Puberta začíná v peřince
...škoda, že jsem to nevěděla dřív
Otevřený dopis mámám na mateřské, který bych
si přála číst, než se moje malá narodila
Třeba to, jak mluvit o svých pocitech. Jednoduše a bez emočních výlevů. Nebo to, že Tvoje dítě je člověk, kterého si vážíš. Protože s ním jednáš otevřeně a tak, aby Ti mohl rozumět.
Vzpomněla jsem si, jak jsme měly se starší dcerou období - když se naučila psát - kdy jsme si psaly na lístečky různá uznání a milé věci. Ona mi dávala své lístečky na pracovní stůl a já ty svoje k hromádce oblečení, kterou měla připravenou na ráno. Jednou jsem jí tam napsala: „Vážím si Tě.“ Ráno vstala, přečetla si lístek a roztrhala ho. „Nevěřím Ti to, mami.“
Až o něco později mi došlo, jak velký je někdy rozdíl mezi tím, co jí říkám slovy, a tím, co vyjadřuju svým chováním.
(Ne)výchova miminek?
K čertu s hustou pubertou
Když se narodila naše druhá, bylo to jiné než s první dcerou. Žádná nejistota, máma v pohodě. Ale ta hlavní změna byla v něčem jiném. Všimla jsem si, že s ní jinak mluvím. A nešlo vůbec o jednotlivá slova. Spíš o to, co je za nimi. Od začátku k ní přistupuju s úctou a důvěrou. „Vážím si Tě.“ Usmívá se, když to řeknu. Možná je malá, nerozumí všem slovům, ale už teď se se mnou nějak cítí…
Dlužím Ti ještě to povídání o pubertě. Vlastně už jsem všechno řekla, takže to jen shrnu. Období vzdoru se někdy lidově říká „první puberta“. Řekla bych, že s tou „druhou” je to stejné. Jo, tělo roste a mění se, s člověkem se v tom období děje leccos, to vůbec nevyvracím :). Myslím ale, že na vztahu rodič – dítě se žádná puberta projevit nemusí. Pokud se k sobě chovají partnersky už před pubertou. Skutečně partnersky. Možná zatím nevíš, co tím myslím.
Až budeš za čas říkat:
„Já se k němu teď chovám jako k dospělýmu, fakt se snažim, ale je to prostě puberťák děsnej, a co si kolikrát ke mně dovolí…, vzpomeneš si ještě, jak ses k němu chovala, když bylo v peřince? A jak se s Tebou cítilo Tvoje batole?
Zlatý věk (Ne)výchovy?
Jediné slovo, které mění věci od základů: TEĎ
„Já bych si to k ní, člověče, vůbec nedovolila,“ řekla jsem jednou kamarádce do telefonu. A vtom mi došlo, že ještě existuje rozdíl mezi tím, jak se chovám ke starší holčičce a jak k té malé.
Musím se přiznat, u té starší jsem na to byla prostě zvyklá. A naše zvyky, zažrané stereotypy a výchovné vzorce jsou někdy vážně železná košile, asi to znáš. Změnit komunikaci a reakce mi prostě dalo fušku. A dodnes to občas skřípe. Umíme na sebe ječet, že se třesou stěny baráku… A taky to umíme spolu zvládnout.
A s tou mladší? Prostě to jde jednoduše, automaticky. Je to snadné a přirozené. A když se občas nachytám „na švestkách“, jsem schopná s tím hned něco udělat. Pořád se učím :) Páni, vlastně dámy, to je geniální! Nedělám vůbec nic zvláštního, o nic se nesnažím. Jsou to ale spousty drobných rozdílů. A že ještě moc nemluví? Vůbec mě nenapadlo, že by to byla nějaká překážka v komunikaci.
„S Lujzou (22 mesiacov) pre mňa nie je problém sa dohovoriť, ide to ľahšie ako so starším Fedorom (4,9r).“
- Lenka Halásová
„Určitě je velký rozdíl, že s ní od půl roku mluvím jinak (Miška, 1 rok), měla jsem velkou radost, když se nám povedlo domluvit, aby mě nekousala u kojení, to jsem nechápala, a to je přesně ono :-). Mám pocit, že když člověk začne s Nevýchovou co nejdřív, je to lepší, protože potom se to hůře mění. S Miňuškem (2 a 3/4roku) se mi toho hrozně špatně zbavuje, dá mi práci, abych s ním jednala jinak."
- Zuzana Pašeková
Tyhle mamky z Nevýchovy mají stejnou zkušenost.
Velká rodičovská otázka:
Kdy začít (Ne)vychovávat?
Pardon, ale... dávno jste začali!
Došlo mi, že začít „od miminka“, to je ten zlatý věk. Že otázka, kdy mám začít s (Ne)výchovou, prostě ztrácí smysl.Už jsi začala, mámo, možná to nevíš. Už teď se od Tebe učí o sobě, o Tobě, o vztazích. Už teď se učí první věty, které Ti jednou řekne, až dojde na lámání chleba. „Nehrabej se mi tam!“ řekla mi starší dcerka, „co si to dovoluješ!“
Už teď rozhoduješ o tom, jestli Ti bude, nebo nebude věřit, až mu za šest let napíšeš prvním perem vzkaz: „Vážím si Tě.“
Co ještě dodat o pubertě?
Příležitost místo doslovu
Jdu se teď podívat vedle. Vzduch se ani nehne. Moje holky v ložnici pořád sladce oddychujou. A Tvoje děti možná zrovna tak. To jsme se tu dnes večer sešly, viď. Mám ještě čas napsat Ti pár vět, než zalehnu do postele.
