Před necelým měsícem jsem sem dávala zoufalý příběh našeho boje s jídlem. Já byla úplně mrtvá, utahaná až na omdlení, dcerka (10 měsíců) nonstop protivná… na váze ubyla kvůli nemoci a nepřibírala, ale jíst nechtěla nic kromě mléka a mě kojení děsivě vyčerpávalo. Říkala jsem jí, jak to mám, že potřebuju, aby aspoň pila kašičky, abychom méně kojily, ale nepomáhalo. Zoufalá jsem poprosila o pomoc a rady Vás – a poslechla jsem.

Zavedené změny - srovnala jsem si v hlavě nastavení a rozhodla se nechat to víc na ní. Naběhly jsme do obchodu a řekla jsem jí, že od teď to uděláme jinak, podle ní a začnem tím, že si vybere novou jídelní židličku pro BLW – aby mohla koumat a baštit si sama.

Plno nových receptů, a to takových, že jíme obě to stejné (nebo podobné) a krmíme jedna druhou - fakt srandy kopec :). Povídáme si u jídla a komentujeme, co nám které chutná, nebo kouknem na film. Lžičky, které nenáviděla - vybrala si sama a dneska se učí s lžičkou jíst sama.

A výsledek? :D Nestíhám vařit! Rozjedla se na nádherných 6 porcí denně plus kojení neomezeně. Já jsem vitální, plná života a je nám moc fajn.

A co je nejlepší? Za sotva měsíc přibrala skoro kilo a půl!!! I doktorka, která hrozila pilulkama !! , zírala :). Takže speciální díky letí k maminkám z kurzu a samozřejmě týmu Nevýchovy za neskonalou podporu.

Krásné ráno, jdu se podělit o nás úspěch.

Psala jsem tu, že nedokážeme odbourat s dcerkou kojení, potom přišla sem tam nějaká vlaštovka, ale vše zase sklouzlo do normálu.

Před čtyřmi dny ve mě uzrálo konečně přesvědčení, že už to jinak nepůjde, sedla jsem si s dcerou a řekla jí, že přes den a noc nechci už kojit, že tulit se budeme kdykoli budeme mít chuť, na uspávání si kojení ponecháme, ale že víc kojit nemůžu, protože už na to nemám sílu s cítím, že jsem na ni nepříjemná a to nechci.

Zeptala jsem se jí, co by jí to ulehčilo, co by v noci chtěla jako náhradu a dcerka řekla, že sušenky a mlíčko s grankem.

Tři noci to přesně tak děláme a jsme obě spokojený.

Díky za rady ohledně odstavení, které jsem tu načerpala a přeji krásný den!

Jen doplním, že místo mléka s grankem už poslední noc stačila voda a za sušenky taky časem vymyslíme zdravější náhradu, ale ted jsem maximálně spokojená s tím jak to je…

.....

Přátelé, PATOU NOC dala dceruška komplet bez probuzení během noci. Tedy bez sušenek, mlicka s grankem a vody!!! Věřila jsem ji a ona mé očekávání předčila 💗💗💗 je skvělá…

Ahoj Nevýchovní rodiče :) Chci se s vámi podělit o první příspěvek, který v našich životech způsobil velkou změnu k lepšímu. Naše dcera Emička, 2 roky, se cca od 4. měsíce začala v noci pořád budit a plakat a pokaždé chtěla nakojit. Do té doby spala ukázkově a klidně i celou noc.

Asi následující rok jsem to neřešila a brala to jako její přirozenou potřebu. Z počátku mi to nevadilo vůbec, ale postupem času to bylo horší a horší a když už jsme já i partner doslova padali na hubu únavou, došlo mi, že s tím musíme něco dělat.

Nutno podotknout, že Emička spí s námi v posteli, což celou situaci ulehčovalo, ale nezlepšovalo. Nejdříve jsme zkoušeli všechno možné, ale stručně řečeno nic nefungovalo a naše frustace byla obrovská a vnášelo to neklid i do našeho partnerského vztahu.

Když jsem začla s Nevychovou, byl Emičce rok a 8 měsíců. Ještě než se narodila, měla jsem takovou vizi, že bych ji chtěla kojit, alespoň do 2 let, možná i proto jsme trpěli tak dlouho.

