chtěla, aby se okolí chovalo ke mě. 

Než jsem našla tenhle kurz byla jsem zoufalá. Vůbec jsem si nevěděla rady se svým synem.

Začalo se to zlepšovat když jsme sami dva a nikdo se nám do toho nemontuje (hlavně babička a strejda z otcové strany) tak je to úplně super dokážeme se většinou na všem domluvit.

Dokonce jsem přišla na to že některé ne a musím bylı zbytecne a tak jsem je postupně odstranila.

Mám ještě dlouhou cestu bojují se svyma emocema protože dětství jsem neměla lehké ale věřím si že po čase se to bude zlepšovat.

Samozřejmě pokud mi ale někdo do toho zasahuje tak často vyletím jak papiňák a pak mi je to strašně líto hlavně vůči menu synovi. Ale snažím se mu vždycky vysvětlí že to není jeho chyba že jenom bojují sama se sebou a někdy si nevím vůbec rady.

I tak vám za všechno děkuji s vámi jsem usla velkou cestu a na výchovu dítěte se dívám úplně jinýma očima.

Moc děkuji

Dobrý den Nevýchovo,
teda… Ufffff…

Vaše příspěvky na mě vyskakovaly na FB už nějaký ten pátek, a teprve až dnes jsem se rozhodla projít kurzem.

Musím Vám upřímně říct, že jsem první lekci proplakala… Tak moc jsem se v tom našla.

Nevím, co mě dojímalo víc – zda vědomí, že se vše dá změnit, nebo určitá bolest z toho, co jsem dokázala vypustit z úst při komunikaci s mou dcerou..

Máme s dcerou moc hezký vztah. Je jí 13 let a trápí mě akorát pubertální odmlouvání, vždy poslední slovo a nikdy nekončící bordel v pokojíčku (vidím úplně sebe v jejím věku. Ale úplně).

Proč píšu tento vzkaz? Chci Vám moc poděkovat. Už teď vím, že komunikace mezi mnou a Verunkou bude tak, jak má být.

A ještě jedno geniální obrovské plus zhlédnutí videa přineslo – zjistila jsem, že se vlastně stejná metoda dá aplikovat i při zlepšení komunikace s manželem.

Takže dvě mouchy jednou ranou.
Jste skvělí, děkuji Vám!
Mějte krásný den

Ahoj Nevychovo a vsichni…

Prvni uspechy jsem oslavila, kdyz dceri bylo 13 mesicu a tyden kurzu byl za mnou.

Promluvila jsem k ni, ze je tezka a uz ji nemohu uspavat na ruce a prekvapive od te doby chovat nechtela, zacala usinat sama v postylce s drzenim za ruku (ikdyz se to jeste stokrat menilo, bylo to lepsi nez chovani).

Co se narodil syn (10M), nemame to doma tezke nejen my, dospeli, ale i nase dcera (v kvetnu 3r).

Nalady ma jak na houpacce a co drive zvladala (skolka, navstevy, jidlo) stalo se zas po posledni nemoci problemem. Nejsem vzdy zcela nevychovna, ale snazim se.

Uz se nam dari zas neco vic jist, i nepopularni navstevy u mych rodicu vypadaji na lepsi ceste, jen ta skolka jeste.

A jako bonus jsem si i neco vyrikaka s rodici v klidu a bez emoci. Rekla jsem, co jsem mela na srdci a to je to dulezite…

Co je ale pro me velikym motorem, muj malej zavislak na tatovi mi vecer pred spanim zacal rikat „Dobrou maminko mam te rada“ a vcera vecer se poprve pred usinanim pritulila ke me.

Krasny to pocit! Vsem rodicum bych chtela jen rict… VYTRVEJTE, MA TO SMYSL.

Ďakujem aj ja, v nevychove som sa našla vidím jeden pokrok za druhým, ste úžasní.

Som učiteľka povolaním a prečítala som dosť k nich o výchove, a prešla rôznymi kurzami a ale nič mi nedalo také poznanie ako nevychova.

To že dieťa je bádateľ a partner, a to že stačí zmeniť komunikáciu a postoj k nemu a je z toho nádherná cesta výchovou, že aj ten malinký tvor chce so mnou spoluprácovat a hľadať spoločnú cestu.

Maťko je teraz chorý a má sopliky a vďaka nevychove si sám chce dať sprej do nosa, v pokoji, síce trochu s plačom odsajeme odsávačkou s vysávačom sopliky a pritom sa predtým len keď som išla vysávať bál…

Nech aj naďalej pomáhate tvoriť spolu s nami rodičmi lepších ľudí a tým aj kúsok lepšieho sveta

Zdravim mily tim nevychovy,

snazim sa tu sformulovať, co mam vlastne za problém a zakazdym, ked zacnem pisat, tak si zacnem aj sama odpovedať.

Tak som sa rozhodla, ze vam velmi pekne podakujem, za super kurz a za to, ze robite skvelu pracu co sa tyka zasvetenia dospelych do detskej duse.

Od pozretia kurzu ubehol skoro rok a pol a je to stale velmi prijemne, mat po ruke principy, o ktore sa da opriet, ked mam pocit, ze uz neviem, stale zistim, ze vlastne viem 😉 (aj ked mi to niekedy trva dva dni…).

Dakujem za to, ze stale objavujem, koľko dovery este mozem priniest vztahu mna a mojej dcérky skrz uprimnu komunikaciu. Vsimam si, ako by sa moje ja z doby pred kurzom chcelo vyhybat situáciám, nepovedat to, zatajit tamto, len aby sa vyhlo konfrontacii a pocitmi dieťaťa.

Teraz uz vidim toto moje zbabele stare ja aj to, ze takym spravanim vyjadrujeme, ze neverime dieťaťu, ze to zvladne prijať. Je to velmi oslobodzujuce, hovoriť veci tak ako su..

Dakujem za to, ze ste sformulovali presne to ako citim, ze by to malo byt a tym pádom to uz „iba“ necitim, ale presne viem co a preco robim to co robim.

Prajem nech a sa vam dari dostat do srdc co naviac rodičov, aby svet este krajsi. ❤️

Zdravím všechny v Nevýchově. Je to u nás jak na horské dráze, takže pro jistotu jsem se rozhodla zkouknout kurz ještě jednou.

Nevýchova mi otevřela oči a dlouho zavřená vrátka nejniternějších strachů a pocitů všeho druhu, myslím že jsem pochopila, co je špatně a pracuju na změně v komunikaci s dcerou i v péči o svoje vlastní já, jen je pro mě těžké zbavit se starých návyků, někdy se sama nestačím divit, co ze mě vypadne za moudro.

Díky vám všem věřím, že dokážu přeskočit vlastní stín a dát vše dopořádku. Nejde vyjádřit slovy, co pro nás děláte, dáváte naději nám všem, že bude líp.

Jmenuji se Magda, jsem máma 3 rošťáků (5 let, 3 roky, 1 rok) a teprve asi 4 týdny kurzu nevychovy…. Zpočátku jsem začala s velkým nadšením, po shlédnutí prvních 2 týdnů jsem se zasekla s tím, že nevím jak na to, jak začít, jak přestat řešit vše s křikem….

Myslela sem si, že nemůžu poslouchat další týdny kurzu, když mi nejdou do pusy první nevýchovné formulky. Připadala jsem si z počátku opravdu trošku jako dement při pomyšlení, že budu takto komunikovat s dětmi…

Jenže nejstarší syn byl v té době opravdu k nesnesení, jak zlobil… Řekla jsem si, že musím pokračovat dál, že tohle musí jít nějak zvládnout…

Místo videí jsem začala poslouchat audia a to v době, kdy jsem uspávala nejmladšího syna, to ti starší už věděli, že si musí vystačit chvíli sami… když už jsem měla část rozposlouchanou, vždycky jsem si už našla čas doposlouchat zbytek.. najednou to do mě vplouvalo samo….

Zjistila jsem, že v prvních týdnech jsem sice nezačala s dětmi hned nevýchovně komunikovat, ale v hlavě jsem si uvědomovala, co říkám, co tím dávám dětem doopravdy najevo a jak jsem to asi měla říct jinak a lip… Prostě už jsem vnímala, že dělám něco špatně a jak by to mohlo jít lépe…

Největším prozřením a zlomem v kurzu pro mě bylo shlédnutí 3. a 4. týdne.. Uvědomila jsem si spoustu věcí, mimo jiné to, jaká jsem byla doposud špatná máma a “špatný” nevyrovnaný člověk…

Zjistila jsem, že jediné, proč nám to s dětmi nefunguje, proč zlobí a neposlouchají, je ve mě, v mém přístupu k nim, v mém nitru… srovnala jsem si v hlavě svoje vnitřní hranice a najednou mnou prostoupil jakýsi vnitřní klid…

Teprve potom ze mě začaly padat ty nevýchovné formulky a protože jsem byla uvnitř naprosto klidná, dokázala jsem přinášet klid i do komunikace s dětmi…

Jsem teprve na začátku a nevýchovná komunikace se mi daří spíše s tříletým a ročním synem… ale není divu, vždyť ten nejstarší je už 5 let vychováván starými a přece zaručenými metodami, jak to fungovalo našim maminkám, babičkám, prababičkám…

Je přede mnou ještě dlouhá cesta, dostat se do podvědomí nejstaršího syna jako parťák a ne policajt bude asi oříšek, ale důležité je, že jsem rozhodnutá to zvládnout a navíc vnitřně vyrovnaná.

