Neumí se dělit. Nechce půjčovat hračky. Všechno chce. Vzteká se a věci si vyřvává. Nevím, jak ho to odnaučit. A jak ho vychovávat, aby nebyl sobec.

V novém kurzu

Zjistíte, jak s dítětem mluvit, aby se naučilo vycházet vám vstříc a brát ohledy i na druhé. Jak reagovat na jeho vztek a pláč, aby scény odezněly. A jak ho jednoduše už odmalička naučit spolupráci, aby nebylo sobec (ale ani otloukánek, který si od ostatních nechá všechno líbit).

Krámuje, rozhazuje, lítá. A neposlechne. Pořád ho někde naháním. Někam se vypravit, oblíknout, odejít, všechno problém. Nevím, jak ho naučit poslouchat.

V novém kurzu:

Naučíme vás, jak s malým dítětem mluvit, aby přestalo sabotovat každou vaši snahu. Jak mu vysvětlit, co ano a co ne, aby vás doopravdy slyšelo a pochopilo. A jak to udělat, aby ho těšilo s vámi spolupracovat a nemělo potřebu naschvál lumpačit. Doma ani před lidmi.

Bije, kouše, ubližuje. Má výbuchy vzteku a zlosti. Plácá mě, když se mu něco nelíbí. Plácá ostatní děti. Sprostě nadává. Nevím, co dělat. A bojím se, co z něj roste.

V novém kurzu

Zažijete si, proč se vaše dítě chová tak, jak se chová. Porozumíte líp jeho emocím, abyste se jich nebáli a uměli s nimi zacházet. Zjistíte, jak se zbavit výchovných strategií, které jeho zlostné a výbušné chování podporují. A jak mu pomoct, aby nemuselo ubližovat.

Starší dítě zlobí od té doby, co se narodil sourozenec. Provokuje, dělá naschvály, vzteká se, ubližuje, nedá si říct. Někdy už nevím, co s ním. A taky mám strach o miminko.

V novém kurzu

Ukážeme vám, co se se starším dítětem děje, když se narodí sourozenec, proč najednou tak jančí. A naučíte se, jak to zastavit. Aby váš starší přestal vyvádět, našel si k sestřičce nebo bráškovi vztah a vy jste se nemuseli bát, že mu ublíží.

Dítě je nesamostatné. Nestará se o svoje věci. Se vším se loudá. Zapomíná. Pořád ho musím kontrolovat, všechno mu desetkrát připomínat...

V novém kurzu

Naučíte se říkat věci tak, aby vás dítě vnímalo a nemuseli jste mu všechno do bezvědomí opakovat. Zjistíte, jak vypadá skutečná zodpovědnost a jak ji dítěti citlivě předat, aby nepotřebovalo vaši neustálou kontrolu a chtělo se starat o věci, které se ho týkají.

Nechci z něj vychovat sobce nebo rozmazlence. Někdy už se tak chová. Nechci ho srážet, ale taky ho chci naučit, že nemůže mít všechno. Nevím, jestli to dělám dobře.

V novém kurzu

Zjistíte, jak k dítěti přistupovat, aby se naučilo brát ohledy na druhé, a přitom neztrácelo sebevědomí. Aby bylo samo sebou, ale ne sebestředné. A naučíte se, jak nastavit zdravé hranice, které dítě nesráží, ale naopak podporují, přestože mu nedovolíte všechno.

Nechce uklízet hračky. Má binec v pokojíčku. Všechno rozhází a nic po sobě neuklidí. Pořád mu to vysvětluju. Marně. Jak ho naučit uklízet a starat se o svoje věci?

V novém kurzu

Zjistíte, proč vaše dobře míněná snaha na děti nefunguje, a co jim říct, aby konečně pochopily, co je pro vás důležité a jak to doma chcete. Naučíte se jim předat zodpovědnost za jejich věci tak, aby se cítily zapojené a chtěly se o ně starat.

Odmítá chodit na nočník. Nechce si čistit zuby. Nechce spát. Odmítá bačkory (a podobně). Nevím, jak ho k tomu přimět. Denně protesty. Zkoušeli jsme všechno...

Uvnitř kurzu

Zažijete si na vlastní kůži, proč děti protestují, jak se cítí a proč nedělají, co po nich chcete. Naučíte se jednoduchý postup, jak s nimi mluvit, aby se přestaly vzpírat a šly vám naproti. Zvládnete pak spolu většinu věcí, u kterých doteď vyváděly, v klidu a bez nervů.

