Co vám zubař o čištění zoubků neřekl

„Musíš si čistit zoubky, jinak ti je vezme zoubková víla!“
„Když si je nebudeš čistit, nebudou žádný sladkosti!“
„Pohádku pustíme, až si vyčistíš zuby!“
Zkoušíte to na něj horem dolem, a pořád nic?

Nechce čistit, protestuje, vzteká se, neotevře pusu – a vy jste z toho už celkem zoufalí? Existuje jednoduchý způsob, jak na to, aby si vaše děti čistily zuby rády (a vy jim to nemuseli stokrát připomínat).

A má smysl ho objevit už proto, že u čištění jde o tolik víc než jen o kazy
– a nemáme na mysli bolavé dásně ;)

To, jak s dětmi řešíme čištění zubů, totiž ukazuje, jak s nimi řešíme i spoustu dalších každodenních věcí, které nás zlobí: třeba uklízení, mytí vlasů, oblékání nebo chození spát. A všechny tyhle situace se často zadrhávají na stejném bodě.

V tomhle článku, prošpikovaném zkušenostmi rodičů, vám pomůžeme s čištěním a taky vám ukážeme, proč běžné rodičovské postupy selhávají. Abyste se nevyčerpávali pořád dokola tím samým a konečně to s kartáčkem zvládli.

Zuby ho vůbec nezajímají

Všechno to začíná tímhle příběhem – krásně ilustruje tři nejčastější čisticí strategie, které s dětmi nefungují. Možná u vás právě běží stejný scénář?

Děláte to nějak podobně?
A tím vůbec nechceme šít do maminky, která se s tímhle příběhem svěřila. Naopak, díky za něj. Takhle totiž postupuje spousta rodičů. Tak se pojďme mrknout těm strategiím na zoubek (když už jsme u těch zubů :)). První z nich je

1 Strašení

„Když si nebudeš čistit zoubky, uvidí to Ježíšek a nic ti nepřinese!“
„Všechny ti vypadají a nebudeš moct nic jíst, ani dobroty.“
„Jestli si ty zuby nevyčistíš, řeknu to čertovi (strašidlu, čarodějnici, tatínkovi…)!“

Těmihle a podobnými větami se rodiče snaží dítě vystrašit (zvlášť to mladší, ale na starší taky dojde, nebojte se) a doufají, že je strach přiměje udělat to, co chtějí. Ve skutečnosti tím ale zařizují něco úplně jiného.

Proč nezabírají čerti ani zoubkové víly

Když stavíte svou strategii vyloženě na lži (třeba na něčem nadpřirozeném), dostáváte tím sami sebe do situace, kdy vaše dítě jednoho dne přijde na to, že to byla lež.

Zkuste si představit, že jste to malé dítě a právě jste přišli na to, že vám maminka lhala o čištění zubů. Říkala, že když si nebudete čistit zoubky, vezme vás čert do pekla. A vy jste zrovna teď odhalili, že si to celé vymyslela.

Co prožíváte?
Jak to ovlivnilo váš vztah k mámě?
A jak to ovlivnilo váš vztah k čištění zubů?
Co si řeknete příště, až bude maminka říkat: „Musíš, protože jinak…“
A co uděláte večer, až si budete mít jít vyčistit zuby?

Představte si to:

Stojíte u umyvadla a taková křivda se vám stala. Máma si vymýšlela. (Nebo táta, ať tu všechno neházíme na maminky.)
Jak to teď bude s čištěním zubů?
Chce se vám do něj, když už víte, že vás nesebere čert?

A nemáte na rodiče trochu vztek,
že na vás ušili takovou boudu?

Spoléhali na to, že jste malí a hloupí, ale to už teď není pravda, takže víte, že si žádný zuby čistit nemusíte, protože čerti nejsou.

Ta jediná páka, která vás nutila se o svoje zuby starat, je pryč.

A proč nefunguje ani pravdivé strašení zubním kazem?

Spousta rodičů nelže, ale i tak staví svoji donucovací strategii na strachu.

Dvouleté dítě, co nikdy nezažilo vrtání zubů, si zatím neumí představit, co to znamená, mít zkažené zuby. A staršímu jsou úplně fuk věty jako „Když to budeš teď flákat, tak ve čtyřiceti taky můžeš mít umělý zuby.“ Čtyřicítka je pro něj nekonečně daleko. Umí si zatím představit jenom ten opruz v koupelně, který je teď, ne jak to bude jednou...

Ty hrozné obrázky a líčení černých, děravých zubů jsou tím pádem stejně abstraktní jako čert nebo zoubková víla.

A pak taky – strach obecně není ve výchově moc dobrý nástroj. Víte proč? Dělá z dětí oběti, nutí je se podvolit, takže

začnou poslouchat strachy, ne budovat vlastní skutečnou zodpovědnost.

Nemůžou pak jednat na základě vlastního rozhodnutí a jsou často strachem tak paralyzované, že nemůžou ani začít přemýšlet o tom, jaké rozhodnutí je vlastně dobré a co je opravdu potřeba udělat. Zdá se vám to přehnané? Pojďte si na chvilku vzpomenout na sebe, uvidíte, co je na tom pravdy.

Strach nikomu neslouží (i když to chvilku tak vypadá)

Strašení je nejobvyklejší a dlouhodobě nejmíň účinný způsob, jak děti vést k pravidelné péči o zuby. Je to vlastně jen dokonalý nástroj manipulace. Napadlo vás někdy, jak s námi cvičí? A nakonec hýbe i celým lidstvem? Koukněte:

Proč si nevezmeme to barevné, výstřední oblečení, které se nám tolik líbí?
Protože se bojíme, že budeme vyčnívat, budeme jiní a ostatní nás pomluví.

Proč neříkáme v práci otevřeně věci, které se nám nelíbí a které potřebujeme změnit? Protože se bojíme, že nás vyhodí.

Proč nenecháme dítě smát se v restauraci nebo ráchat se v kašně?
Protože se bojíme, že nám starší paní přijde říct, ať si to dítě laskavě uklidníme, že chce mít klid.

Schválně, co všechno si jenom ze strachu netroufnete, i když už jste velký rodič? Vzpomenete si? Kolikrát se ještě teď bojíte jako ta malá holka (nebo malý kluk) udělat něco, po čem toužíte?

Strach nám brání žít život,
který chceme.