Monika Dočekalová Zatím největším úspěchem je téma sourozeneckých sporů. Dříve jsme jakýkoliv drobný konflikt typu:„Mami, on mě kousl, (štípl, sebral hračku, zasedl místo u stolu…)“ dlouze řešili PROČ A JAK a co s tím. po učitelsku a po policajtsku. Dnes se prostě jen „poškozeného“ zeptám, co by mu pomohlo a on si řekne a do minuty je klid. A „obviněného“ se zeptám, proč to udělal, že bych tomu chtěla porozumět, on to řekne. Já jsem pak překvapená a poučena, krátce si vysvětlíme, jak to udělat příště líp a je klid.(Štípl bráchu, protože mu prý skočil do řeči, toho si pochopitelně nikdo nevšiml, pořád mluví všichni..). Díky, že se tady tak setkáváme. Přeji Vám všem krásné dny užité s dětmi a vůbec.

Lucie Kolínská Je 8h ráno, sedím v kuchyni u stolu a pracuji. Přiběhne Pepa (3,5r) bere židličku a otevírá ledničku, Rozárka (21m) běží za ním. Pepa si bere přesnídávku a jednu podává Rozárce. Otevírá svoji a poté i ségře. Sedají si vedle sebe a společně svačí. Dojetím bych skoro brečela. Takový obrat! Ještě před měsícem by se u ledničky servali, kdo tam půjde první, co si kdo vezme. A byla by z toho bitka a já vzteklá.

Celé ráno jezdí imaginárním autem – z ložnice jen slyším: „Rozárko, podáš mi to? – díky! Rozárko, pojď sem“ atd. Bez mlácení, křičení, volání po mojí pomoci. Jsou fakt parťáci, kteří si vystačí sami! A já? Pro mě neuvěřitelná věc – pracuji, mám chvíli čas pracovat – něco nemožného a pro mě nepředstavitelného! Nemusím řešit poškrábané obličeje, bitky o hračky, ani si s nimi nemusím hrát.

Pořád dokola se ptám: Božínku, co se stalo? Že by ty zubní kartáčky, co jsme po Katčiným webináři nakoupili, byly kouzelné?…ne, ne… Více jsem Pepu zapojila do péče o ségru – Můžeš prosím Rozárce podat, můžeš jí prosím pomoct? Pepa se cítí jako velký chlap, když jí může s něčím pomoci. A víte, co jsem ještě dala dětem? Svobodu a lásku, lásku, lásku… Své děti miluji, ale možná až teď to cítí, když jsem ji začala více projevovat. Hlavně u Pepy – více se mazlíme, povídáme, děláme si odpoledne jen pro sebe.

Měl to náročné, když se narodila Rozárka, bylo mu teprve 22m. Ovšem teď mám pocit, že už se zase spolu MÁME. Maminku, kterou ztratil narozením ségry, zase získal. A myslím, že to byl ten zlom – Já jsem tu zase pro něho a on začal svoji ségru brát jako parťáka a přestal s ní válčit o maminku! Jsem šťastná máma dvou dětí a skoro mi je líto, že mám rodičák už „jen“ na rok :)

Zuzka Starší syn (Vašík) je velmi divoký, netrpělivý a chytrý, také je dost horká hlava (asi po mně :o)) Od té doby, co se z nás stávají Nevýchovní rodiče, je to u nás k nepoznání. Záchvaty vzteku, které jsme měli na denním pořádku minimálně dvakrát denně, už nezažíváme. Zmizely jako mávnutím kouzelného proutku.

Kluci si spolu krásně hrají, přestali se hádat, domlouvají se a mě nepotřebují. Na desetidenní dovolené jsem se skoro nudila. Přečetla jsem po pěti letech hned dvě knihy a všichni jsme si to prostě užili. Bez vztekání, bez hádek, s dobrou náladou.

Jsem moc ráda, že na kurz koukáme s manželem. Jsou to prima společné chvíle a zároveň je prima, že měníme přístup oba, že se vzájemně podporujeme a dáváme si zpětnou vazbu na situace, které se nám daří i na ty, které se třeba ještě úplně nedaří (ale těch je čím dál méně).

Bára Šedivá Krásný den všem! Překlenuli jsme horší bratrské období a začíná havajka! Včera mě nadchl starší na hřišti: Byli tam nějací neznámí malí kluci (prý 15 m). Náš Hynek (19 m) měl s sebou motorku, hrál si na kamínkách, najednou pojal myšlenku sednout na motorku, ale než se na ni našteloval, tak mu ji zasedl ten mladší neznámý. Hyneček trága, uznala sjem pocity a snažila jsem se ho povzbudit, že to půjde vyřešit – a nejlépe sám 🙂 A mezitím na „vetřelce“ naběhla maminka, taky nějak rozumovali, jak to udělat, a mezitím za nima přišel Martin (3,5 r) a povídá: „To je Hynečkova motorka, já chci, abys mu jí vrátil, uděláš to prosím?“ On se zastal bráchy!!! To já za celý život nedokázala, jsme na správné cestě