Těšil/a jsem se, jak si budu svoje dítě užívat. Jak budeme mít hezký vztah. Ale realita je jiná. Zlobí. Ječí. Nechová se ke mně hezky. Vůbec si nerozumíme.

V novém kurzu

Pomůžeme vám porozumět chování vašeho dítěte a zastavit boj, který teď spolu vedete. Naučíte se s ním komunikovat tak, abyste se konečně uslyšeli a váš vztah se zlepšil. Zažijete si spolu blízkost, po které toužíte. A ukážeme vám, co dělat, abyste o ni už nepřišli.

Možná nepotřebujete. Otázkou pak ale je, co děláte na téhle stránce :) Možná jste sem přišli, protože vás s dětmi něco trápí, něco vám nefunguje, a hledáte radu?

Protože v momentě, kdy se člověk stane rodičem, začne se dostávat do situací, které jsou pro něj nové, nepředvídatelné, náročné. Měl o výchově svoje představy, než se mu dítě narodilo, a ty představy najednou berou za své. Protože přichází únava a vyčerpání. Protože se to dítě nechová „vzorově“, podle učebnic a tabulek o vývoji, chová se svým vlastním způsobem a má svoji hlavu. Znáte to asi?

A najednou se ten rodič, který chtěl vychovávat podle svého nejlepšího citu a zdravého rozumu, slyší říkat stejné věty, které říkali jeho rodiče. V dětství ho štvaly nebo zraňovaly, a teď je automaticky opakuje, dokonce i s tím nepříjemně kousavým tónem, který ho jako dítě bolel do uší. A neumí to zastavit. V tu chvíli jsou rozum i cit v koncích a rodič si jenom přeje, aby to jeho dítě aspoň chvíli „normálně fungovalo“.

Prošli jste si nebo procházíte něčím podobným? Dostáváte se do situací, kdy se cítíte bezradní?

Jak je to možné? „Každý rodič ví přece nejlíp, jak vychovávat svoje dítě,“ zní opakovaně mezi rodiči. A přesto tak často nevíme.

Proč rozum a cit někdy nestačí

Důvodů existuje celá řada. Jedním z nich je, že si s sebou do dospělosti neseme svá dětská zranění, způsobená v dobré víře právě naší výchovou. A často pak ve vypjaté situaci (třeba když děťátko celou noc pláče) automaticky reagujeme z pozice zraněného dítěte, ne z pozice zralého rodiče. To jsou přesně ty chvíle, kdy víte, jak je to správně a že byste neměli na dítě křičet, a přesto se neubráníte emočním výlevům, které vás následně mrzí.

Dalším důvodem je např. to, že jednoduše opakujeme, co známe. I když jsme třeba zažili výchovu, která nám zpětně nepřipadá ideální, a chtěli bychom to dělat jinak, v mnoha situacích nám najednou chybí „know-how“. Chceme to jinak, ale nevíme jak, takže automaticky sáhneme po tom, co známe od svých rodičů nebo vidíme ve svém okolí.

To nemusí být vždycky nutně špatně, cílem není kritizovat výchovu našich rodičů a zříct se jí. Dělali to nejlepší, co v tu chvíli uměli, a díky nim jste tady. Ale pokud se v tom teď vy necítíte dobře a vaše problémy s dětmi se opakují, je to zpráva, že výchovné vzorce, které opakujete, nemusí být funkční.

Pokud cítíte, že vám to rodičovské know-how někdy chybí, nebo pokud vidíte, že se vaše výchova ubírá směrem, jakým nechcete, a vaše dítě na vás nereaguje, jak byste si přáli, je tu možnost, že byste kurz o výchově a nový pohled zvenčí ocenili.

K čemu je dobrý kurz

V kurzu Nevýchovy neradíme rodičům, co mají dělat, to by bylo příliš málo pro nejdůležitější práci na světě :) Učíme je, jak objevit svoje vlastní rodičovské know-how. Tím, že jim pomáháme:

• vidět staré výchovné vzorce, které automaticky opakují, a zbavit se jich,
• zažít svět z pohledu svého dítěte, porozumět mu a vyhnout se díky tomu nefunkčním výchovným strategiím,
• naučit se komunikovat se svým dítětem tak, aby jim rozumělo a mohlo jim začít vycházet vstříc.