Ke kurzu jsem se od zaplacení odhodlávala dlouho, takže mi za měsíc konci jeho platnost, neváhám ale s prodloužením kurzu, abych si sem mohla chodit i nadále pro ten vnitřní klid, který je v neVýchově potřeba 🙃

Děkuji, že jste…. Vaše práce je posláním… ❤️

PS: všechny ty části komunikace jsou tak logické, proč jsme proboha všichni vyrůstali v tom nelogickém??? Nechápu….

Jsem maminka devítiměsíčního synka Vojtíka a v Nevýchově jsem právě začala 3.týden o hranicích. Už dlouho předlouho myslím na to, že vám chci napsat, protože to, co zažívám u vašich videí, je velká satisfakce.

První nevýchovný článek jsem si přečetla, když byly malému asi 4 měsíce. Už delší dobu na mě na FB vyskakovaly sponzorované příspěvky a tak jsem si řekla: „no tak já si to teda přečtu“ (Nutno dodat, že nepatřím k matkám, které hledají informace o svém dítěti, výchově, stravě atd. na internetu. Potřeby svého dítěte sleduju přímo na něm, v případě potřeby řeším rovnou s lékařkou.)

Během celého čtení se mi valily slzy po tvářích, protože KONEČNĚ někdo říkal přesně to, co cítím. Ohledně pohledu na dětství a vlastně i na dospělost, na to, co a jak dítě cítí a vnímá.

Byla jsem naprosto očarovaná a s chutí četla a naslouchala dál. U dalších témat to bylo stejně a já cítila, že toto je směr, kterým chci jít. Nejen proto jsem si koupila kurz a jsem za to moc šťastná.

Děkuji, že váš tým ač nevědomky definujete moje pocity, dáváte jim smysl a řád a pomáháte mi je aplikovat v praxi. Myslím, že se nám doma docela daří nevýchovně fungovat, i když rezervy máme (ale víme o nich a to je důležité).

Ještě jednou díky, děláte skvělou věc.

Beru zpet jakekoliv pochybnosti o uzitecnosti kurzu v me vychove. Pravda je, ze par veci uz delam, nebo se aspon snazim delat (jakesi pochopeni pro pocity, uprimnost misto oblbovani), ale spoustu veci neumim, neznam a nejsem si svym pristupem k vychove jista, takze radsi najedu na autopilota a delam to, co duverne znam ze sve vychovy.

A ani nemohu rict, ze bych byla takovy clovek prirozene. Takovy, ktery by mel duveru v ostatni lidi, i sam k sobe, nebo ktery by si dovolil byt vuci sobe laskavy, empaticky, ktery by si dovolil delat (nebo vubec byl schopny poznat), co skutecne potrebuje nebo chce (vy to samozrejme zminujete a je to ohromna pravda).

Takze bohuzel styl me vychovy doted nevychazel z mych vlastnich zkusenosti, ale spis z nejakych predstav o idealnim cloveku, takze z toho musi musi mit Kubicek desnej gulas🙄.

Chci rict,ze podle me ten Vas kurz ma ohromny presah. Ja se snazim se neustale na sobe pracovat, a tohle je opravdu vyzivny material, ktery me bude dlouho provazet. Nejen v pristupu k synovi, ale i v pristupu sama k sobe, ke svemu vnitrnimu diteti, abych snad jednou svemu diteti mohla predavat to, co sama ziju. 

Je to pro me navic i novy impuls ve vztahu ke Kubikovi, uz jsem trochu zacala hazet flintu do zita, ze jsem fakt tak hrozna matka, kdyz…(bla bla bla, to neni dulezite🙂)

Moc dekuji, bavi me scenky, kdy predstirate, ze jste rodic klasicke vychovy. Taky za to, ze se snazite predat nam uplne maximum a i za vase ohromne pochopeni k tomu, jak to zatim delame blbe🙂 

Takze jste nam, tem rodicum, kteri se snazi byt lepsi, takovou supr mamou, co uci, zaroven je laskava, kdyz nam to jeste nejde, podporujici a zaroven jasna, srozumitelna v tom predavani.

No proste jste bozi,vubec jsem to necekala😁 A taky jsem necekala, ze ten mail bude tak dlouhy a otevreny, ale budiz, snad si s tim poradite😀

Krasne podzimni dny,

Ahoj Nevýchovo :)

Tak a je to tady. Po dvou letech (bez jednoho dne) jsem doposlouchala poslední audio z kurzu. Jak vždycky říkáte, že někdo prolétne kurz za 5 týdnů, jinému to trvá měsíce… no tak teď můžete říkat, že někdo na tom stráví i roky. :D

Ty jednotlivé lekce totiž byly taková síla a otevřely mi tolik dětských bolestí, že jsem si vždy musela dát spoustu času, abych se vzpamatovala a našla odvahu poslouchat další.

Kolikrát jsem ani nechtěla, protože mi bylo jasný, že to bude zase hrozně bolet. Prostě uff…

Ale každé další video a audio mě vždy hlavně utvrdilo v tom, že takhle to chci dělat, takhle to se svými dětmi chci mít. Že chci zastavit ten kolotoč raněných duší, co si generačně předáváme.

A myslím, že nám to doma jde dobře. Někdy víc, někdy to ještě drhne, ale pracujeme na tom všichni. Nevýchovně se tu bavíme i s naší kočkou, takže myslím, že se nám to dostalo pod kůži :D

Díky za Vaši práci, jste skvělí!

Úplne super nám ide vzájomná dôvera. Doteraz som sa ju snažila stále vo všetkom kontrolovať, dávať pozor aby si neublížila a jednoducho som jej nedala žiaden priestor. Po pozretí videí z druhého týždňa som to vyskúšala. Výsledok ? Manžel sa vrátil zo služobnej cesty a nestačil sa diviť. Najskôr sa na mňa obráil, či som celkom normálna, ale potom zistil, že máme jedno neskutočne rozumné a poslušné dieťa.

Tak napríklad. Adelke som strihala nechty a ona mi ukazovala, že by tie nožničky chcela aj ona. Najskôr som jej ich dať nechcela, no potom som to skúsila. Ukázala som jej, aké sú ostré a že sú nebezpečné. Že ich musí držať len takto a dávať pozor aby si s nimi neublížila a nepichla sa do očka.

Niečo podobné sme skúsili aj s pracími kapsulami do práčky. Vždy ju neuveriteľne fascinovali, no nech som ich schovala akokoľvek, vždy keď počula práčku, pýtala si ich. Tak som to raz skúsila inak. Podala som jej ich, povedala som, že ich musí chytať veľmi opatrne, lebo ked sa roztrhnú štípali by ju ručičky. Tiež som jej vysvetlila, že sa s nimi nemôže dotýkať očí a ani úst. Pochopila. Vysypala ich z krabičky, poprezerala si ich a uložila ich na miesto.

Pár dní na to, sme boli u môjho brata. Zbadal v kúpeľni nožničky na nechty a vypýtala si ich. V ruke držala bábiku a ukazovala mi, že jej potrebuje ostrihať nechty. Podala som jej ich. Keď to videl môj brat, hneď po nej skočil a chcel jej ich vziať , no zastavila som ho s tým, že ona vie , ako sa majú používať.Adelka si sadla, ukázala svojmu krstnému,že ako ich musí držať a že musí dávať pozor na oči. Ostrihala bábike dva nechtíky a vrátila mi ich späť. Brat nechápal :D.

Podobnú situáciu zažil aj môj manžel, keď mu Adelka pri praní vysvetlovala, že kapsule musí držať opatrne a nechytať sa nimi očí a ani pusinky, v jej znení : „Oči nie !“

Ale asi najviac dôvery voči svojmu dieťaťu som zažila ani nie pred dvomi hodinami. Vracali sme sa z jedného hobby marketu, kde sme boli kúpiť obklad do kuchyne. Kúpili sme aj iné somariny a akosi sme mali všetci plné ruky. Bolo potrebné ísť ešte niečo vyplatiť a tak som povedala manželovi, že ja s Adelkou ho počkáme v aute. S malou na rukách som brala ešte tašku a plyšového medveďa a keď mi manžel podával kľúče od auta, Adelka sa načiahla so slovami : „To ja!“ Neprotestovala som, lebo kľúče by som už naozaj nemala kam dať.