Zuzana Sopuchová Šimíková Dnešní vydařené odpoledne – žehlím v kuchyni a kluci (8r a 3r) si skvěle hrají ve zbytku bytu. Najednou se ozve rána a starší začíná natahovat. V těchto chvílích začíná často velký problém. Už jsem tam chtěla naběhnout, když slyším, jak mladší říká:Plomiň, já se Tobě omlouvám, to nebylo schválně. A starší na to:Já Tě chápu, ale bolí to, víš. A za chvíli zase veselé pobíhání po celém bytě. Díky nevýchovo, že jsi mě naučila zastavit se a chvíli jen poslouchat.❤️

Petra Dohoda mezi detma me dnes prekvapila. 🙂 3-leta dvojcata se tahala o jednu hracku a ja jsem se odmitla do toho vmesovat s tim, ze jim verim, ze to vyresi sami. Dohoda zacala ‚ja to chci, je moje‘ na obouch stranach a skoncila tim, ze si dcera rekla synovi o omluvu, ten pouze rekl promin a hracku hned od ni dobrovolne dostal. Jak proste. Stacilo si rict o empatii a dostat ji. I takova muze byt dohoda 😉

Ivana včera jsem doposlouchala video o sourozeneckých vztazích, dlouho jsem tušila, že řešit jejich spory není v mojí kompetenci a ani v mých schopnostech, ale nevěděla jsem jak na to..když jsem přisla do prostředku jejich hádky..buď jsem začala vyšetřovat a soudit, nebo jsem řekla nezájem Váš problém…díky audiu jsem našla tu správnou polohu: vyslechnout, pochopit, nesoudit a pomoct najít řešení..velké díky

Veronika Čablová Ahoj všem, jdu se podělit s první zkušeností na domluvě mezi našimi dětmi. Děvčata ( Terča 5,5 a Barča 4roky) mi přišly říct, že by chtěly jí hrát na počítač Lego duplo. Já říkám: ,,Teď je počítač volný a je váš, je na vás jak se domluvíte mezi sebou, aby jste byly obě spokojené,,…Jdu jako pozorovatel něco uklidit do pracovny a slyším jak Barča říká: ,,Já budu hrát první a ty druhá,,. Terče se to nelíbí a říká: ,,Já chci hrát taky první,,…Normálně bych se do toho vložila, ale v hlavě se ozve Katka z videa :,,Dostaly zodpovědnost!!!,, Tak jak, aby z toho nebyla hádka??

Vložila jsem se do toho né jako soudce, ale jako průvodce. Popisuji situaci: ,, Je jeden počítač, vy jste dvě a každá chcete hrát první. Jak to vyřešit, aby jste byly obě spokojené??,, Nějakou dobu je ticho ( mé srdíčko plesá, protože holky alespoň přemýšlejí a hledají řešení ve svých hlavičkách). Po chvíli Terča říká: ,,Baru mám nápad. Já si zatím půjdu postavit něco z Lega a ty si zahraješ tu hru. Až bude počítač volný, půjdu na něj já. Souhlasíš??,, Barča: ,,dobře,,. Podívají se na mě ( čekají pochvalu??co teď??), zmůžu se jen na otázku ,,Dohodnuto??,, Obě kývnou hlavou… A JE TO Super zvládly jsme vyřešit první problém

Jana Mám krásný zážitek z dnešního rána 🙂 Klárce píchaly ucho tak nechodí do školky a Zuzce se bez ní chodit nechce. Ráno jsem se s holkama domluvila v kolik potřebuji odjíždět připravila jsem holkám co chtěli k snídani a šla jsem do koupelny. A jen co jsem zavřela dveře slyším rozhovor. Zuzanka "já ale nechci jít bez tebe " Klárka "já teď do školky nemůžu ale jestli chceš tak tě doprovodim abys neplakala " Zuzanka "ne já to zvládnu " Klárka "a chceš si tam vzít mého plyšáka? " Zuzka "tak jo, děkuju " Klárka "tak dem snídat ať to stihneme… " to je prostě úžasný 🙂 děkuju Nevýchovo

Katka Jupiii, mam pro vás maličkost, kterou ja osobně považuji za skvělý úspěch: Tom 4r dnes dostal dárek, mala 1r se mu na něj hned vrhla a začala tahat igelity co na něm na ruznych mistech byl. Čekala jsem klasicky rev a hysterii od staršího ať mu na to nesahá, ale Tom překvapil. Karolince odtáhl v klidu rucicky se slovy, ne ne, to Ti nemůžu dovolit, bojim se ze bys to spolkla. Mala začala řvát, nacez Tom ji začal hladit a říkal ji: ja vím že bys to chtěla, ale ja Te mam moc rad a bojim se vis? A začal ji zpívat písničku. Mala na něj koukala a u písničky už se smala s nim. Děkuji Nevychovo!