Nevýchova mi ale otevřela oči a dodala odvahu. To jsem měla za sebou teprve první týden Nevýchovy. Naplánovala jsem Emičin odstav od nočního kojení, takže ne úplně. Týden dopředu jsem ji na to připravovala, mluvila s ní o tom. Sama v sobě jsem to měla srovnané a byla jsem tedy pevná, ale laskavá.

Věděla jsem, že naše láska asi nepřijme úplně v klidu to, že ji seberu její snad nejoblíbenější věc na světě :D Po pár dnech už sama říkala: „mlíčko nebude“ a bylo vidět, že chápe, že se něco chystá a to bylo super.

V pátek večer nastal den D. Opět jsem ji upozornila, že mlíčko nebude a ona ho před usnutím ani nevyžadovala! Zároven jsem ji v tom přípravném týdnu ukázala jinou metodu usínání než u prsa a to přitulením a to skvěle zafungovalo, proto nám to šlo pak o něco snáze. První usínání bez mlíka, na 1.

V noci se vzbudila asi 3X, vždy jsem ji vysvětlila, v klidu a s pochopením, že mlíčko už nedostane a proč. Nechala jsem ji plakat a hladila ji u toho. Asi za minutku to přešlo, přitulila se a spalo se dál. Takto to probíhalo po každé. Nic hrozného tedy.

Přitom, když jsem ji v noci pokaždé kojila, vstávali jsme i 8X za noc a i když mlíčko dostala, často pak stejně brečela a museli jsme ji chovat a houpat atd. Takže první noc bez mléka byla mnohem lepší než většina s mlékem. No a pak následujícíc 3 noci byly podobné a pak! začla spát celou noc! V takový zázrak jsme ani nedoufali :D

Samozřejme, občas se jí ještě stane, že si o něj zkusí říct, ale řeknu pevné a laskavé ne a většinou okamžitě zase spí. Tohle všechno píšu pro ty, kteří zažívají něco podobného a nevědí, co s tím nebo se bojí jít do akce.

Ted už je to 3. týden, co nám to takhle funguje. Jelikož chci Emičku zatím ještě kojit, máme to nastavené tak, že ji nakojím večer po koupání a pak ráno, když se vzbudí a to je vše.

Takže Nevychovo, doslova jsi mně a mému partnerovi splnila sen, který jsem měli a to že naše dcera spí celou noc. Někdy už jsme se báli, že se to nestane snad nikdy. Děkuji :)

Tak bych se taky chtěla podělit. Jsme v kurzu týden a máme první vlaštovky :-) Jsou to spíš drobnosti zatím, ale třeba to že už mi Pájík (20 měsíců) neleze v kuchyni do šuplíků, ale vždy si řekne, když tam chce něco podat (většinou je to nové brčko). 

Taky se nám povedlo zlepšit vypravování ven, kdy on sice chtěl ven, ale nechtěl se oblíkat (nakreslili jsme si obrázek, co vše je potřeba udělat, než se jde ven, takže já nelítám po celém bytě a nemumlám si, co vše ještě musím, místo abych byla s ním). 

Ohromě pyšná jsem na něj třeba za včerejšek, kdy jsme potřebovali balit a on zrovna chtěl kojit, tak jsem mu řekla, že opravdu potřebuju, aby ještě vydržel a jestli by mu zatím pomohla nádivka, že vím, že to není ono a on vydržel hodinu než jsme všechno zabalili a to mu rostou zuby. 

A večer ve vaničce měl studenou vodu, manžel mu ji chtěl přihřát a Pájin že sprchu nedá, že je jeho. Tak mu povídám: “Pájí, máš tu vodu docela studenou a táta by ti ji rád přihřál. Na to ale potřebuje tu sprchu.” On se na mě tak moudře podíval a tátovi tu sprchu podal :-)

Byl to skvělej pocit :-)

Chtela bych se s Vami podelit o sve uspechy v Nevychove. A samozrejme bych ji take chtela slozit velikou poklonu. Ji, protoze za ni stoji vice uzasnych lidi.

Muj syn (2r) byl na zacatku kurzu pro me ,,divne" stvoreni. Byl to od narozeni urvany uzlicek, kterej umel jen jecet, jecet, jecet a brnkat mi na nervy. Byl stale u prsa. Uklidnoval se jim a diky nemu nerval. (Chapu, mel zacpanou pusu 🙂 ) Nekdy kolem jeho roku jsme objevili Nevychovu. Clanek o uspavani me dostal. Sice nam to vubec nefungovalo, ale smyslu kurzku jsem verila a koupili jsme ho.

