Chcete zodpovědné děti?
3 tipy, jak to nepřehnat

Skutečná zodpovědnost totiž umí být nepohodlná. A zároveň i osvobozující:

„Mami, já vím, že chceš, abych ty úkoly udělal hned, ale já je teď dělat nechci. Jdu za klukama, udělám je pak,“ volá na mě Ondra mezi obouváním jedné a druhé boty a já vím, že za chvíli zmizí někde venku.

Je mu 12 a občas si říkám, jestli jsem to s tím předáváním zodpovědnosti trochu nepřehnala. 

Třeba při minulém vysvědčení mě překvapil, když přinesl trojku z matiky a řekl mi: „Umím to na jedničku. Ale zhoršily mi to ty úkoly, jak je nedělám. Řekl jsem si, že takhle je to pro mě v pohodě. Čtyřku bych už ale nechtěl.“ 

Přitom víte, on vůbec není líný. Ani bych neřekla, že se vymlouvá. 

Jen hodně váží, do čeho se pustit a co už nedělat.

Konečně má to po kom mít. Já taky nemám ráda zbytečnosti a dělání pro dělání. Kolikrát ode mě slyšel: „Ne, já tohle neudělám. Chápu, že chceš, ale prostě mi to teď nedává smysl.“

Jen na Ondru zatím není úplně spoleh, že když řekne „udělám“, že to tak opravdu bude. Ale říkám si: Je mu 12. Ještě se má v tom životě co učit. Ještě potřebuje zažít, jaké důsledky má to, že něco neudělá.

A tak se snažím v každém okamžiku zvažovat a současně vytrvat. Protože někdy je to fakt nepohodlný, jít touhle cestou a vysvětlovat třeba babičkám, že má Ondra trojku, když by mohl být premiant třídy. A když mi moje mamka řekla „no hlavně, ať ti z něj neroste lempl,“ upřímně jsem se zamyslela. 

Vlastně to chápu, že si dělá starosti. Ale víte, já myslím, že neroste. 

- Kateřina

A co myslíte vy? 

Taky si někdy nejste jistí, jak to s tou zodpovědností u dětí je? 

Tak si na ni pojďme společně posvítit. Samozřejmě je to široké téma, které tady zdaleka neobsáhneme celé. Ale když to tak budete brát, můžeme vám nabídnout 3 dobré tipy, jak na dětskou zodpovědnost nahlížet :)     

Tip 1: Obstojí s tímhle přístupem v životě? 

Dobře, Ondra možná ještě nezažil všechny souvislosti svých rozhodnutí. A časem bude pravděpodobně muset někde udělat ústupky, jinak by ho některé věci mohly do budoucna dohnat. 

Ale podívejte se na jeho řešení očima života. Je tenhle přístup životaschopný?

Vybrat si priority, říct si kam jdu a kam už ne, a pak si za tím stát? A akceptovat případné důsledky? My v Nevýchově věříme, že ano. 💚

A to, že Ondra někdy důsledky ještě nedohlédne? To je samozřejmě pravda. Jenže to my dospěláci přece taky ne. U mnoha různých situací nevíme, co příští moment přinese. A to ani tehdy, když zacházíme se zodpovědností mnohem konzervativněji, než popsala Kateřina.

Navíc, předat dítěti zodpovědnost přece neznamená zavřít oči před tím, co dělá.  Můžete s ním o věcech dál mluvit. Ukazovat mu svoje postoje. A nenechat ho dohnat některé situace až na ostří hrany. Nebo ne?  

Tip 2: Chci aby byl zodpovědný, nebo poslušný? 

Na tuhle otázku je důležité si odpovědět hned na začátku: „O co mi vlastně jde?“ A pokud mi jde o zodpovědnost, jsem ochotná svému záměru obětovat i část svého pohodlí? Podobně jako píše Kateřina?

Abyste totiž netoužili po zodpovědném dítěti, a pak, když pronese: „Ne, tati, já to takhle nechci, vymyslíme to jinak, ale tohle neudělám,“ jste se nelekli, že má ten svůj názor přeci jen trochu moc. A nezačali jste překotně přemýšlet, jak na něj rychle zakleknout, aby vám nepřerostlo přes hlavu :)

Víte, to jsou často jen naučené rodičovské strachy, že teď se mi něco vymyká z rukou. Ale upřímně, dítě přece nejde mít donekonečna „v rukou“. 

A chcete-li, aby se naučilo zodpovědnosti, úderem jeho osmnáctin se to samo nestane. 

Důležité je s ním o věcech mluvit. Zvažovat, kde jsou ty momenty, kde mu zodpovědnost předat, kde už ji může nést. A kde je naopak na místě říct „ne, bude to takhle“. Ale vyžadovat čistě poslušnost nejde se zodpovědností moc dohromady. 

Takže o co vám doopravdy jde? 😉

Tip 3: Jde to celkově dobrým směrem? 

Máte pocit, že vaše dítě v sobě spíš hledá odvahu k novým krokům, nebo se spíš fláká a přehazuje zodpovědnost na vás? V duchu: „Já to nebudu dělat. Ale taky nechci řešit ty nepříjemné důsledky, které z toho plynou. Tak je za mě vyřeš a nic po mně hlavně nechtěj, milá matko. Nebo otče.“ Co? 

Pokud je to takhle, není to zodpovědnost, ale schovka. 

A samozřejmě záleží hodně na věku a zdatnosti i na přirozeném naturelu dítěte, abychom mohli říct, jakou část zodpovědnosti už dokáže začít přebírat. Zpravidla je jí trochu víc, než si my respektující rodiče myslíme. 

Nicméně ta otázka v tuhle chvíli zní: 

Musí někdy vaše dítě investovat kus vlastní nepohody, aby svoji zodpovědnost zrealizovalo? Třeba se za sebe postavit? Nebo si něco vykomunikovat? K něčemu se rozhoupat a udělat to? Klidně s vaší pomocí, ale jít do toho?

A co myslíte, má někdy příležitost si zažít důsledky svých rozhodnutí? A řešit je? Byť s mámou nebo tátou za zády? Cítíte, že to celé jde dobrým směrem? 🤔

Doporučujeme, neberte tyhle otázky jako řečnické. Na všechny si upřímně odpovězte :) Sami pak totiž lépe ucítíte, jak to u vás se zodpovědností skutečně vypadá. 

***

Tak, tohle byly 3 tipy, jak se na zodpovědnost u svých dětí dívat. Věříme, že vás dobře navedou. 

I když zdaleka nejsou jediné. Kdybyste se chtěli naučit víc a jít víc do hloubky, rádi vás budeme s Nevýchovou doprovázet.

Slouží vám naše články? 💌 Dejte nám o tom vědět