Odomkla som auta a Adelka si hneď kľúče zobrala naspäť. Horko – ťažko som jej zapla autosedačku (niekedy mám pocit, že to všetko robia proti rodičom :D), zavrela som jej dvere a išla si otvoriť tie svoje. Celé to trvalo asi 2 sekundy, keď som začula zvuk, ako sa zamkli dvere a uvedomila si, že kľúče od auta zostali v Adelkiných rukách. V tom momente mnou prebehla hrôza.

Akurát prichádzal manžel. Cítila som sa hrozne, s tým autom má zajtra odísť na služobnú cestu. Keď zistil, čo sa stalo, začal mierne panikáriť. Najskôr rozmýšľal, že rozbije okno, no auto zajtra súrne potrebuje. Potom začal rozmýšľať nad tým, že niekto pre neho príde, odvezie ho domov a on vezme náhradné kľúče. No to by trvalo skoro dve hodiny, ktoré by Adelka musela stráviť sama v aute a ja pri nej vonku, kde neskutočne pršalo. Pozrela som sa na ňu cez okno a kľúče ju už vôbec nezaujímali. Hrala sa s medveďom a bola úplne v pohode.

Panika vo mne sa stupňovala, keď mi zrazu napadlo, že predsa som začala svojmu dieťaťu dôverovať a spolu to všetko zvládneme. Kým manžel telefonoval niekomu, kto by nám mohol pomôcť, zaklopkala som jej na okno a poprosila ju, aby našla klúčiky, ktoré boli padnuté medzi sedačkou. Najskôr sa na mňa iba usmievala, no potom to spravila. Odsunula medvedíka a našla zahodené kľúče. Paráda. A teraz len už aby odomkla.

Poprosila som ju, aby stlačila to posledné tlačidlo, no Adelka stále iba zamykala. Už som si myslela, že to nedáme. Nadýchla som sa a pokúsila sa dvojročnému dieťaťu vysvetliť, že musí nájsť gombíček na odomknutie. Podarilo sa. Adelka auto odomkla. Pred dvoma týždňami by som sa ani nepokúšala o niečo také. Dvojročné dieťa predsa nemôže chápať zložitosť situácie a už vôbec nie komunikovať so mnou cez tienené zadné sklá auta. No cez to sklo som jej vyslala signál, že jej verím a že to spolu zvládneme. A ona to pochopila.

Chcem Vám povedať jedno obrovské ĎAKUJEM.

Zaslechla jsem rozhovor své 10leté dcerky s kamarádkou, která si stěžovala, jak ji doma nikdo nechápe. Moje dcera jí radila, ať to mámě normálně řekne, co by chtěla, co by potřebovala a že tohle dělat nechce. A chválila nás jako rodiče.

Byla jsem dojatá a bylo mi té kamarádky líto, protože vím, že by stačilo tak málo, aby se jí maminka zeptala, co potřebuje a jak to chce. A taky vím, že ještě před necelým rokem by se k ní se stěžováním si na rodiče moje dcera přidala.

Já se svojí 18-ti měsíční dcerou teď dělám to, že si vědomě připomínám, co pro ni mohu udělat, aby mi byla partnerem a hledám, jak by mi i jí bylo dobře. A moje chování je opravdu odlišné od těch starých vzorců.

Taky mi došlo, že nejde o to dělat za každou cenu dohody – s 4-letou dcerou to zatím moc nejde, ale že to je o celkovém pozitivním nastavení mě k dětem i sama sobě. A hlavně abychom u toho měly dobrý pocit a užily si to po svém.. A to jsem zatím u prvního videa projíždím si to vše hodně pomalu.

Hodně mi procvakávají negativní věci a dochází mi, jak mám v sobě zakořeněný negativní postoj k dětem, ale na druhou stranu to teď hodně přecvakává do pozitivního postoje k dětem. Takže jsem asi na dobré cestě:)

A hlavně – já v nevýchově hledám i to, jak sama se sebou zacházet a mít se ráda a naučit to i děti a k dětem přistupovat s láskou. Protože to teď hodně potřebuju a věřím, že to v tomto kurzu v nějaké formě je:) Myslím totiž, že rodič, který o sebe pečuje, naplňuje svoje potřeby a má se rád, na děti už nemůže jen řvát a komandovat je, ale jde mu i o to, jak se děti cítí a spolu s nimi najít řešení, aby se cítily dobře.

A to, když se dítě naučí, má do života velký vklad a získá větší možnost prožít šťastný život, protože se naučí, jak si život příjemný a šťastný udělat – protože samo někdy nic do klína nespadne:)

Milá Katka, škoda, že ste neprednášala svoju „Nevýchovu“ pred 25 rokmi :o
Mám dve deti v rozpätí 1,5 roka, jedna babička bola 400 km, druhá 30 km vzdialená, manžel buď zatvorený vo svojej pracovni alebo cez víkend v zahraničí… A ja som som „hrdo“ všetko zvládala – denne prať a žehliť plienky, variť (manžel pracoval doma, tak to nešlo ošudiť), upratovať… padala som únavou a nestíhala…

Jediná moja záchana boli víkendy u našich, keď som mohla trebárs do obchodu na nákup alebo si ľahnúť do vytúženej vane… :) Dnes by som to robila inak – život naučí, ale už je neskoro.

Preto je skvelé, že ukazujete dnešným mamičkám ako žiť lepšie, ako zvládať náročné životné situácie – on line, keď to má ešte zmysel. Želám si, aby moja dcéra „okukala“ Vaše triky a kúzla a užívala si to inak nádherné obdobie v šťastí, bez stresov a nadmernnej únavy.

Dnes oslavujem 1.narodeniny s Nevychovou.
Bola to najlepsia investicia v mojom zivote a zaroven mam radost z toho, ze si ma Nevychova nasla v case, ked boli moje 2 deti este male (vtedy 2 a pol roka a 6 mesiacov)..cize sa minimalizovali napachane skody 🙂

Absolvovala som uzasny kurz, ale za nemenej podnetne povazujem toto neskonale insiprativne prostredie na FB. Podla mna je Nevychova ako poctivy kuraci vyvar. Cim pomalsie a dlhsie ho varis, tym lepsiu chut dosiahnes.

Moja cesta Nevychovou zdaleka netrvala 5 tyzdnov. Boli to mesiace a k videam sa stale vraciam. Vzdy najdem nove kusky skladacky, ktore mi pomahaju vytvorit uceleny obraz. Velka vdaka za tento kuraci vyvar celej Nevychove.

Bala som sa ci zbytocne nevyhodim zasa peniaze ked som sa rozhodla kupit si kurz. Lebo predtym som kupila viacero knih, hladala som sposoby ako pristupovat k detom aby boli stastne a spokojne.

Mozem povedat ze kurzom som zmenila hlavne svoje vnimanie deti a pristup k nim. Tym ze som pochopila ako sa v danych situaciach mozu citit. Som za to vdacna lebo ja som dost netrpezliva a vybusna povaha.

Dakujem ze som mohla pre svoje deti urobit to najlepsie co som mohla – zmenit seba v lepsieho a chapavejsieho partnera.

Dobrý den Katko, moc Vas zdravím a moc děkuji za kurz. Je mi moc líto, že už to končí, ale budu se určitě vracet. Na začátku kurzu jsem byla v krizi, která na mě přišla v 6. měsíci věku Elišky. Rostou jí zoubky a v noci hodně pláče, takže chovám, nespím v kuse, a do toho jsem měla pocit, že mi nic nedává smysl. Pořád se mi chtělo plakat. Prostě jsem si mateřství zrovna moc neužívala.

Teď po kurzu mám pocit, že nám to tak pěkně spolu jde. Některé dny jsou samozřejmě horší, jiné lepší, ale celkově se cítím mnohem líp. Strašně moc síly jste mi dodávala hlavně vy svým mluvenym slovem. Bude mi to tak moc chybět, že si Vás budu pouštět čas od času audio.

Myslím, že je to hlavně kvůli tomu, že když člověk zůstane po 20 letech plného pracovního vytížení doma a moc s nikým nemá přes den možnost promluvit (myslím dospěláka, s Eli samozřejmě spolu mluvíme), tak ho to prostě semele. Vy jste mi zase dodala zpátky tu sílu a byla mi tou kamarádkou a oporou. 😉

Hned po narození jsem si řekla, že s dcerou chci mluvit jako se sobě rovným, a ne s „debílkem“. Takže když jsem narazila na nějaké odkazy Nevýchovy, tak jsem je přečetla. Např. Uspávání je super. 😁

No a pak před 5 týdny jsem si řekla po Vašem webináři, že do toho prostě půjdu naplno. Jste všichni tak fajn, moc všechny zdravím a moc chci poděkovat za podporu jak za sebe, Elišku, tak ta muže, který si myslím co nejdříve kurzem taky projde. Některé věci začal používat úplně přirozeně, až se u toho vždycky usmívám. Veliké díky všem v Nevýchově.