Kurz je uzasny a i kdyz ho stale nemam dodelany, cerpam inspiraci z webinaru a z clanku. Snazim se nevychovu nekopirovat, ale zit si ji ve svem vlastnim zivote po svem. Nevychovne nejen vychovavat, ale hlavne zit. Byt s ni jako jeden clovek bez neustaleho premysleni nad tim, co a jak delam spravne ci spatne. Vse delat automaticky bez rozmyslu. Zzit se s ni.

Po tom cca roce sklizime s manzelem uspechy. Neodradili nas skepticke pohledy lidi kolem. Rozhodli jsme se postavit sami za sebe a za sve dite. Vime, co pro nej chceme a hodlame si za tim tvrde jit, at se to nekomu libi nebo ne. A ted ty slibovane vysledky.

Moje maminka nerekne nic jineho, nez ze nas Zdenecek je uzasne a pohodove dite a ze je to vysledek nasi nevychovy. Manzelovi rodice vysvetluji, povidaji si s nim, tchan sem tam zvysi hlas atd…ale to vubec nevadi, protoze maly si v tom vsem najde to svoje.

Neni absolutne potreba, aby byl kazdy na nej nevychovny. On je uz v tomto veku neskutecne sebevedomy a rozumny a nic si z toho nedela, ba naopak mam pocit, ze to ma na haku. Poslechne, mysli si svoje a jde nevychovne dal.

Uz prakticky nepremyslim nad tim, co vse s nim nejde, ale naopak vidim vse to uzasne, co jde. Nereknu si pred nejakym problemem jezisi to se Zdeneckem nepujde. Reknu si rekni mu to narovinu, pozvi ho k reseni a to dame! Jsme na to prece tri. Nerikam, ze maly stale nema rvaci dny, ze neni obcas ,,na ranu". Ale ruku na srdce, kdo z nas obcas neni???? I deti maji spatne dny. Ale ja uz mu ted rozumim.

Rozumim, ze rve, protoze ho boli rust poslednich stolicek. Vim, ze mu nejde si dojit na zachod, nebo ze je smutnej. Proste jsem na nej napojena vic jak kdy driv. Uplne prirozene, automaticky. Pryc jsou vsechny predsudky a obavy z reakci okoli. At si kazdy mysli co chce. My si to zijeme po svem!

No a nas nejvetsi uspech. Maly dnes poprve prospal celou noc!!! Ted uz je to tak 8 hodin v kuse. No a jak jsme to udelali??? Otehotnela jsem i pres neustale kojeni (nyni 4 mesic), kojeni mi zacalo byt neprijemne a mlicko prestavalo tect. Malemu jsme vse tepelive vysvetlovali, utesovali ho, mazlili se s nim.

Misto me si nasel uspavaciho guru u tatinka. Parkrat si na nem zahopsa a vytuhne. Ze zacatku chtel po polozeni dudat. Nekdy jsme mu to splnili, nekdy tata choval dal. Parkrat se v noci probudil a rval i dve hodiny, nez dostal prso. Asi mu nebylo dobre.

Kazdopadne to, co mame ted, je dokonaly. Malej je odstavenej prakticky z par dnu na par dnu. Kdyz chce prso, tak mu vse vysvetlim a tim ze mlicko neni, je rychle vse vyreseno. Zacal nam krasne jist, zacal mnohem lepe spat. (Odpoledne 3 hod v kuse bez prsa!!!) Pro me hotove sci-fi!!!!!

Verte mi, jakmile se clovek o vse prestane usilovne snazit a prestane se tim vsim trapit, prijde to samo. Vse se vyresi, ani nevite jak. Moje dite, ale i ty vase jsou jedinecne originaly a kazde z nich je v zakladu uzasne a dokonale svym vlastnim zpusobem!!!! A kdyz je nechame a nebudeme v nich vse to dobre potlacovat, tak nam to dokazi.