Není to jen kurz o výchově. Jde o víc

Kurz Nevýchovy není jen kurz o výchově a o tom, jak se zbavit problémů s dětmi (i když to samozřejmě v první řadě). Je i o tom, co chceme svým dětem předávat. O tom, jestli i ony jednou budou jako rodiče bezradní a budou potřebovat kurz, nebo díky naší výchově už nepřevezmou nefunkční výchovné strategie a půjdou do dospělého života lépe připravení než my.

Je totiž mnoho pravdy na tom, když slyšíte: vychovávej vlastním citem, každý rodič ví nejlíp, jak má svoje dítě vychovávat. Máme tu rodičovskou dovednost přirozeně v sobě. Ale je přikrytá a zdeformovaná spoustou výchovných vzorců, omylů a záseků, které si předáváme z generace na generaci a které způsobují, že v něčem tak samozřejmém, jako je porozumění svému dítěti, tápeme.

Kurz Nevýchovy je možnost, jak přestat tápat, a stát se rodičem, který už žádné další kurzy nepotřebuje.

Od narození. Vlastně už od těhotenství :), některé maminky to tak udělaly, že vstoupily do kurzu dřív, než se dítě narodilo. Aby měly náskok a rozuměly si se svým miminkem hned od začátku. To je totiž ideální, spousta problémů pak vůbec nevznikne. Ale jinak, začít se dá kdykoliv, Nevýchova funguje v každém věku.

Možná si ale říkáte, jak se můžu s dítětem domlouvat, když ještě nemluví?

Komunikace, to nejsou jen slova a řeč. Lidé (i ti maličcí) spolu komunikují také tím, že pláčou nebo se smějí, tónem hlasu, výrazem v obličeji, pohybem nebo i tím, jak se chovají, co dělají.

Tahle neverbální komunikace je často dokonce důležitější než slova.

Koukněte sami:

„To se ti fakt povedlo“ pronesené upřímným tónem s úsměvem.
„To se ti fakt povedlo“ pronesené sarkastickým tónem s úšklebkem.

V čem je skrytý ten skutečný význam? Ve slovech? Nebo právě v tónu a výrazu druhého člověka?

Problém není v tom, že dítě ještě nemluví, ale v tom, že rodiče nejsou zvyklí vnímat jeho projevy jako komunikaci. Čekají, až se naučí slova, a neposlouchají jeho „řeč“, kterou s nimi komunikuje už teď.

Tím vznikají jednak zbytečná nedorozumění, která pak někdy kolem dvou tří let přerůstají do dětského vztekání, protestů a scén, se kterými si rodiče nevědí rady, a jednak nepříjemné rodičovské pocity: nevím, co to dítě chce, neumím to s ním, neposlouchá mě, jsem špatná máma, neschopný rodič, moc měkký táta a podobně.

Stačí se ale naučit vnímat, co vám vaše dítě sděluje, a začít na jeho sdělení reagovat, a pak už nebude těžké, abyste se spolu dorozuměli.

Mýtus: Nerozumí mi, protože ještě neumí mluvit

Skutečnost, že dítě ještě nemluví, zdaleka neznamená, že nerozumí. Má totiž schopnost vás vnímat, díky které vám rozumí daleko dřív, než samo použije první slova.

Nepotřebuje rozumět konkrétním slovům, aby pochopilo vaše sdělení. Vnímá váš hlas, tón, jakým s ním mluvíte, váš výraz, vaše rozpoložení, vaše emoce.

Stejně jako to vnímáte vy třeba u partnera nebo partnerky. Poznáte například, když je naštvaný nebo utahaný a nemá na vás náladu, aniž by cokoliv řekl. Poznáte to z jeho hlasu, výrazu obličeje, z jeho chování. A klidně vám může říkat ne, nic mi není, miláčku, ale vy cítíte, že je to jinak, jeho slova nejsou to rozhodující.

Malé dítě má tuhle vnímavost možná dokonce ještě víc rozvinutou než my dospělí, protože dokud nezná slova, je to to jediné, co má. A jakmile rodič začne s jeho vnímavostí počítat a naučí se na ni reagovat, brzy začne vidět, že jeho malé dítě chápe mnohem víc, než si myslel.

Pro rodiče, když začnou s Nevýchovou, je to někdy překvapivé, někdy až fascinující podle jejich slov :), ale většinou to popisují jako dobrý pocit, že si se svým dítětem konečně rozumí.