Mily cely tim Nevychova.cz,

chcem Vam stokrat, nie, nekonecnekrat podakovat za to co robite, ako to robite a najmä, ze sa s nami delite o Vase mudra, skusenosti, zazitky.

Ste mi uzsany pomocnik v zivote nielen s dietatom ale aby som si sama so sebou vedela rady a tym padom aj vedela zmenit veci nevyhovujuce v partnerskom vztahu ako aj vo vztahu s mamou.

Ste pre mna anjeli na zemi, obdivujem Vas a som Vam velmi hlboko vdacna za vsetko co „pre nas mamicky“ robite. (skusala som najprv kurz pani P. Kupco, tiez vela sa da naucit ale zial u mna tazko aplikovatelne do reality, tak som to ani nedokoncila, chybala mi velmi ta Vasa jednoducha, citatelna, zrozumitelna nazornost, zaroven vcitenie sa atd. )

Takze som o to stastnejsia ze Vas mam:-) velakrat ste pre mna ako „svetielko na konci tunela“ taky spolah, ze Vy mi urcite poradite a zatial ani jedenkrat som neostala u Vas bez rady.

Prajem Vam zdravie, vela elanu a nech sa Vam to vsetko dobre tisickrat vrati v dobrom! :-))

Nejvíc bych chtěla svému dítěti rozumnět. Zatím je to trochu náročné protože ještě nemluví tak je težší se s ním domluvit ale už teď je to lepší než když jsem si pustila první video Nevýchovy.

Někdy opravdu stačí jen poslouchat a čekat na odpověď i když slova ještě nejsou slyšet. Je to hodně o psychice a o tom napojit se na dítě a vmímat ho a brát ho takové jaké je. Nebojovat s ním ale táhnout za jeden provaz.

Někdy ještě ujedu ale hned se omluvím protože mě to mrzí a cítím jako kdyby mi můj chlapeček říkal: já vím mami že se snažíš dám ti čas. 🙂 

I když jsem teprve v prvním týdnu kurzu tak cítím jak se měním. Vím co chci a půjdu za tím protože mít šťastné spokojené dítě pro který budu parťák je teď pro mě cíl číslo jedna.

Děkuju Nevýchovo 🙂

Všeobecně:
Moje komunikace s roční dcerou se podstatně zlepšila. Díky paní Katce Králové jsem získala důvěru v to, že i tak malému miminku můžu věci říct tak, jak jsou. Malá opravdu rozumí všemu, nebo téměř všemu, co jí říkám, vysvětluji, prosím a je kouzelné vidět, že i když nemluví, tak mě chápe a komunikuje svým způsobem nazpět.

Konkrétně:
Tak jsem ji například naučila, že když jí vyměním plínku, tak si ji sama odnese a vyhodí do odpadkového koše. Má z toho takovou radost, že pak neexistuje další činnost, než nejprve starou plínku vyhodí, pak až můžeme dát novou. :-)

Nebo další příklad: potřebovala jsem se ráno dospat, děti vstávaly po 5., lezly mi pořád do postele a zpátky, až jsem jim řekla, že se potřebuji ještě dospat, protože jsem šla pozdě spát, a hle – zázrak – slezly z postele a šly si hrát do obýváku. Bez brekotu, remcání nebo čehokoliv dalšího.

U syna (2r10m) mě zase velmi pomohla myšlenka, že můžu bořit nebo posouvat hranice myšlení.
Například: Chtěl po mě peníze na šunku a že si ji půjde koupit do řeznictví. Já měla v hotovosti jen 5 korun, takže první myšlenka byla, že za to přece nic nekoupíme, a taky jsem mu to hned řekla. On však trval na tom, že chce jít nakupovat. Tak jsem si vzpomněla na Nevýchovu a řekla si, proč ne?

Dala jsem mu ty korunky a malý si u pultu sám ukázal a řekl, že chce šunku, paní prodavačka mu navážila kolečko šunky, zabalila to, zkasírovala 5 Kč a malý šel hrdě domů a celou cestu si zabalenou šunku držel v rukou. Prostě nic není nemožné :-)

Od té doby chce nakupovat vždy osobně a došli jsme tak daleko, že v obchodě sám najde košík na kolečkách u pokladen, vytáhne ho, pak spolu vybíráme zboží a on ho dává do košíku, který tlačí (už jsem překonala i stres, zda zvládne nerozbít vajíčka – zvládne :-)), u pokladny věci vyskládá na pult, pak zaplatí a nakonec nákupní košík odveze zpět, kde ho vzal. :-)
A takových úspěchů mám s oběma dětmi mnoho. Jen si je nestíhám zapisovat, tak aspoň posílám těch pár výše.

Shrnutí:
Kurz Nevýchovy doporučuji všem rodičům, kteří nechtějí opakovat chyby svých rodičů a kteří chtějí podporovat ve svých dětech zdravé sebevědomí a zdravý rozum. Osobně mi kurz velmi pomohl jak po obsahové stránce, tak po té praktické – on-line prostředí, kdy můžu poslouchat, kdy se mi to hodí, a ještě se k tomu vracet, je perfektní.

Já si jedu nový kurz pomalu i s poznámkami, znovu si užívám podpory Kačky, že to děláme dobře, že i ty těžké věci spolu zvládneme, protože jsem jinak na děti téměř sama…
Manžel většinu času tráví mimo domov a když už doma je,chce spíš klid než něco řešit. Katka mi znova pomáhá hledat, kde ještě frčím na starých zvycích a kde je zdroj potíží.
Jsem na začátku, ale je tam spousta nových pohledů a povzbuzení. Těším se na další dobrodružství se svými dětmi a s Vámi tady 😍😍😍 diky!

Prave som skoncila 3.tyzden. Som stastna, ze mam tento kurz! Tolko prikladov, ziadna omacka, vsetko jasne zrozumitelne. A tie prilohy pre malicke deti su skvele.

Prave tam mi vsetko z temy, ktora sa v dannom tyzdni prebera, docvakne. A to uz malicke deti nemam a pocuvam to preto, ze chcem ozaj vsetko vypocut a nic nevynechat.

Uplne najviac mi dal 1. tyzden – skvele definicie respektu. A hlavne ta cast, ze si mame vybavit osobu, ktora je pre nas najviac respektu hodna… tak to ma uplne dostalo a otvorilo mi oci. Zajtra zacinam 4. tyzden. 💁‍♀️

Je tady někdo, kdo přemýšlí o novém kurzu?

U původního kurzu jsem přemýšlela, protože přece jen to stojí nějaké koruny, ale u původního kurzu jsem si řekla, že bych je utratila za jiné věci a že to je investice na celý život a nelitovala jsem.

Nyní mám ale druhé miminko a říkala jsem si, že bych si měla kurz projít znovu a ejhle, Nevýchova přišla s novým kurzem, jak kdyby mi četli myšlenky, no a já přemýšlela asi jen minutu a kurz objednala hned první den.

Nyní mám projité všechny tři týdny, ano, už jsme v půlce šestinedělí, a já se z něj raduji každý den.
Jestli Vám doma něco nejde, tak do toho jděte, je to přehlednější, jasnější a rozšíření pro mrnousky je úplně úžasné.
Už se těším, až bude pondělí a já budi moci začít čtvrtý týden.

Jen teda, první týden jsem se moooc snažila a bylo to snad ještě horší a tak jsem si sedla a řekla jsem své skoro čtyřleté dceři… Zlatíčko nějak nám to teď nejde co? Co kdybychom to zkusily jinak? Co kdybysme se pokusily na věcech domlouvat?já řeknu jak to chci, ty řekneš jak to chceš a vymyslíme to spolu tak, aby se to líbilo nám oběma. Co ty na to? Její odpověď byla- tak jo mami.

No a řeknu Vám, mě se tak ulevilo. Najednou cítím, že jsem na to domlouvání já a můj parťák skoro čtyřletá dcera.
No a když pláče ta mladší čtyřměsíční, tak mi ta starší říká, neboj maminko, miminka někdy pláčou, tak se s ni zkus nějak domluvit.

A vůbec pecka je, když něco řešíme a ta starší řekne a je tohle dohoda?
Miluju je a miluju Nevýchovu, jste skvělý a patří Vám obrovský dík za vše co děláte.

Změnili jste můj život, vím, že když mi potečou nervy, tak se ve mě probudí zase ten učitel a policajt, to bude asi ještě nějaký pátek trvat, ale teď vím, že na to nejsem sama a vím, že to se svýma holkama zmáknu. Jsme na to tři a s taťkou čtyři.

Chtěla bych se s Vámi podělit o úspěch který se konečně udál u nás doma a tak tady je.

Poslouchám po nocích kurz u kojení které mi opravdu nejde a prsa bolavé, přisátí fakt se skroucenýma prstama u nohou a myšlenky na umělou výživu a ukončení toho všeho trápení.

Dnes odpoledne jsem si řekla no jo tak nikdo Ti nepomůže Baru (LP kvůli karanténě nepřipadá v úvahu) zkrátka buďto to zvládnem a nebo.