Ukazi nam, jak moc uzasni jsou a jak moc se vyplati v ne verit!!! Nerodi se jako mali satani, co nas maji znicit. Rodi se jako male bytustky bez moznosti mluveni a potrebuji nasi lasku a davku empatie, abychom jim porozumeli. A co vic si prat??? Zivot je krasny, tak vzhuru do dalsich nevychovnych dni! 🙂

Milá nevýchovo, máme další úspěch, tentokrát s pochopením pro pocity. 20měsíční dcera se velmi často v noci kojila a já už byla ve 3.měsíci těhotenství a bylo to pro mě v noci hodně nepříjemné.

Tak jsem jí jeden den vysvětlila, že chápu, že je na to od narození zvyklá, a že jí to chutná a dobře se u toho usíná, ale že už bych potřebovala, aby se v noci nekojila, že mě to vysává a není mi to příjemné, a že už je taky docela velká na to, aby nutně potřebovala v noci papat.

Tak zda bychom to zkusily zvládnout bez toho, a že hned ráno po probuzení jí nakojím. Souhlasila.

V noci se připomněla, že chce mlíčko, tak jsem jí řekla, že jí dám hned ráno a ona se rozplakala, tak jí říkám, že rozumím tomu, že pláče, že to musí být moc těžké po tak dlouhé době se toho vzdát, ať klidně pláče, jestli potřebuje, a že věřím, že to spolu zvládneme.

Nabídla jsem jí vodu, tak si dala vodu a za chvilku usnula (mnohem rychleji než při kojení). Dnes je to skoro 2 měsíce, co kojím jen přes den a funguje nám to 😊 občas si v noci vzpomene, ale stačí ji dát najevo, že chápu, že by si moc ráda dala, a že si dá ráno 🙂

Chci touto cestou poděkovat všem, kteří mi radili na můj dotaz, ohledně častého nočního buzení a kojení. Díky Vám, milé maminky, se mi podařilo, po patnácti měsících, že moje dcerka, sama večer i odpoledne usíná.

Tím myslím bez prsa, hladím, zpívám, je tuhá za pár minut. A nebudete tomu věřit, ale ze včerejška na dnešek, spala 11 hodin. Skoro mám pocit, že potřebovala dospat ty dlouhé měsíce. Dokázali jsme to.

Plakala za ty čtyři dny jen 2×, a to první den, kdy jsem zavedla uspávání bez kojení. Vše jsem jí vysvětlila, poprosila jí, aby mi s tím pomohla, že už jsem opravdu moc unavená. Ale klaplo to až ve chvíli, kdy jsem byla pevně rozhodnutá, že to tak chci a že je to pro obě to nejlepší. Ještě jednou díky. Změnilo nám to noci a potažmo i dny.

Moji milí nevýchovní,

chtěla bych se s Vámi podělit o náš úspěch s 17m Jakoubkem. Od jeho narození jsem fungovala jako „superkojící“ maminka. Přes den jsem i po zavedení normálního jídla kojila, kdykoliv projevil zájem.

V noci k němu vstávala a kojila 6–8× za noc. Bylo to velmi náročné a já se s ním několikrát snažila domluvit na tom, aby alespoň v noci svůj apetit umírnil 🙂

Nevedlo se a já si uvědomila zásadní věc: Moje snaha o dohodu nevycházela ze srdce, bylo to jen jakési postěžování, ale na svou roli kojící mámy jsem byla pyšná a vlastně mi to vstávání „opravdu“ nevadilo. Kuba necítil, že je problém, protože jsem to tak necítila já.

Až před týdnem, kdy jsem už byla nesmírně vyčerpaná (asi došly veškeré rezervy energie 🙂), jsem si ho posadila na klín a jako „nejlepší kamarádce“ jsem mu vysvětlila, že se ve mně pere touha kojit ho dál s chronickou únavou, ze které již plynou zdrav. problémy.

Požádala jsem ho o pomoc… a stalo se neuvěřitelné: Kubíček se na mě láskyplně podíval svýma nádhernýma očima, dal mi sladkou mokrou pusinku a o kojení si už neřekl… ani v noci… ani následující den 🙂

Dnes je to 10 dní a Kubík si místo kojení chodí říkat o mazlení, které mu maminka, která je plná energie (spíme celou noc 🙂), ráda dopřeje.