Mýtus: Ještě z toho nemá rozum

Rozum možná ne, ale vždycky z toho má nějaký pocit. Z toho, jak k němu odmalička přistupujete, vnímá a cítí vaše dítě spoustu věcí. A od prvního dne se z nich učí.

Učí se od vás nápodobou váš přístup, váš tón, vaše reakce. A už teď se od vás učí první věty, které od něj jednou uslyšíte, až začne mluvit.

Funguje to velmi jednoduše. Když mu nasloucháte, učí se vám naslouchat. Když ho naopak neposloucháte, učí se vás neposlouchat. Když s ním bojujete, učí se s vámi bojovat. Když se vztekáte, že vám spolu něco nejde, učí se vztekat, když mu něco nejde. A když říkáte nenene, ošklivá holčička, když udělá něco, co se vám nelíbí, učí se od vás říkat nenene, když uděláte něco, co se mu nebude líbit.

Proto není jedno, jaký přístup od začátku zvolíte. Právě teď se rozhoduje o tom, jak spolu budete později vycházet. Jestli na vás bude ječet a vztekat se, nebo si v klidu řekne o to, co potřebuje. Jestli jeho první slova budou Ne! Ne! Ne! Tytyty máma! nebo Máma, pomoc.

Nejde o slova, jde o přístup

Nevýchova nejsou nějaké naučené věty z knížky, kterým by dítě nerozumělo. Nevýchova je o novém přístupu. O tom, že dítě od začátku berete jako malého parťáka, který s vámi přišel sdílet svět, a učíte ho hledat společná řešení, ve kterých je vám oběma dobře.

Funguje lžíce na každé dítě? Každé dítě je přece jiné. Přesto miliony dětí jedí lžící. I když má každé jinou povahu, jiné geny, jiný temperament, s každým z nich lžíce funguje. Je to tím, že lžíce je jednoduchý a praktický nástroj. Stačí se ho naučit používat a funguje vám.

S Nevýchovou je to stejné.

V Nevýchově vám dáme nástroj, ne návod

Nevýchova není návod na dítě v duchu „udělejte tohle, řekněte tohle, to vám zabere“. Nejsou to naučené fráze ani teorie z knížek. Je to úplně jiný přístup k dítěti. Přístup, ve kterém nehledáme, jak na něj, ale jak s ním.

Jak na něj znamená, že rodič chce, aby dítě něco udělalo nebo naopak nedělalo. A hledá páku, kterou toho docílí. Problém je v tom, že právě tenhle přístup vůbec nepočítá s tím, že každé dítě je jiné.

V praxi to vypadá např. tak, že dítě zlobí, zasekne se třeba na hřišti, že nepůjde domů, rodič se ho na nic neptá a zkouší různé triky, jak ho ze hřiště dostat. Např. vyhrožuje – tak já tě tu nechám. Uplácí – tak pojď, hele, koupíme zmrzlinku. Nebo zastrašuje – mám ti dát na zadek? Ve výsledku se nakonec nějak ze hřiště dostanou, ale spokojený není ani jeden. Rodič je vyčerpaný a naštvaný, že se musí s dítětem dohadovat, a dítě je rozmrzelé a vzteklé, že se muselo podvolit.

Jak s ním oproti tomu znamená, že rodič nehledá fígle, a místo toho s dítětem opravdově komunikuje. Nechce ho jen dotlačit k tomu, aby poslechlo, chce mu rozumět, zjistit, v čem je problém. Ale také bez manipulativních strategií dítěti říká, co sám chce a potřebuje, a ptá se, co chce a potřebuje ono. A spolu najdou řešení, ve kterém jsou spokojení oba.

Rozdíl mezi návodem a nástrojem

V Nevýchově vám neřekneme: dejte dítěti na cestu lahvičku, když chcete, aby odešlo v klidu ze hřiště. To je řešení konkrétní maminky s konkrétním dítětem, na které spolu přišly a které vyhovuje právě jim dvěma. Kdybyste ho použili vy, nemuselo by vám vyhovovat ani fungovat. Protože byste jen kopírovali cizí návod.