V tomto jsme v tom spolu s mimi však on se taky se mnou trápí a tak mu proboha DŮVĚŘUJ

Moje měsíční mimi prostě nechce držet u kojení za hlavičku což mi teda dalo zabrat protože jsem tu všechnu bolest zkrátka chtěla mít pod kontrolou a stále hledala způsob jak mu do pusy nacpat co nejvíc dvorce aby nebolela bradavka, ale opak je pravdou, když ho nechám aby se kojil s naprostou důvěrou v to co dělá tak on tahá tak opatrně, klidně a já s vidinou znovu lepších zítřků tu ve čtyři ráno plná dojetí píšu příspěvek hlavně vám všem z NV a chci znovu poděkovat za to vše o co se snažíte a v co věříte a všem ostatním.

DŮVĚRA JE VELKÁ VĚC

Děkuji Nevýchovo

Prvne bych Vam rada vyjadrila velikanskou pochvalu i podekovani za fantasticky kurz. Jsem velmi rada, ze mluvim cesky :) a ze mi byla Nevychova doporucena kamaradkou.

Byla jsem vychovana velmi prisnou maminkou policajtkou (obcas jsem si az kladla otazku, proc se rozhodla mit deti – jsem nejstarsi a mam jeste dva bratry), po 18ti letech zivota v zapadnim Nemecku (kam jsem v podstate v 18ti letech doslova ‚utekla‘ pred vzteklou mamkou) jsem poznala i jinaci pristup k detem (policajtovani zde clovek vidi pouze u cizincu :).

Snazim se cist knihy, navstevovat vyvojove kurzy atd. takze vim, ze jsem na dobre ceste, presto diky Vaseho kurzu vidim, kde jeste delam chyby a proc to obcas jeste drhne v komunikaci nejenom s mym partnerem, ale hlavne s mou skvelou 18-ti mesicni holcickou!

Doslova polykam kazde slovo z Vasich videi :)

Přivedla mě k vám kamarádka. Z webináře jsem byla nadšená a čekala na další a další… Nyní prochazím kurzem. Po prvním týdnu jsem si myslela, že už vím dost a nic nového mě nepřekvapí. Další týden mě vyvedl z omylu. Principy, techniky, strategie, zážitky. Prostě nepřekonatelné.

Jsem ráda, že jsem do kurzu šla. Hrozně se mi ulevilo a denně s dětmi pracujeme na tom, aby u nás byla pohoda, klid a porozumění.
Můžu jenom doporučit.

Milá Nevýchovo,

ty dva roky s Tebou mi hodně dali a taky hodně vzali. Vzali mi představy o všemi opěvované ideální matce a dítěti, vzali mi potřebu hledat univerzální návody na výchovu, vzali mi snahy zavděčit se jiným lidem, kteří měli potřebu vyjadřovat se k naší výchově a vztahu s naší malou láskou.

Hodiny strávené u Tvých kurzů mi vzali všechny ty marné pokusy o vlastní dokonalost, vzali mi bludné představy, že musím všechno zvládat a nikdy nezavrávorat.
A za to Ti, drahá Nevýchovo, ze srdce děkuji.

A co mi čas s Tebou dal?
Asi takhle – nebylo by vůbec na škodu, kdyby Nevýchova byla povinný předmět na každé škole, kde by se budoucí maminky a tatínkové učili kromě vaření, šití a obrábění dřevěných prkýnek (tedy, pokud se to dnešní děcka vůbec ještě učí 😅) i to, jak vychovávat šťastné dítě a zároveň zůstat šťastným rodičem.

Díky Tobě jsem si vzpomněla na mnoho těžkých okamžiků mého jinak velmi krásného dětství, když neuvážené slovo zranilo mé dětské já a nadělalo mi problémy do dalších let.

Naučila jsi mně pamatovat na to, že dítě není dospělý, na co se, podle mě, často zapomíná. To byl pro mě obrovský Aha moment. Že nemohu očekávat, že mě dítě pochopí na první dobrou, že bude rozumět, proč něco nejde nebo nesmí, že bude vidět svět strohý a krutý jako máme tendence my dospělý, a že mu dojde, co je riskantní a kde je nebezpečno.

Často jsem si s Tebou poplakala. Úlevou i zármutkem. Je totiž neuvěřitelné, jak se rodič může cítit osamělý, nepochopený, unavený a vystresovaný. Nikdo nás na ty intenzivní pocity a šílené stavy nepřipravil, nikdo nikdy veřejně nepřiznal, jaké negativní emoce umí v rodičích jejich vlastní děti vzbudit.

Svět prezentuje rodičovství jako něco krásné a pohodové, jako něco, kde není místo pro nervy a zlost, pro strach a pochybnosti. A když náhodou někdo veřejně přizná slabost, okamžitě se na něj sesype lavina komentářů od supermatek a superotců.

Ale to Ty ne. Ty jsi upřímná a nebojácně nám ukazuješ pravdu, otevíráš pandořinu skříňku našich nelichotivých emocí. A za to Ti děkuji. Protože jsem si myslela, že jsem špatná matka, že mám občas divné dítě, že jsme v tom s manželem sami. Že jiní rodiče to zvládají s přehledem.

A teď už vím, že to jde i s tím přehledem, když se snažíme s dítětem žít a ne ho jen vychovávat. Že s porozuměním a upřímností lze zkrotit záchvaty na obou stranách, že i když občas něco nezvládneme, není ostuda ani projev slabosti to dítěti přiznat. A že nám to pak děti umí vrátit, tu lásku a snahu o porozumění. A to je skvělé.

Vida, mohla bych o Tobě napsat román. Nebo aspoň esej 😁
Moc si vážím všech, kteří tvoří Tvůj tým, a děkuji za všechen ten čas, který jste obětovali pro nás, rodiče. Díky za každé jedno audio, za každý zážitek s Vámi.

Mám Vás ráda. Škoda, že už jsem na konci naší společné pouti.. Ale nebojte, budu se dál snažit.
Nikdy na Vás nezapomenu.

Mějte se krásně!

Milá Katko, Tys mě úplně dojala! Poznala jsem samu sebe v mnoha situacích. DĚKUJI!!! Hned zítra začnu se změnami a začnu taky šetřit na on-line kurz. Klid a domácí pohoda je pro mě nejvíc, ale často se úplně nedaří. Podvědomě cítím, v čem je chyba…
A Tys mi to dneska pomohla poodkrýt a začít s tím něco dělat. Mám z toho fakt radost. Brzy na „viděnou“:-)

Milá Katka, blahoželám Vám k tomuto projektu. Sledujem Vás s prestávkami už pár rokov. Moje deti /2/ sú vo veku 44 – 50 rokov, moje vnúčatá /5/12 – 32 rokov, moje pravnúčatá /zatiaľ 3/ 0,5 – 5 rokov…

Život mi doprial byť pri vývoji 10 jedincov 5 dievčat a 5 chlapcov…ďakujem Prozreteľnosti za štedrosť a tiež za dary, ktoré môžeme zdieľať s inými ľuďmi … Takým je i Váš projekt. Ja sa podieľam na rôznych vzdelávacích projektoch, od detí až po dospelých. Viem, že je to náročné, no zároveň krásne.

Želám Vám a Vášmu týmu z Nevýchovy veľa úspešných dní, mesiacov, rokov… Život v láske a s láskou je tým, čím sa za ten dar my sami odmeňujeme.

Mila Nevychovo, chci vam podekovat. To, co jste vytvorili, neni nic obycejneho, je to neskutecne prinosny celek, ktery mi pomohl v zivote hned nekolikrat, takze proste chci, at to vite.

A) pochopila jsem, proc jsem takova, jaka jsem.. Kdyz si clovek nelze do kapsy, je k sobe uprimny, zjisti, co si z detstvi a sve vychovy odnesl. Dobre, i spatne.

B) jsem diky tomu daleko vyrovnanejsi, sebevedomejsi, sebejistejsi a zlepsila se nam tak nejak i komunikace s pritelem. Jemu to sice stale nejde (hehehe, to je ale jeho problem:))), ale ja se nenecham vytocit tolik, neberu si veci tak osobne, takze reaguju jinak a proste se tolik nehadame.

C) to nejdulezitejsi.. Mam dcery Klarku (2,5roku) a Zuzanku (5 mesicu).

A jako matka jsem selhavala. Ja si s Klarkou nerozumela. Nevedela jsem si s ni rady, citila jsem, ze ma radeji tatu. Ja sveho otce nikdy nepoznala, zadneho tatu jsem nemela, byly jsme s mamkou vzdy samy, tak jsem si rikala, ze nevadi, ze jsem Klári proste nasla tak skveleho tatu, ze ho ma radeji. Ale uvnitr to strasne bolelo. Ale videla jsem, ze jemu to s ni jde lepe, ja se na ni nedokazala naladit. Nevim, moc jsem se snazila, kojila, varila, pekla zdrave, vsechno jsem se snazila delat dokonale, ale neslo mi to.