Děkuji, Nevýchovo 🙂

Pomaly koncim kurz a uspechy s mojim 10 mesacnym Tomaskom su:

V pohode sa obliekame aj vyzliekame ked niekam ideme.
Ked sme boli chori, statocne papal lieky.
Pocka, ked mu vysvetlim, ze potrebujem dovarit, dojest…
Nevyvadza, ked ideme von z vane.
Uzivame si spolocne prechadzky, hranie, citanie kniziek.
Zacina reagovat na to, ked mi nieco spravi a boli ma to.
Ked dopapa, sam si vie zlozit uteracik z noh a podat mi ho.
Po vysvetleni, ze potrebuje pit aj vodicku, nielen maminkle mliecko, sa napije z poharika.

No a moj uspech – necham ho skumat svet, kym si fakt neohrozuje zivot. A po dlhsom pozorovani musim povedat, ze deti su velmi mudre a malokedy si chcu vedome ublizovat, napr. strcit si nieco do oka, krku.

Dakujem Nevychove za rady aj uistenie, ze som sa od narodenia mojho pokladika vybrala spravnou cestou. 

Milá Nevýchovo, včera jsem dlouze přemýšlela nad svým přístupem k rodičovstí, nad Nevýchovou a svým vztahem se svou 9m dcerkou. A musím se přiznat, že vám to teď tady píšu přes slzy dojetí z toho všeho.

Dospěla jsem k poznatku, že prostě musím za těch nádherných společných 9 měsíců Nevýchově hrozně moc poděkovat! Jasně, pořád řešíme s dcerkou různé problémy, mnohé z nich jsou i zdravotního charakteru. Ale tolik věcí jsme díky Nevýchově zvládli!

Překonali jsme nechuť k převlékání, přebalování, čištění zoubků, usínání, kousání a škrábání při kojení, tahání a kousání kabelů pod proudem. Zvládli jsme můj brzký návrat do práce jeden den v týdnu, hodně drsné noční děsy a to bez léků, navíc já se celkově fakt dost zklidnila …

Je toho hodně. A já už teď na beton vím, že ačkoliv se mi to nejdřív zdálo trošku jako science-fiction, už ta nejmenší mimča nám rozumí a jak jsou starší, tak se to jen a jen zlepšuje.

A nyní se dostávám k té chvíli, která mě vůbec přivedla k tomuhle zamyšlení:
Dcerka v posteli, obvykle u prsa, já záda na odpis čemuž spaní s mimčem v náručí moc nepřidá. Už cca 10 dní dcerce vysvětluji, že ji moc miluji, ale spaní u prsa mě hrozně moc ničí, vše mě bolí, že to potřebuju jinak. Třeba, aby aspoň večer byla chvíli v postýlce (přiražená k velké posteli) a pak se za mnou může přijít přitulit a už u mě zůstat.

Protože prostě aspoň na usínání potřebuju svou pohodlnou polohu, v noci jsem pak tak rozespalá, že je mi to celkem jedno a jedu víceméně na autopilota :-) podotýkám, že z mé strany zůstalo u vysvětlování, dcerku jsem nijak nevyháněla, neodnášela, jen vysvětlovala a občas v noci nedala prso když neměla hlad, ale chtěla jen cucat a mně to bylo už fakt hodně nepříjemné.

První dny dcerka po prse občas zaplakala, ale pak asi pochopila a začalo jí stačit mi ležet v náručí nebo na rameni (jaká úleva pro můj krk!). Po kojení se prostě od prsa odvalila a přitulené jsme spaly dál. A pak se jednu noc stalo, že si po nočním kojení to naše devítiměsíční mímo samo vlezlo do své postýlky, já čučela, nechápala.

Na další kojení si ke mně přilezla a už se zůstala tulit. Tak jsem si říkala, byla ospalá, malátná, nevěděla co dělá, náhoda. Pak se to stalo znovu, ještě jednou a včera taky, když jsem za ní přišla spát. Takže to už moc na náhodu nevypadá :-) prostě je to tak, moje úžasná holčička si na část noci jde k sobě do postýlky, aby měla odpočatou mamku.

A víte co? Musím přiznat, že když ji u sebe nemám celou noc, tak už se moc těším, až se přijde pořádně pomazlit :-) Je mi jasné, že spoooooooousta je toho ještě před náma, ale teď už vím, že to spolu všechno zvládneme ❤️ a to z velké části díky Nevýchově.

Takže hrozně moc díky, opravdu to má smysl ❤️

Milá Nevýchova,
Ste ten najlepší parťák, akého sme si mohli vybrať na našu rodičovskú cestu. Hlavne, keď celá rodina žije na opačnej strane pologule ako momentálne my s manželom a našou dcérou. 