Stejné je to se všemi návody typu: dej mu dudlík, nedávej mu dudlík, dej ho do postýlky, nedávej ho do postýlky, vyprávěj mu před spaním, ať se zklidní, nemluv na něj před spaním, ať se nerozdovádí, nauč ho psát úkoly, hned jak přijde ze školy, ať má řád, nenuť ho psát úkoly, hned jak přijde ze školy, ať si odpočine, atd. Jsou to jen cizí zkušenosti, často velmi protichůdné, které můžete naslepo zkoušet a které můžou, ale nemusí vám zabrat. Nejsou totiž o vás a nijak neřeší, že každé dítě je jiné (stejně jako každý rodič).

V Nevýchově vám proto nedáme návod na jednotlivé situace. Dáme vám nástroj, jak s dítětem najít SVOJE řešení v KAŽDÉ situaci. Co konkrétně to znamená?

Naučíme vás

Jak s dítětem komunikovat, abyste mu rozuměli a uměli zjistit, co konkrétně ono potřebuje. A jak se spolu domlouvat, aby přestalo vzdorovat, protestovat nebo dělat naschvály a začalo vám vycházet vstříc v tom, co konkrétně potřebujete vy.

Jakmile tohle umění ovládnete, bude vám Nevýchova fungovat s každým dítětem (i dospělým). Protože vaše řešení budou vycházet z vás a vašich potřeb, ne z rad jiných lidí, kteří o vás a vašem dítěti dohromady nic nevědí.

U nás by to nešlo. Moje dítě na tyhle otázky neslyší

Nevýchova není jen o konkrétních otázkách, které máte dítěti položit. To bychom se dostali zpátky k návodům – udělejte tohle, řekněte tohle, to vám zabere – které nikdy univerzálně nefungují. Nevýchova je o celkové změně přístupu k dítěti: z rodiče policajta / učitele / nadšence – na nevýchovného rodiče.

Vaše dítě, ať chcete nebo ne, slyší daleko víc, než jen to, co mu říkáte. Slyší tón, jakým s ním mluvíte. Slyší v něm vaši důvěru nebo naopak nedůvěru, se kterou se ho ptáte. Vnímá vaše rodičovské nastavení: jestli hledáte, jak na něj, nebo jak s ním. Jestli v něm vidíte malého spojence, který má schopnost spolupracovat a říct, co potřebuje, nebo spíš malého nezbedu, kterého musíte zpacifikovat.

Komunikace nejsou jen slova

Komunikace totiž zdaleka nejsou jen slova, ale i to, co cítíte, co prožíváte, když s dětmi mluvíte, co je za slovy. Dítě to vnímá a reaguje na to. Proto nestačí opakovat věty z videa nebo článku, položit otázku a čekat, že odteď bude sekat latinu. Je třeba změnit přístup, abyste mu skutečně porozuměli a dokázali se spolu domluvit.

A to neznamená ve všem se mu přizpůsobovat.
Ani o všem donekonečna diskutovat.
Anebo čekat, až povyroste a začne mluvit.

Znamená to přestat hledat návody, jak na něj, a naučit se hledat, jak s ním. Jakmile s touhle změnou přístupu začnete, vaše dítě vám to brzy v dobrém vrátí. Přestane se chovat, jako když vás ani nevnímá, a začne mít ochotu vás poslouchat a spolupracovat. A vy si můžete oddechnout, že už na něj žádný návod nepotřebujete, protože vždycky najdete řešení spolu.

Ano, bude. Nevýchova funguje, i když s ní začne jen jeden z rodičů. Děti se od vás z velké části učí nápodobou. To znamená, že od vás okoukávají, co děláte, jak s nimi jednáte, jak věci řešíte. A když začnete s Nevýchovným přístupem, brzy ho začnou používat taky. Postupně opustí staré strategie, stejně jako vy, takže např. přestanou křičet, vynucovat si věci vztekem, odmlouvat, urážet se, lhát, a místo toho začnou s vámi mluvit o tom, co je trápí, co potřebují, a hledat s vámi řešení, která budou vyhovovat vám oběma.

S druhým rodičem možná zatím dál pojedou ve starých kolejích, ale to nevadí. Učí se díky tomu, že všichni lidi nejsou stejní, že mají různé reakce, různé názory, dokonce i různě postavené hranice. Což je výborný trenažér pro život, kde se taky nebudou setkávat jen se stejností, budou se dostávat do nejrůznějších situací a nebudou od druhých lidí zažívat jen otevřenou komunikaci.

A právě v rodinném prostředí, s lidmi, kteří je milují (druhý rodič, babička, děda), byť třeba mají jiný styl výchovy, si děti můžou trénovat, jak se s lidmi domlouvat. Nebo i to, že jsou situace, kdy se domluvit nedá, komunikace je zavřená a prostě to nedopadne. I to k životu někdy patří.