Řeknu to jednoduše. Díky, že jsi dočetla až sem. Možná se necítíš úplně nejlíp, znám to. Ale taky už vím, že se to dá spravit. Už teď jsi dál než na začátku našeho příběhu.
Právě sis totiž uvědomila důležité věci:
- Že v každém okamžiku se Tvoje miminko, Tvoje batole s Tebou nějak cítí a učí se od Tebe pro život.
- Že můžeš kdykoliv za ním jít a říct mu to, popsat, jak se cítíš a že není za Tvoje pocity zodpovědné - a tím mu pomoct rozumět Ti a neztrácet sebeúctu.
- Že to, co říkáš kamarádkám do telefonu, potřebuje od Tebe slyšet Tvoje dítě. Jednoduše, jasně, jeho slovy, bez složitostí, prostě tak, aby se v tom vyznalo. A že se to můžeš naučit.
- Že vždycky se dá udělat něco jinak, než „normálně“ - je jenom na Tobě, kudy se vydáš.
Držím Ti palce, mámo. A jestli teď přemýšlíš, jak se vyhnout vzdoru, nebo že by bylo skvělé ho aspoň zmírnit, když už jste „v tom“... Nebo jestli toužíš najít těch „pár fíglů“, na které přišla i naše snaživá máma, aby mohla být konečně pohoda i u vás… Nebo jestli chceš zjistit, co přesně myslím tím, když říkám PARTNERSTVÍ, a hlavně, chceš to zažít se svými dětmi na vlastní kůži, abys už na ně nemusela křičet… je tu pro Tebe příležitost:
Nevýchova Ti s tím umí pomoct: Podívej se, co dál
Mojí starší už bude jedenáct. Před lety bych dala všechno za to, kdyby mi někdo ukázal „návod“, který by zafungoval. Proto Ti to říkám, vezmi si z toho, co chceš. Brečím u příběhů jako je ten Jitky:
„Jsem v kurzu 3 týdny a změny jsou nevídané ;-) Za ty 3 týdny mám se synem tak báječný vztah, že se mi kolikrát derou slzy do očí, když si pomyslím, kolik času jsem promarnila zbytečnou zlobou a přísností. Máme jedináčka a bála jsem se, aby nebyl rozmazlený, tak jsem byla od začátku přísná - zbytečně - teď už vím jistě, že náš syn je výjimečný, samostatný, inteligentní, vnímavý, báječný a zodpovědný sám o sobě, jen mu k tomu musím dát prostor :-) Ještě jednou a mnohokrát DÍKY!!!!“
- Jitka Blábolilová
A ještě jeden důvod tu je: Jestli teď prostě chceš pro svoje miminko do peřinky to nejlepší, abyste se za pár let, až přijde puberta, nemuseli spolu jenom míjet ve dveřích - pojď s tím začít, ten čas je teď. To malé ti rozumí:
„Zacala som ho viac pozorovat a menej "viest", nasli sme si svoj komunikacny kanal, uz dokonca viem kedy so mnou sranduje a skusa reakciu, a kedy naozaj nieco potrebuje. Uvedomila som si, ze vsetko co potrebujem mam v sebe, aj ked si obcas nieco precitam na nete, verim hlavne svojim instinktom a synovi. Branko (9 mesiacov) sa usmieva od rana do vecera, je neuveritelne spokojny, 100% zmena oproti 4 mesiacom. Ja som nasla doveru v samu seba, a dokonca aj manzel moje postrehy z Nevychovy akceptuje.“
- Jana Van´t Land
„Jsme zatím ve třetím týdnu kurzu. Nejvíce mi pomohl v oblasti komunikace s dítětem. Když to řeknu polopatě, tak mi pomohl nahradit ty „výchovné fráze“ a věci, nad kterými člověk vlastně už ani nepřemýšlí, za ty „nevýchovné“, kterými se dá všechno změnit.
Konkrétně nám to pomáhá například s usínáním, nebo jsme vyřešili pláč u kojení. Nebo nám kurz pomohl s výměnou plenečky, nebo při cestování, při odchodu k doktorce na prohlídku, pediatra z něj byla v šoku, jak moc spolupracuje. Nebo prostě s jakoukoliv novou denní situací. Davídkovi je teprve 5 měsíců a hned jdou vidět výsledky.
Od té doby, co si s ním povídám postupem, který učíte v 1. týdnu kurzu, a říkám pravdu, co cítím, tak mi opravdu připadá o moc šťastnější, začal více mluvit (brblat spokojeně).
Tak nějak jsem se automaticky snažila o jiný přístup, takový lidštější, jen jsem v určitých věcech dost tápala a nevěděla si rady. Cítila jsem obrovskou zodpovědnost úplně za všechno a hrozně mě to tížilo, bylo to jako balvan.
Jak se cítím teď? Jako klidnější máma. Hrozně se mi ulevilo, protože vím, jak na to. Více si věřím. Připadá mi, že jsme spolu s Davídkem více spojení jako partneři. Víc mu rozumím a už vím, jak určité situace řešit. I když třeba nejde všechno hned, vím, že je to možné, a tak hledám, jak na to, aby to prostě pro nás všechny fungovalo.“
- Michaela Monzoni a Davídek (5m)
Nevýchovné předplatné
Jestli už nás nějakou chvíli sledujete, líbí se vám, co děláme, a chcete si vyzkoušet všechno, co Nevýchova nabízí, pořiďte si předplatné.
Všechny webináře, kurzy a články Nevýchovy v něm najdete na jednom místě. A provede vás jako mapa zákoutími vztahu s vaším dítětem.
Začněte třeba na měsíc a uvidíte :) Kdykoliv ho můžete zrušit. Nebo přejít na roční.