Rada by som sa s vami podelila o náš úspech. Dcérka má 3 roky a 3 mesiace a večer pred zaspatím mávala mamine mliečko, ako to ona volala. Už pri ňom nezaspávala, veľa ani nepila, bol to skôr dezert.

Sama som už cítila, že asi je čas kojenie nechať za nami. A tak sme mali v jeden deň rozhovor o tom, že bábätká papajú mliečko od mamy, lebo nemajú zúbky a je to jediná vec, ktorú papať môžu. Ale keď detičky vyrastú a majú zúbky, mliečko už piť nemusia.

Rozpovedala som jej aj príbeh o tom, ako som aj ja ako bábätko pila mamine mliečko, ale postupne, ako som rástla, som začala papať iné veci a mliečko od mamy už som nepotrebovala. Taktiež sme čítali knižku o domácich zvieratkách a dcérka sa pýtala, či aj teliatka papajú mliečko od kravičky a sama usúdila, že už asi len občas, lebo sú vyrastené, a nie úplne maličké.

Povedala som jej, že keď aj ona bude pripravená na to, že už nebude mliečko od mamy potrebovať, nech mi to povie.

O tri dni na to, v sobotu večer pred ľahnutím si do postele, mi hovorí: „Mami, ja už nepotrebujem mliečko!“ A odvtedy to tak je.

Naše večerné kojenie sa skončilo a rituál zahŕňa len rozprávanie príbehu na dobrú noc a spoločné ležanie v posteli, kým nezaspí. Podotýkam, že dcéra spáva s nami, s rodičmi, v jednej izbe a jej posteľ je súčasťou našej veľkej rodinnej postele. Vďaka, Nevýchova!

Ráda bych posdílela pro mě dojemnou dohodu s mým synem :) Mára má čerstvě dva roky, ale už domlouváme v podstatě od miminka a daří se ❤

S ním jsem zažila, že se opravdu dá domlouvat i s nemluvnětem. Dneska u oběda:

 Mára: „Mlíko“ 
Já: „Aha, ty chceš teď nakojit, viď? Když já tu mám ještě jídlo a chci si to dojíst.“ 
Mára: „Dojíš jídlo, pak mlíko. Zatím na klín“

Takový obyčejný, ale úplně mě dojal ❤

Chtěla bych se s Vámi podělit o úspěch který se konečně udál u nás doma a tak tady je.

Poslouchám po nocích kurz u kojení které mi opravdu nejde a prsa bolavé, přisátí fakt se skroucenýma prstama u nohou a myšlenky na umělou výživu a ukončení toho všeho trápení.

Dnes odpoledne jsem si řekla no jo tak nikdo Ti nepomůže Baru (LP kvůli karanténě nepřipadá v úvahu) zkrátka buďto to zvládnem a nebo.

V tomto jsme v tom spolu s mimi však on se taky se mnou trápí a tak mu proboha DŮVĚŘUJ

Moje měsíční mimi prostě nechce držet u kojení za hlavičku což mi teda dalo zabrat protože jsem tu všechnu bolest zkrátka chtěla mít pod kontrolou a stále hledala způsob jak mu do pusy nacpat co nejvíc dvorce aby nebolela bradavka, ale opak je pravdou, když ho nechám aby se kojil s naprostou důvěrou v to co dělá tak on tahá tak opatrně, klidně a já s vidinou znovu lepších zítřků tu ve čtyři ráno plná dojetí píšu příspěvek hlavně vám všem z NV a chci znovu poděkovat za to vše o co se snažíte a v co věříte a všem ostatním.

DŮVĚRA JE VELKÁ VĚC

Děkuji Nevýchovo

Moje dcerka mi usínala u prsu do 13 měsíců a ze dne na den jsme s tím dokázaly přestat. Prostě jsme si spolu lehly a přitulily se k sobě a bylo nám tak dobře. Postupně jsme to převedly, že se jen držela za ruku a pak jsme pomaloučku přešly na samostatné usínání, kdy se přečte pohádka a já jí uložím a dcerka usne.

Občas si zavolá, když něco potřebuje, někdy jen pomazlit. Občas to trvá dlouho a já už jsem vyčerpaná, tak se mi včera poprvé podařilo s ní dohodnout. A je to skvělé :)