Pak jsem znovu otehotnela, druhe tehu strasne, hypoglykemie, nizky tlak, vedra venku, ja na vyvrat, na vse skoro cely den sama, do toho rekonstrukce bydleni. Klarka byla ve 2 letech celkem silena. Neposlouchala me, divoka, ja to nedavala. Denne nekolik scen, asi takova klasika, obcas byly i pekne chvile, ale vetsinou to pro me bylo peklo. Fyzicky i psychicky pekne blbe.

Zacala jsem se zajimat o Nevychovu, ale v mem okoli se mi vsichni jen smali. Mamka je ucitelka a ma patent na pravdu, dodnes je striktne proti. Pritel rekl, ze kdyz rekonstruujeme, potrebujeme penize na jine veci, coz byla pravda, tak jsem se na to vykaslala.

Narodila se Zuzanka. Klarka se k ni chovala moc pekne, zvladla to fakt super, jen jsem mela porad pocit, ze my dve spolu bojujeme, ze zacinam mit radeji Zuzanku, bylo mi z toho strasne. Protoze na druhou stranu me neskutecne podrzela vzdycky v tech krizovych chvilich. V obchode tlaci kosik, drzi dvere, abych projela s kocarem, na svuj vek neskutecna, ale jinak hruza.

Takze v prosinci jsem to uz nevydrzela a Nevychovu si proste koupila.

Nejdrive se nedelo nic. Ja se snazila, ale sceny pokracovaly, mne pak ruply nervy a bylo vse pri starem. Nicmene porad se snazim..

A i diky skupine mi doslo, ze nemusim byt dokonala mama.. Ze muzu obcas pustit TV.. Ze mam prijmout Klarku takovou, jaka je.. Ze si to mam udelat hezke.. A hlavne-ze musim byt s ni, ne proti! Dohody se uplne nedari, ale tak nejak staci, ze jsem zacala uznavat pocity, nepeskuju kvuli kravinam, omluvim se, kdyz bouchnu, kdyz breci, reknu ji, ze ji mam moc rada a jsem s ni, vice se ji ptam, snazim se jako s kamaradkou atd.

A je to tak tyden a ja mam materskou jako z reklamy. Sceny bud nejsou, nebo jsou mini. S Klarkou se smejeme, daleko vic se se mnou mazli, ja nejsem vystavena psychicky, fakt jsem si tenhle tyden uzila. Je to neskutecny pocit. A Klarka zacala rikat Tatinek ne, maminka (u oblikani, umyvani atd.).

A vim, ze jsme teprve na zacatku, ze prijdou treba jeste narocna obdobi, ale verim, ze uz se to nikdy nepo… tak, jak to bylo. Podarilo se Vam mi vysvetlit, jak s ni navazat spojeni. A je to uplna pecka.

Takze Vam moc dekuji, ze jste mi pomohli byt mamou..

Aniž bych něco říkala sám si uklízí hračky

Sám si začal nazouvat botičky

V ZOO jsem nechtěla aby lez do ploch za zabradlím, kde měli vysazéné kytky.Tak jsem mu řekla, že se mi to nelíbí, že tam leze, že ty kytičky pošlape. Co bychom s tim mohli udělat? A on se koukal jen u toho zábradlí.

V kuchyni mi rozházel hrášek. Moc se mi to nelíbilo. Řekla jsem že jsem tu ted měla uklizeno a co bychom s tím teda mohli udělat a on začal hrášek dávat do mističky

V obýváku moc rád vytahuje ze zásuvky lampu a zase se ji pokouší vracet, ale já mám strach je to elektrika. Tak jsem řekla že vidim že se mu to moc líbí, ale že já mám o něj strach, když to tam takhle strká i s ručičkama.
Co bychom s tim mohli udělat. On zasrtčil kabel do zásuvky a už to nedělal.

Chtěla bych se podělit o úspěchy prvního týdne:

1. Když se se Šimonem (2 roky) snažím domluvit, vidím, že mě vnímá a přemýšlí nad tím, co mu říkám
   
2. často mě sám snaží uklidní tím, že mě pohladí po tváři a řekne „mami“
   
3. je ohromně samostatný a lépe dokáže dát najevo co chce
   
4. se vším mi chce pomáhat a společně si užíváme vaření a uklízení
   
5. dokáže se dohodnout s dětmi (když chce nějakou hračku, většinou ji vymění za jinou a nevytrhává ji ostatním z ruky)
   
6. poznám, kdy potřebuje jen obejmout a pomazlit a je nám spolu moc dobře
   
7. omezil vybíjení emocí štípáním a kousáním
   
8. umí dát najevo, kdy mě potřebuje u sebe a kdy si chce hrát sám
   
9. už se tolik nevzteká a čím víc mu nechám prostoru, tím víc v pohodě jsou pro mě dřív „hororové“ situace
   
10. někdy je pro mě těžké překonat vlastní zažité „policajtování“ a „učitelování“, ale celkově vnímám mezi námi zklidnění a větší porozumění a učím se nechat věci plynout a užívat si společný čas.

Nevychova milujem vás ❤️ 

Aj keď v poslednej dobe som sa dlho k vam nedostala mám nový kurz a nie a nie prejst cely. Mame skvele dni aj horšie dni. Ale dnes to bolo u mna na slzičku❤️

Mladšia 2 ročná mala ockovanie a staršia 4 ročná: mami ja musím ísť s vami potrebujem ju držať za ruku a citit s ňou že to bude troska bolieť ale zvládneme to spolu ❤️❤️ aj jej to takto vravela ešte doma a mal sa tesila

Aj tak bolo. Mala troska zaplackala objali sme sa všetky tri a staršia jej vraví Lubime ta veľmi bude to dobre. A bol hneď usmev❤️❤️
Milujeme vás

Webinář jsem slyšela včera už podruhé, prvně před časem Nevýchovou nepolíbená, včera už po kurzu Nevýchovy, pořád se učím, stále mám na čem u sebe pracovat, ale musím říct, že včerejší poslech byl úžasný.

Taková sebereflexe, co už se nám doma povedlo, jak fungujeme a jak mnohem líp se nám teď doma dýchá a žije ❤️  Já jsem tak ráda, že jsem Vás “potkala” 😍

Před Nevýchovou jsme se cítili rozpačitě – jak se postavit k novým rolím mámy a táty, abychom nedělali, co nám bylo a dosud je od rodičů nepříjemné, a přitom neupadli do bezvýchovy. Instinktivně jsme cítili, že je v nás kus „policajta“ a „učitele“ a že to tak nechceme. Moc jsme si nevěřili, že se nám podaří rodinné zaběhnuté vzorce překonat. Taky jsme byli trochu zmatení z různorodosti moderních knih o výchově, ale po kurzu máme představu, jak sloučit respekt, toleranci i hranice, jak to prakticky dát najevo, co ne-říkat.

Snažíme se tréninkově používat Nevýchovu, když se domlouváme mezi sebou (bohužel, je při tom krásně vidět, jak často si jeden druhého pleteme s dítětem. :( )
I když emoce nám ještě občas protečou. Podařilo se nám posunout se třeba při pozdních odchodech z domu. Mně osobně hodně pomáhá uvědomit si, kdo je držitelem problému v kontaktu s různými příbuznými i v práci – nenechám se tak snadno „zaúkolovat“ něčím, co si usmyslel někdo jiný.

Těšíme na prvního potomka a na bonus Jak se domluvit s dětmi, které ještě nemluví. Přesto mám jeden zážitek – budoucí dcerka mě několik večerů až do noci velmi bolestivě kopala. Nejprve jsem reagovala všelijak – prosila, domlouvala, vysvětlovala a nakonec se rozčilovala. Výsledek byl, že dítě kopalo zběsile ještě po půlnoci a já nespala.

Pak přišlo jedno z dalších videí s Katkou a můj muž s humorem prohlásil: Ty se nedomlouváš, musíš aplikovat Popiš a pozvi. Vzala jsem to také s humorem a miminku popsala, co to se mnou dělá, když se v mém břiše chová tak divoce, vyjádřila jsem, co bych potřebovala jinak a požádala o spolupráci. Než jsem to všechno zvládla, byla jsem klidná a mimi taky.

Až později mi došlo, že v těhotenství se emoce přenáší úplně napřímo a příčinou kopání mohl být i můj vlastní strach a vztek. Myslím, že většina dospělých si neuvědomuje, že to tak funguje mezi nimi a jejich dětmi i kdykoli později (a někdy až do dospělosti).

Teď jsme odhodlanější být víc Nevýchovní, i když to bude znamenat spoustu změn a nejistoty a ne úplně povedených pokusů. Ale díky poslechu audií teď máme mnohem víc jistoty, co určitě nechceme a proč. Audia nám oběma pomohla sdílet vzpomínky na dětství, někdy jsme i plakali (každý jindy) a to nás ještě více sblížilo.