Ale oba rodiče musí být jednotní, nebo ne?

To přesvědčení, že oba rodiče musí mít jednotný přístup, často vychází z toho, že se bojí, aby jim dítě nepřerostlo přes hlavu. Aby nebylo zmatené, když teda každý dělají něco jiného.

V životě taky ale přece neplatí všude stejná pravidla. V kině je třeba OK chroupat popcorn, zatímco v divadle ne. A neznamená to zmatek, jen různost. A dítě si jí všímá. Začíná rozlišovat, jak to kde chodí, a brzy se v tom vyzná. Takže když půjdete do kina, bude možná chtít popcorn, protože minule jste si ho taky koupili :), ale když půjdete do divadla, popcorn ho nejspíš ani nenapadne.

A zrovna tak v rodině. Velmi rychle například pochopí, že když večer ukládá maminka, tak čteme pohádku, ale když ukládá tatínek, tak spolu před spaním blbneme pod peřinou – a není z toho zmatené. A stejně tak pochopí, že jeden rodič s ním jedná Nevýchovně a druhý ne.

Všímá si ale toho rozdílu, jak s ním komunikujete vy a jak druhý rodič. A všimne si i toho, že vám spolu začne být dobře a že si čím dál víc rozumíte. No a když zjistí, že už před vámi nemusí kličkovat, ječet, vymýšlet si, protestovat, a místo toho se s vámi může domluvit, často se stane, že to začne používat i s druhým rodičem (babičkou, dědou) a i jejich vztah se následně zlepší. Postupně tak spolu možná taky najedou na Nevýchovu.

Bojím se, že na tohle partner/ka, babička, děda nikdy nepřistoupí

Představa, že by časem mohl druhý rodič nebo prarodič přejít na Nevýchovu, se vám teď možná zdá jako sci-fi, zvlášť jestli spolu moc nevycházíte a každý pokus o domluvu u vás končí hádkou.

Ani to nevadí. Začněte s Nevýchovnou komunikací tam, kde to jde a kde vám to dává smysl – se svými dětmi. Soustřeďte se na to, aby vám to začalo fungovat tam, a nesnažte se měnit lidi ve svém okolí. Nápodoba totiž funguje na všechny strany. A často se stane, že partner, který byl ze začátku proti, začne váš přístup přirozeně „okoukávat“, když uvidí, jak se děti mění a že vám to s nimi klape.

A co střídavá péče?

Právě v případě střídavé péče je velmi důležité, aby měli rodič a dítě blízký, důvěrný vztah a dítě mohlo bezpečně vyjadřovat všechny svoje nejistoty, strachy a frustrace. Není to totiž úplně jednoduchá situace, každý týden měnit prostředí i lidi, se kterými jste.

No a právě bezpečný vztah s dítětem, kde je přítomna otevřená komunikace a důvěra, je to, co s Nevýchovou získáte. Takže přesto, že zavést Nevýchovu v případě střídavé péče může být na začátku o něco komplikovanější (např. když se spolu rodiče moc nebaví a druhý rodič Nevýchovnému stylu výchovy nerozumí), na konci z toho především dítě obrovsky vytěží.

Vedle bezpečného, otevřeného rodiče, kterému se může kdykoliv svěřit a hledat spolu s ním řešení toho, co ho trápí, se dokáže s celou situací daleko líp vyrovnat.

Chci do kurzu, ale partner/ka nesouhlasí

Pokud se vám kurz Nevýchovy líbí, chcete ho vyzkoušet, ale druhý rodič nesouhlasí a nevíte, jak se doma domluvit, tady si stáhněte pdf „Nevýchova v kostce“, které vám s tím pomůže.

V kurzu máme i rodiče dětí s ADHD, Aspergerovým syndromem nebo Downovým syndromem. Shodují se, že jim Nevýchovný přístup pomohl. Všechny děti mají totiž jedno společné: Touží si se svými rodiči rozumět.

Ano.

Pokud chcete darovat kurz s Rozšířením pro mrňousky, objednejte tady.

A pokud kurz s Rozšířením pro starší děti, objednejte tady.

Po objednání a zaplacení vám pošleme dárkový poukaz, který můžete věnovat.

Velmi jednoduše :) Budete mít svoje přístupové údaje do kurzu a snadno se tam přihlásíte. Funguje to z počítače, tabletu i chytrého telefonu.

