Puberta začíná v peřince
...škoda, že jsem to nevěděla dřív

“V myšlenkách se pořád vracím k naší dnešní cestě do města. Jak jsme si s dcerkou povídaly. A jak mi řekla: „Připadala jsi mi jako ta baba z Mrazíka, co se jí stařík bál. Taky jsem se tě někdy bála.“ „Vážně?“ polkla jsem naprázdno. Na víc jsem se v tu chvíli nezmohla. Před očima jsem najednou měla všechny ty naše scény a chtělo se mi brečet. To se cestou do města teda moc nehodí. Vycítila to: „Už vím, že nejsi zlá. Pojď si hrát na zvířata, co budeš?“

Po téhle vzpomínce nějak nevím, co s načatým večerem. A vypadal tak slibně. Můžeme si chvíli povídat, mámo? Chci Ti napsat osobní dopis. A budu Ti v něm vyprávět příběh jiné mámy, říkám jí „snaživá“.

To je ta, která se zuby nehty snaží být pro svoje děcko tou nejlepší. Aby bylo spokojený a zdravě se vyvíjelo. Aby mělo všechno, co potřebuje. Aby mu něčím neublížila. Aby ho ale nedej bože moc nerozmazlila, aby pak bylo připravený na život. Aby nejedlo ty sajrajty plný éček. A aby pak na návštěvě u tety nezbaštilo jejich dětem všechny ty laciný sojový párečky, co doma nemá. Aby ho nevychovávala podle knížek, ale podle svýho zdravýho rozumu. A aby našla tu správnou radu v knížkách nebo na netu, když má pocit, že v týhle situaci je s rozumem v koncích. Aby neudělala výchovnou chybu. Ale aby ji sakra taky poslechlo, když o něco jde. Nějaký pravidla se přece dodržovat musí.

Pokud Ti to nic nepřipomíná, nic neřešíš a máš v tom jasno, protože u vás to prostě všechno funguje, klobouk dolů. Moc vám to přeju. Pak mě ale napadá, co tu vlastně děláš? Proč tady surfuješ a čteš všechny ty články? Dokonce o nich diskutuješ? Nic ve zlém, jenom - mám s tím svoji zkušenost, taky jsem surfovala.

Takže: Spokojená, vyladěná mamko spokojených, vyladěných dětí, dobrou :), jdi si dát šlofíka, není důvod tenhle příběh číst dál. Ledaže bys měla občas podobný pocity jako naše snaživá máma. A ta toho má někdy plný kecky, však si to poslechni. A nebudu Tě šetřit, bereš?