Jinak už teď musím říct, že poplatek za kurz byla jedna z mých skvělých investic. Díky, Katko, celý týme Nevýchovy i vám, skvělí rodiče, se kterými se tu denně setkáváme a do „úmoru“ řešíme situace, které nás denně obklopují a se kterými si tak úplně nevíme rady… Pro mě je to velice inspirující a obohacující…

Před minutou jsem dokoukala poslední video kurzu a ještě se slzami na tvářích Ti chci Katko a celému týmu moc poděkovat. Samozřejmě máme u nás doma ještě hodně práce, ale jak říkáš musím začít u sebe. Vyprdnout se na dokonalost a být opravdová. Poslouchat moje pocity a dát do praxe tu mamu, kterou chci být pro moje děti. Tak jsi mi Katko prirostla k srdci, že mám úplně pocit, jako kdybychom se znali osobně :-) 

Nevýchova už je součástí naší rodiny, učím to i babičku, a sestřenka to dostala jako dáreček. Plno našich kafíček začíná a končí na téma Nevýchova. 

Moje dcera, kvůli které jsem tu, je teď v Čechách na prázdninách. Dneska jsem ji napsala dopis do obálky a díky Nevychove jsem byla schopna popsat moje pocity a jak to mám. Myslím, že bude překvapená. 
Ještě jednou děkuji.

Chtěla bych poděkovat paní Katce za její neuvěřitelnou práci, kterou odvedla na programu, který jsem si zakoupila na 5 týdnů. Studovala jsem ho sice 7 měsíců, jelikož jsem vnitřně cítila, že se potřebuji k věcem vracet, dělat si poznámky.

Pomohla mi vyřešit komunikaci se starší dcerou, která měla vážné problémy v kolektivu nové školy a neřekla mi je před tím. Katko Vaše práce dává smysl. Navíc je vše neuvěřitelně přehledné, logicky uspořádané. Děkuji Vám.

Kurz už mám zaplacen druhý měsíc, ale přiznám se, ze mám za sebou teprve první týden a už teď vidím zlepseni. Malý 4,5m už lépe reaguje, uspavani úplně v pohodě a zjišťuji, že se vsimam i okolí a hrozne se mi nelíbí zaryte metody..ať už u babiček, ale i nahodnych lidi, ale rikam si, ze to je jejich vec…

Jsem za kurz hrozne vdecna a vidim, ze i manzel to prebira ode me…verim, ze budu casem uplne klidna a komunikace a mrnousem bude lepší a lepší

Děkuju že jste a ze mohu být s Vámi spolu se svými dvěma dětmi, které to budou mít diky Vám v životě jinak, než jsem měla já.

Neříkám, ze je to lehká cesta, podívat se do dětství, do sebe, a změnit tolik let zažité vzorce, jak k dětem, tak k sobě, ale rozhodně to stojí za to. Přestože to není vždycky dokonalé a někdy nám to drhne, vím, že vždycky jsme v tom spolu. Obrovské díky Vám.

Už dvě mé kamarádky si díky mým názorům na situace a výchově, které díky Vám mám, koupily kurz, a přiznaly, že to byla ta nejlepší investice v životě, kéž by Vašim kurzem prošel každý na této planetě.
Takže nekonečné díky.

Jste všichni úžasní, moc vám fandím a jsem šťastná, ze mohu být Vaší součástí.

Mám za sebou 5. video. Především bych chtěla poděkovat celé Nevýchově co pro nás rodiče dělate. Nikdy bych nevěřila, že online kurz může být tak dobře udělán, že dá uplně vše a nemusíte opustit domov. Ikdyž bych jela, protože za tu změnu by mi to stálo.

Jak to máme ted- dítěti dávám více prostoru, aby si věci mohlo zkusit. Nestojím mu za zády s tím co by se mohlo hrozného stát.

Z mého slovníku vymizelo slovo TO SE NEDĚLÁ. Více říkám jak to mám já ,co se mi nelíbí. Co bych potřebovala. Snažim se porozumět co by potřebovalo moje dítě, ale ne vždy se uplně trefím, bylo by pro mne snažší kdyby mluvilo, ale přesto se snažím.

Užívám si čas se svým dítětem. Méně se stresuju a už na něj nekřičím. Přišla jsem na to ,že když se mi nedaří tak většinou pro to ,že to mám v sobě tak nastavené, dopředu se bojím, že to nevyjde nebo že to chci takhle. ale pracuji na tom

Prostě to stojí za to vydržet a zkoušet

Strašně se mi na kurzu líbí, jak jde do praxe a jak zprostředkovává pocity dítěte. To je úplně super prostě. Taky jsem moc ráda za skupinu, vlastně když jsem se rozhodovala, jestli kurz koupit, velkou váhu tam měla právě vidina spojení s podobně smýšlejícími lidmi. Miluju taky webináře a články.

Považuju za strašně důležitý, že by člověk neměl bejt v nepohodě – myšleno musí bejt v pohodě s řešením i máma. A přijde mi, že tohle hodně lidí strašně často zapomíná.

Mila Katko a vsichni v tymu nevychovy

Mame za sebou par uspechu. Ale jsem teprve na zacatku. Musim vam rict, ze u kazdeho dilu nevychovy bulim jak mala.. Zmitaji se mnou emoce.

Bylo pro mne sokujici zjistit, ze neumim mit respekt k lidem, natoz tak v dusledku ke svemu synovi. I kdyz jsem k nemu hodna, pusinkuju ho cele dny, vysvetluju do zblbnuti, i tak jsem diky vam zjistila, ze ho nerespektuji. kdyz neco „provede“, ton meho hlasu a to co rikam je katastrofa.

A tak si kazdy den milionkrat v hlave opakuji "nezapomen na respekt,a ne jen k Noelovi (syn 2 roky a 5mesicu), ale take k partnerovi.. Dekuji vam.

Musím zmínit, že principy Nevýchovy pro mne nebyly příliš přelomové, spíše než zcela nový způsob komunikace mi poskytly určité ujištění, že to, co jsem využívala spíše intuitivně, stojí na pevných, racionálně zdůvodnitelných základech. Jsem tak jako rodič jistější a tedy i klidnější, méně pochybující.

Nad naší dcerou (18měsíců) žasne mnoho lidí. Jak je nezávislá, přátelská a spokojená. Abych byla konkrétní, odrazem kurzu je pro mne fakt, že ve své bohaté slovní zásobě používá již nyní zcela přirozeně dvě slova, která vnímám jako charakteristická pro nevýchovné principy: chápu a děkuju.

Co dodat, takhle to teď mám i já. Chápu. A děkuju.

Už pár týdnů koukám na videa (zdarma) a říkám si, že na tom partnerství asi něco bude, přece jen jsem si řekla, že až vyrostu tak nebudu na své děti křičet, tak jako taťka křičel na nás. No jenže křičím a zlobím se – většinou sama na sebe, protože to nefunguje a nedodržuju, co jsem si slíbila – co jsem slíbila svým dětem.

Tak jsem si koupila tento kurz, o kterém už teď vím, že to jsou nejlépe investované peníze v celém mém životě! Tohle je očista a kompletní přetransformování mě samé. U každého videa, které jsem viděla, jsem brečela, protože jsem si pospojovala, jak jsem byla vychovávaná a co ze mě vyrostlo a že tohle pro své děti určitě nechci.

Děkuji Katko, že mi pomáháte dospět, třeba jednou v sebevědomého člověka s vlastním názorem. Myslím si, že by měl vědět naprosto každý, že systém policajt a učitel nefunují a nikdy v životě nebudou!!! Moc se těším na další videa a workshopy a na děti až s nimi tohle všechno budu objevovat.

Manžel poslouchá se mnou a právě mi řekl, že kdybychom znali Nevýchovu před 4mi lety, výchovu starší dcery bychom si opravdu užili a nebyli zbytečně nervní a neřešili každou blbost a navíc špatně. Byli bychom veselejší a chápali bychom mnohem víc vztah příčina – důsledek ve výchově. Díky!

Ahoj Nevýchovo

Prošla jsem kurzem. Cesta je klikatá a plná úspěchů i neúspěchů. Chtěla jsem vám holky poděkovat… naše cesta byla fajn už před Nevýchovou, ale i tak jste nám toho dali spoustu. Nejen ve vztahu k mým dětem ale i k manželovi, ke kterému jsem ne vždycky byla fér.

Naučili jste mě nebát se přiznat si, když udělám blbost, uvědomit si že je to normální a že se nemusím stydět omluvit. Takže tohle je nejvíc co jste mi dali… naučila jsem se říct promiň.

A nejkrásnější na tom je, že moje malá dcerka taky. Měla ultra monstrózní záchvat vzteku, kterým jsem ji nechala projít a pouze nabídla náruč. Ona po uklidnění přišla a říká mi promiň, mrzí mě to.