Takže nemusíte nikam jezdit. Stačí mít připojení k internetu a pustíte si kurz, kde chcete a kdy chcete.

Pokud máte chytrý telefon, můžete si taky celý kurz stáhnout do mobilu jako audio. A pak ho můžete poslouchat i tam, kde jste třeba bez připojení. Na procházce, na chalupě, kdekoli na cestách...

Lekcemi procházíte vlastním tempem. To je právě jedna z výhod online kurzu :) Je jedno, jestli ho projdete za 5 týdnů, nebo za pár měsíců. Přístup máte na celý rok, abyste měli dostatek času. Takže se můžete ke všem lekcím vracet, všechno vstřebat a vyzkoušet.

Nemusíte se bát žádných složitostí. V kurzu všechno jasně a lidsky vysvětlujeme a vytvořili jsme ho tak, abyste se v něm neztratili, i pokud třeba zrovna nejste technický typ :)

To záleží jen na vás, celý kurz je online, takže si volíte vlastní tempo. Sami si rozhodujete o tom, kolik času denně nebo týdně můžete věnovat. Nikdo vás nehoní :)

Na druhou stranu, ze zkušenosti doporučujeme kurz příliš neodkládat a věnovat mu čas pravidelně. Jdete do kurzu, protože vás něco s dětmi trápí, něco doma není tak, jak byste si přáli. A tak nemá smysl vyčkávat a nechávat problémy, aby se hromadily.

Pravidelné poslouchání vám ulehčí mobilní aplikace, která je součástí kurzu. Díky ní si celý kurz stáhnete do mobilu a nemusíte u něj sedět. Pustíte si ho do uší třeba při vaření nebo cestou do práce.

Nevýchovná mobilní aplikace slouží pro účastníky kurzu Nevýchovy a můžete v ní poslouchat celý kurz offline jako audio. Nebo z ní taky můžete chodit do Nevýchovného fóra, podobně jako třeba na Facebook.

Stáhnete si ji do telefonu jako kteroukoliv jinou „appku“: pro Androidy na Google Play, pro iPhony v App Store. Najdete ji tam pod názvem Nevýchova.

Jestli se v mobilních aplikacích zatím moc nevyznáte a je to pro vás spíš trochu „španělská vesnice“, nic se neděje. Kurz vám samozřejmě bude dobře sloužit i bez aplikace. Ale možná, když požádáte někoho z rodiny, aby vám ji do telefonu stáhnul, tak nakonec oceníte, jak je pohodlná :) Je jednoduchá na ovládání, rychle se to naučíte, a budete mít díky ní celý kurz všude s sebou v mobilu.

Kurz je rozdělený na 5 týdnů, podle 5 témat, ale přístup do něj máte na 1 rok od zakoupení. Chtěli jsme, aby rodiče měli dostatek času si vším projít. Svým vlastním tempem, v klidu, a třeba i víckrát. Aby se v době, kdy se učí používat Nevýchovné principy, mohli do kurzu vracet, pustit si jednotlivé lekce tolikrát, kolikrát potřebují, a všechno si dobře zažít. Ne jako na docházkovém kurzu, kde skončí lekce, lektor se rozloučí a dál už se musíte spolehnout jen na svoje poznámky :) Víme, že učení chce svůj čas.

Zároveň ale víme, že velká část lidí kupuje kurzy a knížky, má je doma „v šuplíku“, ale nikdy je neotevře. Nechávají si je na později, až… děti povyrostou / budou problémy ještě větší / budou mít konečně čas. A my vás chceme podpořit, abyste tu změnu neodkládali.

Protože život s dětmi přináší pořád nové výzvy a nové události, a když nebudete mít hodinu týdně teď, abyste se do kurzu pustili, nebudete ji mít pravděpodobně ani za 10 let. Teď si kurz pořizujete z nějakého důvodu, který je pro vás důležitý. A proto je teď ten nejlepší čas s ním začít a naplno ho využít. A nečekat na dobu, kdy budou děti větší nebo problémy horší.

Přístup na rok tak na jednu stranu umožňuje zvolit si vlastní tempo, vracet se k lekcím a všechno v klidu vstřebat. A na druhou stranu rodiče podporuje, aby kurz „v šuplíku“ nezapomněli a neodkládali ho donekonečna.