Tohle jsem se já naučila až v dospělosti, vždycky jsem měla pocit že je to hanba se omluvit a jsem ráda že pro moje děti bude tahle lidská slušnost běžnou součástí života

Mila Nevychovo!

Prave som dokoncila kurz a tecu mi po licach slzy. Slzy vdaky, ze Vase myslienky ponukate dalej. Svet moze byt tak omnoho krajsi. Aj po malo spanku, vela kavy, hluku a zhonu.
Dali ste mi sancu ako mat krajsie dni s mojim najblizsimi. Ako sa nehrat na nieco co nie sme, ako byt skutocni. Deti aj my dospeli.

Robite uzasnu pracu a ja Vam zo srdca moc dakujem za vsetko.
Urcite sa este vratim.

Ahoj Nevýchovo, velice děkuji za tento skvělý kurz. Ač již mám děti za hranicí vychovatelnosti (14 a 16 let), ráda bych s nimi vycházela lépe. Puberta je opravdu složité období, a to jak pro hormony cloumající děti, tak i pro rodiče. Nevýchova mi hodně otevřela oči a ukázala mi, co vše lze zlepšit pro fungující vztah. Stále se mám co učit a není to o tom, že teď již mám hotovo. Ale vím mnohem víc než před kurzem a pracuji na sobě i na našem vztahu s dětmi.

Trošku mě mrzí, že jsem na Nevýchovu nenarazila dříve, když byly děti malé a lecos jsem mohla udělat jinak. Přesto však této investice nijak nelituji a vřele doporučuji všem maminkám a taťkům, protože si myslím, že to má velký smysl. Ještě jednou moc děkuji.

Po zážitkových audiích jsem si taky uvědomila, jak nepříjemné musí být manželovi moje kibicování, takže jsem to (doufám :-) dost omezila a snažím se uzavírat dohody i s ním.

Právě jsem shlédla videa 3. týdne – našla jsem tam mnoho odpovědí na své otázky. Vlastně jsem zjistila, že jsem ve vypjatých situacích nehledala porozumění a nevyjadřovala své pocity.

Teď se těším na další den, který mi dá možnost nastavit náš vztah se synem tak, abychom byli opravdoví parťáci. Díky, Nevýchovo!

Ani jsem nečekala, že se u nás budou dít takové změny, že nebudu muset křičet, rozkazovat, uplácet pamlskama… Přihlášení sem byla jedna z nejlepších věcí, která nám tak krásně mění životy :-) Díky za Nevýchovu!

Mám kurz koupený, mám měsíc do porodu, jedu druhý týden ale pořád se k některým částem vracím, čas od času si u toho pobrečím jak želva🐢

Dneska poslouchal muž chvilku se mnou a povídá ty jo ta Katka je fakt chytrá ženská, a odpoledne když se dětí začaly hádat a já policajtovat tak mi povídá. Klid vzpomeň si co říkala Katka ráno v tom videu

Katko, moc Vám děkuji, že děláte, co děláte… jsem ve Vašem kurzu a i když už mám shlédnutý 3.týden, musím říct, že tohle mělo snad největší sílu!…

Zrovna dnes jsem řekla se slzou v očích manželovi, jak jsem do našeho syna (1,5 roku) čím dál ti víc zamilovaná. Po shlédnutí webináře jsem naprosto přesvědčená, že se na tom podílíte i Vy… i když je pro mě syn naprostý poklad od početí, našly se chvíle, kdy mě hodně brnkaly nervy. Ale od doby, co s ním dokáži správně komunikovat, jsou tyto chvíle vzácné a čím dál víc si spolu uzavame rodičovskou! 😊

Každý, kdo říká, že by se rodičovská neměla jmenovat DOVOLENÁ, by se měl přihlásit do kurzu! Po tom jim dovolená začne! 😀🥰
Děkuji za vše a těším se na další videa v kurzu i z webináře! 😊

Ahoj, dneska jsem byla s dětmi v herně s kavárnou :) U vedlejšího stolu seděly tři maminky a jedna z nich nepřeslechnutelně vyprávěla ostatním o svých dětech. Tak mě to zaujalo, že jsem si zapsala pár citátů: „…místo, abych si užívala toho hezkýho u těch dětí, tak na ně jen řvu, a furt se jen hádáme … musím s nima furt bojovat, od rána do večera … buď je budu mlátit jako psy, že se mě budou bát, to já ale nechci…“

A proč mě to tak fascinovalo? Před rokem a kousek jsem přemýšlela naprosto stejně a svým kamarádkám bych nejspíš rozčileně tvrdila totéž a děti dál vychovávala nevědomě. Jenže jsem si koupila kurz Nevýchovy a jsem na cestě, a přesto, že občas šlápnu vedle, rozdíl prostě jasně vidím! Je to tam a tak, jak to má být, juchů! :) Takže znovu vřelý dík!

Před kurzem jsem se cítila jako ne úplně skvělý rodič. Občas jsem na děti křičela a nerespektovala jsem jak je, tak sebe.

Teď respektuji sebe a děti. Jsem trpělivější, i když je to někdy ještě trošku težké. Ale umím se zastavit a projít si pocity v sobě a pak na základě nich reagovat. Nekřičím. Hlas jsem za celou dobu zvýšila jen jednou, ale křičení to nebylo :)

Děti jsou asi rády, nebojí se mne, že vyletím. Doma jsem teď za tu hodnější, ačkoliv to tak vlastně nelze brát. Každý jsme nějaký a každý se snaží, jak může. Úspěch je, že si o sobě myslím, že jsem lepší máma (než dřív), a že věřím, že se cyklus policajtů a učitelů u mě zastaví :)

Asi jsme se fakt posunuli: 

Já: Jsem vzteklá, utahaná a protivná ženská. Vrčím na všechno a na všechny, jsme už 3 týdny zavření doma kvůli nemoci a nějak mi jedno ráno bouchly saze.

Naše Nikolka (5 let): Maminko, Ty máš dneska špatnej den, viď? Já Ti trochu pomůžu jo? Uklidím to tady po Jeníčkovi… chceš si třeba skládat puzzlíky se mnou? Nebo plyšáčka? Co by Ti pomohlo?

Tak. A tohle dítě je neskutečnej pařez žijící v paralelním vesmíru. Mnohokrát nás přivedla až k slzám totální bezmoci nad tím, jak TOHLE proboha vychováme. Tak s Nevýchovou to jde. Děkuju. Všem, kdo za Nevýchovou stojí. Tenhle kurz nám zachránil rodinu :*

Všem z vás, kterým to nejde, vydržte, přestaňte tlačit a nechte to plynout. Někdy trvá dlouho, než zažitá schémata potlačíte, uvolníte se a začnete být s dětma skuteční parťáci. Věřte, že to za to stojí. Nám to trvalo dva roky :)

Kurz jsem prošla celý, čtu FB příspěvky, a i když si úplně nepamatuju ty postupy, byly tam momenty, které mi pomohly. Například v komunikaci s manželem :-) Já bych potřebovala tohle, jak by to šlo zařídit? Pátý týden kurzu žiju, už dřív, než jsem si ho pustila, došla jsem k tomu sama - a za mě, s tím podle mě padá veškerá výchova i nevýchova, aby rodič měl čas pro sebe.

A hodně mě podpořila myšlenka „Je to skutečně nutné?“ Zjistila jsem, že spoustu věcí po dcerce (3 roky) chci jen proto, že si myslím, že by se to mělo, a ne že jsem o tom skutečně přesvědčená, a je jasné, že ona pak nereaguje. Takže se spíš sama sebe ptám, co vlastně chci.

Taky jsem spokojená například s tím, že jsem se malé ptala, co by potřebovala ve školce, protože mě při mém odchodu nechtěla pustit. Říkala, že si nebude hrát a bude u tety… nerozuměla jsem tomu. Nakonec mi došlo, že ona chce předat tetě do náruče (v naší školce to jde), a je v pohodě! Můžu hned odejít :-)

Po třech týdnech v kurzu drobná bilance: Viděla jsem pouze polovinu videí, ale odstartovalo to bouřlivé změny.

Už nikdy nedokážu své děti vidět jako neschopné a hloupé. Definitivně se mi nějak přepnula hlava.

Žila jsem a žiju ve veliké iluzi, že „už to všecko umím“. Každý den dostávám lekce a mám z nich radost, ne pocit selhání a zoufalství. Jupí.

Být s oběma dcerami celý den doma je radost, příležitost, čas. Fůra času nikam se nehnat. Čím více tlačím na pilu, tím více to nejde. Užívám si drobné radosti. Najednou trvají i celý den.

Prožili jsme s manželem veliký konflikt, hodně jsem pochybovala, jestli Nevýchova „je normální“ (že prý nee :)), ale s týdenním odstupem jsem si jistá v kramflecích, vím, co chci, co dělám, a dcery vypadají, že v tom jedou se mnou. Manžel to neví. Ale teď se mu doma líbí. Díky.