Až do konce platnosti kurzu máte taky přístup do fóra. Můžete si s druhými rodiči vyměňovat zkušenosti, ptát se, probírat vaše konkrétní situace, sdílet úspěchy, nebo si jen číst a vyhledávat odpovědi. Jak budete potřebovat. Tohle laskavé prostředí vás bude až do konce kurzu podporovat, abyste se Nevýchovný přístup naučili opravdu dobře a s dětmi vám to klapalo. Nikdo vás tu nebude kritizovat nebo odsuzovat, naopak se tu setkáte s respektem a pochopením. Přijďte probrat, cokoli vás s dětmi trápí.

Možná vás teď ale napadá: „A co za rok, až přístup do kurzu a fóra skončí?“ Nebojte :) Máme pro naše absolventy další možnosti, jak i potom zůstat v kontaktu a dál čerpat Nevýchovnou inspiraci. Dáme vám o nich včas vědět.

Po dokončení 3. týdne kurzu budete mít přístup do Nevýchovného fóra. Můžete tam cokoliv probrat s ostatními rodiči. A poradit se i se zkušenými rodiči Nevýchovy, kteří s Nevýchovou spolupracují.

Kurz můžete sdílet s vaším partnerem nebo partnerkou (druhým rodičem) nebo prarodiči vašich dětí. Záleží nám na tom, abyste se mohli doma podporovat a měli možnost „nasát“ Nevýchovný přístup všichni, máma, táta, děda i babička :) Samozřejmě pokud budou váš partner, partnerka nebo prarodiče chtít.

Jak to bude s přístupem druhého rodiče nebo prarodiče:

Váš blízký dostane svoje vlastní přístupové údaje, což je novinka oproti starému kurzu. Může sledovat videa a audia v prostředí kurzu nebo si stáhnout mobilní aplikaci a poslouchat na mobilu. Do Nevýchovného fóra ale budete mít přístup jenom vy jako majitel kurzu. Nikdo z rodiny vám tam neuvidí :)

S nikým dalším kurz sdílet nemůžete.

Jeden kurz je určený pro rodiče a prarodiče jedněch dětí. Sdílení kurzu s dalším člověkem (např. kamarádkou, sestrou) je proti podmínkám kurzu. Děkujeme, že kurz používáte v souladu s jeho pravidly.

Jsme tu pro vás už devět let. Vytváříme neplacené obsahy, webináře, články, aby Nevýchova mohla pomoct co největšímu počtu rodičů, staráme se o vás na zákaznické podpoře i uvnitř kurzu. Celou tu dobu stojíme na vlastních nohou. Neživí nás žádné granty ani dotace. Příjmy za placený kurz nám umožňují dělat naši práci, platit pracovité ruce našich 21 kolegů, kanceláře, technické vybavení…

Snažíme se být zodpovědní sami za sebe a starat se o to, aby se principy Nevýchovy šířily a další rodiče mohli dostat to, pro co si k nám přicházejí. A pokud každý rodič bude sdílet svůj kurz s dalšími x lidmi, nebudeme to moct dělat.

Do kurzu vkládáme nejen to nejlepší, co umíme a známe, ale taky naše srdce.

Věříme, že když do něj jde rodič naplno, jeho investice do vztahu s dětmi se mu mnohonásobně vrátí. A tak pokud chcete, aby měl kurz Nevýchovy někdo další, třeba vaše kamarádka, doporučujeme – řekněte jí o něm, podělte se s ní o to, co kurz přinesl vám, jak vám doma pomohl, inspirujte, ale nepřipravte ji sdílením kurzu o její vlastní odhodlání a o možnost jít do Nevýchovy opravdu naplno.

Abyste si mohli reálně vyzkoušet, jestli vám kurz vyhovuje, můžete si ho na 2 týdny v klidu otestovat.

Potom, co vyplníte přihlášku a přijde nám vaše platba nebo 1. splátka, vám pošleme přihlašovací údaje. Od té chvíle začíná běžet 2týdenní doba na vyzkoušení. Můžete projít všemi videi i zážitky prvních dvou týdnů a osahat si, jestli vám Nevýchova vyhovuje.

Pokud během té doby zjistíte, že tenhle kurz není pro vás, stačí, když nám napíšete na [email protected], že chcete s kurzem skončit, a my vám pošleme peníze zpátky. Bez dalších otázek nebo nepříjemných pocitů :)

Když budete chtít, můžete se do kurzu kdykoliv později zase vrátit.